Období: březen 2012

Autorky Školy Noci připravují další knihu!. Bude se menovat Nyx ve Škole Noci a bude to průvodce o Škole Noci, rituálech, o různých čarodějných kultech, o bohyni, moderní mytologii, Wiccanské rituály, originální příběh o Erebusovi a Nyx, Cherokéskou mytologii, historický význam tetévání atd. Má být vydána 7.6.2011 číst dál

Zdravím, mláďata. Věřím, že vám tento průvodce bude dobře sloužit. Každé upíří mládě, které přijede do Školy noci, obdrží kopii „Příručky mláděte 101“ a nyní i fanoušci ji také mohou mít, společně s tímto vydáním, které prostě musí mít. Uvnitř najdete původní příběhy, kompletní upíří historii, údaje o rituálech upíří biologii,změnu a mnoho dalšího. číst dál

PRVNÍ SNĚHOVÁ NADÍLKA nás všechny zklamala. Napadlo jen pár centimetrů sněhu, který se brzy změnil na led, takže to na chodnících pěkně klouzalo. Krajina vypadala nesourodě a chmurně a na žlutohnědých kopcích tu a tam ležel ztěžklý sníh. Obludě, na kterou jsem měla výhled ze svého pokoje ve věži, visely ze šupin a křídel rampouchy. Sněhu bylo tak málo, že se s ním člověk nemohl vydovádět ani se kochat pohledem na něj. číst dál

V OBDOBÍ, KTERÉ NÁSLEDOVALO, JSEM MĚLA pocit, že žiju ve dvou světech najednou. V jednom z nich jsme byli Lucas a já konečně spolu. Ten svět byl místem, kde jsem chtěla strávit celý svůj život. V tom druhém jsem byla lhářkou, která si nezasloužila Lucase ani nikoho jiného. číst dál

„ZABILA JSEM LUCASE? JE V POŘÁDKU?“ VZLYKALA jsem. Nemohla jsem přestat brečet. Máma mě objímala okolo ramen a vedla mě pryč z altánku. Můj otec běžel s Lucasovým bezvládným tělem napřed. Blízko nás stálo několik učitelů, kteří se starali o to, aby se nikdo ze studentů nedozvěděl, že se něco stalo. „Mami, co jsem to udělala?“ číst dál

PRVNÍ BALÍKY DORAZILY O HALLOWEENU. NA některých dlouhých krabicích z lepenky se skvěly drahé značky, několik jich přišlo z New Yorku a Paříže. Balík pro Patrice byl poslán z Milána. číst dál

PO TOM VÝLETĚ DO RIVERTONU JSEM SE CÍTILA jako blázen, který odkopl Lucase pro nic za nic. číst dál

NORMÁLNÍ JE, ABY PRÁVO OKUPOVAT ZRCADLO měla dívka, která se chystá na své první rande. Ale když nastal páteční večer a s ním i plánovaný výlet do Rivertonu, shlížela se v něm Patrice tak dlouho, že jsem neměla šanci. Zkoumala se v tom velkém zrcadle ze všech možných úhlů od hlavy až k patě a zjevně nenacházela to, co hledala, ať už nedokonalosti, nebo krásu. „Vypadáš dobře,“ pronesla jsem. „Měla bys něco sníst. Jsi skoro průhledná.“ číst dál

STIHLA JSEM DOBĚHNOUT DO POKOJE A SCHOvat se pod peřinu těsně předtím, než dovnitř vešla Patrice doprovázená Bethanyovou. Z chodby svítilo jen slabé světlo, takže jsem zahlédla pouze její siluetu. číst dál

„TY SIS NENECHALA UPRAVIT UNIFORMU, VIĎ?“ Připravovaly jsme se na první den školy a Patrice si rovnala sukni. číst dál

Zoey
Takže, byla jsem nervózní, co se týče první hodiny a toho, co řekne Thanatos o ztrátě rodiče - konkrétně mojí mámy - ale den začal opravdu dobře. Poprvé po opravdu dlouhé době. Stark byl vzhůru přede mnou a tak jsem byla probuzena líbáním a tím, jak mi říkal Růženko. Zhltnul tu nejobřejší misku plnou Cap´n Crunch, jakou jsem kdy viděla a na parkovišti před skladištěm se pletl kolem Daria, dělajíc trochu falešné boxerské utkání, zatímco děti plnily minibus. Byla jsem už v autobuse sledující ho z okna s něčím, co jsem si byla jistá, že byl praštěný šťastný úsměv na tváři, když se ze skla... číst dál

POŘÁD JEŠTĚ ROZTŘESENÁ VZRUŠENÍM JSEM šla nahoru po dlouhém, točitém schodišti až k bytu v horní části věže. Tentokrát jsem se nenamáhala chovat se potichu. Sundala jsem si batoh, plácla sebou na pohovku a vyndala si z vlasů pár zbylých listů. číst dál

