Neferet
Stíny byly znepokojené. Něco bylo hodně špatně.
"Přečtěte si další kapitolu ve vaší učebnici Sociologie. Mám práci, kterou musím dodělat." Neferet vyštěkla příkaz na své velmi překvapeně vypadající studenty páté hodiny, než odspěchala ze třídy. Zahalila se do mlhy a tmy, takže pátravé oči a všichni příliš zvědaví profesoři nebyli svědky jejího spěchu do jejích soukromých pokojů. Tam se rychle sekla do ruky. Držíc svou dlaň jako pohárek ji držela ven v nabídce. "Pij! Řekni mi, co je špatně!"
Vlákna Temnoty se hnala k její krvi, fixujíc se na ni jako výluh. Když se krmily, slova šeptaná z mnoha rozdílných hlasů jí naplnila mysl.
Nádoba nedělá nic, aby zabránila zemi
Spojená s duchem smrti bude vizí
Uvedená v znovuzrození
"Co?" Neferet naplnil hněv. "Aurox tam není?"
Byl příliš hloupý, aby farmu našel?
Nádoba tam je
Sleduje bez péče
"Přinuť ho jednat! Přiměj ho zastavit ten zatracený rituál!"
Hlasy všech úponků blábolily najednou, tvoříc v její mysli guláš zmatku. "Udělej, jak přikazuji! Měl jsi svou krev."
Nesčetné množství šeptajících hlasů bylo náhle přerušeno, když se přízrak Bílého býka zhmotnil uprostřed jejích pokojů. Obraz byl průhledný a ne plně zformovaný, ale jeho hlas, mocný a zřejmě podrážděný, střelil skrz její mysl. Řekl jsem ti předtím, že tvá oběť se musí rovnat příkazu!
Neferet s úsilím potlačila vlastní hněv a měkkými, smířlivými slovy promluvila se strašidelným přízrakem. "A nádoba byl dar od tebe. Proč by mělo zabrat velkou oběť ovládat stvoření vytvořené Temnotou? Ani nevím, proč se odchyluje od mého rozkazu."
Varoval jsem tě v jeho tvorbě, že oběť použitá na jeho vytvoření nebyla perfektní a tak nádoba může být vadná.
"No, můžu ti říct, že v poslední době jsem začala pochybovat o jeho inteligenci."
Může to být tak, že uvažuje spíše pro sebe, než vůbec.
"Takže je líný? Dala jsem mu úkol a on nedělá nic!" Neferet se odmlčela, kontrolovala svůj temperament a pak si dramaticky povzdechla. "Není to tak, že by to vadilo tolik kvůli mně, ale připadá mi to neuctivé vůči tobě."
Ach, má bezcitná, dotýká se mě, že tvůj
Problém je mým jménem. Možná nádoba
Potřebuje pobídnout.
"Pokud ho pobídneš, budeš mít mé díky."
Neferet se zjevení hluboce uklonila.
Pro tebe ho má vlákna přinutí jednat. Přesto,
Vyžadují odpovídající oběť.
Snažíc se neznít tak otráveně, jak se cítila, Neferet řekla: "Velmi dobře. Jakou oběť požadují?"
Nádoba je zvíře, takže k jeho kontrole musí být obětováno zvíře.
"Zvíře? Krakoun?"
Ne, oběť musí být tvor spojený s tebou.
Neferet bylo špatně. "Skylar? Musím obětovat svou kočku?"
Pokud tě to tak trápí, vyber si jinou. Na tomhle místě je mnoho kočkovitých šelem, nejsou…
S těmito slovy se přízrak Bílého býka zavlnil a pak zmizel. S výrazem chladného odhodlání vzala Neferet jako břitva ostré athame ze svého prádelníku, otevřela dveře do svého pokoje a začala předvolávat svou dokonalou oběť. Nebude to Skylar - nebyl bojovnou kočkou. Jeho smrt by nebyla naplněna příslušným násilím. Ne, byla jenom jedna kočka, jejíž smrt vyplní tuto potřebu. Zahalená do mlhy a stínu vyklouzla Neferet do noci…
Zoey
"Přijď vzduchu, jemný dotyku Nyktina božského dechu."
Od první věty Thanatosina kouzla jsem věděla, že tohle nebude jako některý kruh, který jsem kdy předtím zažila. Za prvé, hlas velekněžky se změnil. Nebylo to, jako že by křičela nebo něco takového, ale na monotónní kadenci kouzla bylo něco, co propůjčilo jejímu hlasu sílu, takže její slova jako by byla naživu a obklopovala nás. Jak pokračovala v mluvení, ta síla vytekla do prostoru kolem. Zasyčela na mé kůži a dolů mým tělem. Mohla jsem vidět, jak se Damienovi na rukou zvedla husí kůže a věděla jsem, že ostatní tím byli také ovlivnění.
