Škola noci 9 - kapitolka 25

Zoey

Takže, byla jsem nervózní, co se týče první hodiny a toho, co řekne Thanatos o ztrátě rodiče - konkrétně mojí mámy - ale den začal opravdu dobře. Poprvé po opravdu dlouhé době. Stark byl vzhůru přede mnou a tak jsem byla probuzena líbáním a tím, jak mi říkal Růženko. Zhltnul tu nejobřejší misku plnou Cap´n Crunch, jakou jsem kdy viděla a na parkovišti před skladištěm se pletl kolem Daria, dělajíc trochu falešné boxerské utkání, zatímco děti plnily minibus. Byla jsem už v autobuse sledující ho z okna s něčím, co jsem si byla jistá, že byl praštěný šťastný úsměv na tváři, když se ze skladiště vynořila Afrodita. Byla jsem překvapená, že jsem ji viděla, protože jsem usoudila, že bude mít takovou kocovinu a bude tak vyčerpaná, že dnes do školy rozhodně nepůjde. Přimhouřila oči a pak si nasadila sluneční brýle, i když bylo 7:30 večer a vůbec tam nebylo slunce.

"Nevypadá dobře," řekla Kramisha z jejího sedadla za mnou.

"Jak to můžeš říct z téhle vzdálenosti?"

"Je všední a její vlasy jsou v ohonu. Tahle holka nikdy nenosí všednost a její vlasy obvykle vypadají jako ty od Barbie," řekla Kramisha. "Myslím normální Barbie a ona není žádnou z těch podivných panenek jako Tenis Barbie nebo Běž do tělocvičny Barbie."

"Všichni vědí, že Barbie nemusí pracovat, aby si udržela své nakopat-zadek tělo," řekla Shaunee.

"Býčí pravda," řekla Stevie Rae.

"Hm?" řekla jsem, naprosto zmatená.

"Jen nám věř. Afrodita nevypadá dobře," zopakovala Kramisha.

"Nemá ani žádný lesk na rty. Špatné znamení," řekla Erin.

"Jestli nemá ani žádné stíny na oči, Peklo definitivně zamrzlo," řekla Shaunee, což bylo zajímavé, protože se tím tak dostala blízko komentářů dvojčete za několik dní.

Podívala jsem se na Shaunee, která seděla na předním sedadle autobusu, tak daleko od Erinina místa vzadu, jak mohla zvládnout. Shaunee byla ponořená ve své kabelce, jako by ztratila tubu jedné z MAC sezónní rtěnky, kterou koupíte a zamilujete se do ní.

Každopádně jsem si byla jistá, že Shaunniny tváře nabyly růžové barvy. Takže, byla v rozpacích z toho trochu náhodného komentáře dvojčete, který udělala, nebo nadšená?

Neměla jsem moc času zvážit, co by to mohlo být, protože Afrodita vyšplhala do autobusu a těžce se posadila na první sedadlo za řidičovým křeslem, což bylo přesně přede mnou.

"Kafe," zaskřehotala. "Řekla jsem Dariovi, že na cestě musíme minibusem zaskočit ke Starkbucks na Utice. Umřu, jestli nedostanu přeslazený karamelový dvojitý espressový kafový nápoj a obří krajíc jejich borůvkového kafového koláče."

"Mají hodně kalorií," řekla jí Kramisha.

"Pokud se mě snažíš zastavit, zabiju tě, nadosmrti," řekla Afrodita.

"Myslím, že tvoje vlasy vypadají takhle dobře," řekla jí Shaunee.

"Do prdele, nepotřebuju lítost polovičního sdíleče mozku. Necítím se tak zatraceně špatně."

Shaunee ji probodla pohledem. "Nejsem polovinou ničeho a neprojevuju ti lítost. Jen jsem řekla, že se mi líbí tvé vlasy, protože je obvykle takhle nenosíš, ale jestli jsi moc kráva, abys přijala kompliment, pak můžeš jít do prdele."

