Škola noci 9-kapitolka 17

17. kapitola

Shanuee

"Opravdu, ségra. Běž s Kramishou a Afroditou. Můj žaludek se stále bouří z Lunchables, které jsem měla k snídani. Musím zůstat poblíž koupelny," řekla Shaunee.

"Ehm, ségra, snažila jsem se ti říct, že Lunachables nejsou zrovna dobré jídlo na snídani," řekla Erin.

"Podívej, zůstaneš tady a postaráš se o Shaunýnku nebo půjdeš s námi?! Balík a pták jsou nahoře, vytápějí auto a čekají na nás. Máme dvě až pět minut k dostání se k zadním dveřím Miss Jackonové abychom Kramishu a Stevie Rae přesvědčily bezpečnostního chlapa nechat nás vejít před tím, než odejde zpátky a ten zatracený obchod nám těsně zavřou," řekla Afrodita. "Mám nulovou trpělivost pro dvojčetovskou blbost. Celá cesta je už bolest v mém hezky tvarovaném zadku, protože vím, že Stevie Rae mě přiměje vypustit číslo svojí kreditní karty."

"Je správná věc to udělat," řekla Shaunee.

"To je jedno. Pojďme," řekla Afrodita.

"Ségra, jsi-" začala Erin, ale Kramisha ji přerušila. "Víš, že nesnáším, když musím souhlasit s Otřesnou, ale moje máma by řekla, ser na to nebo běž od toho."

"Odporné," řekla Shaunee. "Hlavně kvůli tomu, jak je mému žaludku."

"Naprosto," souhlasila Erin.

"Jdeš nebo ne?" řekla Kramisha.

"Jdi," trvala na svém Shaunee. "Ulov mi něco z kašmíru a kůže. V červené, protože jsem tak žhavá. A přiměj Afroditu to zaplatit."

Erin se usmála: "Dojednáno, ségra."

"Políbíte se na rozloučenou vy dvě nebo co?" řekla Afrodita.

Erin protočila oči: "No tak, Otřesná. Pojďme nakupovat."

"Čas her…" zamumlala Kramisha, když ty tři spěchaly z kuchyně.

Shaunee se cítila trochu provinile, když jí Erin věnovala poslední ustaraný pohled a zamávala. Mračila se a dívala se dolů na stůl, když přišla Zoey se super zmačkaně vypadajícím Starkem.

"Ahoj, Shaunee," řekla Z. "Cítíš se líp?"

"Kde je Erin?" zeptal se Stark.

"Ne, a nakupuje," řekla Shaunee. Nelíbilo se jí, jak se na ni Stark díval, všechen nesouhlas a jako-dospělý. "Co máš za problém?" zeptala se ho.

"Nic." Pokrčil nonšalantně rameny a strčil hlavu do jedné ledničky. "Jenom potřebuju trochu kofeinu k probuzení."

Ale i když zněl jakkoliv, stále po ní střílel pohledem a Shaunee se necítila na vyptávání. "Jdu nachytat trochu čerstvého vzduchu, pak si dole lehnu. A jak by řekl Damien, dostala jsem domácí úkol, který musím vypracovat." Vykročila k východu v rohu, který vedl vzhůru k opuštěnému skladišti a nejrychlejší cestě ven.

"Hele, jsi si jistá, že jsi v pořádku? Nejsi-"

"Ne!" řekla Shaunee rychle. "Vůbec nekašlu. Opravdu. Můj žaludek je jenom pomíchaný. Byly to staré Lunchables. Věděla jsem, že ta šunka byla ošklivá, ale miluju ty mini-Ritz sendviče."

"Zajdu do tvého pokoje a později tě zkontroluju," řekla Z.

"Jo, díky," zavolala Shaunee a utíkala nahoru po schodech a do staré pokladny.

Tam se jí dýchalo lépe. Skladiště nebylo uklizené, ale jí se líbilo od samého začátku, i když bylo omšelé a staré a rozhodně potřebovalo nějaké TLC. Přesto, bylo cítit něčím, co jí připomínalo rodinné výlety, zpět předtím, než se její rodiče rozhodli, že už nebyla dost zajímavá nebo cokoliv jiného a přestali ji brát sebou na dovolenou.

