16. kapitola
Zoey
"Mám ráda jeho koně," řekla jsem Lenobii.
"Taky ho mám ráda," řekla Lenobia, i když to znělo, jako by nenáviděla, že to musí přiznat. Stály jsme v ohradě, kousek od skupiny, která se shlukla kolem Travise a jeho obří percheronky Bonnie. Kovboj demonstroval velmi pozornému publiku mláďat (a Dariovi, Refaimovi a Starkovi), jak používat kopí a meč z koňského hřbetu.
"Takže," řekl Johnny B: "To je všechno, co může dělat? Jenom, jako klusat tam a zpátky v přímé linii?"
Na hřbetě Bonnie kovboj vypadal o mnoho vyšší. Měl v tu chvíli v ruce dlouhé kopí a já na moment přemýšlela, jestli na něj chytráka se svalnatým mozkem, Johnnyho B., nenapíchne. Ale Travis si jen posunul klobouk dozadu, opřel si kopí o kyčel a řekl: "Moje holka může dělat všechno, co menší kůň. Má všechny chody: krok, klus, lehký i rychlý cval." Podíval se na Lenobii a jeho bezstarostný úsměv se zkřivil. "No, Bonnie se neumí obrátit tak rychle jako quarter horse. Nemůže běžet tak rychle a tak dlouho jako plnokrevník. Ale může zničit cestu s tím nejlepším z nich. Nezapomeňte, že může nést mě, hromadu brnění a zbraní, a strhnout dům. To všechno ve stejnou dobu. Podceňovat ji by byla chyba." Vrhl další pohled na Lenobii a dodal: "Ale podceňování žen obecně není dobrý nápad, chlapče."
Zakryla jsem smích kašlem.
Lenobia se na mě podívala. "Nepodporuj ho. Celý den se držel v centru pozornosti mláďat. Dívky s ním chtějí na rande. Chlapci chtějí být jím. Bolí mě z něj hlava."
"Tak ho máš trochu ráda?"
Trhla jsem sebou pod Lenobiiným mrazivým pohledem, když Travis pozvedl hlas a zavolal: "No, měli byste se na to zeptat profesorky, ale já bych byl pro malou vyjížďku do terénu."
Ech? Vyjížďka do terénu? Mé uši ožili. "Pojedeme na vyjížďku?"
"Ne že bychom o té doby, co bojujeme se zlem, žádnou neměli," zamumlala Lenobia polohlasně. Pak zvedla hlas a začala mluvit směrem k Bonnie a jejímu kovbojovi: "Je mi líto, Travisi, ale neposlouchala jsem. Na co jste se mě ptal?"
"Jedno z dětí chtělo vidět Bonnie v akci na jezdecké stezce. Rád bych vzal některé z nich s několika koňmi s sebou za jasné noci ven. Vyrostl jsem mimo Sapulpu a znám staré naftařské cesty na hřebenech jako své boty."
Viděla jsem, jak Lenobia nasála vzduch a byla jsem si jistá, že se chystá vystřelit kovboje do stratosféry, když se Ant, nejmenší z červených mláďat, natáhl nahoru, a jak na ni fascinovaně hleděl, poklepal Bonnie na nose a řekl: "Wow! Jezdecká stezka? Jako to dělávali kovbojové? To by bylo úžasný." Hleděl na Lenobii se zřejmým obdivem v očích. "Profesorko Lenobie, opravdu bychom mohli?"
Myslím, že mě to zasáhlo přibližně ve stejnou dobu jako Lenobii, Ant jen požadoval dělat nějaké běžné školní věci, jako vyrazit na vyjížďku a být dítětem, oproti tomu být mrtvý a nemrtvý a bojovat s nesmrtelnými a ptačími monstry, co si s sebou přivedli a obávat se o bezpečnost světa.
"Možná. Budu muset zjistit, jestli to můžu zapracovat do svého učebního plánu. Tam už v poslední době nějaké změny proběhly," řekla Lenobia svým učitelským hlasem.
