Škola noci 9 - kapitolka 27

Napsal Trumpetka.blogerka.cz (») 29. 4. 2012 v kategorii Škola noci 9, přečteno: 4974×

Aurox

Aurox rychle opustil areál Školy noci, jistý si, že byl dost kupředu proti školnímu autobusu. Bylo, dle lidských měřítek, velmi pozdě a cesty byly téměř prázdné. Byl rád za příkazy od hlasu v jeho vozidle. Rád, že měl čas řídit a přemýšlet bez starání se, aby nebyl odhalen při následování příliš pilným Dariem.

Neferet nařídila, že zmaří nadcházející rituál a kouzlo smrti, které Thanatos mínila vrhnout, i když dala jasně najevo, že nesmí zabít žádnou účastnící se kněžku. Aurox nebyl překvapen, že byl vděčný za to malé upřesnění. Na chvíli, zatímco Neferet říkala své rozkazy pro něj, věřil, že mu přikáže zavraždit Zoey. Ta myšlenka způsobila, že se cítil na zvracení, ačkoliv podle kněžky by neměl být schopný cokoliv cítit. Byl nádoba.

Emoce jiných podněcovaly jeho sílu, ale jakmile je použil, pocity se měly rozptýlit.

Tak proč, od chvíle, kdy byl sám se Zoey, když plakala nad smrtí své matky, stále cítil smutek, hluboké, tisknoucí zoufalství, vinu a v poslední době něco jiného, něco nového? Aurox se cítil osamělý.

Téměř slyšel kněžčin výsměšný smích.

"Ano, cítím!" vykřikl a jeho hlas se odrážel zrychlujícím vozidlem, jako by byl sám v jeskyni - vždycky sám. "Cítím, i když kněžka říká, že ne." Prudce udeřil svou pěstí do palubní desky, nestarajíc se, že se jeho klouby roztříštily a kůže poškodila. "Cítím její smutek. Cítím její strach. Cítím její osamělost. Proč? Proč díky Zoey Redbirdové cítím?"

Všichni se rozhodujeme, čím jsme životními volbami, které učiníme. Thanatosin hlas se zdál být s ním v autě. Naše jednání nás definují a budou nás definovat i po smrti.

"Byl jsem vytvořen, abych sloužil Neferet." Mohla mít Thanatos pravdu dokonce i se stvořením jako byl on?

Více z velekněžčiných slov k němu přišlo jakoby v odpověď na jeho otázku.

"…budoucnost nemusí být dána minulostí."

Pak promluvil hlas v autě, rozptylujíc Thanatosinu moudrost. Řekl mu, aby zabočil doprava, a za půl míle dorazí do cíle. Aurox dokončil zatočení, ale pak řídil auto přes příkop a nezastavil ho, dokud si nebyl jistý, že nezaparkoval dost daleko od procházejících světel a zvědavých očí. Vystoupil z auta a, pohybujíc se tiše a rychle, následoval starosvětskou štěrkovou cestu, která vedla ke skromnému domovu.

Aurox se předtím, než přišel k domu, zastavil a ne jen proto, že potřeboval použít utajení malého sadu přilehlého k domu a rozložitého levandulového pole, které ho obklopovalo. Zarazil se při pohledu na spálený kruh uvnitř zimně-spících bylin. Znal tohle spálení. Nebylo to od ohně, že byla země ohořelá a levandule zničená. Bylo to od chladného pálení - mrazivé zničení.

Byla tady Temnota, řekl si Aurox. A pak porozuměl. Tenhle počin udělali Neferet a Bílý býk. Zabili matku Zoey Redbirdové.

Něco vklouzlo dovnitř něj, jako by se kolo, které bylo uvízlé, zápasící v bahně a blátě, nakonec osvobodilo. Auroxovy nohy byly cítit slabě, a on si těžce sedl se zády opírajícími se o hrubou kůru jednoho ze stromů, čekající… dívající se… ale nic nedělající.

Drak

Vyhledat si Zoeynu domovní adresu bylo rychlé a snadné. Farma její babičky byla jenom hodinu nebo tak daleko. Čekal, dokud školní autobus neopustil kampus a pak ho pomalu následoval, ujišťujíc se, že si ho neustále ostražitý Darius nevšimne ve zpětném zrcátku. Drak nemusel zůstat v blízkosti autobusu. Věděl, kam jet. Věděl, co musí udělat.

Povinnost byla vším.

Jeho úkolem bylo udržet školu a její studenty v bezpečí.

