Jack
"Běnko, co je ti ty moje krásko? Proč se dnes chováš tak divně?" Jack vytáhl hromadu fialových origami papírů a snažil se je z psího zadku dostat na dřevěnou stoličku, která mu sloužila jako odkládací stolek a stojan na meč. Velký pes se rozzlobil. Bouchl ocasem o zem a posunul se blíže k Jackovi. Povzdechl si a věnoval jí láskyplný, ale podrážděný pohled. Nemusíš být vázána ke mně. To je vpořádku. Já jsem jen na ozdobu.
"Dnes je na tobě více než závislá." řekl Damien, který seděl se skříženýma nohama na trávě vedle Jacka.
Jack přestal pracovat na skládání papírů do tvaru meče a pohladil Běnku po její měkké hlavě. "Myslíš, že cítí, že S-T-A-R-K ještě není na 100 % vpořádku? Myslíte si, že ví, že se zítra nevrátí?"
"No možná, je mimořádně inteligentní, la emyslím, že se více bojí o tebe, když tě vidí jak tam lezeš, než o Starkovu únavu a opoždění."
Jackovi se klepaly prsty při pohledu na osm a půl metrový žebřík, který byl připravený.
"No, není nic kvůli čemu bych se o Běnku nebo o tebe nebál. Ten žebřík je naprosto bezpečný¨. Má dokonce zvláštní držení - odjištěná západka, která ho dělá naprosto bezpečným."
"Já nevím je to hrozně vysoko."řekl Damien a podíval se na nejvyšší příčky žebříku.
"No není to tak špatné. Plus to není jako stoupání na vrchol - nebo alespoň ne moc. Tento strom má teď měkké a visící větve. Víte od té doby co ho někdo nahoře praskl." Jack poslední větu zašeptal.
Damien si odkašlal a dal velkému dubu, na kterém seděli, varovný pohled.
"Dobře,nenaštvěte se, ale já s vámi opravdu potřebuji mluvit a výběru konkrétního místa k Zoeyinu oslavnému rituálu."
Jack zvadl ruku, dlaní, v univerzálním signálu k zastavení. "Já už vím, že lidé budou mít problémy s tímto místem. Právě jsem došel k názoru, že mé důvody pro to jsou lepší, než důvody proti tomu."
"Zlato, ty máš vždy ty nejlepší úmysly." Damien chytil Jackovu ruku a držel ji v těch svých. "Ale myslím, že tentokrát budeme muset zvážit, že byste mohli být jediní, kdo uvidí něco pozitivního na tomto místě. Profesorka Nolanová a Loren Blake byli zabiti zde. Kalona tady utekl ze země, roztrhl ji a roztříštil strom. Toto místo necítím jako slavnostní."
Jackova volná ruka se vztahovala na Damiena. "Toto je místo síly že?"
"Správně." řekl Damien
"A síla není negativní nebo pozitivní v nevyužité podobě. Jen trvat na těchto vlastnostech, když převezmeme vnější síly a ovlivnit to. Správně?"
Damien se odmlčel, uvažoval a pak neochotně přikývl. "Ano, předpokládám, že máš znovu pravdu."
"No mám pocit, že síla v tomto místě - ten roztříštěný strom a prostor zde u východní zdi - byla zneužita. Je třeba šance, aby se znovu použila pro dobro a světlo. Chci tomuto mástu dát šanci; Já musím. Něco ve mně říká, že musím být tady, Zoeyin oslavný rituál připravit pro její návrat a to dokonce i když ona a Stark přijedou později."
Damien si povzdechl. "Víš, že budu vždy věřit tvým pocitům."
"Takže mě v tom budeš podporovat? I když si každý říká, že tvůj přítel je blázen?"
Damien se na něj usmál. "Každý neříká, že jsi super blázen. Říkají, že tvá horlivost je třeba k dekocari a organizaci tvého zkaženého ůsudku."
Jack se zasmál. "Vsadím se, že neřekli horlivost a zkažené."
"Jejich slova byla synonyma, jen horší."
"To je můj Damien-slovní odborník!"
