Škola noci 9-kapitolka 4

4. kapitola

Zoey

Dobře, vím, že jsem teenager a tak, ale nesnáším používání Skypeu. Vlastně jsem docela pitomá na technologii. Vytvořit kruh, jo. Rozmlouvání s některým z pěti elementů, určitě. Najít způsob, jak synchronizovat můj iPhone s novým počítačem, uh, pravděpodobně ne. Jenom přemýšlení o elektronice mi způsobuje bolest hlavy a opravdové postrádání Jacka.

"Tady, není to tak těžké. Musíš jenom zmáčknout tohle."

Kramisha mi sáhla přes rameno a popadla kouzelnou myš. "A pak tohle, a je to. Jsme všichni na Skypeu kamera běží."

Vzhlédla jsem, vidíc Stevie Rae a všechny ostatní, včetně Draka, Lenobie a Erika na mě zírat. Stevie Rae se alespoň usmála a rychle artikulovala.

"Easy- peasy."

"Co přesně je účel před-" začal Drak, ale Neferetin vstup do sálu ho přerušil. A naštěstí, to bylo v tom okamžiku, kdy se velitelský hlas vůdkyně upíří vyšší rady přenesl jasný a silný skrz Damienův počítač.

"Veselé setkání, Zoey Redbirdová," řekla Duantia. "Jsem ráda, že s tebou opět mluvím."

Přitiskla jsem si pěst na srdce a uctivě se uklonila. "Veselé setkání, Duantio. Děkuji, že sis udělala čas pro tento hovor."

"Veselé setkání, Duantio," řekla Neferet, která se usadila vedle mě a formálně se uklonila. Viděla jsem ji střelit rychlý, tázavý pohled k Drakovi, než se hedvábně usmála a pokračovala. "Musím se omluvit. O tomto hovoru jsem nic nevěděla. Očekávala jsem jen zasedání školní rady." Pak mě probodla svýma smaragdovýma očima. "Jsi za to zodpovědná ty, Zoey?"

"Jo, určitě. Řekla bych ti o tom dřív, ale právě jsem přijela," řekla jsem s úsměvem a zněla super vesele. Než mohla Neferet odpovědět, stočila jsem pozornost na Duantii. "Chtěla jsem se ujistit, že se vyšší rada dozvěděla všechny informace o Nyktině úžasném zjevení včera ve škole a," pozastavila jsem se a kývla na Neferet, jako bych zahrnovala jí, "věděla jsem, že Neferet se s tebou touží podělit o všechno."

"Vlastně víme jen velmi málo, což je jeden z důvodů, proč jsem se na tento hovor těšila." Duantia se podívala ze mě na Neferet. "Snažila jsem se tě kontaktovat během dne, poté, co jsem nařídila Drakovi umožnit červeným mláďatům a Zoeyně skupině začít dnes navštěvovat hodiny, ale nemohla jsem tě zastihnout, velekněžko."

Mohla jsem cítit Neferetino naježení, ale řekla jen: "Byla jsem osamocená v hluboké modlitbě."

"O to větší důvod pro tento hovor," řekla Duantia.

"Co Nyx udělala, byl zázrak." Ukázala jsem Stevie Rae, aby přišla do dosahu kamery. "Tohle je Stevie Rae, první rudá velekněžka."

Stevie Rae si přitiskla pěst na srdce a hluboce se uklonila. "Jsem opravdu ráda, že vás poznávám, madam."

"Veselé setkání, Stevie Rae. Slyšela jsem hodně o tobě a červených mláďatech. A, samozřejmě, už jsem se setkala s rudým bojovníkem, Starkem. Nyx je skutečně velkorysá ve svých zázracích."

"Ehm, děkuji vám, ale, no, naše bytí červenými a tak není zázrak." Stevie Rae se na mě podívala a dodala, "No, tedy není to ten zázrak, o kterém mluví Zoey."

