Škola noci 9-kapitolka 11

11. kapitola

Lenobia

Lenobia zavětřila. Smíchané s pilinami, kůží, sladkým krmivem a koněm bylo něco jiného, něco kouřového a povědomého.

Věnovala Mujaji, své oblíbené klisně, spolehlivému černému Quarter koni poslední tah kartáče a následujíc svůj jemný nos, odešla ze stání. Zabočila do dlouhé široké chodby, která byla po obou stranách lemována prostornými stáními.

Její nos ji vedl přesně tam, kam čekala, k velkému porodnímu boxu, který byl blízko sedlárně.

Pohybujíc se v tichosti, říkala si Lenobia, že se za ním ve skutečnosti neplížila. Prostě si byla jistá, že nemluvila na jeho klisnu.

Travis k ní byl zády. Kovboj stál uprostřed boxu. V jedné ruce držel silný, kouřící svazek bylin. Jeho druhá ruka procházela skrz světlý kouř, linoucí se kolem něj a nad ním.

Bonnie, jeho velká Percheronská klisna, stála před ním, dřímajíc s jednou nohou nataženou. Jenom škubla lehce uchem, když se pohnul k ní a objel kouřící bylinou celý obrys jejího velkého těla.

Přešel od Bonnie k lůžku, které si pro sebe vytvořil ve vzdáleném rohu boxu, věnujíc mu to samé kouřové opracování, které věnoval klisně a sobě.

Bylo to jen tak tak, když se začal obracet od lůžka a Lenobia ustoupila z jeho zorného pole. Přemýšlejíc, co viděla, vyšla Lenobia z postranních dveří stáje a přešla několik metrů k lavičce, kde si sedla, dýchala v klidu chladné noci a snažila se protříbit si svoje myšlenky.

Kovboj pálil šalvěj. Vlastně, Lenobia si byla jistá z vůně, že to byla šalvěj bílá.

Vynikající pro vyčištění prostoru.

Ale proč by to oklahomský kovboj dělal?

Lidské chování? Co ona o tom ví? Měla s nimi ten nejvíce povrchní kontakt po…

Kroutila tenký zlatý řetízek, který držel smaragd ve tvaru srdce kolem prsteníčku její levé ruky. Věděla přesně, jak dlouho to bylo, kdy byla blízko člověku, konkrétně lidskému muži, dvě stě a dvacet tři let.

Lenobia pohlédla na svůj prsteník. Nebylo tam moc světla. Úsvit právě začínal měnit nebe z černého na modro šedé a ona mohla vidět jenom čistou zeleň smaragdu. V tomto světle byla jeho krása iluzivní, temná, jako vzpomínky na tváře z její minulosti.

Lenobia nechtěla na ty tváře myslet. Už dávno se naučila žít tady a teď. Dnes bylo boje dost. Podívala se na východ a přimhouřila oči před rostoucím světlem. "Dnes bylo štěstí dost. Koně a štěstí. Koně a štěstí." Lenobia opakovala slova, která byla její mantrou už více než dvě stě let. "Koně a štěstí…"

"Obojí ke mně přišlo vždy společně."

Dokonce, i když Lenobiin mozek zpracovával, že to byl lidský kovboj, kdo promluvil a ne nějaká strašná hrozba, její tělo vířilo kolem a defenzivně se krčilo a ze stáje přišel pronikavý výkřik klisnina bojového pokřiku.

"Hej, v klidu," řekl Travis, když držel své ruce zdvižené, ukazujíc, že byly prázdné a udělal krok od ní. "Nechtěl jsem-"

Lenobia ho ignorovala, sklonila hlavu, nadechla se a řekla: "Není nebezpečí. Jsem v pořádku. Spi, má krásko." Pak zvedla hlavu a její šedé oči probodly muže. "Pamatujte si tohle: neplížit se za mnou. Nikdy."

