Škola noci 9-kapitolka 10

KAPITOLA 10

KALONA

 "Co jsi to řekl?" zařval Kalona na krakouna, který se přikrčil a stáhl se od něj.

"Rephaim jeee lidssský chlapec," opakoval Nisroc. Jeho méně vyvinutý bratr, ten, který unikl hněvu měnícího se monstra, se za ním neklidně schovával.

Kalona přecházel po mýtině okolo loveckého posedu. Ještě nezačalo svítat, ale ostatní krakouni, ti, kteří se vrátili z hledání svých bratrů na venkovně v Oklahomě, už byli schoulení v boudě na stromě, skrytí, shrbení a ukrývající se před jeho slídivýma očima. Tyčil se tam a díval se na každého z těch, kdo se vrátil a hledal něco, co sám sobě nebyl ochotný přiznat. Hledal lidskost, hledal syna, se kterým by mluvil, sdílel i plánoval. Ale všichni, se kterými se tady už setkal, byli ukňouraná, hrbící se zvířata. Rephaim z nich byl nejvíc lidský, o tom Kalona přemýšlel snad už tisíckrát od chvíle, kdy Nisroc přistál na mýtině bez jednoho z jeho synů a místo toho přinesl tu neuvěřitelnou zprávu.

Kalona se otočil na Nisroca: "Rephaim nemůže mít lidskou podobu. To je nemožné! Je krakoun, stejně jako ty, stejně jako tví bratři."

"Bohyněěě," zasyčel Nisroc. "Onnnnaaa ho změnila."

Zvláštní, hořkosladký pocit přeběhl Kalonou tam i zpět. Nyx změnila jeho syna ze zvířete na člověka, obdařila ho a udělala z něj chlapce.

Odpustila Rephaimovi? Jak je to možné? Rozpaky téměř nevěděl, co říct, a tak nesmrtelný vyhrkl: "Ty jsi mluvil s Rephaimem?"

Nisroc pokýval obrovskou havraní hlavou a sklonil ji. "Annoo."

"Opravdu řekl, že je v Nyktiných službách?"

"Annnoo." Nisroc se mu uklonil, ale jeho oči byly bystré a lstivé. "Odmítl pro tebe šššpehovattt."

Kalona se na něj ostře podíval a pak pohlédl na potlučeného krakouna, který stál neškodně za ním a najednou si uvědomil, že tam stojí jen jeden bratr, i když měli být dva.

"Kde je --" Kalona se musel pozastavit, aby si vzpomenul, který z jeho synů chybí: "Maion? Proč se nevrátil s vámi?"

"Mrtvý," Nisroc vyslovil ta slova rozhodně, bez emocí.

"Rephaim ho zabil?" Kalonův hlas byl chladný jako jeho srdce.

"Ne. Ten tvor. Zabilho, jo."

"Jaký tvor? Mluv jasně!"

"TsiSgilina stvůra."

"Upír?"

"Ne. Nejdřív člověk, pak býk."

Kalonovo tělo sebou trhlo překvapením: "Jsi si opravdu jistý? To stvoření na sebe vzalo podobu býka? "

"Annoo."

"Spojil se s tím Rephaim, aby na Vás zaútočili?"

"Ne"

"Bojoval proti tomu vedle tebe?"

"Ne. Neudělal nic," řekl Nisroc.

Kalona zaťal čelist a pak ji uvolnil. "Tak co to zvíře zastavilo?"

"Rudá."

"Tak ona a Neferet spolu bojovaly?" Kalona vyštěkl otázku a tiše se proklínal za to, že poslal nižší bytosti, aby se staly svědky toho, co by měl vidět sám.

"Ne. Žádná bitva nebyla. Odletěli jsme."

"Ale říkáš, že býk byl Neferetin tvor."

"Annoo."