Celý autobus zatajil dech. Ticho bylo naprosté a děsivé. Nebyla jsem si jistá, jestli bych měla zavolat prvky nebo utíkat. Pak si Afrodita stáhla sluneční brýle na nos a pohlédla přes jejich obroučky na Shaunee. Její oči byly růžově zabarvené a pohmožděné a prostě vše kolem děsně neatraktivní, ale zářily humorem. "Myslím, že se mi líbí, když používáš vlastní mozek."

"Jo, no, nerozhodla jsem se, jestli tě vůbec mám ráda, ale tvoje vlasy pořád vypadají dobře."

"Hm," řekla Afrodita.

"Hm," řekla Shaunee.

Všichni jsme dlouze vydechli úlevou.

A tohle bylo super, jak pokračoval celý den.

Stark byl zpátky u svého starého, atraktivního, sexy, úplně báječného já. Když jsem se zeptala, co to sakra do sebe dostal, řekl, "Z, spal jsem jako špalek a dneska se cítím jako Superman!" Vážně. Superman. A, zřejmě, si to myslel, protože duněl všude kolem, smějící se a úplný kluk.

Byl tou nejroztomilejší věcí, kterou jsem viděla od toho Trojkolo kočičího videa na YouTube.

Takže, před školou byl v pohodě. I jízda do školy byla v pohodě. No, Afrodita byla nevrlá, ale to bylo skoro normální. Plus, vlastně mluvila se Shaunee, což bylo fajn, protože bylo zřejmé, že Shaunee si nebyla jistá, kým byla teď, když nebyla jednou částí týmu dvojčat.

A po cestě jsme se zastavili ve Starkbucks. Věděla jsem, že mláďata už musela cítit kofeinovou výšinu, ale rozhodně se zdálo, že jsme všichni bzučeli v době, kdy jsme vjeli do Školy noci.

Samozřejmě jakmile jsme se dostali do školy, všechno ostatní bylo, jak by Stevie Rae řekla, tak pod kontrolou jako hejno koček.

Všechno to začalo na první hodině. Dobře, vlastně jsem nezapomněla, že mě Thantos použije jako příklad na její jak-jednáme-se-ztrátou-rodičů třídní projekt nebo cokoliv. Jenom jsem vzpomínku na to trochu ztratila, což pravděpodobně mělo co dělat s tím, jak byl Stark zatraceně roztomilý a že já jsem byla tak zatraceně šťastná, že se znovu choval jako on.

A možná jsem si to nechtěla pamatovat. Možná jsem jen na chvíli chtěla nebýt bez mámy a se zlomeným srdcem.

Každopádně, moje selektivní amnézie netrvala více než kolem dvě-a-půl vteřiny poté, co jsem vstoupila na první hodinu a následovala Stevie Rae a Rephaima dopředu. Aurox tam byl, právě tam, kde byl včera. Na okamžik se setkal s mým pohledem, než se podíval pryč. Pak jsem si vzpomněla, co se dělo - že vyučování nebude prostě takové, abych se bavila nebo snila ve dne. Vyučování bude, no, mnou. To mi naprosto sevřelo žaludek a najednou jsem byla nervózní a úzkostlivá a přála si, abych dostala povolení jít na záchod nebo za zdravotní sestrou nebo kamkoliv kromě třídy.

Teprve později jsem si uvědomila, že se můj vidoucí kámen, poprvé, nerozehřál při pohledu na něj, protože, samozřejmě, Thantos začala mluvit, což mě zcela rozptýlilo vložením třešničky na vrch mého poháru úzkosti.

"Četla jsem vaše otázky a našla v mnoha z nich společné téma," řekla. "Docela mnoho z vás vyjádřilo přání diskutovat o tom, jak se vypořádat se ztrátou vašich rodičů. Pravdou je, že pokud dokončíte přeměnu a stanete se upíry, nevyhnutelně ztratíte nejen své rodiče, ale všechny z vašich smrtelných současníků, protože, jak už víte, ačkoliv upíři nejsou nesmrtelní, rozhodně žijeme déle než lidé. Takže, aby nám pomohla proniknout do tohoto předmětu, vyžádala jsem si pomoc jenom jednoho z vašich vrstevníků, který ztratil rodiče, stejně jako partnera, smrtí - Zoey Redbirdové."