Drak chrání své vlastní.

To bylo všechno, co mu zbylo - Drak.

"Tvá smrt zlomila mě

Drak je všechno, čím mi zbylo být."

Jeho vlastní slova se mu vysmívala. "Říkal jsem ti pravdu!" zakřičel do prázdna. "Anastasio, jsi pryč. Nezbylo mi nic než Drak a moje povinnost."

"Pokud nejsi můj druh, laskavý a pravdivý,

Jak znovu najdu tě kdy?"

Anastasiina odpověď se zdála kroužící kolem něj, přinášející plodnou vůni země sousedící mocné Mississippi řece a teplé pohlazení vlhkého, letního vánku, kde slunečnice kývaly jejich těžkými hlavami, jako by ve schválení.

"Ne!" zakřičel, rozptylujíc paměť. "To je všechno pryč. Ty jsi pryč. Nic mi nezbylo. Neprovedl jsem tuhle volbu, to udělala tvá bohyně, když mi tě odebrala, protože jsem před všemi těmi lety byl milosrdný." Zavrtěl hlavou. "Znovu tu samou chybu neudělám."

Ignorujíc prázdnotu uvnitř něj, jel Drak Lankford dál.

Zoey

Jak jsme se dostávali blíž a blíž babiččinu domu, stávala jsem se víc a víc nervózní. Můj žaludek mě zabíjel. Bolela mě hlava. Můj věnec anděliky byl na nic. Stark mi musel pomoct ho dokončit. Vážně. Stark. A ten chlapec nebyl tím, co byste nazývali kvalifikovaným k pletení.

Moje máma je pravda. To je všechno, co vím.

"Pamatuj," řekla Thanatos, když jsme odbočovali babiččinou známou cestou. "Záměr je důležitý. Jedeme tady odhalit pravdu, abychom mohli přinést spravedlnost pro zkrácený život. Nic jiného. Nic menšího."

Dívala se na mě. "Můžeš to udělat. Nechybí ti odvaha."

"Jsi si jistá?"

Trochu se usmála. "Tvá duše byla roztříštěna. To by měl být rozsudek smrti, a přesto jsi přežila a vrátila se k sobě, přivádějíc svého bojovníka s sebou. To se nikdy předtím nestalo. Nechybí ti odvaha," zopakovala.

Stark mi stiskl ruku. Pokývla jsem hlavou, jako bych s ní souhlasila, ale uvnitř jsem ječela jinou pravdu: Kdybych byla opravdu odvážná, byla bych schopná zachránit Heatha a moje duše by se nikdy neroztříštila a Stark by nepotřeboval zachránit!

Naštěstí než mohlo cokoliv z toho vyklouznout z mých úst a všechno zkazit, co se nám Thanatos snažila pomoct udělat, zastavil Darius autobus a otevřel dveře.

Všichni jsme tam prostě seděli. Nakonec Thanatos řekla, "Zoey, musíš se země dotknout první. Je to tvá matka, kdo byl zde zabit."

Vstala jsem a, stále svírající Starkovu ruku, jsem sešplhala po schodech autobusu.

Parkovali jsme před babiččiným domem. Autobus vypadal divně nemístně na malém parkovišti vedle babiččina džípu.

Myslím, protože jsem věděla, že babička nezůstávala v domě během sedmi denního očistného rituálu, očekávala bych, že bude temný a vypadající divně, ale bylo to naopak. Každá místnost byla osvětlená. Místo bylo tak jasné, že jsem musela mhouřit oči, abych se na něj dívala přímo. Okna zářila, jako by byla nově vyleštěná. Velká přední veranda byla také osvětlená, ukazujíc pohodlné houpací židle a malé na limonády připravené stolky.

A pak tam byla babička, přitahující mě do svých paží a plnící můj svět vůní mého dětství.

"Ach, u-we-tsi-age-ya, mé srdce se plní velkou radostí, že tě vidím!" řekla, když jsme ona a já nakonec byly schopné jedna druhou pustit.

Měla oblečené své oblíbené jelenicové šaty. Věděla jsem, že byly hodně staré, že ona a její máma společně pracovaly na fialových a zelených korálcích, které zdobily živůtek. Často mi říkávala příběh, jak, když byla holka, vyobchodovala s jednou Moudrou Ženou jejich kmene pásek, nad kterým strávila celou jednu zimu obráběním ho mušlemi a skleněnými korálky, které měla navlečené do okraje rukávů a lemu. Pamatovala jsem si, když byly šaty tak čistě bílé, že jsem si myslela, že vypadaly jako mraky, ale teď zežloutly. To by je mělo udělat starými a ošuntělými, ale to se nestalo. Mým očím je to dělalo milované a cenné nade, vší cenovky v obchodě nebo válečnou aukci na eBay.

