14. kapitola
Zoey
"Volá tě? Co to sakra znamená? Nic neslyším." Zírala jsem kolem a čekala, že na mě ptačí muž skočí.
"Ne," zavrtěl hlavou. " To bys neslyšela. Ani já to skutečně neslyším. Otec mě může volat skrz nesmrtelnou krev, kterou sdílíme. Nemyslel jsem si, že toho bude schopen, potom co mě Nyx změnila." Díval se do dálky a vypadal naprosto nešťastně. "Ale já nejsem opravdový člověk. Stále jsem směs zvířete a člověka a nesmrtelného. Pořád sdílím jeho krev."
"Hele, to je v pořádku. Děláš to nejlepší. Vidím, jak se díváš na Stevie Rae. Vím, že ji miluješ. A sama Nyx ti odpustila."
Přikývl a přejel si rukou přes obličej a já si všimla, že se začal potit. Hodně.
Bylo zřejmé, že si mé pozornosti všiml a řekl: "Je to těžké, nereagovat na jeho volání. Nikdy předtím jsem se mu nebránil."
"Podívej, zůstaneš tady. Jdu pro Starka a Daria a Stevie Rae. Pak můžeš následovat Kalonovo volání. Všichni půjdeme s tebou a ukážeme mu, že jsi opravdu jedním z nás, že tě nemusí opustit samotného."
"Ne! Nechci, aby všichni věděli, že je tady. Zvláště ne Stevie Rae. Myslí si, že se k němu musím úplně otočit zády, ale je to tak těžké!" Sepjal ruce, jako by prosil, abych mu porozuměla. "Pořád je to můj otec."
I když jsem si přála, aby to tak nebylo, začínala jsem chápat, co říkal. "Moje máma to zpackala. Vybrala si místo mě chlapa, ale hluboko uvnitř jsem ji stále milovala a chtěla, aby i ona milovala mě. Opravdu mě milovala. Myslím, že nejtěžší část toho, že je mrtvá, je, že už není žádná šance to vrátit, aby znovu byla moje máma."
"Pak rozumíš," řekl.
"Jo, na jednu stranu myslím, že ano, ale také souhlasím se Stevie Rae. Podívej, Rephaime, možná se cítíš jako každý další kluk, který měl trable s rodiči, ale problém s tvou situací je, že tvůj táta není jen tak nějaký Hej nebo počkej z Horní Dolní. Je to nebezpečný nesmrtelný, který je ve velmi skutečném boji dobra se zlem na té špatné straně."
Rephaim zavřel oči, jako by mu to, co jsem řekla, fyzicky ubližovalo, ale přikývl, a když otevřel oči a setkal se s mým pohledem, mohla jsem vidět sílu jeho rozhodnutí. "Máš pravdu. Musím se mu postavit a přimět ho, aby pochopil, že jsme se opravdu vydali každý svou cestou. Pojď se mnou, ať to udělám. Prosím, Zoey."
"No, dobře. Nech mě dojít pro Starka a pak-"
"Jen ty. Vím, že je to hloupost, ale nechci otce ponížit, a kdybych to udělal před Starkem, byla by to velká urážka."
"Rephaime, nemůžu tam s tebou jít sama. Nezapomněl jsi, že se mě tvůj otec pokusil zabít?"
"Neferet uvěznila jeho tělo a přinutila ho, aby tě následoval na Onen svět. Nechtěl to. Nikdy ti nechtěl ublížit. Zoey, můj otec mi řekl, že nezabije tebe, ani žádnou Velekněžku Bohyně."
"Vážně, nemáš tušení." Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. "Kalona by neváhal zabít kohokoliv, pokud by mu stáli v cestě za tím, co by chtěl."
"Byla jsi mu blízko, potom co utekl ze země. Můžeš mi pravdivě říct, že jsi v něm nikdy neviděla záblesk Nyktina bojovníka?"
Váhala jsem, nechtěla jsem vzpomínat, jaké chyby jsem udělala předtím, než byl Heath zabit. Zvedla jsem bradu. "Kalona zabil Heatha proto, že jsem byla tak hloupá, abych si nenechala svého ochránce u sebe."
"Heath nebyl Velekněžka ve službách Nyx. A tys mi neodpověděla. Mluv pravdu. Ty jsi zahlédla to, co býval, že?"