"Ano, madam. Poučil jsem se, i když jsem se za vás nechtěl připlížit. Nemyslel jsem si, že v tuto denní dobu tady budou nějací upíři."

"Nespálíme se na slunci. To je mýtus."

Lenobia přemýšlela o všem, co potřeboval vědět, že rudí upíři a mláďata dělali, ale jeho odpověď způsobila, že ztratila tok myšlenek.

"Ano, madam. Vím to. Také vím, že je vám sluneční světlo nepříjemné, což je důvod, proč jsem si myslel, že budu sám, když jsem sem přišel a, no, kouřit tohle," Travis se pozastavil a vzal tenký doutník z přední kapsy z jeho kožešinou lemovaného kabátu, "a sledovat východ slunce. Neviděl jsem, že tu sedíte, dokud jste nepromluvila."

Jeho úsměv byl okouzlující a rozehřál jeho oči, dávajíc jim jiskru, která změnila jejich obyčejnou hnědou na světlejší oříškovou barvu, něco, čeho si Lenobia nevšimla, že by se předtím stalo. Když to teď viděla, stáhlo jí to žaludek. Rychle se podívala z jeho očí stranou a duševně sebou zatřásla, aby se soustředila na jeho další slova. "Vaše říkání koně a štěstí způsobilo, že jsem promluvil bez přemýšlení. Příště si odkašlu nebo tak něco, dřív."

Cítíc se jím podivně znepokojená, zeptala se Lenobia na první otázku, která jí přišla na mysl. "Proč víte věci o upírech? Byl jste druh upíra?"

Jeho úsměv se rozrostl. "Ne, nic takového. Vím o vás trošku, protože vás moje matka měla ráda."

"Mě? Vaše matka mě zná?"

Zavrtěl hlavou. "Ne, madam. Nemyslel jsem Vás. Měl jsem na mysli upíry obecně. Podívejte, moje máma měla kamarádku, která byla označena, když byly děti. Zůstaly v kontaktu, psaly dopisy, spousty dopisů. Psaly si do dne, kdy máma zemřela."

"Je mi líto Vaší matky," řekla Lenobia, cítíc se trapně. Lidé žili tak krátké životy. Mohli být tak snadno zabiti. Divné, že na ně málem zapomněla. Téměř.

"Děkuji vám. Byla to rakovina. Vzala si ji rychle. Už je pryč pět let." Travis se podíval k vycházejícímu slunci. "Její oblíbená část dne bylo svítání. Rád si ji tím připomínám."

"Je to i můj oblíbený denní čas," překvapila Lenobia sama sebe, když promluvila.

"To je pěkná náhoda," řekl Travis, stáčejíc svůj pohled k ní a usmívajíc se. "Madam, můžu se Vás na něco zeptat?"

"Ano, myslím, že ano," řekla Lenobia a ostražitost vystřídala úsměvem.

"Vaše klisna Vás volala, když jsem Vás vyděsil."

"Nevyděsil jste mě. Polekal. Mezi těmi dvěma slovy je velký rozdíl."

"Můžete mít pravdu. Ale jak jsem říkal, vaše klisna vás volala. Pak jste promluvila a ona se uklidnila, i když neexistuje žádný způsob, jak by vás odtud slyšela."

"To není otázka," řekla Lenobia suše.

Zvedl obočí. "Jste inteligentní dáma. Víte, co mám na mysli."

"Chcete vědět, jestli Mujaji slyší mé myšlenky?"

"Chci," řekl Travis, studujíc ji a pokyvujíc pomalu hlavou.

"Nejsem zvyklá mluvit s lidmi o darech naší bohyně."

"Nyx," řekl Travis. Když se na něj jen dívala, pokrčil rameny a pokračoval, "Je to jméno vaší bohyně, není?"

"Je."

"Stará se Nyx, jestli o ní mluvíte s lidmi?"

Lenobia ho studovala blíž. Nezdálo se, že by byl něco jiného, než opravdu zvědavý. "Co byla odpověď vaší matky na tuhle otázku?"

