Škola noci 9-kapitolka23

Zoey

Takže, neřekla jsem Starkovi o Auroxovi a té spadlá-větev věci. Chci říct, vážně, jaký by to mělo smysl? Jako by Stark ve svém životě potřeboval víc stresu? Stále dokonce ani dobře nespal, protože měl stále noční můry, o kterých mi odmítá říct, ale o kterých vím, protože spím vedle něj a nejsem hloupá. Plus, celá ta strom věc se stala rychle. Nikdo nebyl raněn. Je to pryč. Tečka, konec.

No, kromě jedné malé části. Té části mě, která se rozhodla podívat se skrz vidoucí kámen na Auroxe. Dobře, v této chvíli to neudělám. Chci říct, Aurox tady ani není. Ale rozhodla jsem se. V momentě, kdy se mě dotkl, jsem se rozhodla.

V momentě, kdy se mě dotkl, jsem se ho už nebála.

Stále jsem ale byla vyděšená.

Tiše jsem se dohadovala sama se sebou o tom, zda bych měla Starkovi dát vědět o svém rozhodnutí pohlédnout na Auroxe skrz kámen a jen napůl jsem naslouchala Afroditě a Stevie Rae dohadujícím se o renovačních úpravách tunelu (Afrodita chtěla spoustu dělníků a spoustu třpytu, Stevie Rae nechtěla nikoho, kromě našich lidí, aby vůbec do tunelů sešli. Povzdech.), když autobus zajel ke skladišti a Darius otevřel dveře.

"Zavolám Andolini pro velkou objednávku," řekla Stevie Rae, když ona a Rephaim odcházeli z autobusu.

"Pro jednou se na něčem shodneme," řekla Afrodita, pohybujíc se přes sedadlo na Dariův klín, zatímco zbytek nás se začal odštrachávat z autobusu. "Objednej mi jednu z těch Santiano pizz. Ty vážně stojí za kalorie. Plus, jde to perfektně s lahví Chianti, kterou jsem vzala z bufetu, když jsem zařezávala pátou-"

Stalo se to přesně takhle. Afrodita byla uprostřed řečí o něčem tak úplně normálním, jako zařezávání vyučování a celé její tělo se zadrhlo. Ztuhla. Její oči se protočily dozadu do hlavy a začala plakat slzy krve. Bylo to, jako by přešla z nádherné, perfektní dívky k někomu, kdo vypadal stěží lidsky. Stěží naživu.

Darius nezaváhal. Zvedl její ztuhlé, krvavé-oči, nevidoucí tělo a odnesl ji z autobusu. Odložila jsem svou propána vnitřní reakci a vstala, otáčejíc se ke zbytku dětí, které buď civěly s otevřenou pusou, nebo si zakrývaly oči, vypadajíc, jako by chtěly brečet.

"Afrodita má vizi." Můj hlas zněl jako od někoho jiného. Někoho, kdo byl klidný. Stark vzal mou ruku, dodávajíc mi sílu. "Bude v pořádku," pokračovala jsem, tlačíc se ke Starkovi.

"Vlastně bude mimořádně naštvaná a protivná, až přijde k sobě, protože opravdu nesnáší, když se jí to stane na veřejnosti," řekla Stevie Rae. Vylezla napůl cesty po autobusových schodech. Všimla jsem si, že její oči byly trochu moc široké, ale její hlas zněl také naprosto klidně a v pohodě.

"Jo, Stevie Rae má pravdu," řekla jsem. "Takže z toho nemusíme dělat velký problém, teď nebo až přijde k sobě." Odmlčela jsem se a, cítíc se jako debil, dodala: "Dobře, nemyslím, že její vize nejsou velký problém. Chci říct jen, že nebude chtít slyšet "hej, jsi v pohodě" od kohokoliv."

"Půjdu napřed a objednám pizzy. Myslíš, že Afrodita bude později hladová?" zeptala se Stevie Rae.