Chtěla jsem umřít.

Každý byl zticha a pozorný, dokonce i odtrhnutá červená mláďata v zadní řadě, která obklopovala Dallase.

"Za prvé, dovolte mi začít slovem povzbuzení," řekla Thantos. "Jak víte, moje spřízněnost je smrt. Často vedu duše v jejich přechodu z tohoto světa do Onoho světa, takže každému z vás mohu s jistotou říct, že na nás Onen svět čeká. Necestovala jsem tam, ale Zoey ano." Povzbudivě se na mě usmála. "Věřím, že jsi viděla jak tvého druha, tak tvou matku radostně vítané do Nyktina království."

"Ano." Uvědomila jsem si, že můj hlas byl příliš tichý, takže jsem si odkašlala a zkusila to znovu, hlasitěji. "Ano, viděla jsem svojí mámu uvítanou Nyx a vlastně jsem tam skutečně strávila čas s Heathem."

"A je to nádherné místo?"

Cítila jsem, že trocha nevolnosti opustila můj žaludek, jak jsem vzpomínala na tu dobrou část. "Jo, je to úžasné. I když moje duše byla rozbitá a já byla super rozházená, mohla jsem cítit klid a štěstí v bohynině Háji." Jen jsem na něj nemohla dosáhnout sama, přidala jsem v duchu.

Stevie Raeina ruka se zvedla. "Ano, Sevie Rae." Thanatos na ni zavolala.

"Je v pořádku, pokud pokládáme otázky?"

"Zoey?" Thanatosin moudrý pohled se stočil na mě.

"Jo, jasně, myslím."

"Tak se do toho pusť a ptej se, Rudá velekněžko." Thanatosin pohled obsáhl celou třídu. "Ale mějte na paměti pravidla zdvořilosti, která v mé třídě vždy platí."

Byla tam pauza a pak se mě Stevie Rae zeptala, "Ehm, takže, Onen svět je velký háj?"

Byla jsem překvapena její otázkou a zřejmou zvědavostí, pak jsem si uvědomila, že se mě nikdy moc neptala na to okolo Onoho světa. Opravdu, mimo Sgiach a zmínění se, když jsem vedla Jackův rituál, jsem o tom opravdu skoro vůbec nemluvila.

"No, jo, ale vím, že na Onom světe je spousta odlišných částí. Jako když jsem poprvé našla Heatha, rybařil na doku, který byl na opravdu pěkném jezeře." I když mě jeho ztráta rozesmutnila, vzpomínka mě přiměla usmát se. "Heath miloval ryby. Myslím, vážně je miloval. Takže, takhle jsem ho poprvé našla, ale když jsme potřebovali být v bezpečí, šli jsme do bohynina Háje. To bylo v jiné části Onoho světa."

Damienova ruka se zvedla a Thanatos ho vyvolala.

"Vím, žes tam neviděla Jacka, ale říkáš, že věříš, že na Onom světě jsou místa, která jsou specifická pro každého z nás?"

Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak jsem přikývla.

"Jo, myslím, že to je dobrý způsob, jak to popsat. Jack je pravděpodobně v oblasti umění a řemesel."

Damien se skrz slzy usmál. "Chtěl být módním návrhářem. Je v sekci Projekt Runway."

"Oooh! Pěkná sekce," slyšela jsem odněkud za mnou a pár dětí se tiše zasmálo.

Váhavě se zvedla Auroxova ruka. Poté, co Thanatos zvolala jeho jméno, se otočil, takže se mohl setkat s mým pohledem. "Řekla jsi, že na Onom světě jsou různé části. Myslíš si, že je tam část, která je místem trestu?"

