Škola noci 8 - kapitolka 1

Napsal Trumpetka.blogerka.cz (») 25. 1. 2012 v kategorii Škola noci 8, přečteno: 1899×

1. kapitola

Neferet

Znepokojující pocit podráždění probudil Neferet. Předtím, než skutečně opustila neurčité místo mezi snem a realitou, natáhla své elegantní, dlouhé prsty a ucítila Kronose. Rameno, kterého se dotkla, bylo svalnaté. Jeho kůže byla hladká a silná a potěšující pod konečky prstů, jako pohlazení peřím. Pohl se a dychtivě se na ní otočil.

"Moje bohyně?" jeho hlas byl zastřený spánkem a přicházející touhou. Rozzlobil ji. Všichni ji rozzlobili, protože tu nebyl on.

"Nechej mně...Kronosi." Umlkla, aby si vzpomněla na jeho absurdní, přehnaně ambiciózní jméno.

"Bohyně, udělal jsem něco, co se vám nelíbilo?"

Neferet se na něj podívala. Mladý Erebův bojovník ležící v posteli vedle ní, jeho krásná tvář byla otevřená, jeho výraz ochotný, jeho oči, stejné jako akvamarín stávkující v šeru její ložnice při svíčkách, jako byly před dnem, když sledovala přípravy na zámeckém nádvoří.

Tehdy v ní vzbudil touhu a s jedním jejím vyzývavým pohledem ochotně přišel k ní a marně, ale s nadšením se jí pokusil dokázat, že on byl Bůh více, než jen jménem.

Problém byl v tom, že Neferet spala s nesmrtelným, a tak příliš důvěrně věděla, kolik v tom podvodníkovi Kronosovi skutečně bylo.

"Dýcháš," odpověděla Neferet a střetla se s jeho modrýma očima znuděným pohledem.

"Dýchám, bohyně?" jeho obočí, zdobené tetováním, které jej mělo reprezentovat a doplňovat, ale Neferet se zdálo, že má radši ohromné ohňostroje na čtvrtého července, se zmateně stáhlo.

"Ptal ses, jestli jsi udělal něco, co se mi nelíbilo a já ti odpovídám: ty dýcháš. A v příliš těsné blízkosti na mně. To se mi nelíbí. Je čas odchodu z mojí postele." Vzdychla si a rozhozením prstů ho propustila. "Běž. Teď."

Skoro se rozesmála nad jeho neskrývaným pohledem zranění a šoku. Vážně si mladík myslel, že by on dokázal nahradil jejího božského manžela? Drzost myšlenky posílila její hněv.

V rohu Neferetiny ložnice, se stíny ve stínech chvěli v očekávání. Přestože je ona neuznávala, cítila jejich nedočkavost. Potěšilo ji to.

"Kronosi, ty si byl rozptýlení a na krátký čas si mi dal jistou míru potěšení." Neferet se ho znovu dotkla, tentokrát ne tak jemně a její nehty zanechali dvojici vyvýšených škrábanců na jeho silném předloktí. Mladý bojovník neuhnul ani se neodtáhnul. Namísto toho se zachvěl pod jejíma rukama a jeho dech se prohloubil. Neferet se usmála. Ona věděla, že tentokrát potřebovala cítit bolest, v okamžiku, se jejich oči střetli.

"Rád bych Vám dal více radosti, když to dovolíte," řekl.

Neferet se usmála. Její jazyk pomalu zmizel, olizoval její rty, když sledovala, jak jí on pozoruje.

"Kéž bych mohl ukázat, jak moc toužím, aby sem se Vám mohl znovu klanět." Poslední slovo řekl jako pohlazení a - mylně - po ní Kronos sáhl.

Jako kdyby měl právo se jí dotýkat.

Jako kdyby bylo její přání podřídit se jeho potřebám a touhám. Jedna malá ozvěna z Neferetiny dávné minulosti - doby, o níž si myslela, že je pohřbena s její lidskostí - prosakovala z pohřbených vzpomínek. Cítila dotek jejího otce a dokonce i zápach jeho žluklého, alkoholem nasáklého dechu, když jí dětství narušilo současnost. Nefaretina reakce byla okamžitá. Stejně snadno jako dýchání, zvedla svou ruku z bojovníkovi, a držela ji dlaní vzhůru, k nejbližšímu stínu číhající na okraji jejího pokoje.