Nebylo to, že by měla mizerný život, než byla označena. Měli peníze. Chodila do cool soukromé školy v Connecticutu. Byla oblíbená a zaměstnaná a… a…

A osamělá.

Pak byla označena na školním výletu na letním výtvarném vyučování nebo cokoliv během mezipřistání na Tulském Mezinárodním letišti. Její učitelka ji nechala za sebou, když nastupovali do letadla.

Plačící a totálně vyděšená, volala svému otci.

Proto ji k němu jeho PA přepojila. V pěti letech, kdy ta žena pracovala pro jejího otce, nikdy neslyšela dceru pana Colea plakat.

Shaunee požádala otce, aby jí poslal letenku domů, aby je mohla vidět před tím, než půjde do Školy noci na východním pobřeží, nejlépe na tu v Hamptonu.

Její táta jí řekl, aby zůstala v Tulse. Tam byla Škola noci. Hodně štěstí a sbohem.

Od té doby své rodiče neviděla.

Vytvořili pro ni ale účet, a přidávali na něj peníze.

Její rodiče vždycky věřili, že peníze mohou vyřešit jakýkoliv problém.

Vlastně, Shaunee byla dobrá v předstírání, že věřila v to samé.

Šla pomalu kolem skladiště. Byla zima a tma a, téměř nepřítomně, se zastavila u hromady rozbitých tašek, které byly složené uprostřed místnosti.

"Ohni, pojď ke mně," řekla Shaunee. Nadechla se a vydechla, nasávajíc teplo, které neškodně protékalo jejím tělem, usměrňujíc ho do natažené ruky. Prsty jí zářily blikajícím plamenem. Dotkla se hromady tašek. "Zapal je." Okamžitě absorbovaly oheň a začaly rudě zářit.

"Tuhle spřízněnost je jistě užitečné mít."

Shaunee se otočila, ruce zvednuté, připravená k vystřelení plamene.

"Nechci ti ublížit." Kalona zvedl vlastní ruce, držíc je a jeho paže otevřené. "Přišel jsem, abych si promluvil se svým synem, ale nemohu sestoupit do tunelu, aniž bych si způsobil velkou bolest."

Shaunee se ujistila, že se nedívala do očí nesmrtelného, pamatovala si, že má silné a svůdné oči. Místo toho zírala přes jeho rameno na skvrnu keramických dlaždic vlevo na ruinách zdi skladiště, přitáhla si svůj prvek blíž k sobě, a, jak doufala jako čert, silným hlasem řekla, "Takže se tady jen skrýváš?"

"Neskrývám. Čekám. Jsem tady od soumraku a doufám, že by Rephaim mohl vyjít."

"No, nenajdeš ho tady, dokud si nepřijde dát sprchu ve staré šatně. Tohle není normální vchod a východ, který používáme," řekla Shaunee automaticky, a pak zavřela ústa. To bylo hloupé. Neměla bych mu prozrazovat naše jednání.

"To jsem nemohl vědět. Předpokládal jsem, že přicházíte a procházíte tudy." Ukázal na široké přední dveře, které vypadaly zaprášené a trochu catawampus a pouze s polovinou pantů.

"Rephaim tady není," řekla Shaunee. "Nakupuje se Stevie Rae a ostatními lidmi."

"Ach. No, pak. Já…" Kalona se rozpačitě odmlčel a Shaunee propašovala rychlý pohled na něj. Nedíval se na ni. Jeho ramena byla pokleslá a díval se na podlahu. Vypadal na toto místo tak oslnivě a nepohodlně.

S trochou strachu si uvědomila, že také vypadal jako Rephaim. Jistě, místo aby byl snědý a vypadal jako Cherokee, Kalona byl více zlatý. Byl také větší. A jo, měl ta obrovská černá křídla. Ale ústa byla stejná. A tvář byla stejná. Kalona k ní vzhlédl.

S výjimkou, aby byly jantarově zbarvené, oči byly také stejné.

Shaunee se rychle podívala pryč.

"Můžeš se setkat s mýma očima bez obav," řekl. "Mezi námi je příměří. Nechci ti ublížit."

"Nikdo ti nevěří," řekla rychle a trochu bez dechu.

