Zoye
Neděle stála stejně tak za prd jako sobota. Později jsem se ohlédla a uvědomila si, že když se Erin a Shaunee rozdělily, všechno se začalo rozpadat. Bylo divné, co to udělalo s námi ostatními, že dva z nás spolu nemluví. Bylo to, jako kdyby jejich konflikt rozhodil rovnováhu nás všech.
"Já nevím jak ty, ale z těch spolu-mozků se asi zblázním."
Afrodita se svalila vedle mě, když jsem seděla na obrubníku, který lemoval starý oválný vjezd vedoucí do depa. Povzdechla jsem si a chvíli přemýšlela, jak to přijmout a přitom se pokusit být sama sebou. Posunula jsem se, abych jí udělala víc místa.
"Jo, já vím. Je to u nich divné, že vždycky byly spolu a teď Shaunee vypadá, že je připravená se každou chvíli rozbrečet a Erin je pořád zticha a ušklíbá se. Dole je to super šílené."
"Oheň a led," zamumlala Afrodita.
Obočí mi vylítlo nahoru. "Poslyš, můžeš mít pravdu."
"Nevím, kdy už pobereš ty zasraný nápovědy a uvědomíš si, že mám většinou pravdu celou dobu." Afrodita vytáhla malý ozdobný pilníček na nehty ze své cestovní kabelky a začala si pilovat nehty. "Já nevím, co jiného ještě ta zatraceně hloupá báseň znamená, ale část je určitě o spolu-mozcích."
"Proč si piluješ nehty?"
Střelila po mě naštvaným pohledem. "Protože tohle stupidní město nemá dostatek celonoční zábavy. No, s výjimkou té úděsné a já chci udělat jen nehty a ne vaginu. Když na to přijde, nechci ani HIV."
"Afrodito, někdy nedáváš vůbec žádný smysl."
"Buď vítána na rozšiřování svých obzorů. Každopádně, jak jsem říkala, co budeš dělat s Tweedledee a Tweedledumber? (dvě kulatá dvojčata v pruhovaném triku - anim. postavičky)"
"No, nic. Jsou to přítelkyně. Někdy se na sebe přítelkyně rozzlobí. Budou muset vymyslet způsob, jak se udobřit samy."
"Vážně? To je všechno?"
"No, Afrodito, co si sakra myslíš, že budu dělat?"
"Ty jsi právě zaklela? Není sakra "-jak jsi zrovna uvedla -" nadávka?"
"A co kdybys radši pokračovala a snažila se to pochopit?" přimhouřila jsem na ni oči. "A po milionté - není nic špatného na tom nemít z pusy nočník!"
"Křič a nadávej. Další věc, kterou vím, je, že přes nás budou, do pekla, lítat pořádné sněhové koule.
"Ty. Jsi. Otřesná," řekla jsem.
Děkuju ti. Ale vážně. Co budeš dělat s dvojčatama?"
"Dám jim prostor!" Nechtěla jsem křičet, ale ozvěna od kamenné budovy mi řekla něco jiného. Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se zastavit pocit, jako bych chtěla Afroditu uškrtit. "Nemůžu být vždycky zodpovědná za to, když jeden z mých přátel má problémy s dalším z mých přátel. To nemá smysl."
"Je to v hloupé, ale prorocké básni," řekla a pilovala si nehty.
"Pořád nechápu, jak to -"
Zmlkla jsem, když se velký černý Lincoln Town Car protáhl obloukovým vjezdem a zastavil se před Afroditou a mnou. Zatímco jsme zírali s nehezky otevřenými ústy, syn Erebových bojovníků vystoupil z místa řidiče, úplně nás ignoroval a otevřel zadní dveře auta.
Vysoká, štíhlá a oblečená do tmavě modrého sametu, Thanatos vzala bojovníka za ruku a elegantně vystoupila. Usmála se na nás a přikývla v poděkování, když jsme se jí uklonily, ale její pozornost patřila jednoznačně budově depa.