"Řekla, že jí Willow hodně o Nyx psala a nezdálo se, že to bohyni vadí. Protože si Willow a já nepíšeme a já o ní neslyšel od té doby, kdy přišla na maminčin pohřeb, ale pak vypadala docela zdravě a rozhodně nebyla potrestaná bohyní."

"Willow (vrba)?"

"Byly to děti 1960. Křestní jméno mojí mámy bylo Rain (déšť). Odpovíte mi nebo ne?"

"Opovím vám, pokud mi odpovíte na oplátku."

"Ujednáno," řekl.

"Můj dar od Nyx je spřízněnost s koňmi. Nemůžu doslova číst jejich myšlenky, stejně jako oni nemůžou úplně číst moje, ale dostávám od nich obrázky a emoce, zvláště od koní, kteří jsou se mnou úzce spojení, jako má klisna Mujaji."

"A dostáváte věci, obrázky a podobně, od Bonnie o mně?"

Lenobia se musela přinutit nesmát jeho dychtivosti. "Ano. Strašně vás miluje. Dobře jste se o ni staral. Má zajímavou mysl, vaše Percheronská klisna."

"To má, ačkoli občas tvrdohlavou."

Lenobia se usmála. "Ale to znamená duchaplná, i když zapomíná, že váží dva tisíce liber a téměř přesahuje přes hlavu obyčejných lidí."

"No, madam, věřím, že Bonnie přesáhne také hlavy obyčejných upírů, pokud dostane jen poloviční šanci."

"Budu si to pamatovat," řekla. "A teď moje otázka. Proč jste vykuřoval?"

"Oh, viděla jste to? No, madam, můj otec je zčásti Muscogee, to je pro vás asi Creek indián. Mám několik jeho zvyků, vykuřovat nové místo je jeden z nich." Odmlčel se a věnoval malý poloviční smích. "A já myslel, že se mě zeptáte, proč jsem vzal tuhle práci."

"Bonnie už mi dala odpovědi."

Byla ráda, když viděla, jak se jeho oči rozšířily překvapením. "Říkala jste, že nedostáváte od koní myšlenky."

"Co jsem dostala od Bonnie je, že jste už nějakou dobu nepokojně cestoval. To mi říká, že jsme jen další zastávkou na vaší cestě životem."

"Je s tím v pořádku? Myslím, nezraňuje ji to, že ne?"

Trochu tepla pro kovboje jí prosáklo do žil a pulsovalo skrz její tělo. "Vaše klisna je v pořádku. Je šťastná, pokud je s vámi."

Naklonil klobouk dozadu a poškrábal se na čele. "No, to je úleva. Bylo pro mě těžké se usadit, když moje máma zemřela. Ranč prostě nebyl to samé bez-"

Nedaleko od nich klidné ráno rozbil motor a křik.

"No, co do pekel?"

"Nemám tušení, ale zjistím to." Lenobia se postavila a vykročila směrem ke zvukům chaosu. Všimla si, že Travis zůstal hned vedle ní. Podívala se na něj. "Když s vámi Neferet mluvila, zmínila nějaké docela drsné věci, které se v této Škole noci poslední dobou děly?"

"Ne, madam," řekl.

"No, možná budete chtít přehodnotit přijetí této práce. Jestli hledáte klid, tohle je pro vás určitě špatné místo."

"Ne, madam," zopakoval. "Nikdy jsem z boje neutíkal. Sice jsem ho taky nevyhledával, ale když si mě našel, neutíkal jsem."

"Škoda, že vy kovbojové už nenosíte pistole," zamumlala.

Travis poklepal na bok kabátu a ponuře se usmál. "Někteří z nás ještě ano, madam. Oklahoma má dobrý smysl pro bytí tajit/ nosit státem."