"Tak je to pravda. Neferet se oddala Bílému býkovi. " Kalona znovu přecházel. "Nemá představu o síle, kterou probouzí. Bílý býk je Temnota v její nejčistší, nejsilnější podobě." Někde hluboko uvnitř Kalony se něco pohnulo, něco, co se nevynořilo na povrch od té doby, co padl. Na krátký okamžik, jen na délku úderu srdce, starověký válečník bohyně noci, okřídlený nesmrtelný, který bránil svou bohyni proti útokům Temnoty nespočetná staletí, měl automatickou touhu jít za Nyx, aby ji varoval, aby ji chránil.

Kalona setřásl ten směšný impuls téměř tak rychle, jak ho pocítil. Znovu začal chodit. Přemýšleje nahlas uvažoval: "Tak Neferet má spojence, který ji váže k Bílému býkovi, ale musí ho ve Škole noci skrývat jako něco jiného, nebo si mohl vidět přinejmenším začátky hlavní bitvy."

"Annnoo, její kreatura."

Kalona ignoroval Nisrocovy opakované připomínky a stále uvažoval nahlas: "Rephaim vstoupil do služeb Nyx. Ona ho obdařila lidskou podobou." Jeho čelist se zaťala a uvolnila. Pocítil dvojnásobnou zradu, od jeho syna a od bohyně. Žádal, prakticky žadonil, aby mu Nyx odpustila. A jaká byla její odpověď? "Pokud někdy budeš hoden odpuštění, můžeš mě o něj požádat. Do té doby ne."

Vzpomínka na jeho pobyt na Onom světě a jeho setkání s bohyní mu způsobily v srdci hroznou bolest. Místo tohoto cítění, přemýšlení o něm, řízení se podle něj, Kalona otevřel brány vzteku, který vždy vřel těsně pod povrchem v jeho duši. Jak ho hněv zaplavil, smyl pryč ostatní, jemnější, čestnější pocity.

"Můj syn potřebuje dostat lekci o loajalitě," řekl Kalona.

"Loajální jsem!" vykřikl Nisroc.

Kalona stočil opovržlivě rty: "Nemluvím o tobě.Mluvím o Rephaimovi."

"Šššpehovat Rephaim nebude," opakoval Nisroc.

Kalona mu dal facku a krakoun za sebou narazil do svého bratra. "Rephaim toho pro mě v minulosti dělal víc, než že jen špehoval.On byl druhý pár pěstí, druhý pár očí, téměř mé druhé já. To je zvyk, který mám, hledat ho na obloze. A zažitý zvyk je velmi těžké rozbít. Snad ho Rephaim shledává také tak těžkým." Okřídlený nesmrtelný se obrátil zády ke svému synovi a hleděl k východu po zalesněných hřebenech ke spící Tulse. "Měl bych navštívit Refaima. Po tom všem máme společného nepřítele."

"Tsi Sgili?" zeptal se Nisroc, servilně a poslušně.

"To je pravda. TsiSgili. Rephaim by to nenazýval špehováním, pokud by to sloužilo společným cílům, abychom sesadili Neferet."

"Vládnul namísto ní ty bys?"

Kalona obrátil jantarové oči na svého syna. "Ano. Rád bych znovu vládl. Teď si odpočineme. Při západu slunce odjedu do Tulsy".

"Sss námi?" zeptal se krakoun.

"Ne. Ty zůstaneš tady. Pokračuj ve shromažďování mých synů. Zůstaňte skrytí a čekejte."

"Čekat?"

"Na mou výzvu. Až zavelím těm, kdo mi zůstali věrní a budou po mém boku. A ti, kteří nebudou, budou zničeni, bez ohledu na to, kdo jsou. Pochopil si, Nisrocu?"

"Annnoo."

Refaim

"Tvoje kůže je tak měkká." Rephaim přejížděl prsty dolů po křivkách nahých zad StevieRae, užaslý radostí, že se mu dostalo schopnosti držet ji v náručí a tisknout jeho tělo, jeho úplně lidské tělo, proti jejímu.

"Líbí se mi, že si myslíš, že jsem tak mimořádná", usmála se na něj StevieRae trochu plaše.