Johnny B si povzdechl. "Změny. Stali se z nás nemrtví, vrátili jsme se sem a zkazili rozvrh."
"Vlastně, profesorka tím zřejmě mínila spíš mě než vás," řekl Rephaim. "Já jsem důvodem, proč Stark a Darius museli začít s novými lekcemi tady ve stájích."
"Ani jeden a oba máte pravdu," řekla Lenobia rázně. "Změnili jste některé věci ve Škole noci, ale to nemusí být nutně negativní. Ráda se dívám na změnu jako na pozitivní věc. Zabraňuje stagnaci. A mám radost, že mám třídu bojovníků ve své stáji. Jak Travis dnes tak vhodně demonstroval, bojovníci a koně mají dlouhou a bohatou společnou historii."
Viděla jsem Rephaimův překvapený pohled a jeho váhavý úsměv. Pak se ozval zvonek a předtím, než se všichni rozeběhli ke dveřím, Travis zavolal: "Hej vy tam, kluci! Nikdo neodejde ze stáje, dokud všecko nebude na svém místě. Pomůžete Starkovi a Dariovi uklidit zbraně a terče." Pak ukázal na Rephaima a Anta. "Ty a ty mi pomůžete odstrojit Bonnie a vyvíchujete ji (vytřete pot slámou). Dneska tvrdě pracovala."
Všichni se hnuli. Lenobia zaváhala, a pak trochu kývla, změnila směr a zmizela do své kanceláře.
Ha. Takže teď se souhlasem tvrdším než tvrdé upíří profesorky, lidský kovboj říkal ex-krakounovi, nemrtvým klukům a bandě mláďat, co mají dělat. Huh.
* * *
V době, kdy jsme sehnali všechna děcka, dostali se k minibusu a dojeli zpátky do depa, bylo něco před šestou hodinou ráno. Už jsem byla unavená a neuvěřitelně ráda, že je víkend. Přísahám, že jsem nechtěla dělat nic jiného než spát, sledovat brak v televizi a možná trochu vymalovat v tunelech. Zrovna jsem přemýšlela o své tlusté modré dece (kterou jsem si přibrala, když jsem cpala svoje oblečení a další věci z mého pokoje na koleji do kartónové krabice), a jak krásné by bylo se pod ni stočit se Starkem a Nalou, když Stevie Rae vpadla do mých představ.
"Fajn, musíme si pospíšit." Ukázala na mě, Refaima, Starka, Daria, Afroditu, dvojčata a Damiena. " Za asi hodinu a půl bude svítat. Refaim a Zoey mají nějaké Kalonovy nesmysly, které nám potřebují říct."
Povzdechla jsem si. "Dobře. V kuchyni."
Trvalo nám ještě dost dlouho, než jsme z kuchyně odklidili hladová mláďata a poslali je do jejich pokojů.
"Tohle už dlouho fungovat nebude. Potřebujeme pro nás místo, kde můžeme mít naše vlastní jednání Rady bez všech těch pitomců tady," řekla Kramisha, když se zamračila na Johnnyho B, který se snažil zjistit, kolik Cheetos by si mohl nacpat do pusy najednou.
"Vždyf uf du," zahuhlal Johnny B přes Cheetos.
"Koukej odtud zvednou ten svůj hloupý zadek. Máme toho dost k prodiskutování." Zavrtěla hlavou a vyhnala jeho a poslední červená mláďata z kuchyně. Pak se Kramisha otočila na nás ostatní. "Ne. Nikam nejdu."
"No do hajzlu, máš zas další básničku?" vyhrkla Afrodita.
"Četla jsem v časopisu People, že negativita ti přidává vrásky," řekla Kramisha Afroditě. "Měla bys zvážit svůj přístup, až se podíváš do zrcadla. Protože já vím, že miluješ koukání do zrcadla." Trochu si odfrkla a pak její pohled přešel ke Stevie Rae, a pak ke mě. "Přišlo to ke mně při latině."