Jeho podivné, měsíčně zbarvené oči byly naplněné nevyřčenou úzkostí a já věděla, že jeho otázka přišla z místa, které bylo hlouběji, než zvědavost a že moje odpověď bude znamenat víc, než jen poskytnutí náhodné školní informace. Prosím, Nyx dej mi slova; ať je má odpověď pravdivá.

Zhluboka jsem se nadechla a našla v sobě ducha. Držela jsem se prvku, který byl nejbližší mému srdci, a věřila, že skrz něj moje bohyně bude řídit má slova. Jak jsem začala mluvit, všimla jsem si, jak místnost ztichla a mohla jsem prakticky cítit zadní řadu dětí zadržovat dech.

"Viděla jsem na Onom světě věci, které byly děsivé a ne hezké, ale byly vnucené z vnějšku a ne od bohyně. Viděla jsem místo trestu? Ne, ale co jsem viděla, byl Heath přecházející na jinou říši Onoho světa. Věřil, že bude znovuzrozen z této části říše. Zatímco odcházel, řekl mi, že, i když odcházel, naše láska s ním zůstane." Odmlčela jsem se a musela tvrdě zamrkat a setřít slzu, která nějak unikla. "Co mi mé vnitřnosti říkají je, že Nyx není bohyní trestu, ale nepřekvapilo by mě, kdyby se opravdu vzteklí lidé znovuzrodili cestou, která vynese hrůzu jejich minulých životů, nebo je naučí něčemu, co se nenaučili předtím."

"Myslíš jako někdo, kdo byl manželka šlehače, se znovuzrodí jako žena?" řekla Shanuee.

"A co jako žena v potlačení v Afganistánu?" dodala Afrodita se sarkasticky zvednutým obočím.

"Jo, to je trochu to, co myslím," řekla jsem. "Ale myslím, že co a kde a kdo, bude na bohyni."

"Myslíš, že to kdy je na té osobě?" zeptal se mě Aurox.

"Doufám v to," řekla jsem vážně, přemýšlejíc o Heathovi a mé mámě.

"Takže, vědíc mimo jakoukoliv pochybnost, že je Onen svět a že naši milovaní tam mohou najít svou cestu, i když nejsou upíři, nebo i mláďata, je pro nás nějaká útěcha, když přežíváme smrtelníky ve vašich životech. To neznamená, že ztráta rodiče je snadná. Zoey, vím, že to je bolestivé, ale mohla bys s námi sdílet, co to je, co je pro tebe nejtěžší na smrti tvé matky?"

Přikývla jsem a otevřela pusu, abych něco řekla o faktu, že teď už nemůže nikdy vynahradit způsob, kterým mi nebyla mámou přes poslední tři roky, ale slova nepřišla.

"Vezmi si čas," řekla Thanatos.

Stevie Rae se natáhla a vzala mě za ruku.

Tisknouc jí zašeptala: "Je to v pohodě, jen předstírej, jako by tu nebyl nikdo kromě nás. Můžeš to říct mě."

Podívala jsem se na svou BFF a vyhrkla: "Je tak hrozné, že nevím, co se jí skutečně stalo."

"Proč si myslíš, že tohle je to, co tě rozesmutňuje nejvíc?"

Thanatos položila otázku z jeviště, ale já se dívala na Stevie Rae. Usmála se a řekla: "Jak to bude lepší, pokud budeš vědět, co se tvojí mámě stalo?"

"Protože někdo musí zaplatit za to, co jí bylo uděláno," řekla jsem svojí BFF.

"Pomsta?" zeptala se Thanatos.

Pak jsem se na ni podívala. "Ne. Spravedlnost," řekla jsem pevně.

"Je to pro tebe tak obdivuhodné jako pochopitelné, že toužíš po spravedlnosti. Ať je tohle lekce pro vás ostatní - je zřetelný rozdíl chtěním získat pomstu a přesnou pomstou, a přáním, aby pravda zazářila tak, aby osvětlila spravedlnost pro nás pro všechny."

