2. kapitola
Zoey
"Minibus? Vážně?" Vše, co jsem mohla udělat, bylo potřást hlavou a dívat se na pokrčenou žlutou věc, která říkala ŠKOLA NOCI čerstvými černými písmeny na straně. " Chci říct, je to hezké, že mé zavolání Thanatos bylo zpracováno tak rychle a můžeme se vrátit zpátky do školy, ale minibus?"
"Ségra! Poslali pro nás retardovaný autobus!" řekla Erin, chichotajíc se.
"Ségra, opravdu to tak vypadá," řekla Shaunee.
"Já vím, ségra. Nemůžu uvěřit, že je Neferet tak plná zla, že pro nás poslala retardovaný autobus," pokračovala Erin.
"Ne, nemyslím, že Neferet myslí tohle. Myslím, že tímhle myslí retard," vysvětlila Shaunee, obracejíc oči na své dvojče.
"Myslím, že Shaunee má pravdu, ale obě byste měly zvážit rozšíření slovní zásoby. Používáte myslím moc často; to je zbytečné," řekl Damien.
Shaunee, Erin, Stevie Rae, Rephaim a já jsme se podívali vytřeštěnýma očima na Damiena. Věděla jsem, že jsme všichni mysleli na to, jak bylo skvělé slyšet ho znovu posedlého slovíčky, ale nechtěli jsme nic říkat, protože jsme se všichni báli, že by se mohl rozplakat a vrátit se k mokré depresi, která ho pronásledovala od smrti Jacka.
Afrodita a Darius si vybrali právě ten moment, aby se vynořili ze suterénu skladiště a jako obvykle, překlenula Afrodita propast mezi slušností a katastrofou s uplatněním jejího jediného pravého a vyzkoušeného pravidla: Staráním Se, Jak To Vypadá.
" No do prdele. Do toho nevstoupím. Minibus je pro retardy," řekla Afrodita s odfrknutím a přehodila si vlasy.
"Hej všichni, není to tak špatné. Chci říct, zjevně je to nový autobus. Podívejte se na ty čerstvé černé ŠKOLA NOCI písmena," řekla Stevie Rae.
"Mohlo by se tomu taky říkat společenská sebevražda," řekla Afrodita a zamračila se na Stevie Rae.
"Nenechám tě pršet na mou slavnost. Mám ráda školu," řekla Stevie Rae. Vyšla nahoru do autobusu, usmála se na Syna Erebových bojovníků, který jí, bez úsměvu, otevřel dveře.
"Kněžko." Zasmušile ji s kývnutím pozdravil a pak, zcela ignorujíc našeho vlastního Syna Erebových bojovníků, Daria, se podíval na mě a s ještě víc uříznutým přikývnutím řekl: "Zoey, mám upozornit tebe a Stevie Rae, že bude setkání školní rady, které se bude konat za třicet minut. Obě máte přijít."
"Dobře, dobře, Stark upozorní všechny ostatní, že jsi tady, takže za vteřinku budeme připravení s tebou odejít," řekla jsem, usmívajíc se na něj, jako by jeho tvář nevypadala jako bouřkový mrak.
"Hej, vy všichni, pořád voní novotou!" zakřičela Stevie Rae. Mohla jsem vidět, jak její krátké blond kadeře poskakují, když okukovala vnitřek. Pak vystoupila a přeskočila schody, berouc Rephaima za ruku a usmívajíc se na něj. "Chceš se mnou sedět na zadním sedadle? To je vážně živý!"
"Vážně," řekla Afrodita. "Ten autobus je pro tebe ideální; jsi retard. A nesnáším být jediná, kdo ti to kazí, oh, počkat, to je lež; opravdu to nemám nerada, ale i když upíří vyšší rada jasně zatlačila na Neferet a přinutila ji, aby nás přijala zpět do Školy noci, ptačí chlapec tam ještě není vítán. Zapomněli jste na to v záblesku čehokoliv, co vy dva děláte v těch jednobodových dvou sekundách mezi západem slunce a nynějškem, kdy není ptákem?"
Viděla, že Stevie Rae zpevnila stisk na Rephaimově ruce. "Vím, že víš, že to je víc než jednobodové dvě sekundy od západu slunce, není ti nic do toho, co jsme dělali a Rephaim jde do školy. Stejně jako my ostatní."
Afroditino blond obočí vyskočilo k jejím vlasům.
"Děláš si legraci, že jo?"
"Ne," řekla pevně Stevie Rae. "A ty bys to měla chápat líp, než kdokoliv jiný."