"Jaký krásný příklad zpracování ve stylu Art Deco třicátých let," řekla, přičemž její pohled byl upřený na přední část depa. "Truchlím nad odezníváním cestování po železnici. Když konečně vyspělo, byl to naprosto nejpohodlnější způsob, jak se pohybovat po celé této velké zemi. Ve skutečnosti to tak je ještě i dnes. Smutné, že je tak málo moderních železničních tratí, ze kterých si lze vybrat. Měli byste navštívit depo ve čtyřicátých letech - tragédie, naděje, zoufalství, odvaha - vše koncentrované do jednoho pulsujícího žijícího místa," Dál se s láskou dívala ke staré budově. "Ne jako ta hrozná letiště dnes. Byli jsme zbaveni veškeré romantiky a duše a života, zejména po tragédii jedenáctého září. Tak smutné ... tak smutné ..."
"Eh, Thanatos, mohu ti nějak pomoct?" Zeptala jsem se jí nakonec, když začalo být zřejmé, že by tam nejradši stála navždycky a jen se dívala na depo.
Naznačila bojovníkovi, aby se vrátil zpět do auta. "Počkej na mě na parkovišti přes ulici. Za chvíli budu zpátky." Uklonil se jí a odjel pryč. Otočila se k Afroditě a ke mně. "Dámy, věřím, že je čas na změnu."
"Změnu čeho?" zeptala jsem se.
"Zjevně na změnu našeho vstupu," řekla Afrodita suše. "Přišel sem Kalona. Thanatos je tu taky. Musíme tu natáhnout nějaký uvítací koberec, protože celá věc s provizorním a tajným vstupem do suterénu už nám moc neslouží."
"Překvapivé, že to říkáš, ale myslím, že je to pravda," řekla Thanatos. "Což je jeden z důvodů, proč jsem, ve jménu Upírské Nejvyšší rady, tuto budovu pro vás koupila."
Překvapeně jsem zamrkala a snažila se zformulovat správnou reakci, když Afrodita řekla: "Doufám, že to znamená rekonstrukci."
"Znamená," řekla Thanatos.
"Počkej," řekla jsem. "Nejsme Škola Noci. Proč by se vysoká rada měla starat o to, kde žijeme?"
"Protože jsme zvláštní a skvělí a oni nechtějí, abychom živořili ve špinavém brlohu," řekla Afrodita.
"Nebo proto, že chtějí mít kontrolu nad tím, kde žijeme a co děláme," řekla jsem.
Thanatos povytáhla obočí. "Mluvíš jako Velekněžka."
"Tou ve skutečnosti nejsem," ujistila jsem ji. "Jsem stále mládě. Stevie Rae je tu Velekněžka."
"A kde je?"
"Je s Refaimem. Brzy bude světlo a ona s ním je ráda předtím, než se změní v ptáka," řekla jsem bez obalu.
"A co jsi ty?"
Zamračila jsem se. "Víš stejně dobře jako já, co jsem. Víš, že Stark byl obdařen na onom světě Strážcovským mečem, což znamená, že v určitém rozsahu jsem královna, protože on je můj bojovník a Strážce."
"Nač všechny ty otázky? Myslela jsem, že jsi na naší straně," řekla Afrodita.
"Jsem na straně pravdy," řekla Thanatos.
"Víš, že Neferet je prolhaná děvka," řekla Afrodita. "Řekli jsme ti to na ostrově San Clemente, když byla Z v Pápá zemi."
"Myslíš na onom světě." Obrátila jsem oči na Afroditu.
"Jo, jasně, Onen svět. Cokoliv," řekla. "Ale my jsme ti od té doby toho řekli o Neferet opravdu spoustu a ty ses chovala, jako bys nám věřila. Dokonce jsi nám pomohla vymyslet tu věc se Starkem a ostrovem Skye. Takže, co se s tebou teď děje?"
Nastala super velká pauza, což znamenalo, že jsem měla dost času, abych přemýšlela, jestli jsme Afodita a já nezašly příliš daleko. Chci říct, že Thanatos byla silná, starověká upírka, členka Nejvyšší rady, jejímž darem od bohyně byl blízký vztah se smrtí. Pravděpodobně byl špatný nápad ji zpochybňovat, natož ji naštvat.
"Věřím, že to, co jste mi řekli, když se Zoeyina duše rozbila, bylo to, co jste si, vy všichni, mysleli, že je pravda," řekla Thanatos nakonec.