Temnota reagovala na její dotek ještě rychleji než Kronos. Cítila jeho smrtelný hlad a vychutnávala si ten pocit, zejména proto, že zahnal rostoucí vzpomínky. S nenuceným pohybem rozptýlila temnotu na Kronose a řekla: "Pokud je bolest to, co si přeješ, pak zkus můj ledový oheň."

Temnota, kterou Neferet hodila na Kronose pronikla jeho mladou, hladkou pletí dychtivě, řezala pásky jizev na předloktí, které mu nedávno udělala

Zasténal, ale tentokrát více ze strachu, než z vášně.

"Teď udělej, co já řeknu. Nech mě. A pamatuj si, mladý bojovníku, bohyně rozhodne, kdy, kde a jak se jí dotkneš. Neporuš to znovu."

Po uchopení své krvácející ruky se Kronos Neferet hluboce uklonil. "Ano moje bohyně."

Která bohyně? Buď konkrétní bojovníku! Nemám chuť být volána nejasnými tituly. "

Jeho odpověď byla okamžitá. "Inkarnace Nyx. To je váš titul, moje bohyně."

Její přísný pohled změkl. Neferetina tvář se uvolnila do masky krásy a tepla. "Velmi dobře, Kronosi. Velmi dobře. Vidíš, jak jednoduché je mě poprosit?"

Chycen v jejím smaragdovém pohledu, Kronos přikývl, pak si dal pravé zápěstí na srdce a řekl: "Ano, moje bohyně, moje Nyx," a uctivě vycouval z jejího pokoje.

Neferet se opět usmála. Bylo důležité, že ona vlastně není inkarnace Nyx. Pravda byla, že Neferet neměla zájem o obsazení role vtělení bohyně. "To by znamenalo, že jsem menší než bohyně," promluvila k stínům shromážděným kolem ní. Důležitá byla moc - a pokud jí titul Nyxiný inkarnace pomáhal v získávání moci, a to zejména s Erebeovými bojovníky, pak to byl titul, kterým mohla být volána. "Ale já toužím mít více - mnohem více, než stát ve stínu bohyně."

Brzy bude připravena přijmout další její krok a Neferet věděla, že někteří Erebeovy synové mohou být zmanipulováni na stání vedle ní.

Ale málo z nich skutečně ovlivňuje boj s jejich psychickou silou, ale mnoho z nich zlomí morálku bojovníků volbou bratr proti bratrovi. Muži, pomyslela si pohrdavě, tak snadno se dají oklamat maskou krásy a titulem a tak snadno se dají využít v můj prospěch.

Ta myšlenka ji potěšila, ale nebyla dost rozptylové, aby Neferet z nervozity neopustila svou postel. Zabalila se čirým hedvábným rouchem a odešla z pokoje ven na chodbu. Před ní danou vědomou myšlenkou na její činnosti zamířila ke schodišti, které ji zavedly do útrob zámku.

Stíny ve stínech se zahnali po Neferet, tmavé magnety přitáhl její rostoucí neklid. Věděla, že se pohybovali s ní. Věděla, že jsou nebezpečné a že se živí jejím neklidem, jejím hněvem, její neklidnou myslí. Ale kupodivu našla určitou míru pohodlí v jejich přítomnosti.

Ve svém sestupu se zastavila jen jednou. Proč jdu za ním znovu? Proč jsem mu dnes večer povolila napadnout své myšlenky? Neferet zavrtěla hlavou, jakoby se uvolnily tiché slova a promluvili na úzkém, prázdném schodišti, adresované Temnotou, která se pozorně vznášela kolem ní. "Já jdu, protože to je, co chci udělat. Kalona je můj manžel. On byl donucen mi sloužit. Je naprosto přirozené, že na něj myslím."

Se samolibým úsměvem Neferet pokračovala dolů po točitém schodišti, snadno potlačující pravdu: to, že Kalona byl donucen, protože ona ho chytila ​​a službu pro ni vykonával přinucen.