"Latina? Vážně?" řekla Afrodita. "Tvoje angličtina ještě není tak bezvadná."
"Non scholae sed vitae discimus," řekla Kramisha hladce.
Bylo hluboké ticho a pak Stevie Rae řekla: "Zatraceně, latina vždycky zní tak chytře. Dobrá práce, Kramisho."
"Děkuji ti. Je hezké být oceněna mou Velekněžkou. Každopádně ... " hrabala se ve své strakaté tašce, až našla fialový poznámkový blok, vytáhla ho ven, přešla ke stolu a plácla ho přede mě. "Tohle je pro tebe."
"Proč?" Řekla jsem, než jsem mohla zastavit pusu.
Kramisha pokrčila rameny. "Nevím, ale měla by sis to přečíst ty."
"Bylo by opravdu užitečnější, pokud bys mohla získat trochu více informací, když k tobě ty básně přicházejí," udělala Afrodita ve vzduchu sarkasticky uvozovky.
"Vrásky," řekla Kramisha, aniž by se na ni podívala.
"Fajn, přečtu to." Vzala jsem papír a pak se podívala na mou zírající skupinu. "Ano, nahlas." A četla jsem:
"Rozdílné podoby, vytvořené:
z Drakových slz
Ztracených let
Překonaného strachu
Paradoxu ohně a ledu
Pravým Zrakem viděné
Temnota neznamená vždy zlo,
Světlo nepřináší vždy dobro."
Když jsem četla poslední dva řádky, stáhl se mi žaludek. Podívala jsem se na Kramishu. "Měla jsi pravdu. Měla jsem si to přečíst já."
"Jak to víš?" zeptal se Stark.
"Poslední řádky, ta část, která začíná Temnotou, to je to, co mi Nyx řekla těsně předtím, než mě políbila na čelo a vybarvila mé znamení v ten den, co jsem byla Označena."
"Říká ti něco ten zbytek?" zeptal se Damien.
"No, já nevím. Všichni víme, proč Drak pláče." Rephaim shrbil ramena a já jsem k němu vyslala rychlý omluvný pohled. "Část o letech a strachu by také mohla souviset s Drakem. Je jasné, že budeme muset zapojit Shaylin kvůli části o Pravém Zraku a nejsem si ani jistá, co je ten paradox," povzdechla jsem si. "Takže, jinými slovy, ne, nemám ponětí, o čem ten zbytek je."
"Paradox je výrok nebo situace, která je protichůdná, ale pravdivá," řekl Damien.
"He?" Řekla jsem.
"Dobře, například: paradox války je to, že musíš zabíjet lidi, aby lidé přestali být zabíjeni." "Bože, nenávidím metafory," řekla Afrodita.
"Ale jsi chytrá, má krásko. Když zapojíš svůj rozum, na něco přijdeš," řekl Darius.
"Paradox může mít něco společného s Kalonou a Rephaimem," promluvila náhle Shaunee.
"Co tím myslíš?" zeptala se Stevie Rae.
"Ségra?" řekla jí Erin. "Jsi v pořádku?"
"Jsem v pořádku," řekla jí Shaunee a pak pokračovala. "Chci tím říct, že je to paradoxní situace, nebo ne? K tomu, aby Rephaim dokázal, že změnil strany a je teď dobrý, se musí obrátit zády ke svému tátovi, a to je něco, co je obvykle považováno za špatné."
"Na tom možná něco je," řekl Damien.
"Ona je oheň," řekla Afrodita.
Zamrkala jsem. "A Kalona je led."
"Ale moje dvojče nemá s Kalonou nic společného," řekla Erin.
"Ano, má," řekl Rephaim. "Chápe, jak se kvůli němu cítím, hlavně po dnešku."
"Rephaime, vím, že chceš, aby tvůj táta byl hodný a miloval tě, ale tohle prostě musíš vzdát," řekla Stevie Rae. Slyšela jsem zklamání v jejím hlase.