"Já? Chápat? O čem to sakra mluvíš?"
"Nejsi mládě, červené nebo normální. Nejsi upír. Nejspíš ani člověk."
"Protože je to čarodějnice," slyšela jsem šeptat Shaunee.
"Z pekla," zašeptala Erin zpátky.
Afrodita přimhouřila na dvojčata oči, ale Stevie Rae neskončila.
"Stejně jako Rephaim, jsi něco, co není úplně normální, ale Nyx ti dala požehnání, i když zbytek z nás nechápe, proč to sakra udělala. Mimochodem, jdeš do školy. Jako Rephaim. Konec."
"Stevie Rae má pravdu," řekl Stark, když se k nám připojil na parkovišti mimo skladiště, zbytek červených mláďat vlekoucích se za ním. "Neferet se to nebude líbit, ale Nyx Rephaimovi odpustila a požehnala."
"Před celou školou," přidala Stevie Rae rychle.
"Vědí to," zašeptal jí Rephaim. Podíval se na ostatní, nakonec se jeho pohled zastavil na mě. "Co tomu říkáš?" překvapil mě dotazem. "Měl bych se snažit jít do Školy noci, nebo by to pro nic za nic způsobilo potíže?"
Všichni na mě zírali. Při letmém pohledu na kamennou tvář Syna Erebových bojovníků v autobuse jsem řekla: "No, mohli byste lidi pokračovat a nastoupit do autobusu? Musím mluvit s mým…ehm…" odmlčela jsem se s gestem, které zahrnovalo Afroditu, Stevie Rae a zbytek nejbližších přátel.
"Tvým kruhem," usmála se na mě Stevie Rae. "Jdeš si promluvit s kruhem."
"A jeho nezbytnými doplňky," dodal Damien, ukazujíc na Afroditu, Daria a Kramishu.
Usmála jsem se. "To se mi líbí! Dobře, můžete lidi zatím nastoupit do autobusu, zatímco si promluvím s kruhem a jeho doplňky, prosím?"
"Nejsem si jistá, že se mi líbí, když mi někdo říká doplněk," řekla Kramisha, mhouříc na mě oči.
"To znamená-" začala Stevie Rae, ale Kramisha ji přerušila zavrtěním hlavou. "Vím, co to znamená. Říkám, že si nejsem jistá, že se mi to líbí."
"Mohla bys o tom poreferovat později a teď sklapnout a poslouchat Zoey, takže bychom to mohli mít rychle za sebou?" řekla Afrodita, zatímco Kramisha nasála vzduch a zamračila se.
"A pro pořádek," ukázala na všechny s výjimkou Daria. "Jste stádo pitomců. Já vás dělám populárními a dokonalými."
Dvojčata vypadala, jako by se verbálně zaměřovala na Afroditu, takže jsem řekla: "Lidi, soustřeďte se. Rephaimova otázka je důležitá." Naštěstí, všichni zmlkli a já pokynula, aby mě můj kruh, doplňky a Afrodita následovali po chodníku a mimo doslech červených mláďat nastupujících do autobusu a já se zoufale snažila myslet na Rephaimovu velmi důležitou otázku.
Moje mysl byla sentimentální. Včerejší noc byla hrozná. Pohlédla jsem na Starka a cítila, jak se mi tvář zahřívá.
Dobře, dobře, ne všechno bylo strašné, ale přesto, tvrdá otázka naplnila mou mysl. V duchu jsem se otřásla. Už jsem dál nebyla dítětem. Byla jsem první mláděcí velekněžka a všichni tito lidé ke mně vzhlíželi a očekávali, že znám správné odpovědi (dobře, všechny kromě geometrie, španělských překladů a problémů s paralelním parkováním).
Prosím Nyx, ať řeknu správnou věc. Vyslala jsem rychlou, tichou modlitbu, pak jsem se setkala s Rephaimovým pohledem a najednou jsem si uvědomila, že to není moje odpověď, kterou jsme potřebovali.
"Co chceš ty?" zeptala jsem se ho.
"No, on chce-" začala Stevie Rae, ale moje zvednutá ruka BFF umlčela. "Ne," řekla jsem. "Rephaim nemusí chtít to, co říkáš, nebo dokonce to, co pro něj chceš ty. Potřebuji Rephaimovu odpověď. Takže, co to je? Co chceš?" opakovala jsem.
Rephaim se pevně setkal s mým pohledem. "Chci být normální," řekl.