Přemýšlela jsem o tom, jak to bylo naposled, kdy měla vizi a jak hrozně se pak cítila. Chtěla jsem říct, že co bude Afordita doopravdy chtít, bude Xanax a láhev vína, ale myslela jsem, že by to pravděpodobně dávalo špatný příklad ostatním. Takže jsem se spokojila s: "Hm, proč jí jednu nevezmeš a nedáš ji do lednice. Můžeme ji později ohřát, pokud bude hladová. Právě teď ji půjdu jenom zkontrolovat. Na chvíli teď bude chtít jen vodu a klid."

"Okie dokie." Stevie Rae se usmála a, jednajíc absolutně normálně, řekla zbytku autobusu, "Beru odsud objednávky pizz. Mobilní příjem je v tunelech na houby. Takže než se všichni rozptýlíte dole, dejte mi vědět, co chcete a radši se držte kolem, takže to dostanu správně. Když už o tom mluvím, Kramisho, můžeš mi prosím sepsat, co každý chce? To pomůže." Podívala se na Shaunee, která vypadala zvláště ztraceně a dodala: "Hej, myslíš, že protentokrát můžeme použít na objednávku tvou kartu? Z a já se ujistíme, že to budeš mít proplacené."

Shaunee se zamračila. "Přísaháš? Naposled jsem uvízla s vyúčtováním od Queenies. Ty Ultimate Egg Salad Sandwiches jsou úžasné, ale ne hromady sto dolarovek ceny úžasné."

"Přísahám." Stevie Rae zúžila oči, propichujíc zbytek autobusu přimhouřenýma očima. "Všichni jí zaplatíte zpátky."

"Jo, dobře, fajn," zaznělo unisono ze zadní části autobusu.

Chtělo se mi svojí BFF políbit. Úplně každého rozptýlila od Afroditiny strašné a neatraktivní vize, a ujistila se, že se tu budou rozhodovat o pizze a zaplacení zpátky a nebudou zírat dole v tunelech a mluvit o Afroditě.

Mezitím jsem vytáhla Starka z autobusu. "Vezmeme velké kombo," řekl, když jsme procházeli kolem Stevie Rae.

"Pizza? Opravdu?" zašeptala jsem mu, cítíc se, jako by právě řekl: "Nechme jíst ty dorty!" nebo jakoukoliv super nešetrnou věc, kterou žena řekla lidem, když se v předcházejícím dni děla opravdu důležitá věc.

"Myslel jsem, že se chceš chovat normálně," zašeptal zpátky.

Povzdechla jsem si. No, měl pravdu. Takže jsem řekla Stevie Rae: "S extra sýrem a olivami." Pak jsem bez dechu dodala: "A díky."

"Budu v kuchyni, až budeš připravená si promluvit," řekla stejně tiše, pak se velmi hlasitě a velmi normálně začala ptát: "Takže, kolik peperonek?"

"Pojďme skrz skladiště, takže budeme moct popadnout nějaké láhve vody z kuchyně po cestě do Afroditina pokoje," řekla jsem Starkovi, když automaticky zamířil do suterénního vchodu do tunelů. Změnil směr, ale stále jsem vysvětlovala (pravděpodobně víc proto, abych slyšela můj klidně-znějící hlas než cokoliv jiného), "Bude mít žízeň. Taky budeme muset sebrat nějaké hadříky na omytí. Namočím je ve vodě a položím jí je přes oči."

"Vždycky takhle krvácí?"

"Jo, od té doby, co ztratila značku. Naposledy, když měla vizi, mi řekla, že se bolest a krev zhoršují." Podívala jsem se na Starka. "Vypadalo to zle, ne?"

"Bude v pořádku. Je s ní Darius. Nedovolí, aby se jí něco stalo." Stiskl mi ruku, než mě nechal slézt dolů před sebou skrz starý vstup u pokladny do tunelů.

"Nemyslím si, že ji její bojovník může ochránit před takovým druhem věcí."

Usmál se na mě. "Myslel jsem způsob, jakým jsem tě ochraňoval na Onom světě. Myslím, že Darius zvládne nějaké vize a trochu krve."

Neřekla jsem nic dalšího, když jsme pospíchali přes kuchyň, pobírajíc vodu a hadříky.