"Prosím, řekni jí o dnešku," řekl mi Rephaim.
Potlačila jsem povzdech. "Kalona s námi chce uzavřít příměří." Po rozrušených výkřicích od všech - "V žádném případě" a "Oh, prosím tě" - no, všech kromě Shaunee a Rephaima, jsem pokračovala ve vysvětlování toho, k čemu přesně došlo mezi Kalonou, Rephaimem a mnou, a shrnula jsem to slovy: "Takže ne, nemyslím si, že mu můžeme věřit, ale mít s ním příměří nemusí být nutně špatná věc."
"Rephaim si musí nechat to, co děláme, pro sebe," přidala se Kramisha a vrhla na Rephaima tvrdý pohled.
"Jo, o tom už jsme mluvili. V pořádku, Rephaime?" řekla jsem.
"Nebudu říkat otci naše tajemství," řekl Rephaim.
"Ale je to víc než to," přidal se Stark. "Není tajemstvím, že žijeme tady, ale je to něco, co Kalona nepotřeboval vědět."
"Jestli to není tajné, otec si to mohl zjistit kdekoli," řekl Rephaim.
"Jo, možná. Ale nepřemýšlel jsi někdy, že možná, pokud opravdu opustil Tulsu a byl někde na západě a myslel si, že jsi ve Škole noci obklopen Erebovými Syny, by zůstal létat na západě a my bychom se ho zbavili?" řekl Stark.
"To se nestalo. Otec mě neopustil."
"Už ano!" vydechla najednou Stevie Rae. Vstala a objala se rukama, jako by se snažila fyzicky udržet své emoce pod kontrolou. "Odešel, když ses rozhodl pro dobro. Vrátil se jen proto, že tvoji bratři tě nepřiměli, abys pro něj špehoval. Takže teď se snaží sám."
"Špehoval?" řekl Darius.
Rephaim se díval na Stevie Rae, jako kdyby ho udeřila, ale odpověděl Dariovi. "Ano. To je to, o co mě mí bratři přišli požádat. Odmítl jsem předtím, než mě Drak a ten netvor Aurox našli."
"Dobře, podívej, jak jsem už řekla, je jasné, že bychom Kalonovi neměli věřit, ale myslím si, že dnes předvedl rozumný názor. Jestliže je Neferet nesmrtelná a může být zničena jen sama sebou, pak určitě potřebujeme pomoc najít způsob, jak ji tlačit tímhle směrem." Odmlčela jsem se a pak dodala: "Také si myslím, že můžeme věřit Rephaimovi, i když miluje svého otce."
"Kalona je tikající časovaná bomba," řekl Stark.
"Tak jako jsi byl ty. Tak jako jsem byl já," řekl Rephaim.
Stevie Rae ze sebe sundala ruce, kterýma se objímala a vzala Rephaima za ruku. "Taky jsem byla časovaná bomba, Rephaime, stejně jako ty. Ale všichni tři jsme se rozhodli pro Světlo. Tvůj táta ne. Prosím, pamatuj si to."
"Opět souhlasím s burankou," řekla Afrodita.
"Já taky," řekla Erin.
Nastala zřejmá pauza, kdy se Erin podívala na Shaunee, která jí po způsobu dvojčat nedělala echo a nesetkala se s jejím pohledem.
"No, to je zázrak. Zavolejte někdo do Vatikánu," řekla Afrodita suše.
Aniž by pustil ruku Stevie Rae, Rephaim natáhl ruku a přitáhl si Kramishinu báseň přes stůl. Podíval se dolů a pak četl: "Temnota neznamená vždy zlo. Světlo nepřináší vždy dobro. Možná věci nejsou přesně tak, jak se jeví."
"Vím, že jedna věc je jistá, a přesně taková, jak se jeví," řekla jsem. "Byla jsem tam na Onom světě, když Kalona Nyx žádal, jestli by mu mohla odpustit. Bohyně řekla, že až poté, co získá právo ji o to žádat. Nezískal ho, Rephaime."