Afrodita si odfrkla. "Smutné, normální a teenager se rovná jít do hloupé školy."
"Škola není hloupá," řekl Damian, a pak se obrátil k Rephaimovi. "Ale má pravdu s tou normální částí. Chodit do školy je to, co normální děti dělají."
"Jo," řekla Shaunee.
"Na prd, ale jo," řekla Erin. "I když se jedná o vynikající módní přehlídku."
"Máš pravdu ségra," řekla Shaunee.
"Co to znamená?" zeptal se Rephaim Stevie Rae.
Usmála se na něj. "V podstatě, že bys s námi měl jít do školy."
Usmál se na ní zpátky a láska vyplnila jeho tvář. Když se podíval ze Stevie Rae na mě, ten nádherný výraz tam stále byl, a já si nemohla pomoct a usmála se na něj zpátky.
"Jestli normální znamená chodit do školy, pak je to to, co chci doopravdy udělat. Pokud to nebude příčina příliš mnoha problémů."
"Bude to dělat problémy, o tom nepochybuj," řekl Darius.
"Ty si nemyslíš, že by měl jít?" zeptala jsem se.
"To jsem neřekl. Souhlasím s tebou, že je to jeho volba, jeho rozhodnutí, ale Rephaime, měl bys pochopit, že by bylo jednodušší, kdyby ses rozhodl zůstat zde, pryč z cesty, alespoň dokud neuvidíme, jaké budou příští kroky Neferet a Kalony."
Myslela jsem si, že jsem viděla Rephaima se přikrčit při zmínce o jeho otci, ale přikývl a řekl: "Chápu to, ale jsem unavený ze skrývání se v temnotě." Znovu se podíval dolů na Stevie Rae a pak zase na nás. "A Stevie Rae by mě mohla potřebovat."
"Ok, víte, že celá tahle ´nechme ptačího kluka rozhodnou´ a ´Stevie Rae by mě mohla potřebovat´ věc je opravdu šťastně končící jen z teoretického hlediska, ale ve skutečnosti půjdeme do areálu, kde nás nenávidí zasraná šílená velekněžka a použije všechno, co nás může poslat, a tím mám na mysli konkrétně tebe, Z, ke dnu. Nemluvě o Drakovi, vůdci Synů Erebových bojovníků, rozhodně to není správné, protože jeho družka byla zabita člověkem, kterého bereme zpět do kampusu. Neferet použije Rephaima proti nám. Drak se obrátí zpět k ní. Hovno půjde do větráku."
"No," řekla jsem. "Nebude to poprvé."
"No, můžu něco říct?" Damienova ruka byla zvednutá, jako by byl ve třídě a chtěl být vyvolaný.
"Ano, zlato, a nemusíš zvedat ruku," řekla jsem.
"Ach, dobře, díky. Co jsem chtěl říct je to, že musíme pamatovat, že když se Nyx objevila ve Škole noci, a odpustila a požehnala Rephaimovi, v podstatě nám dala svolení zahrnout Rephaima do našeho světa.
Neferet proti tomu nemůže jít, alespoň ne otevřeně. A ani Drak nemůže. Jak moc se jim to nelíbí, je vedlejší."
"Ale oni proti tomu šli," řekl Stark. "Neferet se zeptala Draka, jestli přijímá Rephaima a on řekl, že ne, takže ho vykopla z kampusu. Stevie Rae to nazývá kecy, a to je důvod, proč jsme všichni nakonec odešli."
"Jo, ale jen proto, že vyšší radě se podařilo dotlačit Neferet, aby nás přijala zpátky do tříd, neznamená to, že budeme doopravdy přijatí. Můžu vám slíbit, že ona a Drak a pravděpodobně mnoho dalších lidí, s tím nebude v pohodě." Afrodita zatřepotala prsty k Rephaimovi.
Damien promluvil dřív, než jsem stačila něco říct. "No, pravdou je, že ani Neferet a ani Drak nemohou zneplatňovat bohynino přání."
"Znepla co?" zeptala se Shaunee.
"Tňovat co?" dodala Erin.
"Znamená to prostě nahradit," vysvětlila Stevie Rae za Damiena. "A to je skutečně zajímavý bod, Damiene. Nikdo nemůže nahradit bohyni, dokonce ani velekněžka."
"Umíte si představit, co by na to řekla ta úzkoprsá vyšší rada?" Afrodita protočila oči. "Vrh koťat, měli několik vrhů létajících koťat. Každý."
Zamrkala jsem a náhle měla nutkání Afroditu obejmout. No, ta touha rychle přešla, ale stejně.