Už po milionté jsem si přála, abych byla lepší lhář. Povzdechla jsem si. "No, ano, dobře. Myslela jsem si, že jsem viděla to, co mohl být. Myslela jsem, že jsem viděla bojovníka Nyx," řekla jsem upřímně a pak dodala: "Ale mýlila jsem se."
"Nemyslím, alespoň ne úplně. Myslím, že ten bojovník je stále ještě v něm. Koneckonců mi dal svobodu, abych si mohl vybrat svou vlastní cestu."
"Ale od sebe tě volného nenechal. Je tady, volá tě."
"Co když mě volá, protože se mu po mě stýská!" zakřičel Rephaim a poté si přejel rukou přes svou napjatou, zpocenou tvář. Kontrolovanějším hlasem zaprosil: "Prosím, Zoey. Přísahám ti, že nedovolím, aby ti můj otec ublížit, stejně jako nedovolím, aby ublížil Stevie Rae. Prosím, pojď se mnou a přines svědectví, že jsem zlomil pouto s ním a že nikdo ve Škole noci nemůže pochybovat o mé loajalitě." A pak řekl to, co ze mě udělalo královnu Hlupákova. "Neviděl mě od té doby, co jsem se stal chlapcem. Možná, že když uvidí důkaz Nyktina odpuštění, bojovník v něm se probudí. Nechtěla by Nyx dát svému bojovníkovi ještě jednu šanci?"
Podívala jsem se na něj a viděla, co Stevie Rae musela vidět, že mu propadla, v podstatě byl opravdu roztomilý chlapec, který chtěl, aby ho jeho táta miloval. "Ech, sakra," řekla jsem. "Dobře. Půjdu s tebou, pokud neopustíme areál. A měl bys vědět, že jestli se vyděsím nebo rozruším nebo se budu bát, či co já vím, Stark to ucítí a přiběhne se svým lukem, se kterým nemůže minout nic, na co vystřelí. A slibuju ti, že se vystřelí. S tím nemůžu nic udělat."
Rephaim mě vzal za ruku a prakticky mě táhl k východní zdi. "Nedostanu tě do nebezpečí. Neucítíš žádnou z těch věcí."
Chtěla jsem říct něco o létajících prasatech, ale místo toho jsem šetřila dechem a běžela, abych s ním udržela krok.
Samozřejmě jsem věděla, kam míříme. Dávalo to smysl. "Hloupý strom u hloupé zdi," oddechovala jsem. "Vůbec se mi to nelíbí."
"Je snadné se tam dostat a nikdo tam nechodí," řekl Rephaim. "To je důvod, proč je tam."
"To neznamená, že je to lepší," řekla jsem.
Sprintovali jsme přes louku. Ohlédla jsem se přes rameno. Mohla jsem vidět plynové lampy stáje, která se rozkládala v téhle části školního areálu, a pomyslela jsem si, že bych asi měla odstoupit z mého postu královny Hlupákova a vyslat velké, vystrašené, psychické SOS Starkovi, když Rephaim náhle zpomalil a pak zastavil.
Obrátila jsem svou pozornost a můj pohled zpět na to, co se děje přede mnou, a uviděla Kalonu stát vedle rozbitého stromu. Stál k nám zády. Později jsem měla čas přemýšlet o tom, že měl přinejmenším stát ve směru, ze kterého věděl, že by se měl Rephaim přiblížit, ale pak jeho přítomnost vše zastínila, jak on stejně věděl. Byl vysoký a silný, a jako obvykle, od pasu nahoru nahý. Jeho neuvěřitelně černá křídla byla složená a v klidu, a vypadal jako Bůh stvořený z kousků noční oblohy.
Už jsem zapomněla, jak krásný a silný a majestátní byl. Sevřela jsem čelist a mentálně se otřásla. Nezapomněla jsem, jak nebezpečný byl.
"Otče, jsem tady," řekl Rephaim hlasem, který zněl tak tiše a dětsky, že jsem mu položila druhou ruku na jeho, ve které stále svíral mou paži.
Kalona se otočil. Jeho jantarové oči se rozšířily. Na chvíli jeho obličej ztratil výraz a pak vypadal naprosto ohromeně.