"A to je můj Jack-optimista!" Damien se naklonil k Jackovi a nežně ho políbil na rty. "Tady udělejte co musíte. Já vím, že Zoey bude vděčná, až se konečně dostane domů." Zastavil, smutně se usmál do věrných Jackových očí a dodal: "Miláčku, chápeš, že Zoey se pravděpodobně nevrátí za chvíli? Vím, co ti řekl Stark, a já jsem nemluvil ao A do Z, ale Afrodita říká, že Zoey není sama sebou, že ve skutečnosti nezůstává na Skye kvůli Starkovi. Zůstane tam proto, že je odpojen od okolního světa."
"Já tomu prostě nevěřím, Damiene," řekl Jack pevně
"Já tomu nechci věřit, ale faktem je, že Zoey se nevrátí s Afroditou a Dariem a nikdy nemluví o tom kdy se vrátí. Pak je tu celá ta věc s Heathem. Zoey se vrátí do Tulsy a bude muset čelit tomu, že Heath tu není a už nikdy nebude. "
"Je to strašné, že?" řekl Jack
Jejich oči se setkaly v dokonalém porozemění. "Ztráta někoho, koho milujete je hrozná. Zoey se musela změnit,"
"To samozřejmě ano, ale je stále naší Z. Mám silný pocit, že ona bude doma dřív než si myslíte," řekl Jack.
Damien si povzdechl. "Doufám, že máš pravdu."
"Hele, parto, dokonce jste přiznaly, že mám pravdu. Uvidíme se se Zoey brzo. Vím to,"
"Dobře, dobře. Budu ti věřit, ptorože mám rád svůj pozitivní přístup."
"Jack se usmál a dal mu rychlou pusu. "Děkuji vám!"
"No ať už se Z. Vrátí za týden nebo za měsíc, pořád si nejsem jistý, že je to na 100 % dobrý nápad, aby visel papír ve tvaru meče venku na stromě, když nevíte, kdy budou tyto dekorace potřeba. Co když bude zítra pršet?"
"Oh, nechci je všechny zavěsit až nahoru, to by bylo hloupé. Jen jsem dělal na pár zkoušku pro jistotu, jestli jsem je udělal tak dokonale, že budou dobře viset."
"Tak proč tady máš skotský meč? Vypadá strašně ostrý a no, je vystavěně opřený o stůl, a tak. Už je konec."
Jackův pohled následoval Damieono je konec tam, kde byl dlouhý stříbrný meč, rukojeť dole na zemi, čepel nádherně se lesknoucí v zářícím mihotavém plynovém osvětlení, které svítí ve škole noci.
"No, Drak mi dal přísné instrukce, které jsem poslouchal i když jsem se zorptyloval tím, jak smutně se na mě díval. Víte, nemyslím si, že dělá dobře." Jack řekl poslední část věty tlumeným hlasem, jakoby nechtěl, aby ho Hraběnka slyšela.
Damien si povzdechl a propletl si ruku s Jackem. "Také si nemyslím, že dělá velmi obře."
"Ano, on mi říkal věci o nezapíchávání špičatých částí meče do země, protože by se ztupil nebo tak něco. Myslel jsem na to, jaké má kruhy pod očima." řekl Jack.
"Miláčku já si nemyslím, že moc spí." řekl smutně Damien.
"Neměl jsem fo otravovat s půjčením meče, ale já chtěl použít skutečný příklad pro vytvoření origami a ne jen obrázek."
"Nemyslím si, že jsi Draka obtěžoval. Anastasiina smrt je něco, s čím se musí Drak vypořádat. Je mi líto, že to takhle říkám, aleneexistuje nic co můžeme neb onemůžeme udělat, abychom to změnili. A vůbec, měl jsi výborný nápad. Tvoje origami vypadá velmi realisticky."
Jack se radostí zavrtěl. "Oooh, opravdu si to myslíš?"
Damien ho objal a přitiskl si ho k sobě. "to víš, že ano. Jsi nadaný malíř Jacku."
Jack se k němu přitulil. "Děkuji. Jsi ten nejlepší přítel."
Damien se zasmál "To není těžké být s tebou. Hej, budete potřebovat pomoct se skládacími meči?"