Chtěla jsem, aby měl Stark pravdu. Opravdu, opravdu jsem chtěla, aby měl Stark pravdu, ale měla jsem zlý pocit a nenáviděla jsem, když se to dělo. Vždycky to znamenalo, že něco půjde strašně, hrozně, příšerně špatně.

"Hej." Stark mě vzal za paži a jemně mě zatahal, abych zastavila právě u pompézního zlatého závěsu, který byl posledními dveřmi do Afroditina pokoje. "Potřebuje, abys byla v pohodě."

"Já vím, máš pravdu. Jenom že ty vize ji skutečně zraňují a to mi dělá starosti."

"Ale jsou také darem od Nyx a jsou informacemi, které potřebujeme, správně?"

"Znovu pravda," řekla jsem.

Jeho úsměv se změnil v domýšlivý. "Mám rád, když říkáš, že mám pravdu."

"Moc si na to nezvykej. Jsi chlap. Máš omezený počet přidělených"- udělala jsem vzdušné uvozovky- ""Mám pravdu"."

"Hej, vezmu, co mohu získat," řekl. Pak přešel zpět k vážné tváři. "Jen pamatuj, teď musíš být její velekněžka a ne její přítelkyně."

Přikývla jsem, zhluboka se nadechla a přikrčila se pod zlatou oponu.

Dobře, Afroditin pokoj se měnil a vypadal více a více jako Kim Kardashian setkávající se s Barbarem Conanem pokaždé, když jsem vešla. Tentokrát dodala zlaté salónkové lehátko. Ne, neměla jsem tušení, kde ho sehnala, nebo jak ho dostala sem dolů. Na hrubou cementovou tunelovou zeď za lehátkem pověsila část Dariovy sbírky vrhacích nožů, jako dekoraci. Také pověsila zlaté korálkové střapce z každé rukojeti nože. Vážně. Její postel byla velká. Opravdu velká. Dnes v noci byla přikrývka fialový samet se všitými zlatými květinami. Měla miliony načechraných polštářů. A její hrozná perská kočka, Maleficent, měla odpovídající kočičí postel, která stála vedle její. Jenom v tu chvíli nebyla Maleficent ve své posteli. Ochranářsky se stočila na Afroditině klíně. Afrodita byla opřená v půli jejích miliónů polštářů, vypadající děsivě bledá. Darius jí dal přes oči složený mokrý papírový ručník a ten už byl růžový. Cítila jsem se trochu líp, když jsem viděla, že se mazlila s Maleficent, což znamenalo, že byla při vědomí. Ale můj lepší pocit odezněl, jak jsem se přiblížila k posteli a ta hrozná kočka na mě začala mňoukat.

"Kdo je to?" Afroditin hlas zněl slabě a netypicky vystrašeně.

Darius se dotkl její tváře. "Je to Zoey a Stark, má krásko. Víš, že bych nedovolil vejít nikomu jinému."

Stark mi stiskl ruku, pak ji pustil. Poslala jsem k Nyx rychlou, tichou modlitbu, prosím pomoz mi být velekněžkou, jakou Afrodita potřebuje, a pak jsem vstoupila do role, kterou jsem stále vnímala jako příliš velkou práci, než abych ji naplnila. "Vzala jsem hadříky a studenou vodu," řekla jsem svižně, pohybujíc se ke straně postele a zvlhčujíc jeden z hadříků. "Drž oči zavřené. Vyměním ten papírový ručník."

"Dobře," řekla.

Její oči zůstaly zavřené. Ale stále plakaly krev. Její pach ke mně přišel a na chvíli jsem myslela, že budu mít o-můj-Bože-mňamka-kterou-chci-sníst reakci. Neměla jsem.

Afrodita nebyla cítit jako člověk. Snažila jsem si vzpomenout, jak byla její krev cítit naposledy, kdy měla vizi a vyšla jsem naprázdno- což znamenalo, že to pravděpodobně ani pak nebylo normální.

Odložila jsem tu znalost stranou a sedla si na postel vedle ní.

"Přinesla jsem taky láhev vody. Chceš ještě něco k pití?"

"Ano. Víno. Rudé. Darius ho má."

"Moje krásko, prosím napij se nejdřív vody."