"Afrodito," řekla jsem. "Ty jsi génius! A Damien taky."
"Samozřejmě, že jsem," řekla Afrodita samolibě.
"Povíš vyšší radě o Neferet a Drakovi, že?" řekl Damien.
"Myslím, že ´říct jim´ není ten správný způsob, jak to podat. Uh, máš tu s sebou notebook, že jo?" zeptala jsem se.
Damien si poklepal na pánskou kabelu přehozenou přes rameno. "Samozřejmě. Je v mé brašně."
"Mužské kabelce," řekla Sahunee.
"Jenom to řekni," dodala Erin.
"Je to evropská brašna," prohlásil Damien pevně.
"Když to má peří…" řekla Erin.
"A kváká to…" řekla Shaunee.
"Ať je to cokoliv, jsem ráda, že to znamená, že máš s sebou tvůj počítač." Skočila jsem jim do toho, než na ně Damien mohl použít silné slovo. "Máš v něm stažený Skype, ne?"
"Ano," řekl.
"Dobře. Potřebuji si ho půjčit na zasedání rady, pokud ti to nevadí?"
"Žádný problém," prohlásil Damien, zvedajíc na mě tázavě obočí.
"Na co myslíš?" zeptala se za něj Stevie Rae.
"No, když jsem mluvila s Thanatos o pomoci nám dostat se zpět do školy, nezmínila jsem takovou maličkost o tom, že jsme docela vybočující parta s vlastní Školou noci tady, ale že stále budeme chodit do třídy a tak v naší původní Škole noci."
"Budeme muset vymyslet pro naše místo nové velké jméno," řekla Shaunee.
"Ooooh! Máš pravdu ségra," řekla Erin.
"Hele, je to skladiště, tak co kdyby se to jmenovalo Pod Lotská Škola noci," řekla Shaunee.
Podívala jsem se na ně. Zavrtěla jsem hlavou a rozhodně řekla, "Ne Pod Lotská." Pak jsem se vrátila k mému původnímu tématu. "Ale potřebuju udělat celkovou Skypeovou konferenci s upíří vyšší radou, abychom získali povolení pro to, co chceme udělat. A školní zasedání rady vypadá jako dobrý čas to udělat, zvlášť když jsem si jistá, že Neferet bude milovat, pokud se zeptám, když ona bude svědek toho hovoru."
"Z, to zní jako blbý plán. Neferet se bude líbit mluvit s vyšší radou a překroutí všechno, co řekneš, abys vypadala jako šílený teenager," řekla Afrodita.
"To je trochu můj plán," řekla jsem. "Nebudu šílený teenager. Budu mláděcí velekněžka, která poskytuje vyšší radě veškeré detaily o úžasném, zázračném daru, který Nyx věnovala choti naší červené velekněžky, Rephaimovi, a jak je super nadšený, že zahájí školní docházku v Tulské Škole noci. Jsem si jistá, že budou chtít poblahopřát Neferet jaká je úžasná velekněžka, která zvládne všechny změny, které se tu dějí."
"To je nevyzpytatelné. Líbí se mi to," řekla Afrodita. "Postrčíš Neferet i Draka do pozice, kdy v případě, že řeknou ´to ne, nepřijmeme ptačího kluka´ nebo dokonce nepřejícných a pokud si o tom trochu postěžují, budou vypadat strašně zle, co se týče Nyktina objevování a dělání zázraků."
"Stále to nebude hladká cesta," řekl Stark.
Rephaim se pevně setkal s jeho pohledem. "Nezáleží na tom, jak je to drsné, je to lepší cesta než ta, která vede Temnotou, nenávistí a smrtí. A myslím, že přesně víš, co mám na mysli."
"Vím," řekl Stark, vracejíc mu pohled bez mrknutí oka.
"Já taky," řekla Stevie Rae.
"Já taky," dodala jsem.
"Potom se shodujeme. Rephaim se s námi vrací do Školy noci," řekl Darius.
"Dobře, počkejte. Znamená to, že musíme nastoupit do toho zatraceného minibusu?" zeptala se Afrodita.
"Ano!" řekli jsme všichni dohromady.