Thanatos se setkala s mým pohledem. "Věřím, že mohu pomoci dát ti pravdu, takže budeš schopná získat spravedlnost pro tvou matku a ukončení pro sebe."

"Co tím myslíš?"

"Mluvila jsem s tvou babičkou. Dnes je pátá noc po smrti tvé matky. Vysvětlila jsem jí, že pět je pro náš systém víry důležité číslo - představuje prvky a naši blízkost k nim.

Souhlasila, že na ni pozastaví tradiční očišťování, na tu pátou noc. Není to jisté, ale se sílou prvků drženou tvým kruhem a tvým spojením k té, čí smrt se snažíme odhalit, věřím, že mohu osvětlit pravdu zavraždění tvé matky, pokud jsi ochotná vzít svůj kruh a stát se svědkem toho, co se ukáže."

"Jsem ochotná." Cítila jsem se na zvracení, ale věděla jsem, že tímhle musím projít.

"Je toho víc," řekla Thanatos. Podívala se ze mě na Stevie Rae. "Zoey vyvolá kruh. Já tam budu, abych vyvolala přítomnost smrti, ale kouzlo, které vyvolá smrt, závisí na tobě."

"Na mě?" vypískla Stevie Rae.

"Je to tvůj prvek, ve kterém bude tento skutek vtištěn. To přes tvůj živel bude pravda odhalena." Thanatosin pohled vyhledal každého člena mého kruhu, když pokračovala vysvětlováním. "Tohle kouzlo nebude příjemné. Zoeyna matka byla zavražděna. Pokud budeme úspěšní, budeme svědky toho strašného činu. Každý musíte být ochotný účastník, zaměřený a vědomý toho, s čím souhlasíte."

"Já jsem ochotná," řekla Stevie Rae okamžitě.

"Já taky… Jo, jdu do toho… Jsem ochotná," přišlo od Shaunee a Damiena a Erin.

"Tak je rozhodnuto. Odjedeme, jakmile skončí první hodina. Pokud zavolám vaše jméno, shromáždíte se na parkovišti a připravíte se na rituál a kouzlo. Pokud vaše jméno nezavolám, prosím pokračujte na vyučování své druhé hodiny. Váš úkol bude esej o ztrátě - a ten úkol bude předložen těmi, kdo se zúčastní rituálu stejně jako těmi z vás, kteří ne. Studenti, kteří se ke mně připojí, jsou: Zoey, Stevie Rae, Damien, Shaunee, Erin a Afrodita. Zbytek vás může začít pracovat na svých esejích. Příjemný den a buďte požehnáni." Thanatos se formálně uklonila a pak si šla sednout za svůj stůl. Moje ústa se otevřela. Jak by babička řekla, celá ta věc mě vyvedla z konceptu.

Afrodita se svalila na stůl vedle mě a zasyčela šeptem. "Promluv si s Thanatos. Ujisti se, že s námi nevezme Draka." Odmlčela se a podívala se na Stevie Rae a Rephaima, kteří měli úplně hlavy dohromady a mluvili tak míle za minutu. "Pokud se mýlím - a já se nikdy nemýlím - bude trvat na tom, že ptačí kluk půjde s námi, což není překvapivé, protože ti můžu slíbit, že Darius mě nenechá jít bez něj. Ale mít s námi Rephaima znamená, že Drak jít nemůže, nebo podle mého vidění, rozpůlí ve dví."

"Do pekla!" řekla jsem.

"Kleješ?" řekla Afrodita.

"Ne. Je to místo. Nikoho tam neposílám," řekla jsem.

"Dospěj," řekla.

"Jdi do hajzlu," řekla jsem stručně.

Afrodita se zasmála, což naprosto vzalo mé žihadlo Velké Holky z mé téměř kletby. Povzdechla jsem si, když zvon odbíjel, zvedla se od mého stolu a šla pomalu, ale rozhodně k Thanatos.

