Škola noci 8 - kapitolka 25

Neferet

"Vy nejste Sylvia Redbird." Neferet se dívala pohrdavě na fádní ženu, která jí otevřela dveře.

"Ne, jsem její dcera Linda. Moje matka teď není doma," řekla a nervózně se rozhlédla.

Neferet věděla, že ve chvíli, kdy její lidské oči najdou bílého býka bude v šoku a v tu chvíli její tvář zbledla.

"Ach! Je to...b-býk! Co to dělá? On pálí zem? Pospěšte si! Pospěšte si! Pojďte dovnitř, kde je to bezpečné. Dám vám plášť a pak zavoláme odchyt zvířat nebo policii nebo někoho jiného."

Neferet se usmála a otočila hlavu, aby se mohla také dívat na býka. Stál uprostřed pole levandule. Opravdu to vypadalo, jako by hořelo všechno kolem něj.

Neferet věděla přesně, co to bylo.

"On nespálil pole, jen ho zmrazil. Uschlé rostliny nejsou spálené. Ve skutečnosti jsou zmrzlé, "řekla Neferet ve stejném tónu, který často používala ve své třídě.

"Ještě jsem nikdy neviděla býka udělat něco takového."

Neferet pozvedla jedno obočí na Lindu. "Opravdu vypadá jako normální býk? "

"Ne," zašeptala Linda. Pak si odkašlala a samozřejmě se snažila, aby to znělo vážně, řekla Neferet, "Omlouvám se. Jsem zmatená. Co se tady děje? Znám tě? Můžu ti nějak pomoct? "

"Není třeba, nemám žádné nejasnosti nebo pochyby. Já jsem Neferet, Velekněžka školy noci v Tulse, vy mi určitě můžete pomoci. Za prvé, řekněte mi, kdy očekáváte, že se vaše matka vrátí. "Neferet měla stále příjemný hlas, i když její mysl byla míchanice emocí: hněv, podráždění, hněvu a strachu.

"Ach, to je důvod, proč jste mi připadala povědomá. Moje dcera Zoey chodí k vám do školy."

"Ano, vím, znám Zoey velmi dobře." Usmála se Neferet sladce. "Kdy se vrátí vaše matka?"

"Až zítra. Můžu jí předat zprávu od vás? Abyste tu nemusela čekat jít si obléci šaty nebo tak něco?"

"Žádný vzkaz a žádné roucho." Neferet odložila svou masku přívětivosti. Zvedla ruku a vytáhla několik úponků Temnoty ze stínů, které byly kolem ní a potom je hodila směrem k té lidské ženě a přikázala, "svažte ji, a přiveďte mi ji sem." Když Neferet ucítila známý, bolestivý zářez, který byl platbou za ovládání vláken Temnoty, usmála se na obřího býka, a když se k němu blížila, pokývla hlavou, aby tak potvrdila svou náklonnost.

"Zaplatíš mi později, má bezcitná, " zaburácel v její mysli. Neferet se znovu otřásla potěšením.

Potom se do jejích myšlenek vetřel žalostný lidský křik a přinutil ji podívat se přes své rameno a říci příkaz, "Umlčte ji! Ten řev už nemohu déle snášet."

Lindiny výkřiky přestaly tak náhle, jak začaly. Neferet vstoupila na zmrzlé levandulové pole, které obklopovalo zvíře, ignorovala chlad na svých bosých nohou a na její nahé kůži, když zamířila přímo k jeho obrovské hlavě a jedním prstem pohladila celou délku jeho rohu, než se před ním elegantně uklonila. Když se zvedla, usmála se do naprosto temných očí a řekla: "mám tvou oběť."

Býk se podíval přes její rameno.

"Toto není stará, mocná žena. Toto je ubohá žena v domácnosti, jejíž život byl sžírán slabostí."

"Pravda, ale její matka je čerokézská vědma. Její krev proudí i v těchto žilách."

"Slabě."

"Poslouží jako oběť, nebo ne? Můžeš ji využít pro vytvoření mého služebníka?"

"Mohu, ale tvůj služebník bude stejně tak nedokonalý, jako tvá oběť a tato žena má k dokonalosti daleko."

"Ale naplníš mého služebníka silou, které budu moci poroučet?"

"Naplním. "

"Pak je mým přáním, abys přijal tuto oběť. Nebudu čekat na matku, teď když mám její dceru a stejnou krev."

