Vampýrská Akademie

Přestožejsem trénovala a učila se o zvyklostech Strigojů a o tom, jak se jim bránit, ve skutečnosti jsem nikdy žádného neviděla. Bylo to děsivější, než jsem čekala. číst dál

Nikdydřív mi nedělalo takové problémy zůstat mimo Lissinu hlavu, jenže je pravda, že jsme nikdy neprocházely ničím podobným. Zatímco jsem běžela lesem, síla jejích myšlenek a pocitů mě strhávala do sebe. číst dál

„Uzdravit Tě?“ číst dál

Nikdy dřív jsem se s žádným klukem neocitla úplně nahá. číst dál

Poklesla mi čelist. „Uf... Počkat... Jako že jste měli sex?“ číst dál

Těžko říct, co mě nakonec přimělo k tomu to udělat. Tak dlouho jsem skrývala tolik tajemství a dělala jsem, co mi přišlo nejlepší, abych Lissu ochránila. Ale tajit to její sebepoškozování rozhodně její ochraně nepomáhalo. Nedokázala jsem ji přesvědčit, aby toho nechala - a teď jsem dokonce uvažovala, jestli nebyla moje chyba, že s tím vůbec začala. Tohle se dělo až od té doby, co mě uzdravila po autonehodě. Co kdyby mě tam nechala zraněnou? Možná bych se z toho dostala. A ona by možná dnes byla v pořádku. číst dál

Probrala jsem se a nad sebou uviděla bílý strop na klinice. číst dál

Poněkolikadnech mi Lissa před jídelnou oznámila šokující novinky. číst dál

Druhýden mi došlo, jak moc se věci změnily od doby, co Jesse sRalfem začali šířit pomluvy. Pro některé lidi jsem byla neustálým zdrojem šeptandy a smíchu. Od těch, které Lissa obrátila na svou stranu, se mi dostávalo přátelství a občas mě i bránili. Uvědomila jsem si, že naši spolužáci už mi nevěnují tolik pozornosti jako dřív. To platilo obzvlášť, když se začalo dít něco nového. číst dál

Mason je přinesl. číst dál

Následujících pár dní jsem dál špehovala Lissu a pokaždé jsem se cítila trochu provinile. Nesnášela, když se mi to přihodilo náhodou, zatímco teď jsem to dělala záměrně. číst dál

Důsledky Jesseových a Ralfových výmyslů byly přesně tak strašné, jak jsem očekávala. Jediný způsob, jak jsem mohla přežít, bylo nevidět a nevnímat nikoho a nic. To mě udržovalo při duševním zdraví - tak tak - ale nesnášela jsem to. Připadalo mi, že neustále brečím. Ztratila jsem chuť k jídlu a špatně jsem spala. číst dál

Tu noc jsem vůbec nemohla usnout, dlouho jsem se v posteli jen tak převalovala. číst dál

„Potřebuješ něco na sebe?“ otázala se Lissa. číst dál

Promiňte profesore Nagy, ale nemůžu se soustředit, když si tady Lissa s Rose neustále posílají vzkazy.“ číst dál

Znovu jsem zapadla do její mysli a viděla a prožívala všechno, co se děje kolem ní. číst dál

Zuřila jsem a tak jsem při vyučování s novici bojovala déle a lépe než kdykoli předtím. Dokonce se mi podařilo vyhrát první zápas – s Shanem Rysem, kterého jsem úplně rozdrtila. Vždycky jsme spolu dobře vycházeli, takže teď vzal svou porážku čestně a zatleskal mému výkonu, stejně jako několik málo dalších studentů. číst dál

Uplynulo pár týdnů a já brzy pustila z hlavy celou tuzáležitost s Annou, protože život na Akademii byl dost hektický. Šok z našeho návratu už trochu opadl a my zapadly do normální rutiny. Můj život se točil kolem kostela, obědů s Lissou a jakéhokoli společenského života, jaký jsem si jen dokázala prosadit. Protože jsem neměla skoro žádný volný čas, nebylo zas tak těžké nenamočit se do průšvihu. Občas jsem sice tu a tam k sobě přitáhla pozornost, přestože jsem si dobře pamatovala svůj poučný projev o „proplouvání na středním proudu“. Ale nemohla jsem si pomoct. Ráda jsem flirtovala. Ráda jsem byla mezi lidmi a bavilo mě ve třídě dělat chytrolínské poznámky. číst dál

Trápilo mě, že se Lissa s Christianem sešli, ale následujícího dne mi to vnuklo nápad. číst dál

Bývali Strigojové. Regiment strážců je dostihl a zabil. Pokud ty řeči, co se šířily, byly pravdivé, Christian byl oči­tým svědkem té události, když byl ještě malý. A přestože sám nebyl Strigoj, pár lidí si myslelo, že k tomu nemá daleko. Neustále chodil v černém a uznával jen sám sebe. číst dál

Díkybohu se na nás tentokrát neupřela pozornost všech, jen několik lidí procházejících kolem se zastavilo a zíralo na nás. číst dál

Poslat nás na vyučování ihned po tomto rozhovoru mi připadalo mimořádně kruté, jenže přesně to Kirová udělala. Lissu odvedli a já se za ní dívala, šťastná, že mi naše pouto dovolí dál sledovat její emoce. číst dál

Nicménějsem musela uznat, že ten Dimitrij jakžesejmenuje je dost chytrý. Poté, co nás odvezli na letiště a posadili do soukromého letadla patřícího Akademii, stačil mu jediný pohled na nás dvě, jak si šeptáme, a hned poručil, aby nás rozesadili. číst dál

Její strach jsem cítila dřív, než jsem ji uslyšela křičet. číst dál