Také jsem si nemohla nevšimnout, že babička ztratila na váze a pod jejíma výraznýma očima byly temné stíny.

"Jak se máš, babi?"

"Teď lépe, má dcero. A po dnešním rituálu věřím, že mi bude ještě lépe." Babička si přitiskla ruku na srdce a uctivě se uklonila Thanatos. "Buď požehnána, velekněžko."

"Buď požehnána, Sylvie Redbirdová. Je mi potěšením se s tebou setkat tváří v tvář. Jen si přeji, aby to mohlo být za jiných okolností."

"Stejně tak já. Ráda bych si sedla a popovídala se Smrtí," řekla babička s nádechem staré jiskry v očích.

"Lichotíš mi," řekla Thanatos. "I když netvrdím, že jsem Smrt. Jen pro Ni mám spřízněnost."

"Ni?" zeptala se babička.

"Je to matka, která přivádí každého z nás do tohoto světa. Není důvod se domnívat, že může být i matka, která nás z tohoto světa odvádí?"

"Hm. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela," řekla Shanuee.

"Takhle se to zdá docela hezké," řekla Stevie Rae.

"To závisí na tvé matce," řekla Afrodita.

"Ne, Věštkyně. Závisí to na Matce," opravila Thanatos.

"No, to jsou dobré zprávy," řekl Damien. "Moje máma nebyla noční můrou, jako byla Afroditina, ale ani nebyla tak docela pečující."

"Tenhle rozhovor je zajímavý a vůbec, ale neměli bychom být zaměření na kouzlo?" řekl Stark. "Nekoleduje si cokoliv jiného o problémy?"

"Máš pravdu, mladý bojovníku," řekla Thanatos. "Začněme. Sylvie, prosím zaveď nás k místu, kde jsi objevila tělo své dcery."

"Velmi dobře." Babička musela ujít jen pár kroků od místa, kde jsme stáli. Místo bylo super zřejmé.

Tam, na okraji levandulového pole, které obklopovalo severní stranu babiččina domu, obklopujíc její trávník, byl perfektní kruh spálených rostlin. Celá země byla zčernalá a mrtvá a hrozná. I rostliny, které obklopovaly kruh, vypadaly zkažené a umírající.

"Není tam žádná krev," řekla Thanatos, zvedajíc ruku, takže žádný z nás vlastně do kruhu zničení nevstoupil.

"To byla jedna ze zvláštností, které šerif a jeho zástupci nemohli vysvětlit," řekla babi.

Thanatos se pohnula, takže stála přímo před babičkou. Položila jí ruku na rameno, a já viděla, jak babička nabrala hluboký, po dechu lapající nádech, jako by jí velekněžka svým dotykem předala energii.

"Chápu, že je tohle těžké. Ale ta otázka je nezbytná. Co přesně byl způsob smrti tvé dcery?"

Babička se zhluboka nadechla a pak řekla jasným, silným hlasem, "Krk mé dcery byl proříznutý."

"Ale nenašli žádnou krev na zemi obklopující její tělo?"

"Ne. Žádnou tady. Žádnou na verandě. Žádnou v domě."

"A v jejím těle jako takovém? Zůstala v jejím těle krev?"

"Zpráva koronera říkala, že ne. Také řekl, že to bylo nemožné. Že s Lindou se stalo něco jiného než jen proříznutí krku, ale všechno, co měl, byly otázky a ne odpovědi. To bylo všechno, co všichni měli."

"Sylvie Redbirdová, jsme zde, abychom získali odpovědi, pokud jsi dost silná, abys je viděla."

Babička zvedla bradu. "Jsem."

"Pak to zrnko bude. Všechny upíří rituály začínají oltářem s naší bohyní v jejich centru," řekla nám Thanatos. Myslela jsem, že už jsme to věděli, a pak její další slova zastavila otázku v mé mysli. "Sylvie, žádám tě, abys představovala oltář v srdci tohoto rituálu. Jsi ochotná to udělat?"

"Jsem."