"Jak si přeješ, má nemilosrdná. Toto už mě unavuje. Zabij ji rychle, ať se konečně můžeme zabývat jinými věcmi. "

Neferet nepromluvila. Otočila se a přešla k ženě. Ta žena byla ubohá. Ani nebojovala. Vše, co dělala, bylo, že tiše vzlykala, když se úponky Temnoty zařezávaly do jejích rtů, obličeje a po celém jejím těle, tam, kde ji svazovaly.

"Potřebuji čepel, teď." Neferet natáhla ruku a bezprostřední bolest a chlad jí v ruce zhmotnily dlouhou dýku. Jedním rychlým pohybem Neferet prořízla Lindě hrdlo. Sledovala, jak se oči ženy rozšířily a poté protočily tak, že bylo vidět pouze jejich bělmo, když z ní vytékala její krev.

Zachyť všechnu. Nenech ani trochu její krve dopadnout na zem.

Na býkův příkaz se úponky Temnoty začaly plazit po Lindině těle, přisály se k jejímu hrdlu a k dalším částem jejího těla, ze kterých vytékala krev, a začaly ji do sebe vstřebávat.

Neferet uchváceně sledovala, že z každého úponku vedlo vlákno, které se stáčelo zpět k býkovi a krmilo ho lidskou krví.

Býk zasténal rozkoší.

Když z toho člověka zbyla pouze slupka a býk byl uspokojen a vyplněn její smrtí, Neferet se oddala Temnotě, zcela úplně.

Heath

"Běž dál, Neale!" Heath stáhnul zpátky své ruce a snažil se zaměřit se na dres "Zlatých hurikánů" s tučně vytištěným jménem SWEENEY na zádech.

Sweeney to chytil, potom proběhl kolem party kluků v karmínovo-krémových dresech OU a dal touchdown.

"Jo!" Heath zvednul svou pěst, smál se a křičel. "Sweeney by dokázal chytit i mouchu za letu!"

"Bavíš se, Heathe Lucku?"

Při zvuku Bohynina hlasu se Heath otočil a věnoval Nyx úsměv. "Uh, jo. Je to tu skvělé. Vždycky je tady hra, kde můžu být zadákem - a také perfektní spoluhráči, skvělí fanoušci a když mě fotbal přestane bavit, hned dole v ulici je jezero zásobované okouny, pro které by plakali sami rybáři."

"A co děvčata? Nevidím žádné roztleskávačky, žádné rybářky."

Heathův úsměv pohasnul. "Holky? Ne. Teda, mám jen jednu holku, která tu není. To přece víš, Nyx."

"Jen se ujišťuji," úsměv Nyx byl stále zářivý. "Posadíš se a promluvíš si se mnou na chvíli?"

"Jo, jasně," řekl Heath.

Nyx mávla rukou a otřepaná replika fotbalového stadiónu vysoké školy zmizela. Heath najednou zjistil, že stojí nad propastí obrovského kaňonu, tak obrovského, že řeka, která dole protékala, vypadala jako tenká stříbrná nit. Slunce stoupalo nad protější stěnou hřebenu, obloha byla vybarvená fialovou, růžovou a modrou barvou krásného nového dne.

Heath si všiml pohybu ve vzduchu a potom stovek, možná tisíců šumivých koulí, které se řítily dolů do propasti. Některé z nich mu připadaly jako elektrické perly, některé jako koule z minerálů a ještě jiné měly tak jasné barvy, až z nich skoro bolely oči.

"Páni! Tady to je úžasný!" Zastínil si oči rukama. "Co jsou ty věcičky?"

"Duše," řekla Nyx.

"Vážně, něco jako duchové?"

"Trochu. Ale více jako ty," řekla Nyx s vřelým úsměvem.

"No, tak to je pěkně divný. Nevypadám jako nic z tohohle. Vypadám jako já."

"Právě teď ano," řekla Nyx.

Heath se na sebe podíval, aby se ujistil, že vypadá, no, jako on. Ulevilo se mu nad tím, co viděl a potom se podíval na Bohyni. "Mám se připravit na přeměnu?"

"To záleží zcela na tobě," řekla Nyx. "Jak bys řekl ve svém světě: Udělám ti jeden návrh."

"Skvělý! Je fakt hustý dostat nemravný návrh od Bohyně!" Řekl Heath.

Nyx se na něj zamračila. "Není to tento druh návrhu, Heathe."

"Ah...uh.. omlouvám se." Heath cítil, jak se mu vaří tváře. Božínku, byl fakt dement. "Nechtěl jsem říct nic nezdvořilého. Jen jsem si dělal srandu..." zakoktal se, přestal mluvit a rukou si protřel obličej. Když se znovu na Bohyni podíval, kysele se na něj usmívala. "Dobře," začal znovu, ulevilo se mu, že ho nesestřelila bleskem, nebo něčím takovým. "Takže, jaká je ta záležitost?"