Thanatos vzhlédla ze svého místa za stolem, ale její oči nešly ke mně. Místo toho se podívala kolem mě a zvolala: "Auroxi, moment prosím."

Aurox opouštěl třídu, ale zastavil se a obrátil. "Chceš mě, kněžko?"

"Chci ti dát odpověď na tvou otázku."

"No, počkám venku, abyste vy dva mohli-"

"Není třeba, abys odešla." Thanatos mě přerušila. "Moje odpověď je stejná pro kohokoliv, kdo se na tu otázku zeptá."

"Nerozumím," řekl Aurox.

Vlastně, ani já ne. Jeho otázka byla "Co jsem?" Jak mohla na tuhle otázku být jen jedna odpověď?

"Věřím, že porozumíš, až mě vyslechneš. Otázka co jsme, může být zodpovězena pouze námi samotnými. Každý se rozhodujeme, co jsme životními volbami, které děláme. Jak jsme byli stvořeni, kdo jsou rodiče, odkud pocházíme, barva naší kůže, koho si vybereme milovat, všechny tyhle věci nás nedefinují. Naše jednání nás definuje a bude nás definovat dokonce i po smrti."

Viděla jsem v Auroxově výrazu překvapení. "Na minulosti nezáleží?"

"Na minulosti záleží hodně, zvlášť pokud jsme se z ní nepoučili. Ale budoucnost nemusí být určována minulostí."

"Já rozhoduji, co jsem?" Promluvil pomalu, jako kdyby se propracovával hádankou.

"Ano."

"Děkuji ti, kněžko."

"Nemáš zač a teď můžeš být omluven."

Přitiskl si ruku přes srdce a hluboce se jí uklonil, než odešel z místnosti.

Dívala jsem se za ním, stále přemýšlející o překvapení, které jsem v Auroxovi viděla, když na mě Thanatos promluvila. "Zoey, vím, že tenhle rituál a vyvolání kouzla pro tebe bude těžké, ale věřím, že ti to také dá uzavření."

"Jo, já taky." Cítíc se trochu jako dítě chycené s rukou v dortové sklenici, rychle jsem promluvila, moje oči otáčející se na Thanatos. "Myslím, nechci to udělat. Nechci vidět, co se mámě stalo, ale zjistím, jestli udržím přehrávání to v mé mysli stejně. Pravda alespoň zastaví mou představivost."

"To udělá," řekla.

"Takže, tenhle rituál - kdo všechno tam bude?"

"Ti, které jsem už jmenovala. Dovedu si představit, že tvůj strážce tě bude doprovázet, jako bude Afroditin Darius. A budu tam já. Následuj své instinkty, Zoey. Existuje někdo jiný, koho požaduješ?"

Auroxova přítomnost vypadala zdržující se v místnosti s námi a já zatřásla hlavou. "Ne, nepožaduji nikoho dalšího. Můj kruh a naši bojovníci jsou všichni, které potřebuji, ale je tady někdo, koho tam nechci." Zvedla obočí a já pokračovala.

"Draka Lankforda. Nenávidí Rephaima a on se docela hodně chová jako bojovník Stevie Rae, takže by měl být s ní." Udělala jsem rychlé rozhodnutí, Thanatos by měla vědět a dodala, "Plus, včera měla Afrodita vizi, která ukazovala Draka úplně se zabývajícího rozseknutím Rephaima mečem. Byla bych radši, kdyby se to nestalo během odhalujícího rituálu mojí mámy."

"Drak Lankford byl zaúkolován chráněním této školy a jejích studentů. Pokud by to dovolil, nebo se podílel, na Rephaimově zranění, bude spáchána velká nespravedlnost a muselo by mu být rychle vyčiněno a-"

"Počkej, stop." Přerušila jsem ji. "Nechci, aby tohle kouzlo bylo nějaké představení pro Draka, aby se dostal do potíží. Nechci, aby se cokoliv z tohoto drama dotklo toho, co se stalo s mojí mámou. Její vražda je dost drama. Nemůžeš mi prostě pomoci ujistit se, že tam Drak nebude? S jeho problémy budeme jednat později."