"Budiž. Vstoupíš na zkaženou zemi na mé straně a ukážeš mi přesně, kde jsi našla své dítě. To bude místo našeho oltáře a centrum, srdce a ducha našeho kruhu." Podívala se na zbytek nás. "Nikdo jiný nevstoupí. Nyktin kruh ještě není vržen, ale náš záměr je na tomto prostoru jasně stanoven. Překřížíte jeho hranice, jen když bude volán každý z prvků." Podívala se od Starka k Dariovi a Rephaimovi. "Bojovníci utvoří vnější trojúhelník a obklopí kruh." Thanatos ukázala přímo před sebe. "Rephaime, tímto směrem je sever. Tvoje místo je tady. Starku vezmi si pozici na východě. Darie, tvé místo je západ."

"Kde chceš mě?" zeptala se Afrodita.

"Mimo kruh chránící jediné místo, které zbylo - jih."

"Ona není bojovník," řekl Darius.

"Ne, ona je něco mocnějšího, Věštkyně naší bohyně. Zpochybňuješ její sílu?"

Afrodita si založila ruce v bok a zvedla na něj blonďaté obočí.

"Ne. Nikdy bych její sílu nezpochybňoval," řekl Darius. A s úklonou Thanatos, se on, Afrodita a další bojovníci pohnuli na jejich místa vně kruhu.

Thanatos vzala babiččinu ruku a, nesouc svůj kouzelnický koš, řekla, "Jsi připravená, Sylvie?"

Babička přikývla a řekla ano v čerokejštině. "Uh."

Společně vstoupily do kruhu zničení. Babička vedla Thanatos na místo jen trochu jižně od centra. Ukázala. "Tady byla má dcera."

"Sedni si, kde tvé dítě jednou leželo. Tváří k severu, směru prvku země, a představuj tak ducha Nyx v tomto kruhu, který budeme požadovat od zničení a díky zjevené pravdě ho uděláme naším vlastním."

Babička vážně přikývla. Sedla si s elegancí, která přiměla její jelenicové šaty měkce vlát. Čelila severu, s jejími zády k nám, ale mohla jsem vidět její bradu zdviženou a její ramena byla přímá a hrdá.

V tu chvíli jsem na ni byla tak hrdá, že jsem si myslela, že mé srdce praskne.

Thanatos položila košík vedle babičky. Otevřela ho a vytáhla z něj krásný kus sametové tkaniny ze stejného materiálu jako její plášť. Vyklepla ho na místo a umístila ho na zem před babičkou. Pak vytáhla andělikové věnce, které jsme spletli. Byla jsem překvapená, jak nádherně vypadaly všechny spojené dohromady, s bílými květy téměř zářícími proti safírovému sametu. Další zvedla černý sametový sáček, který, jsem si byla jistá, že jsem viděla Anastasii používat ve třídě. Pokud jsem měla pravdu, bude naplněný solí. Položila ho a také pět svíček, které reprezentovaly každý z prvků na tkaninu. Všechno bylo v babiččině dosahu.

Thanatos nám čelila. Její hlas se snadno nesl nocí, jako by i brouci a ptáci kolem nás museli přestat, aby poslouchali.

"Vrhnutí tohoto kruhu bude neobvyklé, jak je náš rituál opravdovým kouzlem uvnitř rituálu v kruhu, i když začneme se vzduchem a skončíme duchem. Až vyzvu každého z vás, přistupte k našemu oltáři. Dejte Sylvii předmět, který symbolizuje pravdu o vás, kterou si přejete odhalit. Řekněte jí svou pravdu. Na oplátku vám dá patřičnou svíčku. Pak jděte na vaše místo kolem kruhu."

"Zavoláš pak prvky?" zeptala jsem se, nejistá, jestli jsem vedla vrhání kruhu, nebo ne.

"Ty a já budeme obě vrhat kruh, mladá kněžko," řekla. "Já budu zaklínat kouzlo a vázat ho solí. Ty zapálíš svíčky. Moje zaříkávání je, že když je volán duch a kruh usazen, další slova, která řeknu, s pomocí všech prvků - zvláště země - vrhnou naše kouzlo a vyvolají Smrt."

"Dobře," řekla jsem. Podívala jsem se na své přátele a ti přikývli. "Jsme připravení."

"Damiene, pojď k oltáři a representuj svůj prvek, vzduch."

Slyšela jsem Damiena zhluboka se nadechnout, než vstoupil do kruhu zničené levandule a přiblížil se k babičce.

"Co si přeješ odhalit duchu?" zeptala se Thanatos.