"Výborně. Je milé vědět, že mám tvou plnou pozornost. Můj návrh je takovýto: volba."

Heath zamrkal. "Volba? Mezi čím?"

"Jsem opravdu potěšena, že ses zeptal," řekla Nyx s trochou sarkasmu, který se objevil v jejím božském hlasu. "Dám ti na výběr ze tří možných budoucností. Ty se můžeš rozhodnout pro jednu z těch tří, ale věz, že předtím, než se pro nějakou rozhodneš a zvolíš si takovou cestu, její výsledek není dán. Budou to jen tvá rozhodnutí, která ji budou tvořit. Co se stane, bude ponecháno náhodě, osudu a vynalézavosti tvé duše. "

"Dobře, myslím, že to mám. Něco si vyberu, ale jakmile si vyberu, budu v tom naprosto sám?"

"S mým požehnáním," dodala.

Heath se zazubil. "No, v to doufám."

Bohyně mu úsměv neopětovala. Místo toho se setkala s jeho pohledem a on viděl, že z jejího výrazu vymizel veškerý humor. "Dám ti své požehnání, ale pouze v případě, že najdeš mou cestu. Nemohu žehnat budoucnosti, ve které si vybereš Temnotu."

"Proč bych to dělal? To vůbec nedává smysl," řekl Heath.

"Vyslechni mě, můj synu a zvaž možnosti, které ti nabízím, pak porozumíš."

"Dobře," řekl, ale něco v jejím tónu hlasu ho znepokojovalo.

"První volbou je to, že zůstaneš zde, na tomto místě. Budeš spokojený, jako jsi byl doteď. Budeš se věčně radovat s mými ostatními dětmi."

"Spokojený není to samé co šťastný," řekl Heath pomalu. "Jsem sportovec, ale to neznamená, že jsem pitomý."

"Samozřejmě, že to není to samé," řekla Bohyně. "Druhá volba: splníš svůj původní záměr a znovu se narodíš. To by mohlo znamenat, že tu zůstaneš i po staletí a budeš se radovat, ale nakonec z této propasti vykročíš a vrátíš se do říše smrtelníků, aby ses narodil jako člověk, který by mohl opět najít svou spřízněnou duši."

"Zoey!" Vyřkl jediné slovo, které mu ihned přišlo na mysl, a když její jméno vyslovil tak se divil, proč mu to trvalo tak dlouho. Co to s ním je? Proč na ní zapomněl? Proč se…

Nyx se jemně dotkla jeho paže. "Netrestej se. Onen svět dokáže být opojný. Na svou lásku jsi opravdu nezapomněl - nikdy bys ani nemohl. Jednoduše jsi na nějaký čas uvolnil to dítě uvnitř tebe. Nakonec by před dospělým ustoupilo a ty by sis Zoey pamatoval a lásku k ní také. Za normálních okolností to takto probíhá. Ale dnešní svět není normální a ani naše okolnosti, takže to dítě v tobě přinutím vyrůst trochu rychleji, pokud se tak rozhodneš."

"Pokud to má co dělat se Zoey, tak říkám ano."

"Tak mě tedy poslouchej, Heathe Lucku, znovu se můžeš shledat se svou Zoey, zvolíš-li se narodit jako člověk; a já ti dávám svůj slib, že se tak stane. Vy dva jste určeni být spolu, ať už jako upír a jeho spřízněná duše, nebo upír a jeho lidský partner. Toto se stane a ty si můžeš zvolit, aby se to stalo v tomto životě."

"Tak to si-"

Zvedla svou ruku a tak jej umlčela. "Ještě tu je třetí varianta, ze které můžeš vybírat. Jak jsem již říkala, smrtelný svět se posouvá a otáčí. Velký stín Temnoty v podobě bílého býka získal nečekanou oporu. A díky tomu již není dobro a zlo vyrovnané."

"No a nemůžeš prostě něco udělat a tak to napravit?"

"Mohla bych, pokud bych své děti neobdařila svobodnou vůlí."

"Víš, někdy jsou lidi pěkně pitomý a potřebují říkat, co dělat," řekl Heath.

Výraz Nyx zůstal vážný, ale její tmavé oči se zajiskřily. "Pokud bych začala odebírat svobodnou vůli a kontrolovat rozhodnutí svých synů a dcer, jak by to potom skončilo? Jednoduše by se ze mě stala Bohyně loutek a samy děti by byly mými loutkami?"