"Přesto," řekla Shaunee tiše.
"Přesto," zopakoval Rephaim.
"Přesto?" zeptala se Erin a zavrtěla hlavou.
"Dobře, tady je řešení: dokud Kalona nezíská právo požádat Nyx o odpuštění, nebudeme mu věřit. Můžeme s ním udržovat příměří, ale je to pod hlavičkou nepřítel mého nepřítele je můj přítel." řekla jsem a doufala, že jsem to citovala správně. "Tečka, konec."
"Ale nedůvěřovat mu neznamená nedoufat," řekla Shaunee.
"Ne, to neznamená," řekla jsem pomalu a nenáviděla rezignovaný, smutný pohled v očích mojí BFF, s jakým se dívala Rephaima.
"Nezklamu tě," řekl Rephaim nejprve Stevie Rae, pak se jeho pohled přesunul k nám ostatním. "Je to tak, jak Shaunee říkala, mohu doufat, ale nebudu mu nevěřit."
"Zlomí ti srdce," řekla Stevie Rae.
"Příliš pozdě se toho obávat," řekl. "Už to udělal." A pak se celé Rephaimovo tělo rozechvělo. Přísahám, že jsem viděla, jak sebou jeho kůže cuká. "Svítá." Vstal a jemně políbil Stevie Rae. "Musím už jít. Miluju tě."
"Půjdu s …" začala Stevie Rae, ale pak se sama zastavila. "Ne, nechceš mě u toho. To je v pořádku. Vím, že to je něco, co musíš udělat sám." Stoupla si na špičky a rychle ho políbila. "Rychle, než zůstaneš uvězněný tady dole."
Rephaim přikývl a pak se rozběhl z místnosti.
"Hm. Takže se promění v ptáka? Jen tak?" řekla Afrodita.
"Kromě toho, že ho to bolí a ponižuje ho to, tak jo, jen tak, "řekla Stevie Rae a s malým vzlykem vyrazila z kuchyně.
"No, do hajzlu, že jsem se ptala. Není třeba, aby na to byla tak citlivá."
"Jak by ses cítila, kdyby se Darius každý den měnil v ptáka?" Zeptala jsem se jí a snažila se (marně), aby se vcítila do Stevie Rae.
"Naštvaně," řekla. "Ráda se mazlím." Zdálo se, jako by Afrodita o něčem uvažovala a pak dodala: "Víte, možná by měla zkusit udržet ho v opravdu, ale opravdu velké kleci těsně před svítáním. Možná, že by ho mohla ochočit."
Všichni jsme na ni zírali.
"Cože? No to je nápad."
"Jeden z těch, které tě nejlépe vystihují," řekl Damien.
"Takže to znamená, že ji mám nebo nemám přidat na dlouhý nákupní seznam, který dělám na tento víkend pro domácí vylepšování?"
"Říkám přidat, pokud mě necháš udělat zbytek toho seznamu," řekla Kramisha.
"Jdu si promluvit s mojí BFF," řekla jsem. "Vy dvě nakupte, ale nenakupujte podle slova krutě."
"Hele, jestli to nevadí, jdu do postele," řekl Stark. "Cítím, jak mě slunce vysiluje."
Vynutila jsem si úsměv na tváři a políbil ho. "Jistě, budu tam za chviličku."
"Dej si na čas. Ujisti se, že je Stevie Rae v pořádku." Sotva na mě pohlédl, zamával na ostatní děti a těžce vyšel z místnosti.
Už bude spát, až se dostanu do naší postele. Měla jsem divný pocit, jako bych měla najednou vztah se starým mužem, který nedokáže zůstat vzhůru. Ale setřásla jsem ten pocit, rozloučila se se skupinou a spěchala do úhledného malého pokoje Stevie Rae.
Seděla na posteli, brečela a objímala Nalu.
"Hej, děvče," řekla jsem, posadila se vedle ní a pohladila Nalu. "Staráš se o Stevie Rae?"