"Refaime Jsi to opravdu ty, můj synu?"
Cítila jsem třes, který prošel Rephaimovým tělem a pevněji přitiskla svou ruku na jeho.
"Ano, otče." Jeho hlas zesílil, když mluvil. "Jsem to já, Rephaim, tvůj syn."
Vím, že nesmrtelný předstíral spoustu věcí. Vím, že kšeftoval s Temnotou a byl vrah, lhář a zrádce. Ale myslím, že za celý svůj život nezapomenu na výraz na Kalonově tváři, když se tehdy podíval na Rephaima. Na okamžik se Kalona usmál a jakoby čistá radost zalila celou jeho bytost, až jsem Rephaima uvolnila ze sevření. Stála jsem tam, spadla mi čelist a s úžasem jsem zírala na zázrak Kalonova štěstí a uvědomila si, že jsem v jeho výrazu viděla stejnou lásku, jakou jsem viděla, když hleděl na Nyx na Onom světě.
"Nyx mi odpustila," řekl Refaim.
Tato tři slova zhasla Kalonovu radost. "A obdařila tě podobou lidského chlapce?" zeptal se nesmrtelný bez emocí v hlase.
Cítila jsem, jak Rephaim váhá a věděla, že se chystá udělat to, co jsem sama dělala příliš často, říct celou pravdu, i když by měl držet jazyk za zuby, a tak jsem za něj vyhrkla zkrácenou verzi pravdivé odpovědi.
"Jo, je teď kluk a je s námi."
Kalonův jantarový zrak se přesunul na mě. "Zoey, vypadáš dobře. Myslel jsem, že můj syn je přítelem Rudé. Ona se o něj s tebou dělí?"
"Eh, ne. Není to tenhle druh vztahu. Jsem jeho kamarádka, to je všechno," řekla jsem a zcela odsunula stranou vzpomínku na to, jak mimo byl Kalona, když poprvé spatřil Rephaima. Tohle je skutečný Kalona, připomněla jsem si. "A nemusíš být takový mizera. Ty jsi volal Rephaima a ne naopak."
"Ano, volal jsem svého syna. Ne začínající velekněžku."
"Požádal jsem ji, aby šla se mnou si s tebou promluvit," řekl Rephaim.
"Požádal jsi Zoey a ne Rudou. To proto, že už ji unavuješ?"
"Ne, a její jméno je Stevie Rae, ne Rudá. Jsem její přítel a tím i zůstanu." Líbilo se mi, že všechny ty blbosti s uctíváním-táty-hrdiny byly z Rephaimova hlasu pryč. "To je důvod, proč jsem odpověděl na tvé volání, protože jsem ti potřeboval říct, stejně jako jsem řekl Nisrocovi, že jdu cestou bohyně se Stevie Rae. To je to, co chci. To je to, co vždycky budu chtít."
"Věčnost je velmi dlouhá doba," řekl Kalona.
"Ano, já vím. Strávil jsem její velkou část plněním tvých příkazů."
"Strávil jsi ji tím, žes byl můj syn!"
"Ne, otče. Ne tak docela. Začínám chápat, že existuje pouze jeden jediný skutečný rozdíl mezi Temnotou a Světlem, a to je schopnost milovat. Když jsem poslouchal tvé příkazy, byly mezi námi povinnost a strach a zastrašování, ale jen velmi málo lásky."
Očekávala jsem, že Kalona vybuchne, ale místo toho svěsil ramena a odvrátil se, jako by už nadále nemohl vydržet Rephaimův upřený pohled. "Možná mě osud špatně vybavil, abych byl otcem," řekl pomalu. "Byli jste plody vzteku, zoufalství a touhy. Myslím, že jsem je nechal, aby formovali naše vztahy."
Mohla jsem cítit Rephaimovu naději. Bylo to, jako by telegrafoval skrz svou kůži a hlas. "Nemusí to i nadále ovlivňovat naše vztahy," řekl právě tak pomalu. Se začínajícím překvapením jsem si uvědomila, že oba dva zněli neuvěřitelně podobně. Potají jsem koukla na Rephaima a poznala tvar očí, úst, brady, a když jsem viděla rodinnou podobu, nechápala jsem, jak mi to sakra mohlo kdy uniknout. Není divu, že byl Rephaim tak úžasný, vypadal jako jeho otec!