"Jsem zpátky a nejsme v Itálii, ale pravda se nezměnila. Neferet se nezměnila," řekla jsem.
"A přesto ona trvá na tom, že jí bylo Nyktou odpuštěno a že ji Nyx darovala Auroxe na znamení své přízně," řekla Thanatos.
"To je hovadina," řekla jsem. "Neferet se nezměnila a Aurox není dar od Nyx."
"Věřím, že Neferet skrývá pravdu," řekla Thanatos.
"To je jeden způsob, jak to vzít," řekla jsem.
"Ale ne takový, jak jsme to vzali my," řekla Afrodita.
"Nemáme v úmyslu být nezdvořilé," dodala jsem. "To jen, že jsme se v tuto chvíli obrátili proti Neferet a viděli jsme věci, které před Nejvyšší radou a vlastně obecně před většinou upírů, drží pečlivě v tajnosti."
"Ale když se ji snažíme odhalit, nikdo nám nevěří, protože jsme děti," řekla Afrodita. "A navíc zpackaná skupina zavržených dětí."
Zvedla jsem na Afroditu obočí a ona se opravila, "No, já ne. Mluvím o zbytku z vás."
"To je jeden z důvodů, proč jsem tady," řekla Thanatos. "Abych byla očima a ušima Nejvyšší rady."
"Takže, co přesně to znamená, že Nejvyšší rada koupila tuhle budovu?" zeptala jsem se.
"Doufejme, že to znamená, že může dát Zlaté kartě mojí mámy volno a někteří z nás - jako ti, kteří nepotřebují zalézt do rakve, když vychází slunce - můžou mít slušné pokoje tady nahoře, až bude jednou tahle budova zrenovovaná," řekla Afrodita.
"Ano, znamená. A také to znamená, že by se tohle místo mohlo stát samostatnou legitimní Školou noci, bez vazeb na původní Tulskou Školu noci," vysvětlila Thanatos. "Rada se domnívá, že by mohlo být moudré mít Školu noci pro červená mláďata, která zůstávají z větší části oddělená od původních."
"OK, ne. To je přesně důvod, proč okres Broken Arrow nepostavil dvě vysoké školy. Na jeden okres by tu bylo příliš mnoho rivality," řekla jsem. "Nesnášenlivost mezi Union a Jenks je pro nás docela dobrá a BA ji potřebuje k tomu, aby se rozvíjel a dostával dopředu."
" O čem to sakra mluvíte?" zeptala se Afrodita.
"Broken Arrow-Union-Jenks," řekla jsem. " Vysoké školy. Příliš mnoho škol v jednom městě je na houby."
"Byla jsi předsedou studentské rady nebo jsi zastávala jinou společensky nepřijatelnou pozici? Tulsa má spoustu středních škol a peklo kvůli tomu přesto nezamrzlo," řekla Afrodita. "Když je příliš mnoho dětí našlapaných v jedné škole, tak je to debilní a dovoluje to tomu bílému smetí sklouznout ke dnu. Fuj. Prostě fuj."
Naštěstí mezi nás dvě Thanatos vstoupila. "Pravidla upířích mláďat se nikdy neřídila zásadami lidské mládeže. Tulsa je ve středu státu. To by mohlo rozhodně podpořit druhou Školu noci. Náš počet roste, zejména s přívalem červených mláďat, která byla objevena i v dalších oblastech, stejně jako tady."
"Jsou i jiná červená mláďata? Myslím, kromě těch našich?" zeptala jsem se.
"Ano."
"Ale byla už některá označena červeně nebo všechna zemřela a potom vstala z mrtvých už jako červená?" zeptala se Afrodita, než jsem po ní mohla hodit pohledem, aby sklapla.
"Ta vaše dívka je jediné červené mládě, které máme v záznamech jako červeně označené," řekla Thanatos.
"Takže víš o Shaylin?" Zeptala jsem se, zadržujíc dech.
"Ano. Neferet oznámila, že byla slepá, než byla označena a že teď vidí. Předpokládala, že to ubohé dítě bylo rozbité, a tak nemuselo zemřít, aby dostalo červenou značku."