NASTAL PRVNÍ DEN ŠKOLY A S NÍM I MÁ POSLEDNÍ šance na útěk. Neměla jsem batoh plný věcí, které by mi pomohly přežít, naditou peněženku, abych si mohla koupit letenku, ani kamaráda, který by na mě čekal v autě na konci ulice. V podstatě jsem neměla to, co by většina rozumných lidí nazvala „plán“. číst dál

Autor: Castová P. C. & Castová Kristin číst dál

Rephaim číst dál

Velekněžka se vynořila ze stínů, vystoupala k altánku a hned se začala věnovat Heathovi a Erikovi. Nejdřív se dotkla Erikova obličeje a prohlédla krvavé škrábance, které mu na pažích způsobili duchové, když s je marně snažil odehnat od mého bývalého. Přiložila mu na rány ruce a já na vlastní oči viděla, že krev okamžitě zasychá. Erik si oddechl, jako by se právě zbavil nepříjemné bolesti. číst dál

„Heathe! Co tady sakra děláš?“ číst dál

„Hezké šaty, Zoey. Mám jedny staré, přesně takové. Vlastně počkej! To jsou přece ony.“ Afrodita se zasmála takovým tím způsobem, jako že ona už je dospělá a já jsem jenom malá holka. Fakt nesnáším, když tohle starší holky dělají. Jasně, má přede mnou pár let náskok, ale já mám náhodou taky prsa. číst dál

Kdyby mě nezarazilo Skylarovo syčení a vrčení, vůbec bych si Afrodity schoulené ve výklenku kousek od Neferetina pokoje nevšimla. číst dál

Když se podívám zpět, další den začal až podezřele normálně. U snídaně jsme si se Stevie Rae špitaly o božském Erikovi a vymýšlely, co bych si měla v sobotu vzít na sebe. Dokonce jsme ani neviděly Afroditu a její ježibabí trojčata, Válečnici, Strašnou a Vosu. Upíří sociologie byla ohromně zajímavá, od Amazonek jsme přešli k antickým upírským slavnostem, kterým se říkalo Correia. Úplně jsem přitom zapomněla na večerní rituál Dcer temnoty, a dokonce jsem si na chviličku přestala lámat hlavu s tím, co udělám s Afroditou. Dramaťák byl taky fajn. Vybrala jsem si jeden monolog Kateřiny ze Zkrocení zlé ženy (tu hru miluju od doby, co jsem viděla starou filmovou adaptaci s Elizabeth Taylorovou a Richardem Burtonem). Když jsem vyšla na chodbu, odchytila mě Neferet a zeptala se, jak daleko jsem se dostala v té učebnici pro vyšší ročník. Musela jsem přiznat, že moc daleko ne (v překladu: ani jsem se do ní nepodívala), a když jsem viděla, jak je z toho zklamaná, strašně jsem si to vyčítala. Musela jsem ale rychle letět na literku. Posadila jsem se mezi Damiena a Stevie Rae, a potom veškerá normalita skončila a všechno začalo jít úplně do háje. číst dál

„To bylo nejmonumentálnější vyvolávání kruhu, jaké jsem kdy zažil!“ rozplýval se Damien, když jsem se rozloučila se živly a začali jsme sbírat ze země svíčky a ohořelý svazek bylin. číst dál

„Doufám, že sem ostatní trefí,“ řekla jsem a rozhlédla se. Čekaly jsme se Stevie Rae pod velkým dubem. „Včera tady takováhle tma nebyla.“ číst dál

„Na tom něco bude,“ řekl Damien. číst dál

„Ahoj, babi, to jsem já.“ číst dál

Rozhodla jsem se, že si promluvím s Neferet. Přemýšlela jsem o tom, když jsme se Stevie Rae druhý den hltaly snídani. Nechtěla jsem jí ale vykládat o svých divných reakcích na živly, pořád platilo, co jsem řekla spolubydlící – třeba se mi to opravdu jenom zdálo. Co kdybych musela jít na nějaký test nadání nebo tak něco (v téhle škole je možné všechno!) a zjistilo se, že mám akorát tak příliš bujnou fantazii? To jsem nehodlala riskovat. Prostě si to zatím nechám pro sebe a počkám, jak se to bude vyvíjet. Nebudu mluvit ani o Elizabethině duchu, ještě by si o mně Neferet začala myslet, že jsem cvok… Je bezvadná učitelka, to ano, ale přece jen je taky dospělá. Už to slyším: „To se ti jen zdálo, procházíš teď velkou proměnou a pochopitelně jsi předrážděná…“ Ale o té krvi si s ní prostě popovídat musím, to se nedá nic dělat. (Brrr… Jestli mi tolik chutná, proč se mi pořád ještě zvedá žaludek pokaždé, když na to pomyslím?) číst dál