"Vzedmi z tohoto místa nepozorovatelné stíny minulosti
Je to mrtvá clona pro zobrazení, co inklinujeme,
aby Smrt odhalila skrz tenhle kruh kouzla,
které vrháme."
S mávnutím rukou, pokynula Thanatos Damienovi, aby zvedl svou svíčku. Kněžka na mě kývla a já vzala doutnák, zapálila knot a řekla: "Vzduchu, prosím připoj se k našemu kruhu."
Bylo tam mocné whoooš! a šlehající vítr vířil kolem nás, zvedajíc mé vlasy, přiměl Thanatosin plášť vzdouvat se.
"K ohni," řekla mi, a já přešla na jih nebo ve směru hodinových ručiček k Shaunee. Její hnědé oči byly velké a kulaté a zírala za nás. Vzpomínajíc na babiččino varování jsem se ohlédla a zalapala v údivu po dechu. Zářící délka červeného světla se vlnila od Damiena, vymezujíc kruh a sledujíc naši cestu od něj k Shaunee.
Byla jsem zvyklá na stříbrnou nit, která se často objevovala, když jsem vrhala kruh, ale tohle bylo jiné. Jo, bylo to mocné, ale také to bylo cítit zlověstně. Nevěděla jsem, jestli to Thanatos viděla, nebo ne; nevěděla jsem, jestli to bylo dobré nebo špatné znamení, že tam byla, ale nechtěla jsem přerušit velekněžčino kouzlo, když už začala vyvolávat oheň.
"Přijď ohni, tvá záře musí být silná,
Jistá a pravdivá
Útoč, pal, nič, co by zabránilo
Našemu zraku
Síla násilné smrti nám znovu se zjev
Tvůj zářící plamen vystavený s pravdivým
Světlem."
Na její gesto zvedla Shaunee červenou svíčku a já ji zapálila říkajíc: "Ohni, prosím připoj se k našemu kruhu."
Bylo to jako bychom najednou stály uprostřed pekla. Plameny šlehaly z Shauneina těla, škvaříc už tak spálený kruh, ale tenhle oheň se nepřidal k destrukci. Místo toho jsem slyšela masivní syčení a odevšad se zvedla mrtvá a zkažená mlha, jako by se oheň setkal s ledem a ne zemí.
Pak se vzduch připojil k ohni a plamenům a mlha se zvedla do nebe na vlně a blesku.
"Blýskání." Shaunein hlas zněl tichý a ohromený. "Vzduch s ohněm vytváří blýskání."
"K vodě," řekla Thanatos.
Silné lano zářící šarlatově nás následovalo.
Když jsme se zastavily před Erin, myslela jsem, že vypadala vystrašeně, ale přikývla a řekla, "Do toho. Jsem připravená."
Thanatos promluvila:
"Přijď, vodo, proteč skrz toto kruhové
Místo
S přílivem pravdy vyjasni zrak kradoucí
Čas
Očištění násilí nás osvobodí od špíny
Zla."
Erin zvedla svíčku, aby se setkala s mým doutnákem, když jsem řekla: "Vodo, prosím připoj se k našemu kruhu."
Bylo tam zařvání, jako bychom najednou byly transportovány do středu vodopádu. Noc se změnila na oslnivé odstíny modré a tyrkysové a safírové - všechny barvy vody. Element vystříkl do zčernalého kruhu. Voda vířila kolem jako naštvaný vír a pak, přesně jako vzduch a oheň, tekla rovnou do blesky křižovaného nebe.
Mraky se vzdouvaly a protáčely - hrom hřměl, vrčící s takovou prudkostí, že jsem se zděsila.
"Ne," řekla Erin rychle. "Voda není naštvaná na nás."
"Ani oheň," řekla Shaunee.
"Ani vítr," dodal Damien.
"Prvky jsou pobouřeny aktem, který zde byl spáchán," řekla Thanatos. "Připravte se, kruhu. Jdeme k zemi."
S hromovými mraky množícími se nad námi a blesky osvětlujícími sílící bouři jsem se přesunula, abych stála před Stavie Rae.
"Čas pro kovboje," řekla.