Byl to Jack, kdo se opět zasmál "Ne v současné době nejsi dobrý ve skládání, takže si myslím, že origami není jedním z tvým mnoha talentů. Ale mohl bych tě využít na něco jiného." Jack se podíval na Hraběnku, pak se sklonil blíže k Damienovi a zašeptal mu: "Šel by si s ní na procházku. Nechce mě nechat napokoji a stále mi zasahuje do práce."
"Dobře, žádný problém. Chystal jsem se jít běhat. Víš co se říká? Baculatý gay není šťastný gay. Můžu s ní uběhnout několik koleček. Bude tak vyčerpaná, že na tobě nebude závislá."
"To je tak roztomilé, že běháš."
"Neříkej, když jsem potom horký a zpocený."řekl Damien, vstal a ulovil Hraběnčino vodítko z tmavé zimní trávy.
"Hele, někdy tě mám rád horkéh oa zpoceného,"usmál se na něj Jack.
"Tak snad se potom nebudu sprchovat,"řekl Damien.
"Možná, že je to opravdu dobrý nápad,"řekl Jack.
"Nebo možná by si měl jít do sprchy se mnou."
Jackův úsměv se rozšířil. "Tak to je snad víc než opravdu dobrý nápad."
"Koláčku,"řekl Damien a hluboce ho políbil.
"Lingvisto,"řekl Jack než hi políbil.
Hraběnka se mezi nimi rozzlobeně zavrtěla, kývla a začala oba olizovat.
"Oh, hodná holka. Taky tě máme rádi."řekl Jack a políbil Hraběnku na jějí hebký čumák.
"Pojď, půjdeme si dát nějaké cvičení ať zůstaneme štíhlí a atraktivní pro Jacka,"prohlásil Damien a táhl velkého psa na vodítku za sebou, ale s jasnou váhavostí.
"To je v pořádku. Brzy se vraťte,"řekl Jack.
"Jo, uvidíme Jacka brzy Běnko."
"Ahoj,"volal na ně Jack. "Miluju vás oba!"
Damien se otočil, zvedl Hraběnce packu, zamával s ní na Jacka a řekl : "Milujeme tě taky!" Pak běžel pryč, Hraběnka vzrušeně štěkala a Damien předstíral, že jí pronásleduje.
Jack sledoval jak jdou. "Jsou ti nejlepší vůbec,"řekl tiše.
Meč, který udělal jako poslední, byl poslední z pěti, které udělal. Jeden pro každý z živlů pomyslel si Jack. Pověsím těchto 5 na zkoušku.
Jak uřízl vlasec a dodělal poslední z pěti mečů, Jackovi oči pokračovaly vzhůru a hledaly správné místo, na které by zavěsil ozdoby. Ale nemusel hledat dlouho. Strom vypadal jakoby mu ukazoval, kam to bude nejlepší. Silný kmen byl rozdělen téměř na dva, což větve po stranách masivního starého dubu naklánělo těsně nad zemí ,kde předtím Kalona utekl. Na nejnižší větev nemohl jeho dvace stop dlouhý žebřík dosáhnout a tak dal nyní osm stop dlouhý žebřík více než dost vysoko.
"Tam nahoře, až tam by měl být první z nich, tak dotoho."Jack se díval rovnou z místa, kde seděl u stolu na jednu z hlavních větví stromu, která visela přímo nad ním, jako ochranné rameno. "Je to ideální, protože tobude viset přímo nad místem, kde jsem udělal všechny meče."Jack si přitáhl žebřík blíže ke stolu a držel první z pěti papírových mečů na dlouhém vlasci, který byl spojen s rukojetí. "Ach oopsie, skoro jsem zapomněl. Musím si to vyzkoušt,"řekl si sám sobě, zastavil ránu ovládacích prvků
Něco se uvnitř mě změnilo.
Něco je jinak.
Přestal jsem hrát podle pravidel.
To je hra někoho jiného.........
Rácheliným hlasem začala píseň, silně a jasně. Jack se jednou nohou zastavil na spodní příčce žebříku a když Kurt převzal texty, upíval s ním. Jeho sladký tenor zněl notu po notě.
Příliš pozdě na druhý odhad.
Příliš pozdě na to jít spát........