Damien sáhl do mužské kabelky, kterou měl vždycky přehozenou přes rameno a vytáhl MAC stisknutou pudřenku. Otevřel jí a měsíční světlo se odrazilo, ukazujíc rozbitý povrch a roztříštěné zrcadlo. Jak jí dával babičce, řekl: "Přinesl jsem rozbité zrcadlo, protože i když můžu vypadat a chovat se jako že jsem v pořádku, tajně přemýšlím, jestli Jackova smrt navždy nezlomila něco ve mně."

Babička položila pudřenku na oltářní látku a pak dala Damienovi žlutou svíčku vzduchu. Dotkla se jeho ruky, když to dělala a řekla, "Slyším tě, dítě."

Damien se pohnul k babiččině pravici a obsadil své nejvýchodnější místo na okraji kruhu.

"Jsem na řadě," řekla Shanuee tiše, a pak šla k babičce. Když se k ní natáhla, dala jí velké bílé pírko, které držela v ruce. "Tohle pero symbolizuje, že i když jsem se bála opravdu dlouhý čas být sama, chci být od toho strachu volná."

Babička položila pero vedle Damienova rozbitého zrcadla a dala Shanuee její rudou svíčku. "Slyším tě, dítě," řekla, dotýkajíc se její ruky jemně, laskavě, stejně jako s Damienem.

Erin nic neřekla. Rychle šla k babičce a podala jí malou tepelně izolovanou tašku, kterou přinesla do autobusu. Babička ji otevřela, sáhla dovnitř a vytáhla kostku ledu.

"Tohle jsem já uvnitř. Jsem zmrzlá, jako bych ve skutečnosti neměla žádné city."

Babička vzala led a přidala ho k ostatním předmětům na oltářní látce. Dala Erin její modrou svíčku, jemně se jí dotýkajíc a řvouc: "Slyším tě, dítě." S prázdnou tváří se Erin přesunula do nejzápadnějšího okraje kruhu.

"Drž mi palce," zašeptala Stevie Rae.

"Štěstí," řekla jsem tiše.

Šla k babičce a usmála se na ní. "Ahoj, babičko."

"Vítej, dítě země." Babička jí oplatila úsměv. "Co si přeješ mi odhalit?"

Stevie Rae vzala z kapsy svých džínů kus papíru. Byl černý jako jeden z těch barevných papírů, ze kterých jsme na základní škole vystřihovali různé věci během výtvarné výchovy. Dala ho babičce, říkajíc: "Tenhle papír je jako můj strach ze ztráty Rephaima něčím tmavým a strašidelným, čemu nedokážu doopravdy porozumět."

Babička rozložila černý papír a vyhladila ho na oltářní látce. Dala Stevie Rae zelenou svíčku, jemný dotyk a řekla: "Slyším tě, dítě."

Než Stevie Rae převzala své místo na severu, zvedla Thanatos propletené věnce anděliky a položila je na hlavu Stevie Rae. "Pravda odhalující se ze země skrz tebe. Tak se zeptáme, tak to bude."

"Děkuju ti. Udělám, co budu moct," řekla Stevie Rae vážně a pak obsadila své místo v kruhu. Byla řada na mně. Nyx, prosím, pomoz mi být dostatečně silná, abych zvládla to, co dnes uvidím. Šla jsem k babi. Usmála se a řekla: "Co mi odhalíš, u-we-tsi-age-ya?"

Nechala jsem svojí kabelku v autobusu, ale dřív jsem z ní svůj symbol vzala. Z kapsy svých džínů jsem vytáhla stuhu vlasů. Byla to jedna z těch gumičkových pryžových pentlí, které neměly vyškubávat vlasy, když jste je použili, ale nikdy doopravdy nefungovaly. Podala jsem jí babičce. "Téměř vždycky se teď cítím, jako bych byla táhnutá několika různými směry několika rozdílnými lidmi. Někdy si myslím, že prasknu jako gumička a znovu se celá roztříštím. Tentokrát navždy."

Babička pomalu umístila mojí gumičku na oltářní látku. Když mi dávala mojí fialovou svíčku, objala moje ruce oběma svými. Její hlas se jen trochu třásl, když řekla: "Slyším tě, dítě."

Stoupla jsem si za babičku, stojíc v centru kruhu, a podívala se na Thanatos na můj další krok.

Z kouzelnického koše vzala velekněžka velkou krabici dřevěných doutnáků. Zvedla pytlík soli a řekla mi: "Můžeš nechat svou svíčku na oltáři. Tvoje babička poslouží jako držitel ducha, dokud nevyvoláš svůj živel."