Thanatos přikývla a řekla vzývání země:
"Přijď země, bohatá, zelenající se pravdou bohyní
Požehnanou
Tvá ňadra vyživují a udrží klíč
Tohoto kouzla
Otevři se a temná smrt bude
Přiznaná
Pro zranění ve tvém srdci, uvidíme
Spravedlnost."
Stevie Rae zvedla k mému plameni zelenou svíčku.
"Země, prosím připoj se k našemu kruhu."
Země pod našima nohama se začala třást, jako bychom stáli uprostřed zemětřesení. Nemohla jsem zabránit malému výkřiku, který mi vyklouzl z úst.
"Zoey!" zakřičel Stark. Mohla jsem ho ohromujícího vidět, snažícího se dostat do kruhu, který byl teď úplně obklopen silným lanem červené.
"Počkej, je to v pořádku!" zakřičela Stevie Rae přes kakofonii rozzlobených prvků. "Jako ostatní prvky, země není naštvaná na nás. Nezraní nás. Podívej, vytváří novou zemi."
Podívala jsem se dolů a viděla, že měla pravdu. Země, která byla omyta dočista vodou, se měnila, vlnila, dokud místo popelu a zbytků narušených rostlin, neležela bohatá rudá oklahomská země.
"Vidíš, napravuje se to," řekla Stevie Rae. Když promluvila, otřesy se zjemnily a pak se úplně zastavily.
"Musíme dokončit kruh a kouzlo," řekla Thanatos. "Zavolej ducha, Zoey. Teď."
Aurox
Ze svého skrytého místa v sadu Aurox sledoval zářící rudou formu kruhu. Jeho síla byla ohromující; díla prvků byla neuvěřitelná na pohled. Mohl cítit emoce vzduchu, ohně, vody a země vyvolané v mláďatech a upírce, kteří je ztělesňovali. Radost a kuráž a spravedlivý hněv naplnily kruh a kypěly skrz něj.
Aurox mohl tu energii využít, aby se přeměnil - aby se morfoval do tvora, který by se z něj vynořil, zaútočil na Rephaima, jak zněl jeho příkaz od Neferet a zcela jistě by narušil kouzlo, které velekněžka téměř úplně vrhla.
Díval se na Zoey. Zářící se obrátila ke stré ženě, která seděla uprostřed kruhu. Aurox věděl, že jakmile by Thanatos vyvolala poslední prvek, ducha a Zoey zapálila fialovou svíčku, kruh by byl kompletní a odhalovací kouzlo by bylo plně v pohybu.
Pokud mělo být zastaveno, musel by jednat teď. Vstal, válčící se sebou.
Byl jsem vytvořen, abych sloužil Neferet. Ona slouží Temnotě.
Před ním se elementární světlo bohyně zalesklo a rozšířilo se, tak čisté a jasné, zejména ve srovnání s tím, co bylo znečištěno Temnotou a ničením.
Neměl bych to zastavit! Hluboko uvnitř něj na něj jeho duše křičela, aby nepřekážel. Místo aby čekal, aby byl svědkem, aby -
Skrz Auroxe explodovala bolest, jak vlákna Temnoty šlehala kolem něj. Silná a lepkavá se šířila, jako síť, napříč jeho tělem. Aurox zalapal po dechu, když jeho kůže začala absorbovat věci, tajíc do bytosti, která v něm spočívala, a probouzejíc ji.
Bezmocný se zastavil, cítil, jak se Býk objevuje. Tvor převzal kontrolu nad jeho tělem. Znám jenom jednu věc, Neferetin poslední příkaz: zaútočit na Rephaima.
Hlava skloněná, lesknoucí se, smrtelné rohy plně zformované zaútočil Aurox na Rephaima.
Zoey
Thanatos a já jsme se pohnuly pomalu a opatrně, abychom stály před babičkou, která seděla, nezraněná, v centru elementární vřavy. Její tvář byla bledá, ale její ruce byly zcela klidné, když zvedla fialovou svíčku.
Thanatos začala s vyzýváním ducha:
"Přijď duchu, věrný, věčný a moudrý
Uzavřený solí žádáme odhalit pravdu
Ztracená léta, zbytečné slzy, které jsi cítil Lindiným
Křikem
Temnota je pryč! Duchovu sílu
Ucítíme."
Udeřila jsem doutnákem, abych zapálila fialovou svíčku, když Stevie Raein křik všechno narušil.
"Rephaime! Podívej!"
Vzhlédla jsem včas, abych viděla Draka Lankforda vyskočit ze stínů. Meč zdvižený sprintoval k Rephaimovi.