Jack se přesunul nahoru po žebříku. Jak on a Kurtis zpívali a pžedstíral, že šplhá nahoru po schodech do haly městského koncertního rádia, kde the Glee vystoupil letos na jaře na svém turné.
Je na čase věřit svým instinktům
Zavírám oči: a přišel pád.
Vylezl na poslední příčku žebříku, zastavil se a začal první refrén s Kurtem a Rachel, zatímco se natáhl a natáhl rybářskou návnadu přesholou zimní větev.
Bruokal si spolu s Rachel další řádky, čekání na Kurta je další část, když jeho pohled zachytil rozpůlený kmen stromu. Jack zalapal po dechu. Byl si jistý, že právě tam viděl obraz dokonalé ženy. Obraz byl temný a nejasný, ale jako Kurt zpívá o ztrátě lásky, kterou usoudil, že by prohrál, tak se žena stávala jasnější, větší a výraznější.
"Nyx,"zašeptal omráčený Jack.
Jako kdyby zvedla závoj byla najednou žena úplně vidět. Zvedla hlavu a usmála se na Jacka, jak nádherně krásná, i když zlá.
"Ano malý Jacku. Můžeš mě oslovovat Nyx."
"Neferet, co tady děláš?"otázka z něj vzplanula než o tom stačil popřemýšlet.
"Vlastně v těto chvíli jsem tady kvůli tobě."
"M-mě?"
"Ano, jak vídíš, potřebuji tvou pomoc. Vím, jak moc chceš pomoci druhým. To je důvod, proč jsem přišla Jacku. Nehtěl by jsi udělat něco pro mě? Můžu ti slíbit, že ti ukážu tvojí chvíli."
"Ukázat? Mojí chvíli?"jack nesnášel, když jeho hlas zněl skřiplavě.
"Chci říct, že pokud uděláš něco pro mě, udělám já něco pro tebe. Byla jsem pryč ze Školy noci příliš dlouho. Možná jsem ztratila kontakt s tím co dělají jejich bijící srdce. Ty mi můžeš pomoci - veď mě - ukaž mi to. Na oplátku se ti odměním. Přemýšlej o svých snech, co by jsi chtěl dělat se svým dlouhým životem po změně. Mohu proměnit tvě sny ve skkutečnost. Jack se usmál a zširoka rozhodil rukama. "Ale já už svůj se žiji. Jsem tady na tomto krásném místě se svými přáteli, kteří se stali mojí rodinou. Co víc by si kdo mohl přát?"
Neferetin výraz ztvrdl. Její hlas byl jako kámen. "Co víc by sis mohl přát? Co třeba vláda nad tímto krásným místem? Krása netrvá. Přítelé a rodina upadnou. Síla je to jediné, co je zde donekonečna."
Jack odpověděl rázně "Ne, láska je tu navždy."
Neferetin smích se změnil ve výsměch. "Nebuď jako dítě, já ti nabízím mnohem víc než je láska. Jack se podíval na Neferet - opravdu se na ni podíval. Zmaníla se a jeho srdce vědělo proč. Přijala Temnotu. Naprosto, úplně, totálně. Pochopil to bez toho, aniž by to opravdu věděl. Není tam žádné světlo nebo mě v ní opustilo. Hlas v jeho mysli byl jemný a milující a dal mu odvahu,aby i přes zřejmé sucho v krku byl schopen se Neferet podívat do jejích jasně smaragdových očí. "Nechci být zlý nebo něco takového, Neferet, ale nestojím o vaši nabídku. Nemohu vám pomoci. Vy a já, no, nejsme na stejné straně."začal lézt po žebříku dolů.
"Zůstaň, kde si!"
Nevěděl jak, ale Neferetina slova to jeho tělu přikázala. Cítil, jakoby byl najednou pevně obalený, zmrazený na jednom místě, kde byla neviditelná klec ledu.
"Ty drzý kluku! Opravdu si myslíš, že je možné mi vzdorovat?"
Polib mě na rozloučenou
Jsem defying gravity
"Ano,"řekl, jako Kurt, jehož hlas zněl kolem něj, "protože já jsem na straně Nyx ne na vaší. Tak mě nechte jít Nerefet. Opravdu vám nechci pomoct.