Thanatos mírně sklonila hlavu. "Máš platnou připomínku a máš pravdu, že mi to připomínáš. Smrt tvé matky není vhodné dějiště pro testování Draka nebo k osvětlení jeho nedostatků. Postarám se o to, aby nás nedoprovázel."

"Díky," řekla jsem.

"Poděkuj mi, až bude rituál a vyvolávání kouzla za námi. Dost často jsem zjistila, že mrtví odhalí věci, které by měly být skryté před živými."

A po té zlověstné poznámce jsem odešla z mrtvé učebny a vydala se na parkoviště a k budoucnosti, kterou nikdo z nás nebyl schopen předvídat.

Neferet

Když zvon odbil konec první hodiny, Neferet se nonšalantně vydala ke dveřím své třídy. Pod záminkou říct sbohem tomu, co vycházelo ze třídy, poté co jí Thanatos vytřídila pro svou vlastní zvláštní první hodinu, umístila se Neferet tak, že mohla sledovat studenty a členku Nejvyšší rady, když odcházeli.

Dallasi, teď bude krásný čas zorganizovat další hádku.

Myšlenka v mysli se ještě ani nezformovala, pak mladý červený upír sám vešel do jejího zorného pole.

Negestikuloval nebo neprovokoval. Neferet se zamračila.

On a jeho drsná skupina druhů se plazili z Thanatosiny první hodiny jako by byli psi s ocasy staženými mezi nohama.

Pak Zoeyna skupina, mínus Zoey, všimla si, spěchala ze třídy, všichni se pohybující stejným směrem. Stejným směrem? Většina z nich měla rozdílné rozvrhy vyučování. Bez ohledu jak vypadali jako ovce, kterými byli, neměli by všichni cestovat společně.

Objevil se Aurox a Neferet se usmála.

Jako by mohl cítit její pohled, pohlédla nádoba jejím směrem.

"Pojď ke mně," artikulovala slova a ukázala na její kancelář. Neferet nečekala, aby viděla, jestli nádoba poslechla. Věděla, že udělá, jak bylo přikázáno.

"Ano, kněžko," řekl, stojíc před jejím stolem. "Volala jsi?"

"Stalo se první hodinu něco neobvyklého?"

"Neobvyklého, kněžko?"

Neferet sotva krotila své podráždění. Musí být tak hloupý? "Ano, neobvyklého! Všimla jsem si, že Dallas a jeho skupina vypadali neobvykle rezervovaně a mnoho z ostatních studentů, těch nejbližších Zoey Redbirdové, odešlo spolu, jako by měli jít někam, co nebylo jejich vyučování druhé hodiny."

"Tvé pozorování je správné, kněžko. Thanatos hodlá dohlížet na to, až Zoey a její kruh provedou rituál, aby mohla vyvolat kouzlo vyvolávající smrt. Její záměr je, aby byla Zoey svědkem pravdy smrti její matky a tím dosáhla uzavření."

"Co?" Neferet se cítila, jako by měla její mysl explodovat.

"Ano, kněžko. Thanatos používá Zoey jako příklad toho, jak mláďata a upíři mohou překonat ztrátu rodiče."

Neferet zvedla ruku, dlaní vzhůru a vlákna Temnoty se k ní nahrnula. Aurox o krok ustoupil, zřejmě mu bylo nepříjemně jejími bouřlivými emocemi. Udělala vědomé úsilí, aby se kontrolovala a lepkavá chapadla se uklidnila.

"Kde je místo, kde proběhne vrhnutí kouzla?"

"Na místě, kde byla zabita Zoeyna matka."

Skrz zaťaté zuby se Neferet podařilo říci, "Kdy? Kdy se to stane?"

"Teď se shromažďují k odchodu, kněžko."

"A jsi si zcela jistý, že je Thanatos doprovází?"