"Ty jsi mimořádná," řekl. Pak si povzdechl a začal se od ní opatrně vyprošťovat. "Brzy bude svítat. Musím jít nad zem."

StevieRae se posadila a sevřela v náručí silnou přikrývku, která zakrývala postel v jejím překvapivě hezkém malém tunelovém pokoji, aby si zakryla svá nahá prsa. Zamrkala na něj velkýma modrýma očima. Její vlasy byly rozcuchané a kudrnaté a rámovaly jí obličej tak, že vypadala jako mladá nevinná dívka. Rephaim si natáhl džíny a pomyslel si, že ona je ta nejkrásnější věc, jakou kdy viděl. A její další slova mu probodla srdce.

"Nechci, abys šel, Rephaime."

"Víš, že ani já nechci, ale musím."

"N-nemůžeš prostě zůstat tady ? Se mnou," zeptala se váhavě.

Povzdechl a sedl si nakraj postele, kterou ještě před chvílí sdíleli. Vzal ji za ruku a propletl své prsty s jejími. "Zavřela bys mě do klece?"

Cítil, jak sebou její tělo trhlo, jako v šoku, nebo to byl odpor?

"Ne! Nemyslela jsem to tak. Myslela jsem, no, že bys možná mohl zkusit být přes den tady. Mám na mysli, co když se budeme pořád držet za ruce, jako teď, dokud se nepřeměníš ?"

Smutně se na ni usmál. "Stevie Rae, havran nemá ruce. Tohle," přitiskl dlaně proti ní: "budou velmi brzy pařáty. Za velmi krátko budu zvíře. Nebudu tě znát."

"Dobře, tak co kdybych držela ruce kolem tebe? Možná by ses té doby nebál. Možná, že by ses stočil vedle mě do klubíčka a zůstal tady a taky spal. Myslím, že taky musíš někdy spát, ne?"

Rephaim o tom přemýšlel, než jí odpověděl, a pak se začal pomalu snažit vysvětlit jí nevysvětlitelné. "Musím spát, StevieRae, ale nepamatuju si nic z doby, kdy jsem havran." Nic jiného než utrpení fyzické změny a téměř nesnesitelnou radost z větru na mých křídlech, ale nemohl říct StevieRae žádnou z těchto věcí. Ublížil by jí tím. Mohlo by ji to vystrašit. Takže místo syrové pravdy, řekl jí takovou verzi, která vypadala civilizovanější, pochopitelnější. "Havran není domácí mazlíček. Je to divoký pták. Co kdybych zpanikařil a ve snaze uniknout bych tě nějak zranil?"

"Nebo sebe," řekla StevieRae vážně. "Chápu to. Opravdu ano. Jen se mi to prostě hodně nelíbí."

"Ani mě ne, ale myslím, že to je smysl toho, co ze mě Nyx udělala. Platím tak za důsledky mých minulých činů." Vzal její sladkou, jemnou tvář do dlaní a přitiskl rty na její, šeptajíc: "To je cena, kterou jsem ochoten zaplatit, protože na druhou stranu, ta dobrá část mi dává hodiny, které si ukradneme spolu, když jsem člověk."

"Nekrademe je!" řekla StevieRae vážně. "Nyx tě jimi obdařila za dobrou volbu, kterou jsi provedl. Následky jdou oběma směry, Rephaime. Mohou být dobré a špatné."

Nějak se stalo, že se jeho srdce cítilo lehčí a on se usmál a znovu ji políbil. "Budu si to pamatovat."

"Chci, aby sis zapamatoval ještě něco jiného. Udělal jsi dnes dobrou věc, když ses neobrátil ke svým bratrům zády." Její prsty tahaly za blonďaté lokny a on věděl, že bez ohledu na to, co říkala, to pro ni bylo těžké, takže i když se potřeboval dostat mimo tunely, dostat se nahoru k čekající obloze, zůstal sedět vedle ní s její rukou ve své, zatímco ona pokračovala. "Je mi líto, že byl tvůj bratr zabit."

"Děkuji," řekl tiše, sotva věříc svému hlasu.