Na to se moje BFF usmála přes slzy. "Jo, už tady byla. Předstírala, že je pořádně nevrlá, ale opravdu mi vyskočila na klín a potom, co na mě kýchla, položila si svoje tlapky na můj hrudník a obličej vedle mého a začala příst."
"Nala je ve své práci dobrá," řekla jsem.
"Práci?" odfrkla Stevie Rae a popadla kapesníček z krabice u postele.
"Kočičí terapeut. Když je ve svém profesionálním režimu, ráda o ní přemýšlím jako o doktorce Nale."
"Účtuje si za hodinu?" Zeptala se a hladila Nalu, která určitě vytočila svůj motor na předení na nejvyšší otáčky.
"Jo. Pracuje pro kočičí útulek. Hodně."
Stevie Rae se usmála a otřela si oči. "Jistě mě dostane do party."
"Chceš zavolat své mámě? Cítila by ses líp?"
"Ne, má teď práci se snídaní pro mé bratry. Jsem v pohodě."
Podívala jsem se na ni.
"Dobře, fajn, budu v pořádku. Jen mám starosti o Rephaima. Vím, že vy všichni nemůžete zapomenout, že je krakoun, ale ráda bych, abyste pochopili, že už opravdu není zlý. Od doby, co ho Nyx změnila, je z něj během hodin po západu slunce úplně obyčejný kluk. A neví moc o tom, jak být klukem. Z, bojím se, že Kalona udělá něco, co ho zkazí, a tím mu pak sebere jeho lidství." Propukla v hlučný pláč.
Přitáhla jsem si ji do vroucího objetí, i se stěžující si Nalou.
"Ne, zlatíčko! To se nestane. Jakmile Bohyně dá někomu dar, už ho nesebere, dokonce i když pak svou svobodnou vůlí nadělá pěkný binec. Myslím, že Neferet je dokonalým příkladem. Ona to vážně, totálně zpackala a ještě pořád má spoustu sil, kterými ji bohyně obdařila. Rephaim v noci zůstane chlapcem. Co musíš udělat je rozhodnout se, jestli dokážeš žít se slabostí, kterou s sebou jeho bytí člověkem přináší."
"Ale láska není slabost," řekla.
"Milovat špatného člověka je," řekla jsem.
Její oči se zvětšily a zakulatily a vylily se jí z nich další slzy. "Myslíš, že je to špatně, že ho miluju?"
"Ne, zlatíčko. Myslím, že je špatné, že on miluje Kalonu, a to z něj dělá slabého." Zarazila jsem se a slabým hlasem přiznala: "Vím o tom. Byla jsem tam. Víš, že jsem myslela, že miluju Kalonu, a proto jsem věřila, že se změní."
"Jo, myslela jsem si to."
"Bylo zapotřebí, aby zabil Heatha, abych se vzbudila," řekl jsem.
"Co když je potřeba něco strašného, aby Rephaim úplně přestal věřit, že se změní?"
Povzdechla jsem si. "Možná to není tak, že si Rephaim myslí, že se Kalona změní, ale že v to doufá."
"Je mezi tím rozdíl?"
"Jo, myslím, že je tu velký rozdíl mezi tím věřit, že se něco stane a jen v to doufat," řekla jsem. "Dej Rephaimovi šanci se tím zabývat. Je to těžká věc, a jak jsi říkala, všechno je pro něj nové. Prostě ho teď miluj a uvidíš, co se stane. Já věřím, že by ti nikdy záměrně neublížil," řekla jsem.
"Budu ho milovat a uvidíme, co se stane," souhlasila. Pak se zhluboka nadechla a objala mě tak silně, že přiměla Nalu reptat a kroutit se.
Stevie Rae a já jsme se jí smály a strávily nějakou dobu usazením kočky, a pak jsem řekla: "Dobře, svalím se přímo tady, jestli se hned nedostanu do své postele." Políbila jsem Nalu na temeno hlavy a podala jí Stevie Rae. "Drž Dr. Nalu. Je to dobrý mazlíček."