Smějící se a cítící se lehčeji, než jsem se cítila poslední dobou, jsem nastoupila do minibusu s přáteli a opřela jsem si rameno o Starka, když jsme si sedli na naše místa. Sotva se na mě podíval. V té chvíli jsem si uvědomila, že od té doby, co jsme se vzbudili, se mnou vlastně moc nemluvil (nebo vůbec). Vzpomínajíc si na to, jak jsme si byli blízko, jak se mě dotkl a svět zase vypadal správně, jsem si zkousla ret a cítila se super zmatená. Znovu jsem na něj potajmu mrkla. Zíral z okna. Vypadal unaveně. Opravdu unaveně.
"Hej, co je s tebou?" zeptala jsem se, když autobus vyrazil po své cestě po Cicinnati Street směrem k Midtownu.
"Se mnou? Nic."
"Vážně, vypadáš unaveně. Cítíš se v pohodě?"
"Zoey, probudilas mě a držela vzhůru většinu včerejška. Pak jsi volala Thanatos, aby se rozpohybovala celá ta ´vrátit se do školy´ věc, což nebyla úplně klidná, tichá konverzace. Právě jsem usínal, když ses rozkřičela a to mě znovu probudilo. Milování bylo skvělé." Odmlčel se a na vteřinu se usmál a vypadal téměř normálně. Pak otevřel ústa a zničil to slovy: "Potom jsi sebou strašně házela a otáčela se, než jsi omdlela. Nemohl jsem už usnout. Takže jsem unavený. To je vše."
Zamrkala jsem na něj. Dvakrát. A snažila se necítit, jako by mě uhodil do tváře. Nechávajíc jsem svůj hlas nízko, protože jsem nechtěla řešit, že by to všichni mí přátelé věděli, jsem řekla: "Dobře, ponecháme-li stranou celou tu musela-jsem-zavolat-Thanatos-abychom-se-vrátili-zpátky-do-školy věc, což je to, co jsem měla udělat, protože to mám jako velekněžka na starost, a skutečnosti, že jsi ke mně přišel, když vše, co jsem mohla dělat, bylo objímat se a spát, moje mamka je mrtvá, Starku. Nyx mi dovolila vidět, jak vstupuje do Jiného světa. Ještě teď nevím, jak nebo proč se to stalo. Snažím se jako o život chovat se napůl normálně. Doteď jsem ani nemluvila s babičkou."
"To je pravda, nemluvila. Řekl jsem ti, že bys jí měla zavolat hned, nebo alespoň zavolat tvojí mamce. Co když to byl všechno jenom sen?"
Podívala jsem se na Starka v naprosté nevíře, snažíc se dostat můj hlas a mé emoce pod kontrolu. "Jsi jediná osoba na tomhle světě, která by měla chápat lépe než kdokoliv jiný, že mohu říct rozdíl mezi, skutečně vidět Jiný svět a snít o něm."
"Jo, chápu to, ale-"
"Ale řekl jsi, že jsem si přes to měla přejít a nerušit tvůj drahocenný spánek? No, s výjimkou sexu s tebou!"
Ztichla jsem a snažila se vypadat normálně, když jsem viděla, že se Afrodita otočila a pohlédla na mě s otazníkem na tváři.
Stark dlouze vydechl. "Ne, tak jsem to nemyslel. Je mi to líto, Z." Pak mě vzal za ruku. "Vážně. Choval jsem se jako blbec."
"Ano, choval," řekla jsem.
"Promiň, ještě jednou," řekl a pak strknul svým ramenem do mého. "Můžeme tenhle rozhovor přetočit?"
"Jo," řekla jsem.
"Tady to je, jsem unavený a hloupnu z toho. A o tvé mamce, nevíme, co se doopravdy stalo a já si myslím, že to rozčílilo nás oba. Ale nezáleží na tom, jak tě miluju, když jsem blbec. V pořádku? Lepší?"
"Okay. Jo. Lepší," řekla jsem.
Nechala jsem ho držet mě za ruku a dívala se z okna, když jsme odbočili doleva na Fifteenth Street, procházející Gumpy´s Garden, která vždycky provoněla vzduch piňonovým dřevem, a projeli Cherry Street. V době, kdy jsme byli na Utica a zabočovali na Dvacátou-první mě úplně rozptylovaly obavy o mojí mámu, o mojí babičku, a přemýšlela jsem, jestli, možná, nemohl mít Stark pravdu ohledně otázky, co si myslím, že byla má vize. Chci říct, neslyšela jsem nic od babičky. Co když to všechno byl zlý sen…
"Je to vždycky tak hezké." Damienův hlas zazněl z předního sedadla, které si automaticky vybral za vlastní. "Když se na to podíváš odtud, je tak těžké uvěřit, že se tam stalo něco tak hrozného, srdcervoucího."