"Přišli ke Škole noci, abys s nimi odešel, že?" zeptala se.

"Ne tak docela. Otec je poslal najít mě, ale ne aby mě vzali pryč." Rephaim se odmlčel, nebyl si jistý, jak vysvětlit StevieRae zbytek. Nemluvili spolu o jeho bratrech, když byli konečně sami - příliš se toužili dotýkat, být blízko, milovat se.

StevieRae mu stiskla ruku. "Můžeš mi to říct. Věřím ti, Rephaime. Prosím,věř mi taky."

"Věřím!" zvolal, nenáviděl bolest, kterou viděl v jejích očích. "Ale musíš pochopit, že i když se mě Otec zřekl, nic to tady nemění." Dotkl se své hrudi nad srdcem. "Navždy budu jeho syn. Půjdu cestou bohyně. Budu bojovat za Světlo a za to, co je správné. Budu tě milovat. Vždycky. Ale musíš pochopit, že někde uvnitř mě ho budu také vždycky milovat. Že jsem se stal člověkem, mě to naučilo."

"Rephaime, musím ti říct něco, co možná nezní dobře, ale myslím, že to potřebuješ slyšet."

Přikývl. "Jen do toho. Řekni mi to."

"Předtím, než mě označili, jsem chodila do školy s dívkou jménem Sallie. Její máma utekla a opustila ji i jejího tatínka, když jí bylo asi deset, protože byla v podstatě jen naprosto obyčejná děvka a nechtěla mít zodpovědnost za výchovu dítěte. Sallie skutečně zle ranilo, když její máma odešla, i když se její táta snažil udělat pro ni to nejlepší. Ale nejhorší část celé věci byla, že její máma nezůstala pryč dlouho. Vrátila se, a jak moje máma byla zvyklá říkat, všechno se podělalo."

Vrhl na ni tázavý pohled a StevieRae řekla: "Promiň, to znamená, že se její máma vrátila asi jen proto, aby s ní otřásla, aby udržela celý Sallin život naplněný hloupými dramaty a tak, protože byla sobecká a hloupá a pěkně podělaná."

"Co se stalo s tou dívkou Sallie?" zeptal se Rephaim.

"Když mě označili a odešla jsem ze školy, byla na cestě podělat to, jako to podělala její máma, protože neměla sílu říct své mámě, aby zůstala stranou. Sallie pořád chtěla, aby její máma byla dobrý člověk, milovala ji a starala se o ni, a to i přesto, že to prostě bylo nemožné." Stevie Rae se zhluboka nadechla a vydala dlouhý povzdech. "Co se snažím říct, a pravděpodobně ti to nedělá dobře, je to, že se budeš muset rozhodnout, jestli to chceš zpackat jako tvůj táta, nebo jestli opravdu chceš začít nový život."

"Už jsem zvolil nový život," řekl.

Stevie Rae se setkala s jeho očima a smutně zavrtěla hlavou. "Ne ve všem."

"Nemůžu ho zradit, Stevie Rae."

"Nežádám tě o to. Všechno, o co tě žádám je, abys ho nenechal ti to podělat."

"Chtěl, abych pro něj špehoval. To je to, co poslal moje bratry, aby mi řekli. Řekl jsem Nisrocovi ne." Rephaim řekl ta slova rychle, jako by je tím mohl zbavit jejich hořké příchuti.

Stevie Rae přikývla. "Jo, vidíš, snaží se to podělat."

"Já to vidím, i když není jednoduchá věc se na to dívat. Nemůžeme o něm chvíli nemluvit ? Tohle všechno je pro mě nové. Musím přijít na to, jak najít v tomhle světě své místo." Rephalim se upřeně díval do laskavých očí Stevie Rae, snažil se, aby pochopila. "Byl jsem s otcem po stovky let. Bude to nějakou dobu trvat, než si zvyknu nebýt po jeho boku, na jeho straně."

