Akademie Evernight

„BIANCO!“ číst dál

„TAK DOBŘE, ŽIJEME ve dvacátém prvním století, takže jsem ani nečekala, že počkáte do svatby.“ Lucasova matka se opřela o zárubně a založila si ruce na prsou. „Ale upřímně řečeno, ty jsi věděl, že přijdu. Vážně ses podle toho nemohl zařídit?“ číst dál

„DOKÁZALI JSME TO,“ HLESLA JSEM, KDYŽ JSEM vyčerpaně klesla na sedačku v autobuse. číst dál

SEDĚLA JSEM NEHYBNĚ na nejspodnějším schodu studeného kamenného schodiště a poslouchala, jak se ostatní připravují k boji. číst dál

BŘEZEN BYL VE ZNAMENÍ PŘÍVALOVÝCH DEŠŤŮ, které zacákaly okenní tabulky a proměnily půdu v bláto. Poprvé jsme okolí školy nemohli využít k úkrytu. Ale zároveň jsme to poprvé nepotřebovali. Lucas i já jsme teď poznávali Evernight z jiné stránky a stávali se jeho součástí. číst dál

„MŮŽEŠ SE POSADIT?“ číst dál

„KAM MÁME NAMÍŘENO?“ ZEPTAL SE MĚ LUCAS když jsem ho vedla nahoru po zadním schodišti. číst dál

KDYŽ SE STUDENTI VRACELI do školy, stála jsem na schodišti a doufala, že spatřím přátelskou tvář. Věděla jsem, že se Lucas nevrátí. Ačkoli jsem si představovala, že ho vidím, vždycky šlo jen o mou fantazii, která se mnou krutě pohrávala. Říkala jsem si, že dnešek přinese v určitém smyslu zvrat. Když se Lucas neukáže, aspoň si budu moct být jistá. Místo toho, abych se zbytečně trápila, se smířím se skutečností a přinutím se jít dál. číst dál

„POČKEJ,“ PROSILA JSEM HO. NA RTECH jsem pořád cítila Erichovu krev. „Neodcházej. Vysvětlím ti to.“ číst dál

PRVNÍ SNĚHOVÁ NADÍLKA nás všechny zklamala. Napadlo jen pár centimetrů sněhu, který se brzy změnil na led, takže to na chodnících pěkně klouzalo. Krajina vypadala nesourodě a chmurně a na žlutohnědých kopcích tu a tam ležel ztěžklý sníh. Obludě, na kterou jsem měla výhled ze svého pokoje ve věži, visely ze šupin a křídel rampouchy. Sněhu bylo tak málo, že se s ním člověk nemohl vydovádět ani se kochat pohledem na něj. číst dál

V OBDOBÍ, KTERÉ NÁSLEDOVALO, JSEM MĚLA pocit, že žiju ve dvou světech najednou. V jednom z nich jsme byli Lucas a já konečně spolu. Ten svět byl místem, kde jsem chtěla strávit celý svůj život. V tom druhém jsem byla lhářkou, která si nezasloužila Lucase ani nikoho jiného. číst dál

„ZABILA JSEM LUCASE? JE V POŘÁDKU?“ VZLYKALA jsem. Nemohla jsem přestat brečet. Máma mě objímala okolo ramen a vedla mě pryč z altánku. Můj otec běžel s Lucasovým bezvládným tělem napřed. Blízko nás stálo několik učitelů, kteří se starali o to, aby se nikdo ze studentů nedozvěděl, že se něco stalo. „Mami, co jsem to udělala?“ číst dál

PRVNÍ BALÍKY DORAZILY O HALLOWEENU. NA některých dlouhých krabicích z lepenky se skvěly drahé značky, několik jich přišlo z New Yorku a Paříže. Balík pro Patrice byl poslán z Milána. číst dál

PO TOM VÝLETĚ DO RIVERTONU JSEM SE CÍTILA jako blázen, který odkopl Lucase pro nic za nic. číst dál

NORMÁLNÍ JE, ABY PRÁVO OKUPOVAT ZRCADLO měla dívka, která se chystá na své první rande. Ale když nastal páteční večer a s ním i plánovaný výlet do Rivertonu, shlížela se v něm Patrice tak dlouho, že jsem neměla šanci. Zkoumala se v tom velkém zrcadle ze všech možných úhlů od hlavy až k patě a zjevně nenacházela to, co hledala, ať už nedokonalosti, nebo krásu. „Vypadáš dobře,“ pronesla jsem. „Měla bys něco sníst. Jsi skoro průhledná.“ číst dál

STIHLA JSEM DOBĚHNOUT DO POKOJE A SCHOvat se pod peřinu těsně předtím, než dovnitř vešla Patrice doprovázená Bethanyovou. Z chodby svítilo jen slabé světlo, takže jsem zahlédla pouze její siluetu. číst dál

„TY SIS NENECHALA UPRAVIT UNIFORMU, VIĎ?“ Připravovaly jsme se na první den školy a Patrice si rovnala sukni. číst dál

POŘÁD JEŠTĚ ROZTŘESENÁ VZRUŠENÍM JSEM šla nahoru po dlouhém, točitém schodišti až k bytu v horní části věže. Tentokrát jsem se nenamáhala chovat se potichu. Sundala jsem si batoh, plácla sebou na pohovku a vyndala si z vlasů pár zbylých listů. číst dál

NASTAL PRVNÍ DEN ŠKOLY A S NÍM I MÁ POSLEDNÍ šance na útěk. Neměla jsem batoh plný věcí, které by mi pomohly přežít, naditou peněženku, abych si mohla koupit letenku, ani kamaráda, který by na mě čekal v autě na konci ulice. V podstatě jsem neměla to, co by většina rozumných lidí nazvala „plán“. číst dál