Odkašlala si a pak řekla: "Nyktin zázrak má co dočinění s mým chotěm, Rephaimem."

Duantiiny oči se rozšířily. "Není to jméno jednoho z tvorů, kterým se říká krakouni?"

"Ano." Drakův hlas byl stejně tvrdý jako jeho obličej. "Je to jméno tvora, který zabil mou Anastasii."

"Nerozumím tomu," řekla Duantia. "Jak může být ta ohavnost nazývána chotěm?"

Rychle, než Neferet mohla něčím strašným přizvukovat, jsem začala blábolit: "Rephaim byl krakounem a Drak má pravdu, tehdy zabil Anastasii." Podívala jsem se na Draka, ale bylo opravdu těžké se setkat s jeho pohledem. "Rephaim se zeptal Nyx, jestli mu to odpustí."

"A také všechno špatné, co udělal, když byl Kalonův syn," dodala Stevie Rae.

"Celkové odpuštění je-" začala Neferet, ale přerušila jsem ji. "Celkové odpuštění je dar, který mohl být dán naší bohyní, což je přesně to, co včera v noci udělala," řekla jsem. Pak jsem se podívala na Stevie Rae. "Řekni vůdkyni vyšší rady, co jsi udělala."

Stevie Rae přikývla a polkla, pak řekla: "Před několika týdny jsem našla Rephaima skoro mrtvého. Byl sestřelený z nebe. Nezabila jsem ho." Podívala se z obrazovky počítače a Duantie vzhůru na Draka a prosebně řekla: "Nechtěla jsem nikomu ublížit, nebo udělat něco špatného."

"Ta ohavnost zabila mou družku," řekl Drak. "Tu samou noc byl sestřelen z nebe a měl zemřít."

"Profesore Lankforde, dovolte rudé velekněžce pokračovat v její zpovědi," řekla Duantia.

Viděla jsem Draka sevřít čelist a rty mírně zvlnit ve výsměchu, ale Stevie Raeina slova upoutala mou pozornost.

"Drak má pravdu. Rephaim by tu noc zemřel, kdybych ho nezachránila. Nikomu jsem o něm neřekla. No, kromě mojí mámy, a to bylo později. Každopádně jsem se o něj místo toho starala. Zachránila jsem mu život. A pak on zachránil život výměnou mě, dvakrát. Jednou od bílého býka Temnoty."

"On pro tebe čelil Temnotě?" Duantia zněla šokovaně.

"Ano."

"Vlastně se odvrátil od Temnoty kvůli ní." Začala jsem vyprávět. "A poslední noci se zeptal Nyx o odpuštění a zaslíbil se její cestě."

"Pak z něj bohyně udělala chlapce!" řekla Stevie Rae s takovým nadšením, že se i Duantiiny rty zkroutily v úsměvu.

"Jen od západu do východu slunce," dodala Neferet hlasem studeným jako ledová voda. "Během dne je odsouzen být havranem, zvířetem, bez veškerých vzpomínek na své lidství."

"To byl následek za špatné věci, které provedl v minulosti," vysvětlila Stevie Rae.

"A nyní, v době, kdy je chlapcem, chce Rephaim chodit do školy jako každé jiné mládě," řekla jsem.

"Pozoruhodné," řekla Duantia.

"Ten tvor nepatří na tuto školu," řekl Drak.

"Na této škole není tvor," řekla jsem. "Je tu chlapec. Stejný chlapec, kterému Nyx odpustila. Stejný chlapec, kterého si Stevie Rae vybrala za svého chotě. Stejný chlapec, který se ti snažil poskytnout sám sebe k službám."

"Draku, ty jsi ho odmítl?" zeptala se Duantia.

"Ano," řekl Drak pevně.