Dostala se do vězení, vyřezaného před staletími ze skalnaté země, která tvořila ostrov Capri v nejspodnější úrovni hradu a pohybovala se v tichosti pod hořícími pochodněmi. Erebeův syn postaven mimo zamřížované místnosti nedokázal skrýt dávku jeho překvapení.

Neferetin úsměv se rozšířil. Jeho šokovaný pohled s nádechem strachu, jí řekl, že je stále lepší a lepší v zhmotnění se ne z ničeho, ale ze stínů a noci. To odlehčilo její náladu, ale ne dost na přidání jemnosti úsměvu pro zmírnění krutých okrajů rozkazu v jejím hlase.

"Odejdi. Přeji si být sama se svým manželem."

Erebeův syn zaváhal jen na okamžik, ale krátká pauza stačila na to, aby Neferet vyrobila duševní poznámku o tom, zda nebude v nejbližších dnech tento konkrétní bojovník povolán zpět do Benátek. Snad pro nouzi týkající se některého jeho blízkého...

" Kněžko, nechám vám soukromí. Ale věřte tomu, že jsem se zvukem vašeho hlasu a budu reagovat na vaše volání, pokud mě budete potřebovat." Bez zhlédnutí do jejích očí, bojovník položil svou pěst na srdce a uklonil se - byť příliš lehce, aby jí to vyhovovalo.

Neferet ho pozorovala, jak ustupoval po úzké chodbě.

"Ano," zašeptala do stínů. "Mohu cítit, že se stane něco naprosto nešťastného s jeho manželkou.

Vyhladila čistý hedvábný zábal, obrátila se k zavřeným dřevěným dveřím. Neferet se zhluboka nadechla vlhkého vězeňského vzduchu. Odhodila své silné prameny kaštanových vlasů z obličeje, odhalila svou krásu, jakoby ji připravila k boji.

Neferet mávla rukou na dveře a otevřela si je. Vešla do pokoje.

Kalona ležel přímo na zemi. Chtěla mu udělat lůžko, ale rozvaha jí nadiktovala činy. Opravdu to nebylo tak, že by ho ona udržovala uvězněného. Ona byla prostě moudrá. Musel pro ni dokončit úkol - to bylo pro něj nejlepší. Pokud jeho tělo použije mnoho z jeho nesmrtelné síly, bylo by to pro Kalonu rozptýlení, nešťastné rozptýlení. Zvlášť, když přísahal, že bude její meč v onom světě a zbaví se nepříjemné Zoey Redbirdové, vytvořené v této době, v této realitě.

Neferet přistoupila k jeho tělu. Její manžel ležel na zádech, nahý, zakrytý jen jeho Onyxovými křídly - jako clonou. Půvabně klesla na kolena a pak se opřela, naproti němu, o tučnou kožešinu - zvolila si místo vedle něho pro její pohodlí.

Neferet si povzdechla. Dotkla se části Kalonova obličeje.

Jeho tělo bylo chladné jako vždy, ale bez života. Ukazoval, že vůbec nereaguje na její přítomnost.

"Co ti trvá tak dlouho, lásko? Nemohl by si to otravné děcko zničit rychleji?"

Neferet ho znovu pohladila, tentokrát její ruka sjela z křivky jeho krku, dolů po hrudi, zastavila na zářezech, které definovaly šňůrovité svaly na jeho břiše a pase.

"Pamatuj na svou přísahu a naplň ji tak, abych mohla otevřít náruč a mou postel pro tebe znovu. Krví a Temnotou si přísahal, že zabráníš Zoey Redbirdové, aby se vrátila do svého těla, tedy zničil ji tak, jako bych mohla být pravidlem tohoto magického moderního světa. "Neferet opět pohladila štíhlý pas padlého nesmrtelníka s tajným úsměvem, jen pro sebe. "Och, a samozřejmě musíš být po mém boku, když jsem pravidlo."

