Velekněžka se vynořila ze stínů, vystoupala k altánku a hned se začala věnovat Heathovi a Erikovi. Nejdřív se dotkla Erikova obličeje a prohlédla krvavé škrábance, které mu na pažích způsobili duchové, když s je marně snažil odehnat od mého bývalého. Přiložila mu na rány ruce a já na vlastní oči viděla, že krev okamžitě zasychá. Erik si oddechl, jako by se právě zbavil nepříjemné bolesti.
„To se zahojí. Až se vrátíš do školy, přijď na ošetřovnu a já ti dám mast, po které to přestane pálit.“ Pohladila ho po tváři a on zrudl jako rak. „Prokázal jsi odvahu upířího bojovníka, když jsi zůstal s tím chlapcem a bránil ho. Jsem na tebe pyšná, Eriku Nighte, a bohyně také.“
Její pochvala mi udělala ohromnou radost. Taky jsem na něj byla pyšná. Vtom jsem zaslechla souhlasné mumlání a zjistila, že Dcery a Synové temnoty se vrátili k altánku a shromáždili se na schodech. Jak dlouho už se na nás dívají? Neferet se obrátila k Heathovi a já jsem všechno ostatní pustila z hlavy. Vyhrnula mu potrhané nohavice džínů a prohlédla krvavé šrámy na jeho nohách i pažích. Pak vzala do dlaní bledý nehybný obličej a zavřela oči. Jeho tělo se na okamžik napjalo a prohnulo v křeči, ale potom Heath stejně jako Erik vzdychl a uvolnil se. Za chvilku už se zdálo, že přestal tiše bojovat se smrtí a klidně spí. Neferet u něj zůstala klečet a řekla: „Dostane se z toho a z dnešní noci si bude pamatovat jen to, že se opil a zabloudil, když se snažil najít holku, se kterou už skoro nechodí.“ Při posledních slovech ke mně laskavě vzhlédla, oči plné porozumění.
„Děkuju,“ zašeptala jsem.
Lehce přikývla, vstala a přísně se otočila k Afroditě.
„Za to, co se tu dnes stalo, nesu stejnou zodpovědnost jako ty. Celé ty roky vím, jak jsi sobecká, ale promíjela jsem ti to, protože jsem doufala, že z toho vyrosteš a konat s bohyní tvou povahu změní. Mýlila jsem se.“ V jejím hlase zazněl nezaměnitelný autoritativní tón. „Afrodito, oficiálně tě zbavuji funkce předsedkyně Dcer a Synů temnoty. Už nejsi učednicí velekněžky. Od této chvíle jsi jednoduše obyčejné mládě jako ostatní.“ S udivující rychlostí sáhla po jejím náhrdelníku z granátů a stříbra a strhla jí ho.
Blondýna nevydala ani hlásku, ale její obličej měl barvu křídy. Vyděšeně na Neferet třeštila oči.
Velekněžka se k ní obrátila zády a přistoupila ke mně. „Zoey Redbirdová, věděla jsem, že budeš výjimečná, od okamžiku, kdy mi Nyx seslala vidění, že tě označí.“ S úsměvem mě vzala za bradu a zaklonila mi hlavu, aby si mohla líp prohlédnout novou část mého znamení. Pak mi odhrnula vlasy a odhalila tetování na krku, ramenou a zádech. Slyšela jsem, jak Dcery a Synové temnoty při pohledu na ně zalapali po dechu. „Neobvyklé, skutečně velice neobvyklé,“ zamumlala a odtáhla ruku. „Dnes večer jsi prokázala, že bohyně zvolila správně, když obdařila zvláštními schopnostmi právě tebe. Zasloužíš si post předsedkyně Dcer a Synů temnoty i titul učednice velekněžky, a to nejen díky nadání, jež ti seslala bohyně, ale také díky svému soucitu a moudrosti.“ Podala mi Afroditin náhrdelník. Připadal mi těžký a hřál mě do dlaně. „Nos ho s větší rozvahou než tvá předchůdkyně.“ A potom udělala naprosto senzační gesto. Neferet, Nyktina velekněžka, mi vzdala úctu – po upířím způsobu si přitiskla na prsa sevřenou pěst a formálně se uklonila. Všichni kolem kromě Afrodity ji napodobili. S širokánským úsměvem se mi uklonili i moji čtyři kamarádi a mně vhrkly do očí slzy.