"To dává smysl. A co tohle: Řeknu Zoey a zbytku party, že tu tví bratři byli, abys věděl, že by tě Kalona vzal zpět, pokud bys řekl, že jsi udělal chybu. Řekl jsi ne, takže právě odcházeli, když je Drak a ten kluk Aurox uviděli. To je pravda, že jo?"

"Ano. A co ten zbytek, část o tom, že mě otec žádal, abych pro něj špehoval?"

"No, můžu ti říct, že se vsadím, že by se skoro všechny údaje Kalona pokusil použít proti nám, pokud ho necháš. Pokud mu to nedovolíš, tak si nemyslím, že pro ně bude velký problém, když to vynechám."

"Děkuju ti, StevieRae." Usmála se. "Žádný problém. Jak jsem řekla,věřím ti."

Znovu ji políbil, ale pak už začal pociťovat až příliš známé píchání na kůži, jako by se jeho peří formovalo, rostlo a tlačilo, aby bylo volné. "Musím už jít." A tentokrát rychle odcházel z místnosti. Mohl za sebou slyšet, jak začíná vstávat z postele, a když se ohlédl, oblékala si tričko a rozhlížela se po svých džínech. "Ne," řekl rozhodněji, než měl v úmyslu, ale bolest už začala procházet jeho tělem a věděl, že nemá moc času. "Nechoď se mnou. Musíš se setkat se Zoey."

"Ale to můžu pot-"

"Nechci, abys viděla, jak se ze mě stává zvíře!"

"Je mito jedno," řekla a podívala se, jako by měla slzy na krajíčku.

"Ale mě ne. Prosím. Nenásleduj mě." Bez dalšího slova se sehnul pod deku, která sloužila jako dveře zakrývající pokoj StevieRae. V době, kdy dosáhl kovových schodů, které vedly z tunelů a do suterénu, už Rephaim běžel. Pot mu lil z těla a musel zatnout zuby, aby nekřičel kvůli spalujícímu utrpení ze změny, která ho svírala. Sprintoval přes suterén a otevřel mříže dokořán, právě když slunce vyšlo na horizontu, a s výkřikem, který se proměnil na křik havrana, jehotělo změnilo tvar a tmavý havran, který neměl žádné vzpomínky na chlapce, se vrhl do svůdné, čekající náruče ranní oblohy.

Stevie Rae

StevieRae za ním nešla, ale dooblékla se. Také si otřela oči, než opustila místnost a vydala se opačným směrem než Rephaim a zamířila do centra tunelů depa, do malé slepé uličky, kterou změnili na kuchyni a počítačové centrum. Mountin Dew (limonáda),pomyslela si a potlačila zívnutí. Potřebuju některý kofein a cukr.

Zahnula za roh a ospale se usmála na Damiena, Zoey, Afroditu a Daria. Ti čtyři seděli kolem stolu naloženého knihami uprostřed kuchyně.

"V lednici je spousta limonády," řeklaZoey mávajíc k jedné ze dvou velkých chladniček za ní.

"I jiné než jen hnědé?"

"Je tam hnědá, zelená a čirá. Jo, a nějaké vymačkané pomeranče, protože Kramisha řekla, že si myslí, že je to zdravé," řekla Z.

"Což je blbost," řekla Afrodita a obrátila láhev s vodou z Fuji. "Vyber si vodu. Po všem ostatním ztloustneš. No, až na krev." Odmlčela se a její krásná tvář se protáhla odporem. "Nevím kolik kalorií obsahuje a od chvíle, kdy jsem přestala být mládětem, už na to ani nechci myslet."

StevieRae otevřela lednici a zírala na naložený vnitřek. "Odkud se tu všechny ty věci vzaly?"

Zoey si povzdechla. "Kramisha. Řekla, že místo třetí hodiny šla "obhlédnout terén," odcitovala Z "na Utica Square a jen náhodou narazila na nějaké lidi z noční směny, doplňující regály v Pettyho potravinách."

StevieRae vykoukla přes dvířka lednice na Z. "Uh-oh. Ona, červený upír, je ovlivnila?"