"Darie, víno pomáhá bolesti. A přines mi Xanax z mojí kabelky, když už v tom budeš. To taky pomůže."

Darius se nepohnul. Jen se na mě podíval.

"Hm, Afrodito, co si vybereš mezi Xanaxem a vínem? Obojí dohromady nevypadá zrovna zdravě," řekla jsem.

"Moje máma je bere obojí najednou," odsekla. Pak se její rty stiskly do linky. Afrodita se zhluboka nadechla a řekla. "Zásah. Budu se držet vína. Já. Nejsem. Moje. Matka."

"Určitě nejsi tvá matka," souhlasila jsem. Darius vypadal, že se mu ulevilo a začal otevírat víno. "Dobře, tak, zatímco ti tvůj muž přinese tvé vínové dýchání, chci, aby ses napila nějaké vody."

Její rty se zvlnily v téměř známém výsměchu. "Co ty víš o přinášení vínového dýchání? Ani nepiješ."

"Sleduju televizi. Ježkovy oči, každý s polovinou mozku ví, že víno se musí dýchat," řekla jsem, vedouc její ruku k otevřené láhvi vody a pomáhajíc jí ji vypít. "Jak to bylo tentokrát? Tak špatné, jako naposledy?"

Když bylo zjevné, že neodpoví, Darius to udělal za ní. "Horší," řekl. "Možná by ses mohla vrátit, až si odpočine."

Zoey, která byla Afroditinou přítelkyní, s ním naprosto souhlasila. Ale Zoey, která byla velekněžkou ve školení věděla líp. "Bude opilá a vyčerpaná po zbytek večera a pravděpodobně až do zítřka. Potřebuju o té vizi slyšet, než bude na mluvení příliš mimo."

"Z má pravdu," řekla Afrodita, než mohl Darius protestovat. "A každopádně, tahle byla krátká." Byla jsem ráda, když jsem viděla, že vyprázdnila láhev s vodou, ale natáhla slepou ruku a řekla: "Voda je pryč. Kde je moje víno?"

Darius jí přinesl sklenici vína, která vypadala super jednoduše, jen sklo a pěkný tvar, ale mělo malou značku Riedel napsanou na dně, takže jsem věděla, že to byla hezká sklenka od Williams-Sonoma. Věděla jsem to, protože mě Afrodita proškolila, když jsem jednu téměř rozbila před pár dny. (Jako by mě to zajímalo?)

Každopádně Darius pomohl Afroditě vypít velmi dlouhý doušek z křišťálové sklenice. Pak pomalu vydechla. "Radši měj připravenou další lahev. Budu potřebovat víc." Ani se na mě nepodíval pro potvrzení; jen vypadal poraženě. "A řekni Starkovi, aby přestal prahnout po tvých nožích. On je luk-kluk, ne nůž-kluk."

"Jsi teď super hrdinka?" zeptala jsem se, snažíc se (pravděpodobně neúspěšně) být zábavná.

Její rty se stočily v uspokojení a na vteřinu vypadala příliš jako její kočka, aby to bylo pohodlné.

"No, jsem super hrdinka v mnoha ohledech. Budeš se muset rozhodnout mezi mým a svým vlastním."

"Vize," artikuloval mi Stark přes místnost, kde byl, opravdu si prohlížející ozdobné nože.

"Dobře, tak mi řekni, co to bylo tentokrát," řekla jsem.

"Byla to znovu jedna z těch zatracených vizí smrti. Jedna, kde jsem byla uvnitř zabíjeného kluka."

"Kluka?" Cítila jsem, jak se ve mně chvěje malá bublina paniky. Byl to Stark?

"Klid, nebyl to tvůj kluk nebo můj. Byl to Rephaim. Byla jsem uvnitř něj, když byl zabit. A, mimochodem," zaváhala, berouc si další dlouhý lok vína.

"Ptačí-kluk má v hlavě nějaký divný sračky."

"Dej mi teď rychlý přehled. Promluvíme si o upovídané části později," řekla jsem.

"No, jako obvykle, když jsem uvnitř osoby, která je zabita, byla vize matoucí," řekla, tisknouc si ruku přes hadřík a šklebíc se bolestí.