Jenomže i v téhle naprosto šťastné chvíli mě trápil stín zmatku. Proč jsem vůbec kdy o Neferet pochybovala a chtěla před ní něco zamlčet?
„Vraťte se do školy. Já se tady o všechno postarám,“ dodala, rychle mě objala a zašeptala mi do ucha: „Jsem na tebe ohromně pyšná, ptáčátko.“ Pak mě lehce postrčila ke kamarádům. „Přivítejte novou předsedkyni Dcer a Synů temnoty!“ zvolala.
Ozval se jásot a nejhlasitěji samozřejmě hulákali Damien, Stevie Rae, Shaunee a Erin. Pak se všichni natlačili ke mně a od altánku jsem doslova odplula na vlně radostného smíchu a gratulací. Taky jsem se na svoje nové „přátele“ usmívala, ale nedělala jsem si o nich iluze. V duchu jsem si připomněla, že ještě před pár minutami zobali Afroditě z ruky.
Rozhodně potrvá ještě hezky dlouho, než se všechno změní k lepšímu.
Zamířili jsme k lávce a já svým novým svěřencům připomněla, že musejí být po cestě úplně potichu. Pak jsem je poslala napřed. Stevie Rae, Damien a dvojčata se k nim chtěli připojit, ale já je tiše zarazila. „Ne, počkejte na mě.“
Po tvářích se jim rozlil širokánský úsměv, až vypadali trochu jako parta cvoků. Zachytila jsem nadšený pohled své spolubydlící. „Neměla ses jim nabídnout za ledničku! Vím, jak moc tě to děsí.“ Vyznělo to hodně přísně a její radost okamžitě vyprchala.
„Jenže potom bychom nevěděli, kde se ten rituál koná, Zoey. Udělala jsem to jen proto, abych mohla poslat Damienovi zprávu, kam mají s dvojčaty přijít. Bylo nám jasné, že nás budeš potřebovat.“
Gestem jsem ji zarazila, protože se zdálo, že se každou chvíli rozbrečí. Věnovala jsem jí co nejmilejší úsměv. „Nech mě domluvit. Chtěla jsem říct, žes to neměla dělat, ale jsem strašně ráda, žes to udělala!“ Objala jsem ji a skrz slzy se usmála na ostatní tři. „Díky, jsem moc ráda, že jste tu všichni byli.“
„Ale Červenko, od toho kamarádi přece jsou,“ prohlásil Damien.
„Jasně,“ řekla Shaunee.
„Přesně tak,“ přidala se Erin.
Roztáhli ruce a málem mě umačkali v bláznivém skupinovém objetí. Děsně se mi to líbilo.
„Hele, můžu se přidat?“
Kousek od nás stál Erik.
„Samozřejmě, já jsem pro!“ vyhrkl Damien s nadějí.
Stevie Rae dostala záchvat smíchu. Shaunee si ztěžka povzdychla. „Přestaň snít, Damiene. Ten za tvůj tým nekope, vzpomínáš?“ Erin mě vystrkala zprostřed skupiny k Erikovi. „Běž ho hezky obejmout. Snažil se přece zachránit tvého kluka.“
„Mého bývalého kluka,“ opravila jsem ji rychle a stulila se Erikovi do náruče. Z vůně čerstvé krve, která z něj pořád byla trochu cítit, a faktu, že jsme prostě spolu, se mi točila hlava. A pak mě navíc ještě políbil tak vášnivě, že se mi úplně zatmělo před očima.
„Ale kuš,“ ozvala se odněkud zdálky Shaunee.
„Jděte to provozovat někam jinam,“ podpořila ji Erin.