"Rozhodně je ovlivnila," řekl Damien. "Jak jinak by sem dolů všechno to jídlo dodali. Dokonce je přemluvila, aby přinesli tenhle stůl z jednoho z jejich koutků s vystavenými vzorky potravin."

"Nekrmila se na nich, že ne?" zeptala se StevieRae a zkřížila prsty za zády.

"Ne, ale ani jim nezaplatila," řekla Afrodita. "Prostě splnili její požadavky a potom odešli a zapomněli nato. Myslím, že ji vezmu s sebou do New Yorku, až bude mít příště YoanaBaraschi přehlídku kabelek."

"Ne,"řeklaZoey. "Rozhodně ne." Pak se podívala na StevieRae. "Jsi opravdu vzhůru ? Starka všechna červená mláďata, včetně slečny Kramishi splníte-moje-požadavky tvrdě spí."

StevieRae popadla Mountain Dew (limonádu) a připojila se k nim u stolu, dosedla těžce a zívala.

"Jo, stěží. Tady je jednodušší zůstat přes den vzhůru, ale musím říct, no, jsem docela svinsky unavená. Stark už spí?"

"Jo." StevieRaesi pomyslela, že Z vypadá ustaraně. "Má problémy se spánkem, no, vždyť víte, od té doby, co se vrátil z Onoho světa. Takže když odpadl, nechala jsem ho na pokoji."

"Bude to chvíli trvat, ale brzy se vrátí do normálu," řekla StevieRae.

"Doufám, že ano," zamumlala Zoey a kousla se do rtu.

"Když už mluvíme o klucích, je z toho tvého pták?" zeptala se jí Afrodita.

"Ano." StevieRae přimhouřila oči. "A nechci o tom mluvit."

"Ale my potřebujeme přesně vědět, proč byli krakouni dneska ve škole," řekl Darius ne zrovna vlídně: "a protože Refaim není schopen odpovědět na naše otázky, doufáme, že ty ano."

"Myslela jsem, že toto setkání je o záležitosti Pravého zraku," řekla StevieRae s pocitem, že musí Rephaima bránit.

"To je, ale je to také setkání na dohnání restů," Damien řekl. "Myslím, že jedno potřebujeme, ne?"

Nebyl prostě žádný způsob, jak se s Damienem dohadovat, zvláště když na tvář nasadil ten sladký, starostlivý výraz. StevieRae se mu podívala do očí. "Jo, myslím, že ano.Tak pro začátek, jak se držíš?"

Damien několikrát zamrkal, jako by byl tou otázkou překvapen, takže se StevieRae cítila jako blbec. Jak mohla do hajzlu zapomenout, že Damien jen před pár dny ztratil přítele?

"Dnes ve škole to bylo lepší. Připadalo mi to jako krok směrem k normálu." Damien mluvil pomalu a opatrně, jako by musel přemýšlet o každém slovu. "Jack mi strašně chybí. Ve skutečnosti, a vím, že to může znít bláznivě, ale stále jsem čekal, že ho uvidím za každým rohem chodby."

"To není bláznivé," řekla Zoey. "Taky jsem pořád čekala, že Heatha uvidím. Je to těžké a prostě špatně, když někdo zemře příliš brzy. " Všichni sledovali, jak Z přebíhají přes tvář různé výrazy, a pak dodala: "Taky moje máma. Vím, že jsem od loňského roku byla ve Škole noci, a i předtím jsme si nebyly zrovna blízké, ale je těžké opravdu pochopit, že je mrtvá. Takže chápu, jak to s Jackem myslíš."

"Tohle to taky zlepšuje," řekl Damien. "skutečnost, že vy ostatní chápete, jaké to je ztratit někoho blízkého." usmál se na StevieRae. "Tak, moje odpověď na tvou otázku je, že se držím, jak lze čekat."

"Dobře. Další otázka, vlastně zpátky k původní otázce," řekla Afrodita. "Co dělali ptačí hoši ve Škole noci?"