"A to je důvod, proč jsem je všechny vyhnala," řekla Neferet klidným, rozumným, dospělým hlasem. "Můj Mistr meče nemůže tolerovat jeho přítomnost a to právem. Když se Zoeyna skupina rozhodla změnit svou oddanost od nás k Stevie Rae a krakounovi, neviděla jsem jinou možnost, kromě té, že všichni odejdou."

"On už není žádný krakoun." Stevie Rae zněla totálně naštvaně.

"Ale je stále tím, kdo zavraždil mou družku." Drakův hlas šlehal.

"Zadržte!" Duantiin rozkaz vystřelil z počítače. I přes tisíce kilometrů daleko a přes Skype byla síla jejího hlasu v místnosti hmatatelně přítomná. "Neferet, nech mě se ujistit, že mám absolutně jasno o událostech poslední noci. Naše bohyně, Nyx, se zjevila ve vaší Škole noci a odpustila krakounovi, Rephaimovi, a dala mu na noci podobu lidského chlapce, a jako pokání mu dala za dne zvířecí podobu havrana?"

"Ano," řekla Neferet.

Duantia pomalu zavrtěla hlavou. "Neferet, je tu část mého já, zbytky mého velmi mladého já, myslící jako ty, která chápe tvé reakce na ty neobvyklé události, i když ses zmýlila. Jednoduše řečeno, nemůžeš vyloučit skupinu mláďat, která neděla nic víc, než že stojí za svými přáteli. Zvláště ne tuhle skupinu mláďat," řekla Duantia. "Tato skupina byla příliš požehnaná bohyní, než aby byla odříznuta."

"To trochu otevírá druhou věc, o které s tebou potřebuji mluvit," řekla jsem. "Vzhledem k rozdílům mezi červenými mláďaty a normálními mláďaty je opravdu lepší, že byli vyhnáni." Zamračila jsem se. "Počkat, to nevyznělo správně."

"Co tím myslí je, že nemůžeme správně odpočívat, dokud nejsme pod zemí," vysvětlila za mě Stevie Rae. "A tady není moc prostor pod zemí."

"Takže by během dne chtěli zůstat v tunelech Tulského skladiště a v noci během týdne by chtěli dojíždět sem na vyučování. Ve skupině Stevie Rae není moc červených mláďat a kromě mých žádná modrá mláďata neopustila vůbec školu, takže jsem myslela, že mezi mnou, rudou velekněžkou a dvěma změněnými bojovníky bychom měli být schopni to tam v pořádku zvládnout." Upravila jsem svůj obličej do obřího úsměvu a zazářila na Neferet. "A já vím, že Neferet je tak úžasná velekněžka, že bude schopná zvládnout všechny změny, které tu proběhnou."

Následovalo dlouhé ticho, když se Neferetin a můj pohled zaklesly. Nakonec Duantia řekla: "Neferet, co na to říkáš?"

Zahlédla jsem v jejím výrazu samolibost, než se Neferet obrátila do kamery. "Po vyslechnutí tvé moudrosti, Duantio, vidím, že jsem své rozhodnutí z poslední noci příliš ukvapila. Jako někdo, kdo je sám nově omilostněný Nyx, se mohu jen vynasnažit napodobit bohyninu shovívavost. Ona má zjevně se Zoey a její skupinou zvláštní plány. Možná, že odpočinkové místo oddělené od nás by bylo lepší. Samozřejmě musí stále uznávat pravidla této Školy noci a mě jako svou velekněžku."

"Ehm, ne nutně," řekla jsem, ignorujíc Neferetin pronikavý pohled a soustředíc se na Duantiu. "Čas, který jsem strávila na ostrově Skye s královnou Sgiach pro mě opravdu hodně znamenal. Máme k sobě blízko. Sgiach dokonce řekla, že kdybych pod ní učila, začala by otevírat Skye modernímu světu. Právě teď nemohu být na Skye s ní, ale přesto bych ráda navázala na její kroky."