"Ano, kněžko."

"Ať jsou všichni nesmrtelní zatraceni!" Neferet kletbu téměř vyplivla. "Odhalovací rituál. Musí to být doprovázeno vrhnutím velmi specifického kouzla…" Zabubnovala špičatými nehty o svůj stůl, přemýšlejíc. "Musí to být umístěné na zemi, jako je na tomto konkrétní pozemku země, že bude smrt otištěna. Pak je to Stevie Rae a ne Zoey, kdo musí být bráněn." Stočila svou pozornost zpět k Auroxovi. "Tohle je můj příkaz: zmaříš tento rituál a vrhnutí kouzla smrti. Udělej cokoliv, co musíš, abys to zastavil, i kdybys musel zabít, ačkoliv nechci, aby byla mrtvá jedna z kněžek." Zašklebila se zlostí.

"Bohužel, cena smrti kněžky je moc nákladná, zvláště pokud nemám spravedlivou oběť k nabídnutí," zamumlala, téměř sama k sobě.

Pak zachytila měsíční-kámen pohled nádoby svým vlastním. "Nezabíjej kněžku. Raději bych, abys nikdo neuvědomil, žes tam byl, ale pokud bys nemohl kouzlo zastavit bez dání sebe samého pryč, pak udělej, co musíš. Tvůj příkaz je, že rituál a kouzlení se musí pokazit, aby Thanatos nemohla odhalit způsob smrti Zoeyny matky. Rozumíš mi?"

"Rozumím, kněžko."

"Pak jdi odsud a dělej, jak jsem přikázala. Pokud budeš objeven, nečekej, že tě zachráním. Očekávej ode mě, že zapomenu, že jsme kdy měli tuto konverzaci."

Když tam prostě stál zírající na ni, řekla: "Co je? Proč už jsi neposlechl moje rozkazy?"

"Nevím, kam jít, kněžko. Jak zjistím lokaci rituálu?"

Neferet umlčela nutkání srazit ho na kolena Temnotou. Místo toho načmárala adresu na poznámkový blok, vytrhla stránku a podala mu ji. "Použij GPS, jak jsem ti to předtím ukázala. Nemohlo by to být jednodušší, než kdybych tě tam vykouzlila."

Uklonil se, svírajíc papír. "Jak jsi přikázala, kněžko," řekl, odcházejíc z místnosti.

"A dej pozor, aby tě neviděli přijíždět!"

"Ano, kněžko," řekl, než za sebou zavřel dveře.

Neferet se za ním dívala. "Přála bych si, aby byl chytřejší," zašeptala tmavým vláknům, která se jí plazila po pažích a hladila její zápěstí. "Ach, ale ty jsi, nejsi? Běž s ním. Posil ho. Sleduj ho. Zcela se ujisti, že nezaváhá v plnění mých jednoduchých příkazů. Pak se vrať a všechno mi pověz." Vlákna zaváhala. Neferet povzdychla a, rychlým vystřelením jejího ukazováku, si rozetla vnitřek svého bicepsu a zaťala zuby, když se z ní Temnota krmila.

Krátce je odmávla pryč a olízla mělkou ránu k uzavření. "Teď jdi. Vzal sis svou platbu. Splň můj příkaz."

Stíny se od ní odplazily a Neferet, spokojená, zavolala svou asistentku, aby jí přinesla sklenici vína oživeného krví.

"Tentokrát najdi krev nějaké panny," vyštěkla, když mladá upírka odpověděla na její předvolání.

"Ta druhá je prostě příliš obyčejná a já mám pocit, že slavit, bude brzy v pořádku."

"Ano, kněžko, jak přikazuješ." Asistentka se poklonila a utíkala ven.

"To je v pořádku." Neferet promluvila nahlas k naslouchajícím stínům. "Všechno bude, jak jsem přikázala. A někdy brzy mi nebudou říkat kněžko, ale bohyně. Někdy hodně brzy…"

Neferet se zasmála.