"Nikdo? Ani můj syn?"

Zněl úplně poražený.

"Rephaim ti chce věřit."

"Což znamená, že nevěří," řekl Kalona.

Pak se Shaunee setkala s pohledem nesmrtelného. Čekala, ale necítila, že by ji ničil, nebo tak něco.

Vlastně, vypadal, jako žhavý straší chlápek s křídly, který vypadal smutně. Opravdu smutně.

"Měl bych jít," řekl a začal se otáčet.

"Chceš, abych za tebe Rephaimovi něco vzkázala?"

Zaváhal a pak řekl. "Přišel jsem sem kvůli našemu společnému nepříteli, Neferetinu novému stvoření."

"Auroxovi," řekla.

"Ano, Auroxovi. Z toho, co mi můj druhý syn řekl, ten tvor má možnost změnit podobu na něco, co se podobá býku."

"Sama jsem ho neviděla to udělat, ale Zoey ano," řekla Shaunee. "A Rephaim taky."

Kalona přikývl. "Pak to musí být pravda. To znamená, že Aurox je naplněný silou nesmrtelného a prokazuje to takovým složitým a kompletním převlekem, že moc použitou k jeho vytvoření musel mít někdo opravdu mocný."

"Tohle chceš, abych Rephaimovi řekla?"

"Z části. Také mému synovi řekni, že moc takové velikosti si musela vzít velkou oběť. Možná smrt blízkou vaší skupině."

"Jack?"

"Ne. Ten chlapec byl obětován jako Neferetina platba jejího dluhu Temnotě za mé věznění a vnucení mé duše do Onoho světa." Kalonův hlas byl hořký, jeho hněv jen stěží pod kontrolou. "To je důvod, proč vím, že Aroxovo pojetí musí být výsledkem smrti, jako bylo mé utrpení. Podívej se po oběti a můžeš objevit důkaz proti Neferet. Způsobit její zničení by bylo víc možné, kdyby byla v rozporu s Nejvyšší radou."

"Řeknu to Rephaimovi."

"Děkuji ti, Shaunee." Kalona řekl slova pomalu, váhavě, jako by na jejich chuť nebyl zvyklý. "A řekni mu, že jsem řekl, že mu přeji všechno nejlepší."

"Okay, řeknu. Hej, no, myslím, že bys měl mít mobil."

Obočí okřídleného nesmrtelného se zvedla. "Mobil?"

"Jo, jak ti má Rephaim zavolat, když bude potřebovat mluvit se svým tátou?"

Shaunee si pomyslela, že se Kalona téměř usmál. "Nemám mobil."

"Myslím, že jít do AT&T obchodu pro tebe není zrovna dobrá volba."

"Ne." Jeho rty se zvlnily, když zavrtěl hlavou.

"Nejsem si jistý, co bych dělal s mými křídly."

"Přesně tak," řekla. "No, co laptop? Můžeš být na Skypeu."

"Nemám ani laptop. Mladé mládě, žiju v lesích na hřebeni jihozápadně od Tulsy s hejnem tvorů, kteří by neměli existovat v moderním světě. Nemám, jak bys řekla, přístup k počítači."

Shaunee byla ve slepé uličce. "Můžu ti laptop dát. Všechno, co potřebuješ je jeden z těch dálkových satelitních připojení věcí a zdroj energie a budeš mít Internet všude, i v lese jihozápadně od Tulsy. Elektřinu najdeš, ne?"

"Ano."

"Takže, pokud ti tu počítačovou věc dám, zavoláš svému synovi?"

Shaunee neviděla žádné zaváhání. "Ano," řekl.

"Dobře, dobře. Ber." Sáhla do malé, drátěné, Rebecca Minkoff ramenní kabelky, která byla zrovna její oblíbená, vytáhla svůj iPhone a hodila ho Kalonovi. Nesmrtelný ho chytil bez zamrkání. "Zavolám ti, až budu mít laptop a tu věc."

"To je od tebe velmi šlechetné."

"Nebuď emocionální," řekla mírně. "Moji rodiče mají peníze. Použiju prostě část z nich. Není to velká věc."

"Nemluvil jsem o penězích. Mluvil jsem o štědrosti přátelství, kterou jsi projevila mému synovi."