Zhluboka jsem se nadechla a spěšně dokončila, "Takže, chci oficiálně vyhlásit Tulské skladiště mimo pravomoc Školy noci, jako Sgiach vyhlásila Skye." Dívala jsem se přímo na Neferet. "A stejně jako Sgiach, nebudu se vměšovat do vašeho jednání, když se vy nebudete vměšovat do mého."

"Ty se opovažuješ prohlásit samu sebe za královnu?" Neferet zněla ohromeně.

"No, já ne. Ale Sgiach ano a také její strážce. Plus, Stark byl přijat jako strážce. V Jiném světě měl meč a všechno. Je to můj bojovník, takže to trochu znamená, že jsem byla prohlášena za královnu. I když malou," dodala jsem.

"To mi nezní správně," řekla Neferet.

"Souhlasím s Neferet," řekl Drak.

Zírala jsem na něj, snažíc se telegrafovat: Opravdu? Opravdu říkáš, že souhlasíš s Neferet po všem, co o ní víš? Ale Drak se díval kolem mě, jako by se na mě nemohl podívat.

"V této věci se musím poradit s vyšší radou, Zoey Redbirdová. Nepodporujeme myšlenku upířích královen. Upíři jsou kněžky, bojovníci a profesoři, a různé životní cesty, které z těch povolání vycházejí. To byla dlouho naše tradice."

"Ale Sgiach je královnou," naléhala jsem. "Byla jí po celá staletí. To musí být dostatečně dlouho, aby to také byla tradice."

"Ne upíří tradice!" Duantiin zvýšený hlas mi postavil chloupky na pažích. Vůdkyně vyšší rady se zhluboka nadechla, samozřejmě se zklidňujíc, než pokračovala klidnějším tónem.

"Sgiach je sotva považována za upíra. Udržovala od nás oddělenou existenci po mnoho staletí. Máme s ní nejisté příměří východu. My nemůžeme vstoupit na její ostrov. Ona ho neopustí."

Duantia se odmlčela a zvedla obočí. "Změnilo se to, Zoey? Plánuje Sgiach odejít ze Skye?"

"Ne," řekla jsem. "Ale řekla mi, že znovu zváží, přijímání studentů."

"Povolení přicházet zvenčí a odcházet ze Skye by bylo mimořádné." Způsobem, jakým to Duantia řekla, jsem nevěřila, že by "mimořádné" bylo synonymem pro "dobrou věc".

"Věřím, že otevření se vnějšku je něco, co musí udělat v těchto měnících se časech všichni," řekla Neferet.

Všichni se na ni podívali. I Duantia oněměla.

"Protože jsem se v tom cítila tak silně, rozhodla jsem se otevřít dveře mé Školy noci ve formě některých více domácích prací pro místní lidi. Myslím, že je to moudré a zodpovědné a to zejména v těchto těžkých ekonomických časech. Doufám, že to Sgiach bude následovat."

"To je výborný nápad Neferet," řekla Duantia. "Jak jistě víš, lidé byli zde na ostrově San Clemetine stále přítomní posledních několik století." Upíří velekněžka se usmála. "Od té doby jsme se stali civilizovanými a moderními."

"Tulská Škola noci by se takovou také ráda stala," řekla Neferet.

"Dobrá tedy. Je rozhodnuto. Tulská Škola noci zaměstná místní lidi. Rephaim, červená mláďata a Zoeyna skupina studentů se zúčastní vyučování v Tulské Škole noci, zatímco během dne budou odpočívat v tunelech pod skladištěm. Učiním poznámku k Tulské městské radě o koupi skladiště."

"A co postavení Zoey jako královny a oddanost skladiště mně a této Škole noci?" zeptala se Neferet.

Zadržela jsem dech.

"Jak jsem již řekla, proberu s celou vyšší radou věc tak vážnou, že by se mladé a nadané mládě mělo považovat za královnu, i když jen jako královnu ve školení. Do učinění rozhodnutí, Zoey Redbirdová a Tulské skladiště jsou rozšířením Tulské Školy noci."