Chtěla jsem se postavit za Shaylin a říct, že není rozbitá, že je zvláštní, ale instinkt mi řekl, abych o jejím Pravém zraku i nadále držela jazyk za zuby.
"Zoey, není důvod něco skrývat před někým, kdo hledá pravdu, pokud nedáváš přednost lžím a podvodům," překvapila mě Thanatos tím, co řekla.
Podívala jsem se jí do očí. "Nepreferuju lži a podvody, ale jednu velkou věc mě Neferet naučila, že je třeba být opatrný v tom, komu věřit." A pak, protože mi můj instinkt radil pokračovat, jsem řekla i zbytek toho, co jsem měla na mysli. "Slyšela jsem, že má Neferet nového chotě. Už jsi o tom něco slyšela?"
"Ne. Zoey, nepleteš se, že je pro ni Aurox chotěm? Ať už je nebo není darem od Nyx, Neferet nedala žádný náznak, že s ním má nějaký romantický vztah; spíš se zdá, že je její sluha."
"Nemluvím o Auroxovi," pokračovala jsem dál, i když jen vyslovením jeho jména se mi v žaludku rozlil divný pocit. "Mluvím o Bílém býkovi."
Thanatos vypadal naprosto a úplně šokovaná.
"Zoey, uctívání Bílého a Černého býka je pradávná záležitost a jejich popularita zemřela už před staletími. Mám jen základní znalosti o tomto náboženství a jeho minulosti, ale mohu vám říct, že žádná kněžka Nyx by se nikdy nedala Bílému býkovi. To, co říkáš, by byla ohavnost a je to vážné obvinění." Jak Thanatos mluvila, byla stále bledší a bledší, až nakonec byla tak znepokojená, že vzduch kolem ní jí zvedl vlasy a vanul v nervózních malých poryvech.
Blízký vztah se vzduchem, jakož i blízký vztah ke smrti. To je zajímavé, pomyslela jsem si. "Neobviňuju," řekla jsem nahlas. "Jen se ptám, jestli jsi i tom něco slyšela."
"Ne! Nejvyšší rada, stejně jako upírské společenství, věří, že Kalona, tvor, o kterém byla Neferet přesvědčena, že je Erebus na Zemi, byl a stále je jejím chotěm, ačkoli byl od ní na sto let vykázán." Afrodita odfrkla. "To jsou kecy. Byl s ní tady, protože si myslel, že má kontrolu nad jeho duší. Něco ale v zemi bláznů zpackal a Neferet nad Kalonou ztratila kontrolu." Myslela jsem si, že vyhrkne i ostatní zprávy o tom, že se Kalona poflakuje kolem a chce s námi uzavřít příměří, abychom zničili Neferet, ale místo toho Afrodita řekla něco chytřejšího. "No, odpověděla bys mi na rychlou otázku?"
Thanatos přikývla a vypadala otřeseně.
"Dobře, řekněme, že Aurox není žádný dar od Nyx a místo toho, já nevím, řekněme, že super zlý Bílý býk a Neferet spolu kuli pikle, aby udělali něco nepatřičného. Jaký druh piklů by vytvořil něco, jako je on? "
"Velká oběť," řekla Thanatos.
"Chceš říct, že by Neferet musela pro stvoření Auroxe někoho speciálně zabít?" zeptala se Afrodita.
"Ano, i když se třesu při pomyšlení na takové psychopatické chování."
"Jo, my taky," řekla Afrodita a podívala se mi do očí se smutným, ale vědoucím pohledem. "Příliš mnoho lidí kolem nás nedávno zemřelo."
"Jo," opakovala jsem a cítila se opravdu špatně. "Příliš mnoho."
Aurox
Dívčina pozornost přišla jako překvapení. Chystal se na další noční obhlídku, podle Neferetina stávajícího příkazu, hlavně proto, aby zajistil, že krakouni neporuší hranice Školy noci, když prošel v blízkosti dívčí koleje. Dívka stála za jedním z velkých stromů, a jak se přiblížil, vstoupila mu přímo do cesty.