Neviditelné pro bláznivé Erebovi syny, kteří měli být vyzvědači Nejvyšší rady, černé, jak pavoučí vlákna, které držely Kalonu znovu chyceného v zemi se zachvěly a posunuly se, mrazivými chapadly opět pohladili Neferetinu ruku. Roztržitý okamžik jejich přitažlivého chladu, Neferet otevřela dlaň pro Temnotu a pro úplný dluh se jí ovinuli kolem zápěstí, někdy se tak trochu zařezávaly do jejího těla - ne dost na to, aby jí způsobily nesnesitelnou bolest - jen tolik, aby dočasně uspokojili svou nekonečnou touhu po krvi.

Vzpomeň si na tvou soudní přísahu ...

Slova padaly kolem ní jako když zimní vítr obnaží větve stromů

Neferet se zamračila. Ona nepotřebuje připomínku. Samozřejmě, že si byla vědoma své přísahy. Výměnou za to, že Temnota plní její příkazy - drží Kalonovo tělo a nutí jeho duši v onom světě - ona souhlasila, že obětuje život nevinného, ​​kterého nemohla nakazit, Temnotou.

Přísaha zůstává. Obchod zůstává, i kdyby Kalona selhal, Tsi Sgili

Opět se zašeptala slova kolem ní.

"Kalona nezklame!" Neferet zakřičela, zcela rozzuřená, že dokonce i Temnota se ji odvážila trestat. "A on musí, jeho ducha mám svázaného na tak dlouho, jak bude nesmrtelný, takže i při selhání to bude pro mě vítězství. Ale on nezklame." Opakovala slova, pomalu a zřetelně, znovu získávání kontrolu nad její stále nestabilní náladou.

Temnota olízala její dlaň. Bolest, přestože byla malá, ji potěšila a ona hleděla na chapadla láskyplně, jakoby to byly jen nadšené koťata soupeřící o její pozornost.

"Mazlíčci, buďte trpěliví. Jeho úkol není dokončen. Můj Kalona je ale stále schránkou. Mohu jen předpokládat, že Zoey chřadne v onom světě - ne zcela žijící, ale bohužel, ještě ne mrtvá.

Vlákna, které držela její zápěstí, se zachvěla a na okamžik měla Neferet dojem, že zaslechla náznak uštěpačného smíchu ozývající se v dálce.

Neměla ale čas zvážit důsledky toho zvuku - ať už byl skutečný nebo jen rozšiřující se světem Temnoty a moci, která konzumuje stále více a více z toho, co kdysi znali jako realitu - protože tehdy Kalonovým chyceným tělem křečovitě trhlo a on se zhluboka, lapajíc po dechu nadechl.

Její pohled přešel okamžitě na jeho tvář, a tak byla svědkem hrůzy, když se jeho oči otevíraly a byly nic než jen prázdné, krvavé jamky.

"Kalono! Lásko moje!" Neferet byla na kolenou, sklonila se nad něj, její ruce se zachvěly při jeho tváři.

Temnota, která hladila její zápěstí, pulsovala náhlými nárazy síly, která ji přiměla, aby ustoupila před tím, než vystřelila z jejího těla a připojila se k nepřebernému množství lepkavých úponků, které se, jako síť, vznášeli a pulzovali proti kamennému stropu vězení.

Než Neferet mohla dát příkaz k zavolání úponky na ni - pro vysvětlení tohoto bizarního chování - oslepující záblesk světla, takového jasného a zářícího, že si musela ochránit oči, explodovalo ze stropu.

Síť Temnoty ho zachytila, rozkrajovala světlo s nehumánní ostrostí a chytala ho.

Kalona otevřel ústa v neslyšitelném výkřiku.

"Co je to? Chci vědět, co se děje!" křičela Neferet.

Tvůj manžel se vrací, Tsi Sgili.

Neferet se dívala, jak se svět uvězněného světla vytrhl ze vzduchu a se strašným zasyčením se Temnota ponořila Kalonovu duši přes oční důlky zpět do jeho těla.

Okřídlený nesmrtelník se svíjel v bolestech. Jeho ruce se zvedly, pokryly jeho tvář a lapal po dechu, trhanými nádechy.