Celkem se mi ulevilo, když jsem zjistila, že ve společenské místnosti je jen pár holek. Na zápěstí mě totiž šimral Erikův absolutně nečekaný polibek (plus kousnutí) a já si nebyla jistá, jestli vůbec dokážu mluvit. Ani se po mně pořádně nepodívaly, jelikož byly přilepené k televizi, kde podle zvuku běžel pořád America’s Next Top Model. Rychle jsem prošla do kuchyňky a položila Nalu na zem. Doufala jsem, že mi neuteče, než si udělám sendvič. Neutekla, dokonce za mnou všude chodila jako zrzavý pejsek, jenom si přitom pořád stěžovala (jinak se to její divné mňoukání nazvat nedá). Vždycky jsem zamumlala něco jako „já vím“ nebo „máš pravdu“, protože mi určitě vyčítala, že jsem se dneska chovala jako úplné pako, a v tom jsem s ní bohužel souhlasila. Když jsem měla sendvič hotový, popadla jsem pytlík preclíků (Stevie Rae nelhala, ve skříňkách nebylo po chipsech nebo sušenkách ani stopy), láhev coly (na značce mi nezáleží, hlavně když je to hnědé a není to bez cukru – fuj) a kočku a vyběhla jsem nahoru. číst dál

„Jsi v pohodě?“ číst dál

Roztřeseně jsem si hřbetem ruky otřela pusu a odpotácela se kousek dál (neměla jsem chuť zkoumat, co jsem to vlastně vyzvracela). Zastavila jsem se u velikánského dubu, který rostl tak blízko zdi, že polovina jeho koruny přesahovala za ni. Opřela jsem se o kmen a soustředila se na to, abych nehodila šavli ještě jednou. číst dál

„Tady to je.“ Stevie Rae se zastavila u schodů, které vedly ke vchodu do kruhové cihlové budovy umístěné na malé vyvýšenině u východní zdi. Tvářila se rozpačitě a trochu provinile. Pavilon stínily velikánské duby, takže se topil v černočerné tmě, jenom u vchodu poblikávala lucerna nebo svíčka. Ve vysokých gotických oknech, která vypadala jako vitrážová, nebylo po světle ani památky. číst dál

V půli cesty k Nyktinu chrámu jsem si uvědomila, že Stevie Rae je nějak zamlklá. Kradmo jsem se po ní podívala. Zdá se mi to, nebo je tady pobledlá? Asi jsem měla předtuchu, protože mi přejel mráz po zádech. číst dál

Šerm byl absolutně super, což mě hodně překvapilo. Hodina se konala ve velkém sále vedle tělocvičny, který díky zrcadlové stěně vypadal jako taneční studio. Na jedné straně místnosti visely od stropu figuríny velikosti člověka, které mi připomínaly trojrozměrné střelecké terče. Profesoru Lankfordovi všichni říkali Drak Lankford nebo prostě jenom Drak. Hned mi došlo proč. Jeho tetování mělo podobu dvou draků, jejichž hadovitá těla se mu vinula po linii čelistí až k obočí. Z otevřených tlam šlehaly k měsíčnímu srpku plameny. Byla to nádhera, vůbec jsem od nich nemohla odtrhnout oči. Drak byl navíc první dospělý upíří muž, kterého jsem viděla zblízka. Nejdřív jsem z toho byla trochu vedle. Kdybyste se mě zeptali, jak si představuju typického upířího chlapa, byl by to přesně jeho opak. Asi jsem měla zafixovaný ten stereotyp z filmů – vysoký, nebezpečný, drsně hezký. Něco jak Vin Diesel. Jenomže Drak je malý, má dlouhé špinavé blond vlasy a nosí je stažené do culíku, a když si odmyslíte to výhružné dračí tetování, vypadá spíš mile a přátelsky. číst dál

Na literaturu jsem trefila sama. No, bylo to sice hned vedle Neferetiny učebny, ale stejně mi trochu zvedlo sebevědomí, že se nemusím nikoho ptát na cestu a všem ukazovat, že jsem nová, bezmocná a hloupá. číst dál

„Zoey! Tady!“ číst dál

... číst dál

NeferetJak pokračuje snaha o chaos, moje bezcitná? Hluboký hlas Bílého býka se rozléhal její myslí.Neferet se otočila téměř kolem dokola, než zahlédla jeho světélkující, magickou srst, jeho masivní rohy a rozdvojená kopyta. Blížil se k ní zpoza hrobu, z něhož shlížela dolů socha andělské dívky, hlavu skloněnou. Časem se rozpadla jedna z jejích kamenných rukou a Neferet si pomyslela, že z jejího výrazu se zdá, jako by anděl dal část sebe jako oběť, snad Bílému býkovi.Při tom pomyšlení v Neferet zahořela žárlivost.Vykročila, aby se setkala se svým býkem, pohybovala se pomalu, lenivě. Neferet ... číst dál