"Přeješ si nový začátek mezi námi, stejně jako ve svém novém životě," řekl Kalona.
Neformuloval to jako otázku, ale Rephaim mu stejně odpověděl. "Ano, otče."
Kalona se podíval na mě. "A co tví noví přátelé? Nevěřím, že by někdy přijali skutečnost, že ty a já nejsme nepřátelé."
"No, nemůžu mluvit za všechny jeho nové přátele, ale osobně je mi jedno, jaký vztah má s tebou, dokud nás ostatní necháš na pokoji," řekla jsem. "Neferet je ta, koho je třeba se obávat. Jestliže už s ní opravdu nejsi, pak ti můžu slíbit, že ona nikdy neakceptuje fakt, že ty a Rephaim nejste nepřátelé."
"Neferet mě neovládá!" Kalonův mocný hlas se otřel o mou kůži a já se zachvěla pod jeho známým ledovým dotykem.
"No, jak myslíš." Mluvila jsem s nucenou nonšalancí. "Nemluvím o kontrole. Mluvím o tom, že ty a ona jste na stejné straně, a ona se vydala na cestu do Temnoty. Ona nenechá někoho s tvou silou stát bokem."
"Neferet přišla o mou loajalitu a věrnost, když uvěznila mé tělo a použila mého ducha. Měla bys vědět, Zoey Redbirdová, že Neferet má nového chotě."
Zvedla jsem oči. "Aurox není její choť. Je to jen jeden z jejích oblíbenců."
"Já jsem nemluvil o jejím novém stvoření. Mluvil jsem o Bílém býkovi."
Zírala jsem na Kalonu. "Myslíš to vážně."
"Ano," řekl Rephaim.
"A proč bys mi to říkal? Nejsme přátelé. Nejsme spojenci," řekla jsem pevně.
"Mohli bychom být. Máme společného nepřítele," odpověděl Kalona.
"Nemyslím si, že můžeme. Jsi naštvaný na Neferet, nebo alespoň v tenhle moment jsi. Já bojuju proti Temnotě obecně. A to je strana, na které obvykle jsi."
"Žádal o nový začátek," řekl Rephaim.
Podívala jsem se na opravdu roztomilého, opravdu nadějného, ale opravdu naivního chlapce, který stál vedle mne. "Rephaime, Kalona se náhle neobrátil k dobru." Všechno, na co jsem dokázala myslet, bylo:
Stevie Rae mě zabije, jestli ho přivedu zpátky k ní s postojem k otci "Všechno je úžasné a krásné, a skvělé". "Nemůžeme dělat z ostatních lidí to, co chceme, aby byli jen proto, že to hodně chceme."
"Nemám v úmyslu být dobrý," řekl Kalona. "Stejně jako nemám výslovný zájem být zlý. Jednoduše si přeji, aby Tsi Sgili padla. Zranila mě, a já bych se rád domohl pomsty."
"Dobře, tak přesně, co to znamená?" zeptala jsem se.
"To znamená, že máme společného nepřítele. Pomůžu vám zbavit Školu noci Tsi Sgili, která se vydává za Velekněžku Nyx, a jejího stvoření, Auroxe."
"Otče, přihlásíš se a budeš mluvit s Nejvyšší radou, abys jim řekl, co víš o Neferet?"
"K čemu by to bylo?" Zeptal se ostře Kalona. "Nemám žádný důkaz na podporu mých slov. Obvinil bych ji, že přijala Bílého býka za svého chotě. Ona by to popřela. Předpokládám, že jim představila to své zvíře jako Boží dar, ne?"
"Jo, představila," řekla jsem. "Aurox má být dárek od Nyx."
"Nechte mě hádat, bohyně se nedostavila a neodsoudila zvíře nebo Neferet."
"Víš, že se to nestalo," řekla jsem.
"Samozřejmě že ne." Kalona zavrtěl hlavou ve zřejmém odporu. "A protože bohyně mlčí, není tu od Nykty žádný důkaz. Bylo by to moje slovo proti Neferet, a Rada již věří, že mě od sebe vyhnala. Mysleli by si, že lžu, abych se pomstil."
"Není to tak?" Zeptala jsem se. "Chci říct, není to to, co jsi říkal, že chceš, pomstu?"