"Jen mi řekni, co si pamatuješ," vyzvala jsem. "Jak umřel?"

"Meč ho téměř rozkrojil vejpůl. Úplně hrubě, ačkoliv jeho hlava neodskočila jako tvá v té druhé vizi."

"No, to je pro něj milé," řekla jsem, nejistá tím, jestli jsem byla vážná nebo sarkastická. "Kdo řezal vejpůl?"

"To je místo, kde zasahuje zmatek. Nejsem si jistá, kdo ho vlastně zabil. Jsem si jistá, že tam byl Drak."

"Drak ho zabil? Uff. To je hrozné."

"No, jak říkám, nejsem si tím jistá. Můžu ti říct, že si pamatuju pohled na Drakově tváři těsně než mě meč rozetnul. Byl úplně vypnutý. Vypadal ještě hůř, než v poslední době. Je to, jako by v jeho životě vůbec nebyla naděje, nebo světlo nebo štěstí, a brečel, opravdu řval jako s nudlemi a vším."

"Pak byl Rephaim zabit mečem," řekla jsem.

"Jo," souhlasila. "Vím. Mělo by to být nasnadě. Vypadá to, jako by to dělal Drak, ale prostě si to nemyslím na sto procent, zvlášť, když si přidáš tu brečící část a všechen další zmatek."

"Další zmatek?"

"Jo, bizarní kecy stále blikající všude kolem. Bylo tam něco bílého, co vypadalo mrtvé. Byl tam led a hořící kruh. Byla tam krev a prsa všude, a pak jsem já- míněn Rephaim- byla mrtvá. Konec."

Protřela jsem si spánky, kde jsem cítila vřít bolest hlavy.

"Prsa?" Stark na to slovo ožil.

"Jo, lukový-kluku. Prsa. Jakože kolem byla visící nahá žena. Doslova. Neviděla jsem její tvář, protože Rephaim byl předvídatelně uchvácený jejími prsy, ale vím, že měla něco do činění s krví a tou mrtvou bílou věcí."

"Hej, počkej," řekla jsem. "Neříkala Kramishina poslední báseň něco o ohni a ledu?"

"Hmm, zapomněla bych na to. Pro mě jednoduché to udělat, protože, no, zasraná poezie."

"Nebuď tak negativní," řekla jsem. "A není to jen poezie. Je to prorocká poezie."

"Což to dělá horší," řekla.

"Vzpomínám si. Báseň taky říkala něco o Drakových slzách," řekl Stark.

"Možná pláče, protože zabil Rephaima, i po té, co měl za úkol být jeho ochráncem, protože je Mistr meče naší Školy noci," řekl Darius.

"Ale on není," řekla jsem. "Máme naši vlastní Školu noci tady, takže technicky není naším Mistrem meče. Možná si tím odůvodnil zabití Rephaima."

"Všechno to zní logicky, ale stále kus chybí. To mi říkají mé vnitřnosti. Jen ten kus nemůžu vidět. Všechno kromě Draka je nejasné do a ven mé vize, většinou protože byl Rephaim super zaměřený na Stevie Rae, která byla super zaměřená na rituál, který předváděla."

"Rituál? Byla jsem tam?"

"Jo, celé stádo pakoňů tam bylo. Kruh byl vrhnutý. Vedla jsi věci, ale rituál jako takový byl zaměřený na zemi, takže Stevie Rae hrála hlavní roli." Nasála dech. "Do prdele, zrovna jsem si uvědomila, kde jsme byli, na levandulové farmě tvé babičky."

"Ach sakra! Očisťující rituál, který mám za pár dní udělat. Nebo možná ne. Thanatos babičce volala o to, jestli bychom udělali něco brzy- něco, co by mohlo odhalit, co se vlastě stalo mámě." Odmlčela jsem se, cítíc se zahlcená myšlením na mrtvou bílou věc, krev a prsa, všechno v kontextu vraždy mojí mámy. "Znamená to, že jsem to nezjistila a neměla bych udělat vůbec nic?"

Afrodita pokrčila rameny. "Z, vím, že shledáš těžké tomu uvěřit, protože jsi Přední Paní a Centrum v hromadě mých vizí, ale v téhle se sotva objevíš. Prostě si nemyslím, že tohle je vůbec o tobě."