"Věř mi!" zakřičel Drak. "K zemi!"
"Ne!" zakřičela Stevie Rae.
Rephaim nezaváhal. Ani na okamžik.
Padl na kolena, jako by se obětoval Drakovu meči. Chtěla jsem zvracet. Slyšela jsem Afroditu ječet něco o: Já jsem ti to říkala! Ale nemohla jsem se na ni podívat. Byla jsem si absolutně jistá, že Mistr meče přeřízne chlapce vpůli. Nemohla jsem se přestat dívat na vlakové neštěstí, které se stávalo Rephaimovi.
Drak přeskočil Rephaimovo klečící tělo a s hrozným skřípějícím zvukem se jeho meč srazil s okrajem rohů tvora jako býk. Na poslední chvíli se mu podařilo odvrátit smrtelnou ránu od Rephaima, ale tvorova hybnost byla příliš - jeho tělo bylo příliš mocné. Ani Drak nemohl zastavit dopad. Rephaim zmizel, ne nabraný, ale sražený stranou takovou silou, že byl ve vzduchu po něco, co se zdálo být jak věky a když nakonec dopadl bylo to daleko od našeho kruhu a nepohnul se.
"Ach, bohyně ne!" Stevie Rae vzlykla. "Rephaime!"
Viděla jsem, že se otáčela, pohybujíc se, aby vystoupila z kruhu a šla k Rephamimovi.
"Neporušuj kruh! To je to, co Temnota chce; udělej to a jakákoliv oběť zde je na nic!" Nemohla jsem Afroditu vidět, ale v jejím hlase se ozývala vznešenost, kterou jsem věděla, že si Stevie Rae uvědomila, protože místo prolomení kruhu padla na kolena, přesně jako Rephaim jen chvíli předtím. Stevie Rae sklonila svou hlavu a zlomeným hlasem řekla: "Nyx, věřím v tvou milost. Prosím, ochraň mého Rephaima."
Býčí věc se otočila a trhajíc zemi svými kopyty, znovu zaútočil na Rephaima.
Drak Lankford se pohyboval téměř tak nadpřirozeně rychle, jako tvor. Byl tam včas, stojící mezi smrtí a Rephaimem. Zvedajíc svůj meč řekl: "Mistr meče Nyx je tady. Budu chránit Rephaima."
Drak se znovu srazil se zvířetem. Tlouklo ho zpět, ale jak tak dělalo, pohyboval jím Drak zpět od Rephaimova nevědomého těla. Pak, vrčící děsivými zvuky, otočilo stvoření svou hlavu, takže jsem mohla vidět jeho zvířecí tvář - a cítila jsem, jako by mě kopli do břicha. Tvorovy či zářily měsíčními kameny. Věděla jsem, že ta věc byla Aurox - plně proměněný a absolutně, totálně už ne déle člověk.
"Bojovníci, shromáždit u mě!" zakřičel Drak, když čelil Auroxou dalšímu útoku.
"Zoey, musíš přivolat ducha a zapálit svíčku!" Thanatos mě popadla za ramena, otočila mě tváří k ní a zatřásla mnou. Tvrdě. "Drak bude bojovat se zvířetem. My musíme držet pravdu kruhu a dokončit kouzlo nebo pro žádného z nich není naděje."
Žádného z nich? Kde byl Stark? Kde byl Darius? Divoce jsem se podívala kolem. Můj pohled přešel přes a skrze ně, než jsem vlastně pochopila, co jsem viděla. Byli tam, oba dva, stojící v pozicích, které zaujali, než jsme začaly vrhat kruh, ale nemohli Drakovi pomoct. Nemohli pomoct ani sami sobě. Darius a Stark, můj bojovník, můj strážce, byli zmrzlé zombie. Ústa otevřená v tichých výkřicích utrpení se jejich oči nevědoucně upíraly na nic.
"Zapouzdřila je vlákna Temnoty," řekla Thanatos, stále svírající má ramena. "Otevři kruh, abych mohla dokončit kouzlo. Potřebujeme dílu Smrti a všech pěti živlů, abychom bojovaly s tímto Zlem."
"Červenko, udělej, jak říká." Babička zvedla fialovou svíčku.
Třesoucíma se rukama jsem zapálila doutnák a zakřičela: "Duchu, připoj se k našemu kruhu!"
Thanatos zvedla její paže. Házejíc kolem nás sůl, řekla konečná slova kouzla.
"Přikazuji ti pro mě otevřít tmavé dveře Smrti
Abychom viděli pravdu, kterou Temnota zakryla!"