Její oči se mírně rozšířily. "Ráda to slyším. Jenom rychlý tip: pokud to má křídla jako pták, ale rudé oči, které vypadají lidské, připravte se to zastřelit."

"Neděláte si srandu, že ne?"

"Ne."

Společně následovali hluk okolo světlajícího areálu a přiblížili se k centru areálu školy. Když přišli na krásný trávník, oba zpomalili a pak zastavili.

Lenobia zavrtěla hlavou. "Já tomu nevěřím."

"Nechcete, abych je zastřelil, že ne?"

Zamračila se. "Zatím ne." Pak napochodovala doprostřed karavany nákladních aut a ploch a trávník zařízený muži- rozhodně lidskými muži- a připojila se k ubrečené, rozcuchané, ale opravdu naštvané upírce, která jim všem čelila.

"Jste hluchý nebo hloupý? Řekla jsem, abyste nevstupovali na mou půdu, a zvláště nevstupovali na mou půdu v této absurdní denní době, kdy se profesoři a studenti snaží spát."

"Gaeo, co se tady děje?" Lenobia položila ruku na upírčinu paži, aby ji uklidnila, protože vypadala jako by se chystala vrhnout na chudého, zmateného, podložku se sponou-držícího muže, který nerozumně vystoupil jako vůdce skupiny. Zíral na Gaeu se směsí hrůzy a úcty, kterou Lenobia chápala.

Gaea byla vysoká, štíhlá a neobvykle atraktivní i na upírku. Mohla by být pohádkově úspěšnou modelkou, kdyby místo toho naprosto neinklinovala k zemi.

"Tito muži," Gaea to slovo vyslovila, jako by špatně chutnalo, "se prostě objevili a začali útočit na moji zemi!"

"Podívejte se, paní, jak jsem řekl dříve, včera jsme byli najatí, abychom poskytovali nové trávníkové služby Škole noci."

Lenobia potlačila výkřik naprostého zklamání. Místo toho se zeptala muže: "A kdo vás najal?"

Podíval se na svoji podložku se sponou. "Jméno šéfa, které jsem dostal, bylo Neferet. Jste to vy?"

Lenobia zavrtěla hlavou. "Ne, ale je to jméno naší velekněžky." Obrátila se na správkyni půdy.

"Gaeo, neobdržela jsi informace, že Neferet bude najímat lidi, aby pracovali ve Škole noci?"

"Dostala jsem tu informaci. Jen jsem nedostala informaci, že si lidé budou uzurpovat moje místo!"

Samozřejmě, že ne, pomyslela si Lenobia chmurně, Neferet nechtěla, aby ani jeden z nás byl připraven na cokoliv, co dělala a ty ochraňuješ tvou trávu a keře a květiny, jako já své koně, čehož si je naše manipulativní velekněžka velmi dobře vědoma.

Lenobia zavrtěla hlavou, rozzlobená na Neferetin mat. "Ne, Gaeo," vysvětlila svým nejrozumnějším hlasem. "Nejsou tady k uzurpování. Jsou tady, aby pomohli."

Lenobia viděla v Gaeiných očích zápas.

Zřejmě, jako sama Lenobia, nechtěla vůbec pomoc lidí, ale jít proti vyhlášce vytvořené jejich velekněžkou a schválenou upíří nejvyšší radou, by ve škole vytvořilo rozkol.

A stará upíří pravda byla neukazovat žádné rozbroje před lidmi. "Ano, dobře, vidím to." Lenobia nechala nějaké napětí ze svého těla vytratit, když se Gaea rozhodla řídit starou upíří radou nad hrdostí a sílou. "Jen jsem byla zachycena nevědomá. Děkuji ti, Lenobie, za pomoc ve vyjasnění mi této situace."