"Tady jsi špatně, ty neúprosné neviňátko. Je prokázáno, že právě ty mi můžeš pomoci velmi mnoho." Neferet zvedla ruce tak, že prosévala vzduch kolem ní. "Jak jsem slíbila, tady je." Jack neměl tušení, na koho Neferet mluvila, ale z těch slov mu naskakovala husí kůže. Bezmocně sledoval jak jí opoští stín stromu. Zdálo se, že se vinul pryč od něj směrem k chodníku, který vedl do hlavní budovy Školy noci. S podivným odděleným sledovaným si Jack uvědomil, že její pohyb byl více plazí než lidský. Na okamžik si myslel, že odchází - že bude v bezpečí. Ale když došla k chodníku, podívala se zpět na něj a zavrtěla hlavou, tiše se smála. "Udělal jsi to pro mě až příliš snadné, chlapče, a s čestným odmítnutím mojí nabídky." Hodila pohyb ruky na meč. Jackovi oči se rozšířily a on si byl jistý, že viděl něco jako černý oblak kolem rukojeti. Meč se otočil tolikrát, dokud nebyl namířen přímo na něj. "Tady je vaše obeť. On je ten, kterého jsem nebyla schopna pošpinit. Vem si ho a můj dluh tvému pánoci byl zplacen, ale počkej až hodiny odbijí dvanáct. Do té doby ho drž." Bez dalších slov Neferet sjela pohledem z jeho tváře do budovy. Zdálo se,že dlouhou dobu před půlnocí přišel, před školou začalo zvonit, i když Jack zavřel svou mysl studenými, neviditelnými řetězci, které ho svázaly. Byl rád, že si umístil Defying Gravity na smyčku. To, že to slyšel ho potěšilo, protože Kurt a Rachel zpívali o překonání strachu. Když hodiny začaly odbíjet, Jack věděl co se stane. Věděl, že to nemůže zastavit - věděl, že jeho osud nemůže být změněn. Místo toho, aby nesmyslně bojoval, litoval na poslední chvíli zbytečných slz, zavřel oči, zhluboka se nadechl, a pak - radostně se připojil k Rachel a Kurtovi v refrénu:
Jdu raději koupit
Defying gravity
na rozloučenou mě polib
jsem Defying gravity
myslám, že se budu snažit
Defying gravity
nemůžeš mě zastavit
Jackův sladký tenor zněl skrz větve roztříštěného dubu, když se Neferetino dlouhotrvající kouzlo, které čekalo, se vymrštilo na vrchol žebříku. Spadl hrozně, strašlivě, ale jako čepel, která mu probodla krk, jako by se ho dotkla Temnota před bolestí a smrtí, tak jeho duch explodoval z jeho těla.
Otevřel oči a zjistil, že stojí na překrásné louce u úpatí stromu, který vypadal přesně jako ten, který Kalona rotříštil, jen tento strom byl celý zelený a vedle něj stála žena oblečená ve stříbrně zářících šatech. Byla tak krásná, že si Jack myslel, že by na ni mohl koukat donekonečna.
Poznal ji okamžitě. Vždy ji poznal.
"Dobrý den Nyx,"řekl tiše
Bohyně se usmála. "Dobrý den Jacku."
"Já jsem mrtvý, ne?"
Nyxin uskěm nezaváhal. "Ty jsi můj krásný, milující chlapec."
Jack na chvíli zaváhal a pak řekl: "To nevypadá tak špatně, jako ta věc se smrtí."
"Zjistíš, že není."
"Budeš mi chybět Damiene."
"Budeš se s ním moci znovu setkat. Některé duše najdou jeden druhého znovua znovu. Tvoje vůle, máš mé slovo."
"Udělal jsem tam vše vpořádku?"
"Byl jsi perfektní, můj synu." Pak Nyx, bohyně noci, rozevřela náruč a sevřela Jacka, a její dotyk uvolnil i poslední zbytky bolesti, smutku a ztráty z jeho srdce, kvůli opuštěné lásce - jen a navždy kvůli lásce. A Jack věděl, že je dokonale šťastný.
2024 ©