"Díky, Z. Ty jsi nejlepší."
Vyklouzla jsem skrze deku, která zakrývala dveře Stevie Rae a pomalu jsem se vydala tunelem, dokud jsem nepřišla k růžové dece My Little Pony, kterou jsem Starkovými připínáčky přidělala jako naše dveře. Přejela jsem rukou dolů po měkké přední straně a usmála se pro sebe, když jsem si vzpomněla, jak jsem si hrávala s My Little Pony a převlékala je, a jak máma ostříhala některým poníkům hřívy nakrátko, abych věděla, kteří jsou chlapci a kteří dívky.
Mami ...
Zavřela jsem oči a soustředila se. "Duchu, potřebuji tě," zavolala jsem tiše. Téměř okamžitě jsem cítila, jak mě živel naplnil. "Mohl bys se mnou tentokrát na chvíli zůstat, jen dokud neusnu?" Duch odpověděl na mou otázku návalem pocitu, že jsem v teple a velmi unavená.
Proklouzla jsem pod růžovou dekou a tiše došla k posteli. Věděla jsem, že bude spát. Lehla jsem si vedle něj, přetáhla svou modrou deku přes nás oba a několik minut Starka sledovala, když jsem nechala ducha uklidnit mě. Ve spánku se mračil. Pod jeho víčky jsem mohla vidět, jak se jeho oči pohybují, jako by se díval na ping-pongové utkání se zavřenýma očima. Jemně jsem se dotkla jeho čela, jen konečky prstů a snažila se jeho napětí uklidnit. "To je v pořádku," zašeptala jsem. "Neměj zlé sny." Zdálo se, že to trochu zabralo, protože se zhluboka nadechl, jeho obličej se uvolnil a přehodil ruku kolem mě, takže jsem se mohla přitulit, když jsem se konečně dostala do hlubokého, bezesného spánku.
Kalona
Zpočátku to bylo jednoduché, i když náhodné, když Kalona následoval vlákno sdíleného nesmrtelného ducha, který ho svazoval se Starkem. Snadno vklouzl do mysli mladého upíra. Ale jak dny ubíhaly a jejich zkušenosti z Onoho světa bledly dále a dále v minulosti, shledával Kalona napadání Starkova podvědomí čím dál obtížnějším.
Chlapcova mysl se bouřila.
Kalonův invazivní duch musel zůstat v klidu a jednoduše sledovat nebo vytvářet pouze drobné návrhy Válečníkovi a Strážci Zoey Redbirdové, jinak se Starkovo podvědomí bránilo a čím dál častěji oddělovalo vlákno, které je dva svazovalo a vyhazovalo Kalonova ducha většinou ne zrovna příjemným způsobem. Samozřejmě, že to bylo snazší v případě, že byl chlapec rozrušený buď milováním se Zoey, nebo když spal a snil.
Zpočátku Kalona upřednostňoval vstup do Starka, když ten vstupoval do Zoey. Bylo to opravdu příjemné. Ale sex byl také rozptýlení, které okřídlený nesmrtelný nepotřeboval. Tak jak dny a noci míjely, vrátil se Kalona k dovednosti, kterou dovedl k dokonalosti už před dávnými věky, vstupoval do Starkových snů. Nesmrtelný nemanipuloval bojovníkovými sny, ačkoli to nedělal ani se Zoey a mnoha dalšími.