"A tak jsem stále jejich velekněžka," řekla Neferet.

Stevie Rae si odkašlala. Naše oči se obrátily k ní. "No, neberte si to nebo tak něco, ale jestli Z nebude nazývána královnou a my musíme mít velekněžku, jsem další na řadě. Má červená mláďata potřebují někoho jako oni, kdo jim rozumí. A to jsem já. Takže, jestli chcete, říkejte nám rozšíření Školy noci, ale jestli musíme mít nad sebou velekněžku, pak ať jí jsem já."

"Uvedla jsi platnou věc, mladá kněžko," řekla Duantia bez zaváhání, čímž mě zajímalo, jestli jen nečekala na Stevie Raeinu námitku.

"Stevie Rae, než bude záležitost pozice Zoey Redbirdové vyřešena, jsi jmenována velekněžkou skladiště rozšiřujícího Tulskou Školu noci."

"Děkuji vám, madam," řekla Stevie Rae. "A nechtěla jsem vyznít neuctivě."

Dunatiiny ostré rysy změkly, když se usmála. "Nevyzněla jsi neuctivě. Znělas jako velekněžka. Teď, když už nejsou žádné další body jednání, odeberu se informovat další členy rady o těchto událostech a rozhodnutích."

"Souhlasím," řekla jsem.

"Jo, já taky," řekla Stevie Rae.

"Věřím, že to, čeho jsme již dosáhli, je na jeden den dost," řekla Neferet.

"Výborně. Pak se s vámi loučím a přeji vám všem, abyste byli požehnáni."

Počítač udělal podivný Skype-odpojení hluk a obrazovka potemněla.

"No, to bylo docela zajímavé," řekla Lenobia. Poté, co promluvila, jsem si uvědomila, že po celou dobu Skypeového volání nic neřekla. To mě teď na ní zaujalo. Mám na mysli, že zřejmě byla na mé straně proti Neferet, ale pak znovu, Drak také.

"Ano, zajímavé, to je to slovo pro popsání tohoto rozhovoru," řekla Neferet.

"Gratuluji, velekněžko," řekla jsem Stevie Rae.

"Jo, gratulace," řekl Erik.

"Bylas naše velekněžka už předtím, ale je hezké, že to udělali oficiální," řekla Kramisha.

"Nechci ho ve své třídě." Drak promluvil najednou a zcela ukončil gratulace.

Začala jsem otevírat pusu, abych bránila Rephaimovo právo jít do šermířské třídy nebo cokoliv, i když to stále pro mě bylo opravdu divné bránit Rephaima a tak vůbec, ale Stevie Raeina odpověď mě překvapila a umlčela.

"Myslím, že máš pravdu. Vím, že je to pro tebe těžké, Draku. Co kdybych se zeptala Daria a Starka, jestli by neučili nějaké extra třídy s noži a kdoví čím ještě? Rephaim může brát tyhle lekce."

"To je opravdu dobrý nápad," řekla Lenobia. "Jako každé mládě se musí učit nějaký druh sebeobrany; s nečekaným přidáním červených mláďat bude tvé vyučování přeplněno."

"Jo, měli jsme být mrtví. Bytí nemrtvými nás najisto vyřadí ze třídy," řekla Kramisha.

Neferet si těžce povzdechla a řekla: "Každé mládě musí brát lekce sebeobrany kvůli útoku krakounů. Jsem jediná, která vidí hroznou ironii ve všem, co říkáte?"

"Já ji vidím, ale asi víc," řekl Drak.

"A já vidím, že se do všeho pořád sereš," řekla Stevie Rae. Otočila se a stála těsně u Neferet.

Nemrkla. Neustoupila. Moje BFF vypadala tvrdě a silně a starší než na svůj věk.

Stevie Rae vypadala jako velekněžka.

Velekněžka, která si udělala nebezpečné nepřátele.