Shaunee pokrčila rameny. "Je to přítel přítele, to je všechno. A nechápej mě špatně. Chci svůj telefon zpět."

"Ano, samozřejmě," řekl Kalona. Pak se opravdu usmíval a Shaunee si pomyslela, že nikdy neviděla nic tak úžasného a radostného a naprosto nádherného. "Děkuji ti, Shaunee. Tentokrát to myslím celým svým bytím, a to je, opravdu, pro mě vzácné."

"Nemáš zač. Jen buď hodný k Rephaimovi. Zaslouží si dobrého tátu."

Kalona se setkal s jejím pohledem a ona ho cítila prohlédnout skrz její oči do srdce a duše. "Jako ty, má mláděcí přítelkyně. Buď s nimi zadobře." Pak se Kalona otočil a nechal ji tam, opuštěnou skrz rozbité dveře.

Shaunee slyšela tlukot jeho obrovských křídel, když se zvedl do tmy večerního nebe.

Dlouhou dobu tam stála, ohřívaná hromadou rozbitých tašek s jejím plamenem a přemýšlející…

* * *

"Ségra, opravdu. Žádný krvavý kašel? Absolutně neumíráš?" Erinina už tak porcelánová pleť zbledla do krystalického sněhu.

"Ségra. Vážně. Jsem v pořádku."

"Ne. Pokud neumíráš, pak co se s tebou sakra stalo? Dala jsi Kalonovi svůj iPhone!"

Bylo tam šokované ticho, až se skupina, kterou Shaunee nakonec shromáždila, Erin, Zoey, Stevie Rae, Rephaim, Damien, Afrodita, Darius a Kramisha, zastavila, aby nechala ozvěnu Erinina téměř-výkřiku odrazit od stěn tunelu kuchyně.

"No, ségra." Shauneenin hlas zněl tichý a klidný ve srovnání s Erininým záchvatem vzteku. "Jak jsem vám všem vysvětlila, byla jsem na nahoře a Rephaimův táta, tam byl taky, protože se snažil čekat okolo a vyhlížel svoje dítě. Řekl mi, abych řekla Rephaimovi tu věc, co jsem řekla. Dala jsem mu můj telefon, abych mu vlastně mohla zavolat a on pak přišel pro laptop, který jsem pro něj koupila, protože nemůže jít do Apple obchodu s těmi křídly. Pak odletěl, jako obvykle. To je všechno. Jsem úplně v pořádku. Konec."

"Nemůže schovat křídla v jednom z těch dlouhých černých gothických/kovbojských kabátů?" zeptala se Kramisha.

"Nemyslím si to. Nejspíš by vykukovaly zpod jeho lemu. Plus, vypadal by deformovaný a vůbec hrbatý a pravděpodobně by na sebe svolával všechny druhy nežádoucí pozornosti," řekl Damien.

"Vážně. Nežádoucí pozornost mohla být in někdy kolem naprosto 1999 a neatraktivní," řekla nepřítomně Afrodita, když prohrabávala tašku od Miss Jackon´s u svých nohou.

"No, ať už je to v módě nebo ne, logicky řečeno, myslím, že potřebuje Sahunee, aby pro něj sehnala laptop," uzavřel Damien.

"Říkal, že mi přeje všechno nejlepší?" byla první věc, na kterou se Rephaim zeptal, když Shaunee na ně udělala velké Kalonské oznámení.

"Jo." Shaunee se usmála na Rephaima.

"Kalona také měl informace o Auroxovi, nebo alespoň nápad, kde bychom měli začít se zjišťováním jeho původu," řekl Darius. "Zoey, myslím-"

"Že moje máma byla oběť. Já vím."

Shaunee zamrkala a pak se cítila jako by se měla pozvracet. Ani nezapřemýšlela o Zoeyně máme, když Kalona mluvil o obětování někoho v jejich blízkosti! Jack byl prvním člověkem, který se objevil v její mysli, a pak tam byla spousta jiných věcí k promyšlení. Zavrtěla hlavou a přerušila něco, co Darius říkal o rituálech a podobně.

"Z, je mi to opravdu líto."