Šarlatové lano se rozšířilo a s ohlušujícím řevem proudilo vzhůru a vzhůru, vytvářejíc chaos zářící rudé, která osvětlovala modré bouřkové mraky plnící oteklé nebe nad námi.
"Držte své prvky pod kontrolou! Pamatujte na náš záměr!" zakřičela Thanatos. "Začněte vzduchem!"
Damien zvedl obě své ruce a silným, jistým hlasem zvolal: "Vzduchu, odvaň z tohoto místa stíny minulosti!"
Od Damiena zafoukala vichřice. Obsadila chaotickou rudou záři a změnila ji v kužel víření, koncentrovala energii.
"Oheň" přikázala Thanatos.
Shaune zvedla ruce, křičící: "Ohni, útoč, pal, nič, co by bránilo našemu zraku!"
Blesk zasyčel, jako magnet, přitáhnutý k centru zářícího kužele.
"Voda!"
Erininy paže se nezvedly. Místo toho ukázaly na místo, kde našla babička mámino tělo.
"Vodo, přílivem pravdy smyj zrak kradoucí čas!"
Prásk! Z nebe se zaostřil blesk, udeříc o zem. Když se země otevřela, vyvalila se z ní voda, vlnící se v červené zemi jako kaluž krve.
"Země!"
Stevie Rae, stále na svých kolenou, zírala na bitvu, kterou vedl Drak s Auroxem, sledujíc kruh stále blíže a blíže Rephaimovu klidnému tělu. Křičela a její hlas se třásl, ale její slova zazvonila přes kruh, nesená mocí jejího zármutku. "Země, tvá ňadra rozvíjí a udržují klíč tohoto kouzla."
Voda se zavlnila. Obrazy se zvedly z hloubek louže, jako by je země zvracela, ale kolísaly a byly nejasné, jen k nepoznání záblesky tváří a matně lidských forem.
"Duch!" zavolala Thanatos.
Má ústa se otevřela a skrz mě, přednesl duch správná slova z odhalujícího kouzla. "Ztracená léta, zbytečné slzy jsi cítil z křiku mé mámy. Duchu, uvolni pravdu před našima očima!"
Okamžitě, všechno vně kruhu - Aurox a Drak, Darius a Stark a Afrodita - pro mě přestali existovat. Jediná věc, která byla skutečná, bylo to, co se ukázalo v louži. Voda se pročistila a, jako by se to odehrávalo před mýma očima, jsem viděla mojí mámu na babiččině verandě. Otevřela dveře, usmívající se, ale vypadající trochu zmateně. Pak se scéna rozšířila a úhel pohledu se změnil a já mohla vidět Neferet, nahou, stojící na druhé straně otevřených dveří, ptající se, jestli je Sylvia Redbirdová doma. Slyšela jsem babiččin vzlyk a chtěla jsem běžet k louži vody, abych stála mezi ní a babičkou - abych se pokusila a zaštítila jí před hrozivou, nesnesitelnou vizí, o které jsem věděla, jak se vyvine.
Ale nemohla jsem se pohnout.
"Ne, čekej." Panikařící, podívala jsem se dolů. Rudá záře, která ohraničovala náš kruh, se rozšířila. Pokrývala celý prostor, zaplavujíc každého z nás. "Tohle je příliš! Nech, aby babička -"
"Nemůžeš to zastavit," řekla Thanatos. "Smrt uvedla tohle kouzlo do pohybu. Jenom smrt nás může uvolnit."
Babičce se podařilo zvednout paži. Vklouzla svou rukou do mé. Uvězněná mocí smrti rozpoutané prostřednictvím prvků jsme viděly všechno. Neferet svázala mou matku lepkavými, bičovitými nitmi černé a pak jí podřízla hrdlo a nechal úponky přetáhnout ji z verandy. Uprostřed zkaženého kruhu s ní byl Bílý býk Temnoty a pil, dokud úponky obklopující ho nebyly oteklé a nafouklé. Poté, co mamka byla mrtvá a zbavená krve Neferet, smějící se, nasedla na zvíře a spolu zmizeli.
"Je to pravda," řekla Thanatos. "Neferetiným chotěm je Temnota."
Pak Stevie Rae zakřičela, "Pomoz Rephaimovi! Býk ho zabije!" Podívala jsem se z mizející vize v louži na Stevie Rae. Měla jsem čas jen přemýšlet, proč sakra byla na svém mobilu, než svět kolem mě explodoval do zvuku a krve.
2024 ©