"Poslal je Kalona. Měli vyřídit Rephaimovi, že ho tatínek vezme zpátky, jakmile připustí, že udělal chybu, když si vybral mě a bohyni." Stevie Rae zavrtěla hlavou. "Někdy si myslím, že je Kalona naprosto hloupý."

"Co tím myslíš?" zeptala se Z.

"Kruci, Rephaim není můj oficiální přítel ani měsíc. Člověk by si myslel, že jeho táta by nám nejméně měl dát příležitost poprvé se pohádat, než spustí, óóó, udělal jsi chybu."

"Co přesně Rephaim opověděl?" zeptal se Darius.

"No,co myslíte, že to bylo? Propána, pořád je tady." Stevie Rae cítila, jak v ní roste vztek. "Řekl jim, aby Kalonovi vyřídili, že neudělal chybu a nevrátí se zpět. Tečka. Konec."

"Jo, ale je to tak?" odvětila Afrodita.

"Je to jak?" zeptala se.

"Je to konec? Nebude Kalona kroužit okolo a pokoušet se dostat Rephaima od Světla nebo něco podobného?"

"A co když ano? Rephaim už není v jeho týmu. Už tam není dlouhou dobu."

"Když to říkáš."

"Tak to říká on!" StevieRae měla pocit, že exploduje. "Tak to říká jeho táta. Tak to říkají jeho bratři. Dokonce i Nyx to říká! Do háje, bohyně se ukázala a odpustila mu. Co sakra musí Rephaim udělat, aby vám dokázal, že se změnil?"

"Hele, nikdo neříká, že musí Rephaim něco dokazovat," řekla Zoey a vyslala k Afroditě pohled, který říkal, moc mi nepomáháš. "Ale potřebujeme vědět, jestli se něco děje s Kalonou a krakouny."

"Z, nic se s nimi neděje. No, kromě toho, že Rephaimovi opravdu ublížilo, že ten zatracený Býčí kluk zabil jednoho z nich. Vážně, lidi, jeho bratři nechtěli udělat nic víc, než s ním mluvit. Drak se objevil, samozřejmě naštvaný, ale to jsme kvůli Anastasii všichni. Přesto se krkouni pouze bránili. Aurox je ten, koho bychom se na to měli ptát."

"Jo, jenže tu nemáme Auroxovy odpovědi a měli bychom mít odpovědi od Rephaima," řekla Afrodita.

"Dala jsem vám jeho odpovědi." Protože už svítalo a cítila se tak slabá a unavená, StevieRae automaticky začala vytahovat sílu od Země. Ne aby opravdu Afroditu zranila, ale ta dívka rozhodně potřebovala pěkně plácnout.

"Hej, ty zeleně záříš," řekla Z.

"No, jsem naštvaná!" StevieRae viděla, jak se Darius pohnul blíže k Afroditě, která ji opravdu naštvala. "Víš co, Darie, potřebuješ sebe kontrolu. Všichni tady jsme na stejné straně, ale to neznamená, že bychom na sebe jednou za čas nemohli být naštvaní."

"Myslím, že tohle můžeme všichni pochopit. Je to tak, Darie?" řekl Damien jeho nejrozvážnějším, co nejvíce uklidňujícím hlasem.

"Ano, samozřejmě,"řeklDarius.

Afrodita si odfrkla.

"Takže, v podstatě, Rephaim řekl Kalonovi ne, a krakouni byli jen poslové," řekla Z. "Je to tak?"

"Zcela správně," řekla Stevie Rae.

"Dobře, pojďme se přesunout k tématu Pravý Zrak." Zoey se podívala na Damiena. "Chceš shrnout, co si zjistil?"

"Jo, ale moc toho není. Je tu k tomu jen pár odkazů v učebnici pro pokročilé. V podstatě, je to vzácné a už se to dlouho nestalo. Jako že více než pár stovek let. Je to frustrující, protože tu o tom není dost dokumentace, ale z toho, co jsem mohl najít, to vypadá, že mládě nebo upír nadaný Pravým Zrakem - a mimochodem, jsou to obvykle upíři - má schopnost vidět pravdu o lidech."