Slyšíc v jeho hlase vzlyk, jednou jsem Starkovi stiskla ruku, než jsem jí pustila a pak jsem vyskočila do uličky, abych si sedla vedle Damiena.
"Ahoj," řekla jsem a svou rukou vklouzla do té jeho. "Musíš si pamatovat, že se tam staly také úžasné, milující věci. Nikdy nezapomeň, že to je místo, kde ses potkal s Jackem a zamiloval se do něj."
Damien se na mě podíval a já si pomyslela, že vypadá smutně, ale opravdu, opravdu moudře.
"Jak to ty zvládáš bez Heatha?"
"Stýská se mi po něm," řekla jsem upřímně. Pak mě něco přimělo dodat: "Ale nechci být jako Drak, požíraná smutkem."
"Já taky," řekl Damien tiše. "I když někdy je těžké nebýt."
"Nebylo to moc dlouho."
Tisknouc rty k sobě, jako by se snažil neplakat, přikývl.
"Zvládneš to," řekla jsem. "A stejně tak já. My oba. Spolu," řekla jsem pevně.
Pak jsme projeli skrz železnou bránu, která měla ve svém středu jako erb srpek měsíce a projeli k postrannímu vchodu školy.
"Školní zasedání rady začíná v sedm třicet," řekl Syn Erebových bojovníků, když se autobus zastavil. "Výuka začíná v osm hodin přesně, stejně jako obvykle."
"Děkuji," řekla jsem mu, jako by byl skutečně přátelský (nebo aspoň respektující). Pak jsem se podívala na svůj telefon: 19:20. Deset minut do zasedání a čtyřicet před začátkem výuky. Postavila jsem se a podívala zpět na skupinu zřejmě nervózních dětí.
"Dobře," řekla jsem. "Jen jděte do svých starých pokojů a počkejte tam na to, co se bude dít dál. Stevie Rae, Stark a já budeme na zasedání rady a pokud to řeknou na ostrově Skye, zformujeme Rephaimův a naše trvalé rozvrhy."
"A co já? Nepůjdu na setkání?" zeptala se Kramisha. "Obvykle je to nudné, ale vsadím se, že dnes to bude lepší ne obvykle."
"Máš pravdu," řekla jsem. "Už je načase, aby tě automaticky začali přijímat, spolu se Stevie Rae a mnou."
"Kam mám jít já?" zeptal se Rephaim zezadu autobusu.
Přemýšlela jsem, snažíc se zjistit, kam by měl sakra jít, když se vedle mě postavil Damien. "Můžeš jít se mnou, alespoň pro dnešek. Pokud s tím Zoey a Stevie Rae souhlasí."
Usmála jsem se na Damiena. Nemyslím si, že bych na něj kdy byla tak pyšná. Každý o něj měl strach a jednal s ním, jako by mohl každou chvíli začít hysterčit, takže když podržel Rephaima, v žádném případě se ho nikdo neptal, měli příliš velký strach Damiena zneklidnit.
"Děkuji," řekla jsem.
"To je skutečně dobrý nápad, Damiene," řekla Stevie Rae.
"Tak dobře. Snažte se chovat normálně," řekla jsem. "A uvidíme se zpátky tady, až skončí škola."
"Moje první hodina byla kouzla a rituály," slyšela jsem Afroditu mumlat k Dariovi. "A je tu nová upíří učitelka, která vypadá na dvanáct. Měla by to být zábava."
"Pamatuj si," řekla Stevie Rae, když Afroditu provrtávala tvrdým pohledem, který ona ignorovala, "buď hodná."
Vystoupili jsme z autobusu. Viděla jsem, jak je pro Stevie Rae těžké nechat Rephaima jít s Damienem. Vlastně jsme nevěděli, jak by sem mohl chodit, ale chápali jsme, že jeho šance být přijat a zacházet s ním jako s normálním klukem, kterým toužil být, byly skoro nulové.
Když jsme Stevie Rae, Stark a Kramisha a já osaměli, řekla jsem, "Připraveni vstoupit do jámy lvové?"
"Já myslela, že míříme spíš do nepříjemného vosího hnízda," řekla Kramisha. "Ale jsem připravená."
"Já taky. Do toho kovbojové a udělejme to."
"Společně," řekla jsem.
"Společně," zopakovali.
A vyšli jsme do budoucnosti, díky které se můj žaludek svíral, a cítila jsem se, jako by mě měla každou chvíli zasáhnout bouřlivá IBS epizoda.
Ach, sakra.
2024 ©