"Duantia rozhodla, že Rephaim a zbytek z nás může zůstat," řekla jsem, když jsem vstala, stoupajíc si mezi Stevie Rae a Neferet. "Myslím, že to, co musíme udělat, je vymyslet způsob, jak to udělat, aniž by docházelo ke spoustě stresů a problémů." Podívala jsem se na Draka, snažíc se najít v jeho očích plných hněvu trochu Mistra meče, kterého jsem znala. "Na nás všechny toho poslední dobou bylo moc, nemyslíte?"

"Budu v části školy s normálními mláďaty," řekl Drak a pak se protlačil skrz místnost.

"Stevie Rae, můžeš říct Starkovi a Dariovi, že můžou zřídit třídu ve stájích," řekla Lenobie.

"Ráda slyším, že jsi v tak vstřícné náladě, profesorko Lenobie," řekla Neferet. "První lidé, které jsem zaměstnala, budou při ruce tobě, a budou ti k pomoci s veškerými-"odmlčela se a její pohled sklouzl na Stevie Rae, Kramishu a mě. "splašky ve stájích."

"Hojem." Lenobiina odpověď byla rychlá. "Nemám ve svých stájích splašky. Mám hnůj. A nepotřebuji s ním pomoci."

"Ach, ale ty pomoc přijmeš, protože je správné to udělat, a protože s tím vyšší rada už souhlasila. Nebo ne?"

"Udělám to, o čem věřím, že je správné."

"Pak uděláš to, co očekávám." Neferet se otočila k Lenobii odmítavě zády. "Zoey a Stevie Rae, červená mláďata by měla pokračovat v rozvrzích hodin, kterými se řídila předtím, než umřela," řekla věcně. "A vy dvě byste se k nim měly připojit. Ať už jste nezvykle proměněné," švihla svými prsty ke Stevie Rae, "nebo jen nezvyklá mláďata," obrátila pozornost na Kramishu a mě, "na tom nezáleží. Musíte být ve třídách. Jste všichni příliš mladí na to, abyste byli doopravdy zajímaví bez lepšího vzdělání. V tuto chvíli by měla probíhat druhá hodina. Běžte do tříd. Setkání rady je odročeno."

Bez něčeho jako "buďte požehnáni" vyběhla z místnosti.

"Ona je jeden velký nepořádek," řekla Kramisha.

"Šílená na desátou," řekla Stevie Rae.

"Ale Neferet je známá osoba. Chápeme, že když máme co dočinění s ní, máme co dočinění s velekněžkou, která se zkazila a která je naprostý blázen," řekla Lenobia pomalu. "Je to Drak, o koho si dělám starosti nejvíc."

"Pak jsi se mnou?" zeptala jsem se paní koní.

Lenobiiny šedé oči se setkaly s mými. "Jednou jsem ti řekla, že jsem bojovala se zlem. Nesu šrámy toho střetnutí jak fyzicky, tak psychicky a nikdy znovu Temnotě nedovolím zničit můj život. Jsem s tebou," přikývla a otočila se ke Stevie Rae a Kramishe, "a s tebou a tebou, protože jste na straně bohyně." Pak se otočila k Erikovi, který stál, ale neudělal krok k opuštění pokoje. "A kde jsi v tom všem ty?"

"Jsem Stopař Tulské Školy noci."

"To víme, ale na jakou se dáš stranu?" zeptala se Stevie Rae.

"Jsem na straně, která označuje děti a mění jejich osudy." Vymlouval se Erik.

"Eriku, jednou budeš muset zaujmout postoj," řekla jsem mu.

"Hele, jen proto, že nejsem proti Neferet, to neznamená, že nemám postoj."

"Ne, jen to znamená, že jsi slabý," řekla Stevie Rae.

"Cokoli! Nevíš všechno, Stevie Rae." Erik vyrazil z místnosti.