"To je šikovný malý dárek," řekla Afrodita.

"Člověk by si to myslel, ale problém je, že "vidění" je jen tak přesné jako obdařená osoba," řekl Damien.

"Co?" řekla Zoey.

"Dobře, je totakhle: Shaylin musí svůj dar dobře používat. Ona musí pochopit, co vidí a přesně to interpretovat," řekl Damien.

"A když to nezvládne, je to jen chomáč barev?" zeptala se Zoey.

"Hůř," odpověděl Damien. "Protože s Pravým Zrakem to nikdy není jen chomáč barev. Všichni víme, že vidí dovnitř, do něčí duše." Zavrtěl hlavou. "V té učebnici byly útržky příběhů o tom, jak byl Pravý Zrak nepochopený a zneužitý. Může to být špatné, opravdu špatné."

"Co pokyny nebo pravidla, nebo kdoví co ještě?" zeptala se Z.

"Žádné. Pro každého, kdo má Zrak, je to jiné," řekl Damien.

"Takže pouze střílíme na slepo," řekla StevieRae a cítila se naprosto ohromená. "Znovu."

"Myslím, že to zcela závisí na tom, jaký člověk Shaylin je," řekl Damien.

"Je spárovaná s Erikem, což není žádné skvělé znamení." zkonstatovala Afrodita.

"Hele, někteří z nás, kteří byli kdysi spárováni s Erikem, dopadli dobře," řekla Zoey. "A navíc, dívka, která může vidět jeho pravou tvář, by pro něj mohla být opravdu dobrá."

Afrodita odfrkla. "Jestli ho může opravdu přeložit správně nebo cos tím chtěla říct."

"Chci věřit, že může," řekl Damien.

"Jo, já taky," řekla Stevie Rae, ale o čem doopravdy přemýšlela, byl Rephaim a Kalona. Prosím, Nyx, ať je Rephaim schopen vidět pravdu. Když poslala vroucí, ale tichou modlitbu, zvedla oči a setkala se s pohledem její BFF.

"Taky chci věřit," řekla Zoey tiše, jako by Stevie Rae mohla číst v mysli.

"No, já chci věřit, že když vyjdu z tohohle pokoje a na konec chodby, budu okamžitě převezena do apartmá v hotelu Ritz-Carlton na Kajmanských ostrovech. Chápu, že vy ostatní jste hendikepováni sluncem, ale já bych si dala trochu koktejlu a zapečený koláč." Afrodita se zarazila a poslala Dariovi sexy úsměv. "Postarám se o koláč, pokud zvládneš koktejl."

Stevie Rae vstala a zívla. "Dobře, ještě než budete všichni úplně nechutní, jdu se projít ven. Uvidíme se všichni za soumraku."

"Fuj, škola a ne Ritz. Dvojité fuj, realita," řekla Afrodita. "Bohyně, jsem ráda, že je zítra pátek." Zvedla své blond obočí na Zoey. "Mohu ti slíbit, že tenhle víkend seriózně nakoupím a vymaluju. Boj se zlem, Temnota i ostatní budou muset počkat."

"Hele, když už mluvíme o pokojích, ví někdo, kam dal Erik Shaylin?" zeptala se Stevie Rae přes další velké zívnutí.

"Do pokoje Elizabeth bez příjmení," řekl Damien.

"Trochu strašidelný," řekla Stevie Rae.

"Nevypadá jako když to tam používala," řekla Afrodita.

"Jdu si lehnout," uvedla Z. "Dobrou lidi."

Každý jí popřál "dobrou", ale Stevie Rae ji sledovala, jak jde pomalu směrem dolů k Dallasovu starému pokoji, ze kterého si ona a Stark udělali jejich vlastní. Její kroky byly pomalé a její ramena shrbená, jako by se snažila na nich unést příliš velkou váhu.

Stevie Rae si povzdechla. Přesně věděla, jak se Z cítila.