To by bylo příliš nápadné. Stark by mohl poznat, co se děje. Pokud by si začal uvědomovat Kalonovu přítomnost, mohl by si chlapec vypůjčit sílu živlů od Zoey a Kalonu zablokovat. Přinejmenším by byl Stark před ním na pozoru, a pak by pozorování Starkova podvědomí nebylo ničím víc, než jen nudným plýtváním jeho nesmrtelným časem. Zůstat v utajení - působit jemně - to je to, co musí udělat. Ano, bylo to mnohem lepší, aby tiše číhal v zákoutí Starkovi mysli, šeptal černé myšlenky, odposlouchával. Byla to šťastná náhoda, že mysl snícího mladého upíra mluvila sama k sobě. Opravdu zvláštní, jak mělo Starkovo podvědomí tendenci opakovat kolem dokola stále stejný sen, kde stál sám na malém kousku země obklopeném nicotou a mluvil se zrcadlovým obrazem sebe sama, který byl tvrdší a krutější než skutečný Stark a kterého upír nazýval Jiný. Stark necestoval do Jiné přítomnosti každou noc, ale když, tak Kalona často slyšel zajímavé kousky z chlapcova dne.
Tuto noc byl Kalona připraven přerušit jejich spojení, znechucený banálním snem, kde si Stark vzpomínal na šťastné scény ze svého dětství, když se sen posunul a dítě Stark rostl, měnil se a rozdvojil. Kalona se uklidnil a díval se, jak zrcadlové obrazy začaly mluvit.
"Mizerný den, sráči?"
"Jo, a ty jsi debilní třešnička na vršku banánového splitu tohohle sviňskýho dne."
"Hej, Starku, žádnej problém. Vždycky se na mě můžeš spolehnout, že tě udržím v reálu. Tak proč nemluvíme o tom, jak by byl dnešek o hodně jednodušší, pokud by ses pochlapil a nebyl tak kurevsky hodnej."
"Jo, Jiný. To je jediná věc, se kterou od tebe můžu počítat - špatný přístup."
"Jo, sráči, můj přístup je na prd, ale já nebrečím, že mám špatné dny. Na to se můžeš spolehnout."
"Taky se můžu spolehnout, že Zoey hrozí nebezpečí od lidí, kteří jsou u ní pro své pohodlí zatraceně blízko."
"Klidně se na to vyser. Víš, že já budu vždycky hrát ďáblova advokáta."
"Ta zatracená Rephaimova záležitost mě pěkně sere."
"Řekni mi, že nejsi takový blbec, abys mu věřil."
"Jsem hodný, ale ne hloupý."
"Hej, bábovko, uvažoval jsi o tom, že v případě, že nemůžeš věřit Rephaimovi, pak nemůžeš věřit ani nikomu, kdo je mu blízko?"
"Jako Stevie Rae. Já vím. Čekal jsem, že ji budu muset zblízka sledovat a ujistit se, že nedostane Zoey do nebezpečí, ale vypadá to, že se děje opak. Stevie Rae stále na Rephaima tlačí, aby se od Kalony držel dál, aby byl v bezpečí a chytrý, a nedal si od táty zpackat svůj život."
"Tak jakej pak je problém?"
"Shaunee."
Jiný se zasmál. "Chceš říct, že polovina dvojčat? Takže obě ti způsobují stres. Hej, a co tohle - místo toho, abys nad tímhle brečel, dej Zoey kopačky a udělej se uprostřed sendviče z dvojčat. Ty dvě čubky jsou pěkně žhavý."
"Ty jsi takovej kus sráče. Nedám Z kopačky. Miluju ji. A nejsou to dvojčata, s kým je problém. Je to jen Shaunee. Zdá se, že ona má taky tak trochu tatínkův komplex a přilévá Rephaimovi olej do jeho ohýnku Kalona-by-se-mohl-změnit."
"To zní špatně. Radši buď na stráži, sráči, nebo z toho bude průser, když ...
Scéna začala slábnout, jak se nad Starkovou hlavou objevilo krásné bílé peří.
"To je v pořádku ... Neměj zlé sny."
S šeptanými slovy postupně peří jemně, něžně hladilo Starkovu tvář, uvolňujíc jeho svraštělé obočí a jako koště písek zametalo pryč rozplývající se obraz Jiného.
V nejtemnějších stínech Starkovy mysli se Kalona usmál a pro teď, přerušil jejich noční spojení.
2024 ©