Zoeyna tvář byla jako otazník. "Nemusí ti to být líto. Právě jsi nám řekla, co se stalo. Neudělala jsi nic špatného."

"Jo, udělala. Ani jsem nepomyslela na zabití tvojí mámy před několika dny. Přemýšlela jsem o svém tátovi a všem. Opravdu je mi to líto," zopakovala.

Zoeyn úsměv byl přátelský a tolerantní, jako vždycky. "To je v pořádku, Shaunee. Není tvoje chyba, že to, co se děje s Rephaimem a jeho tátou, tě rozrušilo."

"Jo, Shaunee, všichni se snažíme dělat to nejlepší, co můžeme. Někdy to není lehké," řekla Stevie Rae, berouc Rephaimovu ruku do své. "Díky, žes stála při Rephaimovi a starala se. Vážím si toho."

"Já také," řekl Rephaim.

"Ach. Hej. Ne velká věc. Jo, já jen-" začala Shaunee, ale Erin ji přerušila něčím, co znělo skoro jako sarkastická hra na jejich obvyklý dokončování-vět-té-druhé zvyk.

"Jo, jen půjdu odložit kořist, kterou mám od Miss Jackson´s a pověsit nové korálkové závěsy od Piera 1. Později, všichni." Erin sebrala z podlahy spoustu tašek a pospíchala z kuchyně. Zcela zmatená, dívala se Shaunee na její odchod, cítíc se, jako by si nebyla jistá, jestli chce plakat nebo křičet.

"Běž." Zoey k ní přešla a mluvila potichu, zatímco Damien a Darius začali projednávat rozdíly mezi očišťujícími a pohřebními rituály a jestli tam byla cesta, jak je možná vylepšit, aby se změnili v řekni-nám-kdo-ji-zabil rituál.

"Cože?"

"Běž a promluv si s Erin. Pokud bude mít někdo víc otázek o tom, co se stalo, půjdu tě najít. Nechci takhle pokazit vaše přátelství," řekla Z, dívajíc se na Stevie Rae. "BFF jsou super důležité. Všichni si to potřebujeme pamatovat."

"Dobře, díky." Shaunee vyklouzla z místnosti a spěchala dolů do tunelu směrem k velmi cool tunelovému pokoji, který sdílela s jejím dvojčetem. Ale nemusela chvátat. Erin se nacházela dole a jenom pár metrů od kuchyně, kde vyklopila celou obrovskou Pier 1 tašku.

"Hej, ségra," řekla Shaunee, když se sklonila, aby zvedla lesklý polštář. "Vypadá to, jako by se tady stal třpytkový výbuch."

Erin se neusmála. Vzala třpytivý polštář ze Shaueeniných rukou a nacpala ho zpět do už vypouklé tašky, říkajíc, "Mám to pod kontrolou."

Shaunee se dotkla Erinina ramene, které bylo cítit tvrdě a studeně a bez života. "Počkej, ségra, co se děje? Proč jsi tak naštvaná?"

"Ani jsi mi neřekla, že ti tolik záleželo na tvém tátovi. Prostě jsi to držela ode mě," řekla Erin, vyškubávajíc rameno ze Shaueenina doteku.

"Ne, nedržela." Shaunee zavrtěla hlavou, cítíc se, jako by ji Erin právě uhodila. "Snažila jsem se ti tu věc říct, ale tys byla vždycky ´hej, to je minulost, ségra, pojďme nakupovat´, tak jsem to vzdala. Copak si nevzpomínáš?"

"Tak jo, jo, cokoliv. Co je ten velký problém? Prostě to nechápu! Byly jsme nejlepší kamarádky od té doby, co jsme obě byly označené, v ten samý den. Všechno bylo fajn, dokud to otcovské svinstvo nepřišlo s Rephaimem a najedou už BFF nejsme."

"Počkej, já vím, jak se Rephaim cítí a ty ne, to je všechno. Nikdy jsem neřekla, že už nejsme BFF."

"Jo, no, máš pravdu. Já to nechápu." Erin si zkřížila ruce. "Co přesně je problém?"

Shaunee se cítila, jako by jí svět tlačil na ramena a její nejlepší přítelkyně se náhle stala cizincem. "Erin, občas se mi stýská po mém tátovi. To je všechno."