"Ale je to na babiččině farmě."

"Jo, ale tentokrát je prošpikovaný Rephaim a ne ty," řekla.

"Počkej, nejsou to dobré zprávy?" řekl Stark, přicházejíc ke mně a berouc mě za ruku.

Afrodita si odfrkla. "Jasně, pokud nejsi Rephaim."

Stark ignoroval její komentář a pokračoval: "Viděla jsi Rephaimovo zabití. Víš kde a víš, kdo tam byl. Tak co kdybychom se ujistili, že se všechny ty elementy nesejdou? To zastaví smrt, ne?"

"Možná," řekla Afrodita.

"Doufám," řekla jsem.

"Musíme se ujistit, že Drak zůstane od Rephaima," řekl Darius. "I pokud by ho vlastně nezabil, víš s jistotou, že byl přítomný, když byl Rephaim zabit."

"Ano vím," řekla Afrodita.

"Pak je to ono. Musíme udržet Draka a Rephaima oddělené, i pokud to znamená, že Rephaim nepůjde se zbytkem nás, až půjdeme na babiččinu farmu."

"Pokud jdu já, jde Rephaim."

Stark, Darius a já jsme se otočili, abychom uviděli Stevie Rae a Rephaima krčící se pod dekou a přicházejíc do pokoje. Afrodita se zamračila, ale držela si hadřík na očích.

"Její vize byla o Rephaimovi." Stevie Rae to neřekla jako otázku, ale stejně jsem jí odpověděla.

"Jo. Zemře."

"Jak? Kdo to udělá?" Stevie Raein hlas byl tvrdý.

Vypadala připravená zbořit svět.

"Nejsem si jistá," promluvila Afrodita. "Bylo to z úhlu pohledu ptačího-kluka, což znamená, že celá ta zatracená věc byla matoucí."

"Ale víme, že se to stalo na babiččině farmě a že tam byl Drak," řekla jsem. "Což je důvod, proč jsme říkali, že by měl Rephaim zůstat tady, když my všichni půjdeme tam, pokud tam stále všichni půjdeme."

"Půjdeme," řekl Stark. "Nemůžeš přestat s rituálem, který jsi chtěla udělat pro svou matku."

"Není to pro ni," řekla jsem zoufale. "Ona je mrtvá. To se nezmění."

"Pravda," řekl. "Je to pro tebe a tvou babičku, což je důležitější, než udělání něčeho pro mrtvou ženu." Podíval se na Rephaima a Stevie Rae. "Rituál musí proběhnout, ale Rephaim nemusí být tam a v nebezpečí. Bylo by chytřejší, kdyby, jak Z řekla, zůstal tady."

"Aby se každý, jako Drak, k němu mohl připlížit, když bude sám? Já si to nemyslím," řekla Stevie Rae.

"Já nerozumím," řekl Rephaim.

Povzdechla jsem si. "Afrodita dostává vize smrtí. Někdy jsou opravdu jasné a je snadné zabránit, aby se staly. Někdy jsou matoucí."

"Protože jsem uvnitř osoby, která je zabita. Takhle to bylo s tebou. A, řečeno mimo, létání vypadá strašidelně. Nezáleží, co si tvůj ptačí-mozek myslí."

"Není strašidelné, když máš křídla," řekl Rephaim, znějíc věcně.

"Hm," řekla jsem.

"Ne," promluvila Stevie Rae. "Drž cokoliv, co se nachází v jeho hlavě, pro sebe. Není to práce kohokoliv."

"Byla v mojí hlavě?" Rephaim byl očividně řádně zmaten.

"Ve vizi jsem byla. Znovu se to nestane. Doufám. A kromě Draka bylo kolem vize visící něco jiného. Byl to býk, nebo alespoň stín býka."

"Stín býka?" Udělalo se mi zle od žaludku. "Co ta mrtvá bílá věc, kterou jsi viděla?"

"Ne. To bylo určitě něco jiného."

"Viděla jsi, jaké barvy to bylo?"

"Zoey, stíny jsou jen jedné barvy," řekla.