Damien se zahihňal a já se stydlivě vyvinula Erikovi z náruče.
„Padám hlady,“ prohlásila Stevie Rae. „Když někomu děláte ledničku, pěkně vám u toho vytráví.“
„Fajn, jdeme najít něco k jídlu,“ zavelela jsem.
Kamarádi zamířili k lávce. Shaunee se začala hádat s Damienem, jestli bude lepší pizza nebo sendviče.
„Můžu tě doprovodit?“ zeptal se mě Erik.
„Jasně, už je to vlastně taková tradice.“ Usmála jsem se na něj.
Rozchechtal se a vykročil k potoku. Vtom se ze tmy za mnou ozvalo naprosto zřetelné a velice otrávené „mňauf!“.
„Jdi napřed, já vás za chvilku dohoním,“ poprosila jsem Erika a vrátila se k okraji pozemku muzea Philbrook. „Nalo? Čičičí!“ zavolala jsem. Z křoví vypochodovala naježená chlupatá koule a rozčileně naříkala. Zvedla jsem ji do náruče a ona hned začala příst. „Ty hloupá, proč jsi za mnou šla až sem, když se ti to nelíbí? Jako bys toho dneska už neměla dost,“ pokárala jsem ji polohlasně. Už jsem se otáčela zpátky k lávce, když se ze tmy vyloupla Afrodita a zastoupila mi cestu.
„Dneska jsi možná vyhrála, ale tím to nekončí,“ pronesla.
Už mě fakticky unavovala. „Tohle nebyla žádná soutěž. Jenom jsem se snažila dát všechno do pořádku.“
„A teď máš pocit, že se ti to povedlo?“ Nervózně střelila pohledem k altánu, jako by se bála, že ji někdo sleduje. „Nemáš ani ponětí, o co tady dneska šlo. Jen tě využijí – jako nás ostatní. Jsme jenom loutky, nic víc.“ Rozhněvaně si otřela oči a mně došlo, že brečí.
„Afrodito, nemusíme se k sobě chovat takhle hnusně,“ navrhla jsem tiše.
„Ale musíme!“ odsekla. „Hrajeme svoje role, jak se to od nás čeká. Uvidíš… uvidíš sama…“ Obrátila se k odchodu.
Najednou se mi z paměti vynořila vzpomínka. Obraz Afrodity, když měla vizi. Slyšela jsem ji tak jasně, jako by se to odehrávalo tady a teď. Jsou mrtví! Ne. Ne. To není možné! To není správné! Přirozené! Nechápu… já ne… Ty… Ty to víš. V hlavě mi pořád ještě strašila ozvěna jejího vyděšeného křiku. Vzpomněla jsem si na Elizabeth… na Elliotta… na to, že se zjevili právě mně. Její slova dávala až moc jasný smysl.
„Afrodito, počkej!“ Ohlédla se na mě přes rameno. „Ta vize, cos měla dneska u Neferet v kanceláři. O čem doopravdy byla?“
Zvolna zavrtěla hlavou. „Tohle je teprve začátek. Bude to ještě mnohem horší.“ Obrátila se a najednou se zarazila. V cestě jí stála pětice mláďat – moji kamarádi.
„To nic,“ zavolala jsem na ně. „Nechte ji jít.“
Shaunee a Erin se rozestoupily. Afrodita se napřímila, pohodila vlasy a prošla mezi nimi, jako by jí patřil svět. Dívala jsem se za ní a v břiše jsem měla divný pocit. Afrodita zjevně ví něco o Elizabeth a Elliottovi a já musím nějak zjistit, co to je.
„Hej,“ ozvala se Stevie Rae.
Podívala jsem se na svoji spolubydlící a novou nejlepší kámošku.
„Jedeme v tom společně, ať se děje, co chce.“
Tlak v břiše povolil. „Pojďte,“ řekla jsem.
Připojila jsem se k přátelům a šli jsme domů.
Bez ní si život nedokážu představit,u ní prostě nedokážu přestat snít...
2024 ©