Kramisha si odfrkla. "To je ztráta jednoho hezkého chlapce."

To mě rozesmutnilo, ale nemohla jsem s ní nesouhlasit.

"Začnu vydělovat místa do obdélníků pro třídy bojovníků," řekla Lenobia. "Pokud seženeš ty dva bojovníky a dáš jim vědět, že se stanou profesory, nebo alespoň dočasně profesory."

"Nemělo by být těžké je najít," řekla jsem. "Stark a Darius jsou pravděpodobně ve školní herně s jejich meči."

"Půjdu s tebou," řekla Stevie Rae.

"Myslím, že já půjdu na druhou hodinu," řekla s těžkým povzdechem Kramisha.

Když jsme Stevie Rae a já odcházely, popadla mě za rameno a zpomalila mě tak, že jsme šly samy. "Hele, víš, že jenom kvůli vyšší radě a jejich jmenování mě velekněžkou skladiště, neznamená to, že chci být tvůj šéf nebo něco takového."

Překvapeně jsem na ni zamrkala. "Jo, samozřejmě, že to vím. A vůbec, ty budeš skvělá velekněžka a to znamená, že nebudeš panovačná osina v zadku."

Nezasmála se, jak jsem si myslela, že udělá. Místo toho se zatahala za jednu ze svých kudrn, jistý znak, že je stresovaná. "Dobře, je hezké že to říkáš, ale jsem velekněžka jenom po, no, asi dvě sekundy. Potřebuji si být jistá, že mi pomůžeš."

Zahákla jsem její paži za svou a ťukla do ní ramenem. "Můžeš si mnou být jistá vždycky. To víš."

"I po Rephaimovi?"

"I po Lorenovi a Kalonovi a Starkovi?" oponovala jsem.

Začala se usmívat. "Vždycky musíš mít jeden navíc, že jo?"

"Smutné, myslím, že tři," řekla jsem, což jí rozesmálo, ale ze mě vyloudilo povzdech.

Opustily jsme část Školy noci, která sloužila jako věžové mediální centrum a zabočily doleva na chodník, který se vinul kolem školy a stájí. Byla chladná noc, ale byla super jasná. Obloha byla plná hvězd, které byly dobře vidět přes zimní větve velkých dubů, které rostly po areálu.

"Takže, je roztomilý, co?"

Předstírala jsem hloupost. "Kdo? Stark? Rozhodně."

Ťukla ramenem do mého. "Mluvím o Rephaimovi."

"Ach, o něm. Jo, myslím, že je v pohodě." Zaváhala jsem a téměř se nezeptala, ale pak jsem se rozhodla pokračovat. Chci říct, byly jsme BBF. A BBF se můžou navzájem ptát na cokoliv. "Takže, vidělas ho proměnit se v ptáka?" Mohla jsem cítit napětí, které obsadilo její tělo, ale zněla téměř normálně, když řekla, "Jo, viděla."

"Jaké to bylo?"

"Hrozné."

"Uh, zůstal okolo? Nebo hned odletěl?" Nemohla jsem si pomoct. Byla jsem úplně, morbidně zvědavá.

"Hned odletěl. Ale když byl západ slunce blízko, vrátil se. Říká, že vždycky najde svou cestu zpátky ke mně."

"Pak najde," řekla jsem, nenáviděla jsem, když jsem slyšela obavy v jejím hlase.

"Miluju ho, Z. Je opravdu dobrý. Přísahám."

Otevírala jsem ústa, abych jí řekla, že jí věřím, když mě přerušil výkřik. Na chvíli jsem nechápala, co ten hlas říká, všechno na co jsem reagovala, bylo nebezpečí v něm. Stevie Rae ale pochopila.

"Ach, ne! To je Drak! Svolává k sobě bojovníky!"

Pustila mou ruku a rozeběhla se směrem k Drakovu hlasu. S hrozným tušením jsem se rozběhla za ní.