"Aurox," řekl Stark.

"Viděla jsi Auroxe?" zeptala jsem se rychle.

"Ne. Jen stín býka. A pro pořádek, souhlasím s tebou a Starkem a Dariem- ptačí-kluk by měl zůstat pryč od Draka. Pokud to znamená, že zůstane tady, pak by se to mělo stát. Teď, mohu poprosit o naplnění mého vína a nějaký odpočinek?"

"Nemyslím si, že je pro tebe dobré pít, zatímco takhle krvácíš," řekla Stevie Rae.

"Neptej se mě. Jsem profesionál," řekla Afrodita.

"Co to vůbec znamená?" zeptala jsem se.

"To znamená, že má kráska mluvila a potřebuje spát," řekl Darius.

"Pizza by tu měla být brzy," řekla Stevie Rae. "Jednu ti vezmu."

"Pokud budu stále vzhůru, až ji sem přivezou, sním ji," řekla Afrodita. Pak si sundala hadřík z očí a zamrkáním je pomalu otevřela. Byla jsem připravená.

Viděla jsem to předtím. Rephaim, nicméně, ne.

"U všech bohů! Pláčeš krev," řekl.

Otočila na něj svůj krví-zabarvený pohled. "Jo. Dokonce vím, jak je to hrozná symbolika. Ptačí-kluku, tohle si musíš zapamatovat. Dostala jsem tu zatracenou vizi, protože v ní byla zpráva pro tebe. Udrž svůj zadek v bezpečí. Zůstaň od špičatých předmětů, a pokud to znamená, že musíš zůstat od Draka Lankforda, pak to udělej."

"Na jak dlouho?" zeptal se jí. "Jak dlouho se musím před tím upírem skrývat?"

Zavrtěla hlavou. "Dostala jsem varování, ne časovou osu."

"Radši bych se neskrýval."

"Já bych tě radši neměla mrtvého," řekla Stevie Rae.

"Já bych radši spala," řekla Afrodita.

"Dobře, pojďme," řekla jsem. Podala jsem Dariovi mou poslední láhev vody. "Snaž se ji přimět pít tohle mezi sklenicemi vína."

"Jsem tady. Nemusíš o mně mluvit, jako bych tě neslyšela." Udělala se svou sklenkou krouživé gesto a pak ji vypila.

"Jsi pod vlivem, takže tě ignoruju," řekla jsem. "Odpočiň si. Promluvím si s tebou později."

Přesunuli jsme se z Afroditina pokoje, Rephaim a Stevie Rae držíc se za ruce a mluvíc s druhým tichými hlasy, když jsme stoupali naší cestou tunely a ven, kde jsme čekali na velmi zmateného poslíčka, o kterém se ujistím, že dostane vynikající spropitné.

"Co si myslíš o té vizi?" zeptal se Stark, pokládajíc okolo mě svou paži a držíc mě blízko u sebe.

"Myslím, že Stevie Rae bude problém. Bude se snažit ochránit Rephaima tolik, že to skončí jeho zabitím."

Stark přikývl a vypadal zachmuřeně. "Takhle Temnota pracuje. Obrátí lásku v něco špatného."

Jeho slova mě překvapila. Zněl tak cynicky, tak staře. "Starku, Temnota nemůže lásku v nic obrátit. Láska je jediná věc, která přetrvá skrz Temnotu a smrt a zkázu. Ty to víš- neboť jsi to uplatnil."

Pak se zastavil a najednou jsem byla v jeho pažích a mě držel tak těsně, že téměř zastavil můj dech.

"Co to je?" zašeptala jsem mu. "Co se děje?"

"Někdy si myslím, že bych to měl být já, kdo zemřel a Heath by měl být tím, kdo zůstal s tebou. On věřil v lásku o hodně víc, než já."

"Nemyslím si, že výše víry, kterou máš, je to důležité. Myslím, že je to to, v co věříš, na čem záleží."

"Pak budeme v pořádku, protože věřím v tebe," řekl.

Obalila jsem kolem něj své paže a držela ho, snažíc se uklidnit jeho a sebe dotykem, když se slova prostě nezdála být dostatečným vyjádřením.