"Ahoj." Její úsměv byl jemný. "Jsem Becca. Ještě jsme se nesetkali, ale něco jsem si o tobě zjišťovala."
"Dobrý den, Becco." Zvláštní, dovolil jí, aby ho zastavila. Nebyla krásná nebo neobvyklá, jako byla některá ostatní mláďata, jako Zoey, šeptala jeho mysl, ale on se vyhnul téhle myšlence. Tohle mládě Becca mělo své kouzlo a řeč jejího těla, to jak zvedla bok a pohodila svými dlouhými blond vlasy dozadu, naznačovala, že ho shledává zajímavým. "Jsem Aurox."
Zasmála se a olízla si nalíčené růžové rty. "Jo, já vím, kdo jsi. Jak jsem řekla, prověřila jsem si tě."
"A co jsi o mě zjistila?" zopakoval její slova.
Přistoupila k němu blíž a znovu odhodila vlasy dozadu. "Že se můžeš v boji změnit, a že je to v těchto dnech dobrá věc."
Poté se ho dotkla, přejela mu prstem s růžově namalovaným nehtem dolů po hrudi a její emoce ho pak zasáhly. Mohl cítit její touhu. Byla smíchaná se zoufalstvím a trochu i s podlostí. Aurox se zhluboka nadechoval a vdechoval opojnou vůni chtíče zabarveného krutostí. Prošel jím třes očekávání, jak v něm začala narůstat síla.
"Oooh, jsi tvrdý." Becca se tiše zasmála a pohnula se ještě blíž. "Mám na mysli tvoje svaly." Její touha zesílila tím, jak se její prsa otřela o jeho hruď, zatímco se k němu naklonila, olízla mu krk, a pak ho kousla - ne tak tvrdě, aby mu tekla krev, ale také ne jemně, aby to bylo čistě hravé.
Potěšilo to býka v něm a netvor se zavrtěl.
"Líbí se ti bolest?" zeptal se Aurox, jak jí běžel svýma rukama dolů po zádech. Pak sklonil hlavu tak, aby zuby našel měkkou křivku jejího krku. Kousl ji, záměrně tak, aby vytryskla krev, i když se vůbec nestaral o její chuť. "Líbí se ti bolest?" zopakoval otázku s její krví v ústech, i když mohl cítit odpověď v návalu chtíče, který jí otřásal.
"Líbí se mi to všechno," zasténala Becca. "Tak pojď. Dovol mi trochu ochutnat. Staň se mým chotěm, mým mužem."
Aurox nemyslel na to, aby ji zastavil. Nemyslel vůbec na nic. Pouze cítil: chtíč umocněný ubohým, zoufalým duchem. Aurox ho sebou nechat procházet. Opřel se o ni, zavřel oči a sám pro sebe si opakoval slova, která řekla, a pak vyslovil slova, která přišla z hloubi jeho podvědomí, která byla tak instinktivní a automatická, nad kterými nemusel vůbec přemýšlet. "Ano, Zo. Kousni mě."
"Ty kreténe! Zoey? Tak já ti teda něco ukážu, něco, po čem bude Zoey Redbirdová vypadat jako krotké jehně!" Becca ho kousla. Tvrdě. Pocítil ostrou bolest a teplo své prýštící krve. Pak se její ústa přitiskla na čerstvou ránu na krku, ale jen na okamžik. Ucítil v ní změnu hned, jak ochutnala jeho krev. Její zlost a chtíč se rozptýlily a byly nahrazeny syrovým strachem.
"Ach, bohyně! Ne, to není správné!" Becca se snažila od něj odtáhnout, ale Aurox ji nadzvedl, udělal dva kroky a opřel ji zády o strom. "Počkej, to ne!" dožadovala se Becca a snažila se udržet klidný hlas, ačkoli její strach ho prostupoval a valil se přes něj, krmil ho, měnil ho. "Přestaň! Nepochopils to správně!"
Stvoření v něm pulzovalo a napínalo se, pátrajíc, jak se uvolnit k drancování a trhání. Odfrkl si a v tom zvuku se odrážel býk.
"Vážně, přestaň! Nechci být s někým, kdo je celý zblblý Zoey!"
Zoey ...