Položila jsem svíčku doprostřed malého kruhu, který babička vytvořila věcmi, který jsme jí každý dali. Sklonila jsem se a políbila jí na měkkou tvář. "Bez ohledu, co dnes uvidíme, pamatuj si, že tě miluju a že stále máme jedna druhou," řekla jsem.

Babička mě objala a já si pomyslela, že mě políbí na tvář. Místo toho zašeptala: "U-we-tsi-age-ya, měj se na pozoru. Cítím oči sledující ze stínů."

Než jsem mohla cokoliv říct, dávala mi Thanatos dřevěné doutnáky stejně jako poslední instrukce. "Zůstanu po tvé levici, takže povedeš fyzické vrhnutí kruhu, ale jak přistoupíme ke každému prvku, já ho zavolám. Odhalující kouzlo je tkanina ve volání prvků. Jak se budeme pohybovat kolem kruhu, budu vyvolávat kouzlo solí a, pokud naslouchá, vyvolám Smrt." Thanatos pozvedla hlas, řídíc svá slova mým čekajícím přátelům. "S kruhem této síly očekávám docela hmotnou odpověď na své vyvolávání. Připravte se a pamatujte, tenhle rituál není něco, co to udělá vám, ale s vámi."

Pak zvedla ruce a odříkala: "Pojďme začít, jak máme v úmyslu skončit - hledejme pravdu, aby se tahle země, tihle lidé, mohli napravit."

Společně jsme Thanatos a já šly k Damienovi, který držel žlutou svíci oběma rukama a vypadal tak nervózně, jak jsem se cítila.

Dobře, jdeme, pomyslela jsem si. Prosím pomoz mi, Nyx. Tohle nemůžu udělat bez tebe.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Elameda z IP 89.103.75.*** | 5.5.2012 11:15
úžasný úžasný úžasný tvoje stránky jsou super moc si vážím že překládáš.Už se těším na další kapitolu
smile smile
Bloncka007 z IP 81.92.159.*** | 5.5.2012 23:50
Honem další!! smile smile Prosíííím ! smile)
Sirela z IP 81.92.159.*** | 14.5.2012 11:38
mohla by si už konečně přeložit další kapitolu!? smilesmile
Strašněj machr z IP 81.92.159.*** | 15.5.2012 22:01
HEJ UŽ PŘIDEJ DALŠÍÍÍ MOLIUJU ŠKOLU NOCI ALE TY PŘEKLÁDAŠ STRASNĚ POMALu!smile
SexyFrajírek z IP 81.92.159.*** | 16.5.2012 16:22
MILUJU školu nocy a to jsem kluk ale ti hrozne pomalu prydavas kapytoli POZPES! smilesmilesmilesmilesmile
PavličQa z IP 81.92.159.*** | 18.5.2012 23:56
AhoJQy ,, smile MOOOoots bych si přáala ,, smile)) ,,,aby jsi už KoNečNě ,, přeložila dalšíííQ KaPitolQuU ,, smile) DěkujíííííQuju smile))) PavličQa smile
Zonyka z IP 86.49.51.*** | 23.5.2012 21:10
Ahojky díky že jsi se ujala role překladače, už se nemůžu dočkat další kapitoly. smile
Paaanda!! z IP 178.72.192.*** | 24.5.2012 17:25
Prosím ,prosím !!smilesmilesmile...další kapitolku!...nemůžu nikde najít a ty jsi jediná kdo je tak daleko!!Moc si vážím ,že to pro nás děláš ,ale jde do fakt moc pomalu!...prosím další!smilesmile
Hanka z IP 84.42.238.*** | 27.5.2012 22:28
obavám se že není jediná kdo je tak daleko ale jenom kopíruje z fantasychylacky-blog.blog.cz/rubrika/skola-noci-9-dil-predurcena
když koukneš na data přidání vždycky je tu má minimálně o den později
crazygirl z IP 89.103.75.*** | 9.6.2012 15:21
Bezva preklad ale (promin jestli te to nastve) strasne pomalu prekladas.
Andulinkaa z IP 90.181.78.*** | 30.6.2012 23:51
Jeeezisku ta kniha je normanne buh Ale pomalu prekladas prozii dalsiii
Pat z IP 178.72.192.*** | 13.7.2012 20:26
PROSÍM!!Na další kapitolu čekám nejméně měsíc!!Prosím!smilesmilesmile
Honza z IP 92.240.175.*** | 29.9.2013 03:54
Pro výběr výuky jazyků si vybírejte ten nejlepší training solution, třeba jako má www.training-solution.cz/


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a sedm