"Tvém tátovi? Vykašlal se na tebe roky před tím, než jsi byla označena. Jak ho můžeš postrádat?"

Shaunee zaváhala. Opravdu a hluboce se dívala na Erin. "Wow. Ty se opravdu nestaráš, viď?"

"O co? O cool blbosti, které mám pro náš pokoj naprosto ne na prodej v Piere 1 a účtované na Afroditinu zlatou kreditku? Sakra, ano. O novou věc, kterou jsem zachytila z Miss Jackson´s po pracovní době? Dvakrát sakra ano, starám! Alice + Olivia je hovno do jara. Dokonce mám i tvůj liškově-lemovaný rudý kašmírový šál, který je Na Umření. Jo, a mám jeden taky pro mě, úplně stejný jenom v modré. Budeme v té věci vypadat úžasně. Perfektně. Jsme perfektní. To je to, o co se starám. A o tebe taky, ségra. Starám se o tebe a ty se staráš o naší věc. Vždycky jsi to dělala." Erinina tiráda došla, nechávajíc jí vypadající trochu smutně a zmateně. Otřela si oči a její MAC Wonder Woman modrá řasenka se rozmazala.

"Ne," řekla Shaunee pomalu. "Nic z toho není skutečné. A, ségra, nikdo není dokonalý. Zvláště na ty a já."

"Co se to sakra děje? Jak mohl Rephaimův táta všechno změnit?" zakřičela Erin.

"Chvíli mě to trápilo, ale neřekla jsem nic."

"Rephaimův táta nebo tvůj táta?" řekla Erin.

"Ani jedno, Erin. Nemluvím o nikom jiném. Mluvím o věci obecně. Jako o Jackově smrti."

Shaunee se cítila opravdu unavená.

"Já se starala o Jackovu smrt! Brčely jsme a tak."

"Ne, brečely jsme, a pak jsi dostala e-mail od Danielle, která měla spojení na Rue La La a nakupovaly jsme," řekla Shaunee.

"No a? Koupila jsem černé boty. Počkej, ne. My jsme koupily černé boty. Platformy. S růžovými mašlemi a Swarovskiho krystaly na patách. Řekly jsme, že to bylo vhodné smuteční oblečení a že Jack by si toho vážil. Pak jsme brečely ještě víc. Dělaly jsme to. My obě. Jak to, že jsi tolik lepší, než já, když děláš tu samou věc?"

Shaunee napadlo, jak Erin mohla vypadat prosebně a naštvaně současně.

"Nejsem lepší než ty. To jsem neřekla. Vlastně, jsi lepší než já, protože jsi v pořádku a já ne. To je poslední řádek. Já už nejsem v pořádku. Ne se sebou a myslím, že to znamená, ne s námi, ale doopravdy nevím-"

"Řeknu ti co, ségra," vpadla jí do toho Erin, stírajíc rozzlobeně slzy, které jí rozmazávaly modrou po tvářích. "Až budeš zase v pořádku, přijď za mnou. Do té doby si najdi vlastní pokoj a vlastní věci. Nechci spolubydlící, nebo dvojče, které se mnou není v pořádku."

Tiše plačíc a ignorujíc věci, které stále vypadávaly z její nákupní tašky, dupala Erin dolů tunelem, nechávajíc Shaunee stát v hromadě třpytivých polštářů a sametových punčoch.

Někdo si odkašlal a Shaunee nadskočila.

Bylo to, když jí Zoey podala její krabičku napůl-použitých Kleenexů, kdy si uvědomila, že plakala.

"Chceš o tom mluvit?"

"Ani ne," řekla Shaunee.

"Dobře, chceš být sama?" zeptala se Zoey.

"Nejsem si jistá. Ale vím jednu věc a ta vyzní opravdu špatně," řekla Shaunee s malým neotesaným vzlykem.

"No, pak jí řekni rychle, protože když to řekneš rychle, bude to za tebou a nebude to vypadat tak špatně."

"Chci zase žít zpátky ve Škole noci."

Bylo tam těžké ticho a pak se Zoey zeptala: "Chce jít Erin s tebou?"

"Ne," řekla Shaunee, otírajíc si poslední z jejích slz. "Půjdu sama."