To jméno v něm rezonovalo a hasilo býka v něm jako voda oheň.
"Co se to tu děje?"
Při zvuku hlasu Draka Lankforda Aurox ustoupil a uvolnil Beccu. Dívka se sesula po stromě a se strachem se dívala na Auroxe.
"Auroxi? Becco? Máte mezi sebou nějaký problém? " zeptal se Drak.
"Ne, jen mírné nedorozumění. Věřil jsem, že ta mladá pochopila, že tohle bylo to, po čem toužila," řekl Aurox, díval se na šermířského mistra a Beccu ignoroval. "Spletl jsem se."
Rozběhla se pryč od stromu a přesunula se tak, aby dostala Draka mezi sebe a Auroxe - její strach rychle nahradila sebedůvěra a vztek. "Vím, co nechci, a to je další člověk, který je posedlý Zoey Redbirdovou. Je šance, že se zasekneš v té frontě, protože je tu celý seznam lidí, kteří už tam jsou před tebou."
"Becco, není důvod být hrubá. Víš, že upíři věří ve svobodnou volbu a vzájemnou touhu. Jestli touha není vzájemná, pak si zvol elegantní odchod," řekl pevně Drak.
"To zní dobře," řekla Becca Drakovi a pak se ušklíbla Auroxovým směrem. "Zasr... sbohem, blbečku." A odpochodovala pryč.
"Auroxi," začal Drak pomalu. "Upíří společnost je otevřená pro mnoho různých cest, které vedou k vášni a naplnění touhy, ale musíš vědět, že některé z těchto cest by neměly být přijaty, pokud neexistuje jasný souhlas všech zúčastněných, a hlavně hlubší úroveň zkušenosti." Drak si povzdechl a vypadal staře a unaveně. "Chápeš, co jsem se ti tu snažil vysvětlit?"
"Ano" řekl Aurox. "To mládě, Becca, má krutou duši."
"Vážně? Myslím, že jsem si toho nevšiml."
"Nevěřím, že Zoey Redbirdová má zlou duši," řekl.
Drakovi se zvedlo obočí. "Ne, já také nevěřím tomu, že má. Víš, že Neferet a Zoey spolu nevychází, že?"
Aurox se setkal s jeho pohledem. "Jsou to nepřátelé."
Drakův pohled nezakolísal. "Dalo by se to popsat i tak, ano, i když si přeji, aby byly okolnosti jiné."
"Nejsi stoupenec Neferet," řekl Aurox.
Výraz mistra meče ztuhl a jeho unavená, ale otevřená tvář se napjala a uzavřela. "Následuji jen sám sebe a ne někoho jiného."
"Ani Nyx?"
"Nepostavím se proti bohyni, ale také nebudu stát za nikým jiným kromě sebe. Drak je pro mě jediná zbývající cesta."
Aurox ho zkoumal. Drakovy emoce byly zahalené. Upír nevydával nic, ani hněv, ani zoufalství, ani strach. Nic. Byl to jen zmatek. Možná to byly rozpaky z toho, že mu řekl o svých soukromých tajemstvích. "Řekl jsem Zoeyino jméno místo jména Beccy."
Drakovi opět vyletělo obočí a jeho výraz vypadal mírně pobaveně. "No, Auroxi, ženám, se zlou duší nebo ne, se nelíbí, když s jednou jsi a říkáš jméno jiné."
"Ale já nevím, proč jsem to udělal."
Dragon pokrčil rameny. "Zoey musí být ve tvé mysli."
"Neuvědomil jsem si to."
"Někdy si to neuvědomujeme."
"Takže je to normální?" zeptal se Aurox.
"Za více než sto let jsem zjistil jednu zásadní věc, že opravdu nic není normální, pokud jde o ženy," řekl Drak.
"Šermířský mistře, smím tě požádat o laskavost?"
"Smíš," řekl.
"Neříkejte Neferet nic o tom všem, co se tu dnes večer stalo."
"Nechávám si své názory pro sebe, chlapče. Neměl bys zapomenout udržet si také ty svoje." Šermířský mistr ho poplácal po rameni, odešel a nechal Auroxe zmateného, ustaraného, a jako vždy samotného.
2024 ©