"Kalono! Manželi můj!" Jakoby to dělala, když byla mladá léčitelka, Neferet se pohybovala automaticky. Stiskla své dlaně na Kalonových rukou, rychle a efektivně koncentrovaná řekla, "Uklidněte ho... odstraňte jeho bolest... udělejte jeho utrpením červený západ slunce na obzoru - odcházející po chvilkovém hnáni přes čekající noční oblohu."

Chvění katastrofického Kalonova těla se začalo téměř okamžitě snižovat. Okřídlený nesmrtelník se zhluboka nadechl. Přestože se mu ruce třásly, chytil Neferet pevně, dávajíc je pryč z jeho tváře. Pak otevřel oči. Byly hluboké jantarové barvy whisky, jasné a nepřerušované. Znovu to byl kompletně on.

"Znovu ses ke mně vrátil!" Na okamžik byla Neferet tak naplněna úlevou, že se vzbudil a je při vědomí, že se brzy rozplakala. "Tvá mise je dokončena." Neferet otřela pryč chapadla, které se tvrdohlavě držela na Kalonově těle, zamračila se na ně, protože se zdálo, že taky chtějí ukázat svou kontrolu nad jejím milencem.

"Vezmi mě ze země." Jeho hlas byl drsný od neužívání, ale jeho slova byly jasné. "Do nebe. Musím vidět na oblohu."

"Ano, samozřejmě, lásko." Neferet zamávala na dveře a znovu je otevřela. "Bojovníku! Můj manžel se probouzí. Pomozte mu na střechu hradu!"

Erebův syn, který ji v poslední době tak obtěžoval, poslechl její rozkaz bez otázky, ale Neferet viděla v jeho pohledu šok z Kalonova náhlého oživení.

Počkej, až budeš vědět všechno. Neferet ho probodla dokonalým úšklebkem. Velmi brzy budeš ty i ostatní bojovníci přijímat příkazy jen ode mne - nebo zahynete. Ta myšlenka ji potěšila, když následovala dva muže pryč z útrob staré pevnosti Capri, výš a výš až se nakonec vyšli z dlouhých kamenných schodů na střechu.

Bylo po půlnoci. Měsíc visel směrem k obzoru, žlutý a těžký, i když ještě ne úplný.

"Pomozte mu na lavičku a pak nás nechte," nařídila Neferet, ukázala na ozdobně vyřezávanou mramorovou lavičku, která spočívala v blízkosti okraje střechy hradu, poskytuje opravdu nádherný výhled na lesknoucí se Středozemní moře. Ale Neferet neměla zájem o krásu, která ji obklopovala.

Bojovníkovi zamávala na odchod, propouštějící ho ze své mysli, i když věděla, že půjde oznámit Nejvyšší radě, že se duše jejího manžela vrátila do svého těla.

Teď to nevadilo. Může to řešit později.

Jen na dvou věcech jí právě záleželo: Kalona se vrátil k ní a Zoey Redbirdová je mrtvá.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Aneta z IP 88.102.188.*** | 1.7.2012 13:10
smile super
Domča z IP 78.102.119.*** | 10.1.2013 10:30
Jsem tak ráda že jsem našla tento blog smile můžu si  vpohodě přečíst školu noci smile Super a moc pěkný blog smilesmile
Trumpetka.blogerka.cz | 17.1.2013 11:22
Díky holky. smile Jsem ráda, že chodí alespoň někdo!! ;)
Renca z IP 217.197.155.*** | 5.5.2013 15:45
jsem strasidláncky ráda zhe to tady je smile u nás v knihovne to neni a ja to nemohla nikde najit. jezte zhe se ti to chtelo prepisovat smile
Miki z IP 109.239.65.*** | 20.6.2013 00:15
Moooooc děkuji smile ŠN jsem měla přečtenou do 7. dílu a ted jsem k narozkám dostala 9. díl a 8. jsem prostě nemohla přeskočit ! jsem moc ráda, že jsem našla tenhle blog smile až došlu Školu, tak si tu přečtu jiné upíři série smilesmile
Niki z IP 89.102.75.*** | 15.3.2015 16:44
Ahoj, sem ráda, že má někdo pokračování, ale ten překlad nic moc smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a osm