"Nechci, aby ji Nejvyšší Rada pokárala, plácla ji přes prsty a poslala do samoty, kde by předstírala, že slouží bohyni. Chci ji zničit."
Chladná nenávist v jeho hlase mě znovu roztřásla, ale nemohla jsem se hádat s jeho logikou. Nechtěla jsem Neferet zabít. Sakra, já nechtěla zabít nikoho. Ale v hloubi duše jsem věděla, že pokud by nebyla zničena, že by nakonec způsobila nepředstavitelnou bolest a utrpení nám všem.
"Dobře, podívej. Musíš mi to upřesnit. Mluvíš o zabití Neferet? "
"Nemůžu ji zabít, stala se nesmrtelnou." Jeho pohled mě držel. "Jen Neferet může způsobit své vlastní zničení."
Můj mozek se cítil, jako by měl vybuchnout. "Nemám ponětí, jak ji přimět, aby to udělala."
"Já ano," řekl Kalona. "Paktuje se s Bílým býkem. Neferet věří, že může ovládat jeho sílu. Velice se mýlí."
"On je klíč k jejímu zničení," řekl Rephaim.
"Snad. Měli bychom se dívat a nějaký čas počkat. Podívejte se, co chystá, jaký bude její další krok," řekl Kalona. "To pro vás, kteří s ní žijete zde ve Škole noci, bude snadné. Sledujte ji dobře, můj synu."
"Už tady nežijeme," řekl dřív, než jsem ho mohla zastavit. "Jsem se Stevie Rae a Zoey a ostatními ve skladu u nádraží."
"Opravdu? Jak zajímavé. Jsou všechna červená mláďata ve skladu s vámi?"
"Ne, Neferet přivedla ostatní červená mláďata, ta, která nejsou součástí skupiny Stevie Rae, do Školy noci. Teď zůstávají tady," řekl Rephaim.
Zamračila jsem se na Rephaima a podívala se na něj s výrazem mohl bys být prosím zticha.
"To by mohlo být důležité. Oni vychylují rovnováhu Světla a Temnoty na téhle škole."
"Ano," řekl Rephaim. "Také tu je mládě, které můž-"
"Které může držet jazyk za zuby, a ne mluvit o všem, co podniká," dokončila jsem za něj a probodla Rephaima pohledem.
Kalona se usmál. "Nevěříš mi, má A-yo? "
Cítila jsem, jak mi přes srdce přeběhl mráz. "Ne. Nevěřím ti. A neříkej mi znovu tím jménem. Nejsem A-ya."
"Je v tobě," řekl. "Cítím ji."
"Je jen kouskem z toho, co ze mě dělá, kdo jsem dnes, tak to vzdej. Tvůj čas s ní je u konce."
"Možná přijde den, kdy zjistíš, že minulé životy se vrací obloukem do současnosti," řekl.
"Proč nezadržíš dech, dokud se to nestane?" zeptala jsem se s předstíranou sladkostí.
Kalona se zasmál. "Pořád mě bavíš."
"A ty mě pořád odpuzuješ," řekla jsem.
"Nemůže mezi námi být nějaká forma míru?" zeptal se Rephaim.
"Můžeme mít příměří," řekla jsem, dívala se na Rephaima a nutila ho, aby se mi díval očí. "Ale to není mír. Také to znamená nevěřit mu a neříkat mu všechno o tom, co děláme. Srovnej si to v hlavě, Rephaime, nebo s ním musíš hned teď odejít."
"Zůstávám se Stevie Rae," řekl.
"Pak nezapomínej, na čí straně jsi," řekla jsem.
"Můžeš si být jistá, že ho na to nenechám zapomenout," řekl Kalona.
"Jo, a měl bys vědět, že má Rephaim celou partu lidí, kterým na něm záleží, a my mu nedovolíme být jako ty."
Kalona mě ignoroval a místo toho mluvil na svého syna.
"Kdybys mě potřeboval, podívej se na západ a následuj naši krev." začal rozvírat svá křídla. "Pamatuj si, že jsi můj syn, protože tě mohu ujistit, že ti okolo tebe na to nikdy nezapomenou." Vyskočil k nebi a několika mocnými údery svých křídel Kalona zmizel do noci.
2024 ©