Pak se obrátila k muži a pracovníkům, kteří se za ním nervózně hemžili. Gaea se usmála a Lenobia sledovala, jak tváře mužů malátní a rozšiřují se jim oči, když je plná síla její krásy zasáhla. "Omlouvám se za počáteční zmatek. Zdá se, že došlo k chybě v komunikaci. Projednáme, co přesně bude znamenat vaše práce a jak by bylo nejlepší…"

Lenobia nenápadně ustoupila, když Gaea zahájila dlouhé vysvětlování o časovém rozvržení a sekání trávy a fázích Měsíce.

Travis s ní opět srovnal krok.

Odkašlal si.

Aniž by se na něj podívala, řekla Lenobia: "Jen do toho. Řekněte, co chcete říct."

"No, madam, mě se zdá, že na této škole se děje strašně zmatků s prací."

"Mě se to zdá stejně," řekla Lenobia.

"Vaše šéfka se nezdá být-"

"Neferet není moje šéfka," přerušila ho Lenobia.

"Dobře, přeformuluji to. Zdá se, že moje šéfová hodně najímá lidi, aniž by lidem, které ty nájmy nejvíc ovlivňují, něco řekla. Takže jsem přemýšlel, jestli to má něco společného s drsnými časy, které jste předtím zmiňovala?"

"Mohlo by," řekla Lenobia. Do té doby došli zpět k hlavním dveřím, které vedly do stáje. Zastavila se a otočila k Travisovi. "Měl byste si zvyknout nebýt překvapený zmatkem a chaosem. Okolo může být hodně obojího."

"Ale nedáte mi upřesnění. Mám pravdu?"

"Máte," řekla Lenobia.

Travis si naklonil klobouk dozadu. "Jak o upřesnění těch ptáků s rudýma očima?"

"Krakouni," řekla Lenobia. "Tak se nazývají. Koně nemají rádi je, oni nemají rádi koně. V poslední době už tady způsobili problémy."

"Co jsou zač?" řekl Travis.

Lenobia si povzdechla. "Nejsou lidé. Nejsou ptáci. Nejsou upíři."

"No, madam, to zní, jako by celkově nebyli dobří. Budu střílet, pokud se budou procházet kolem koní?"

"Střílejte, pokud zaútočí na koně." Lenobia se pevně setkala s jeho pohledem. "Moje obecné pravidlo zní: nejprve chránit koně, ptát se až pak."

"Dobré pravidlo," řekl Travis.

"Myslím, že ano." Lenobia pokývla hlavou směrem ke stáji. "Máte tam všechno, co potřebujete?"

"Ano, madam. Bonnie a já toho moc nepotřebujeme." Odmlčel se a pak dodal, "Budete chtít změnit moji spací dobu, aby odpovídala vaší?"

"No, budu chtít změnit váš spánkový vzor, ale budete odpovídat celé škole, nejenom mě," řekla Lenobia rychle, přemýšlejíc, co řekl, že jí zrozpačitěl. "A budete překvapen, jak rychle se Bonnie adaptuje na změnu noci a dne."

"Bonnie a já máme svůj spravedlivý příděl nočních jízd."

"Dobře, pak jste na změny trochu připraven." Nastala trapná chvíle, kdy tam oba prostě stáli a pak Lenobia řekla, "Ach, můj byt je tamhle." Ukázala na vysoké druhé patro nad stájemi. "Zbytek profesorů je tam." Lenobia trhla bradou směrem k hlavnímu areálu budovy. "Raději jsem blíž ke koním."

"Vypadá to, že se shodneme alespoň v jedné věci."

Zvedla obočí v němé otázce.

Travis se usmál. "Preferování koní." Otevřel jí dveře.

Lenobia vešla do stáje a kousek spolu šli, dokud se nedostali ke schodišti, které vedlo do vyššího patra. "Myslím, že se uvidíme za soumraku," řekla.

Travis k ní smekl klobouk. "Ano, madam, uvidíme. Dobrou noc."

"Dobrou noc," řekla Lenobia a pak odspěchala po schodišti, cítíc jeho oči na zádech dlouho poté, co odešla z jeho pohledu.