Heath si povzdechl. "Myslím, že máš pravdu. Chci říct, že jsi bohyně a tak vůbec, takže jsem si jistý, že víš, o čem mluvíš, ale tohle znělo jednoduše."

"Snazší se zřídka kdy jeví jako lepší," řekla.

"Jo, já vím. A to je pěkně na prd," řekl Heath. "Tak co ta moje třetí možnost? Snažíš se mi říct, že mám co dočinění s dobrem a zlem?"

"Ano, snažím. Neferet se stala nesmrtelnou, stvořením Temnoty. Tuto noc se spojila s nejčistším zlem, které se může objevit v říši živých, s bílým býkem."

"O tom vím. Něco takového jsem viděl, jak se sem snaží dostat, když jsem umřel."

Nyx přikývla. "Býk byl probuzen, aby se pohyboval mezi dobrem a zlem ve smrtelném světě. Už jsou to celé věky, co se pohyboval mezi oběma světy, jak to dělá teď." Heath byl znepokojen, jak se Bohyně zachvěla.

"O co jde? Co se tam dole děje?"

"Neferet byla obdařena Schránkou, prázdnou bytostí, která byla stvořena Temnotou za pomoci oběti, chtíče, chamtivosti, nenávisti a bolesti, což způsobilo, že jej Neferet může plně ovládat. Bude její zbraní, nebo tak si to alespoň sama Neferet přeje. Pokud by její oběť byla dokonalejší, Schránka by byla bezpochyby dokonalou zbraní Temnoty, ale v její tvorbě se stala chyba a tady už na řadu přichází tvá volba, Heathe."

"Nechápu to," řekl Heath.

"Schránka měla být bezduchým strojem, ale protože oběť, která býka krmila při jejím vytváření, nebyla dostačující, jsem schopna se stvořené bytosti dotknout."

"Takže má něco jako Achillovu patu?"

"A ty jsi něčím takovým. Pokud si zvolíš tuto možnost, mohla bych využít chyby při stvoření a přes její slabost vložit tvou duši do, jinak, prázdné Schránky."

Heath zamrkal, snažil se pochopit tu divnou věc, kterou mu Bohyně vysvětlovala. "Budu vědět, že jsem to já?"

"Budeš vědět jen to, co ví všechny znovuzrozené duše - nejvytříbenější podstatu toho, kdo jsi. Ta nikdy nezeslábne, bez ohledu na to, kolik životů prožiješ." Nyx se odmlčela, usmála se a dodala: "a samozřejmě, pokud se rozhodneš, poznáš také lásku. Ta také nikdy nevymizí. Ta může být pouze potlačena, nebo postrádána."

"Moment, moment. Tento tvor je v Zoeyině světě? Teďka?"

"Vzniká tuto noc v moderním světě Zoey, ano."

"S Neferet? Jako nepřítel Zo?"

"Ano."

"Takže Neferet chce toho kluka použít proti mojí Zo?" Heath byl totálně vytočený.

"Jsem si docela jistá, že toto je její záměr," řekla Nyx.

"Hm," odfrkl si. "Se mnou uvnitř něj, se o to může snažit, ale stejně se mu to nepovede."

"Předtím, než učiníš své rozhodnutí, musíš pochopit toto: nebudeš vědět, že to jsi ty. Heath bude pryč. Zůstane pouze tvá podstata - ne tvé vzpomínky a budeš obývat bytost, která byla vytvořena zničit to, co je ti drahé. Velmi lehce můžeš podlehnout Temnotě."

"Nyx, sečteno a podtrženo: Potřebuje mě Zo?"

"To ano," řekla Bohyně.

"Tak to si vybírám třetí možnost, chci, abys mě dala do té Schránky," řekl Heath.

Nyx ho obdarovala zářivým úsměvem. "Jsem na tebe hrdá, můj synu. Věz, že do moderního světa se vrátíš s mým velmi výjimečným požehnáním."

Ze vzduchu nad ní, Bohyně strhla jedno vlákno něčeho, co Heathovi připadalo jako stříbrná nit, tak jasná, zářivá a krásná, že zalapal po dechu. Kroužila prsty tak dlouho, dokud se nit nezměnila v kouli, která se pradávně leskla a zářila světlem, který zevnitř připomínal měsíční kámen.

"To je fakt hustý! Co to je?"

"Jedna z nejstarší magie. Tento druh magie je zřídkakdy přítomen v moderním světě; civilizaci příliš nestrpí. Ale bílý býk z pradávné magie vytvořil Schránku, tak je správné, aby i má pradávná magie byla ve smrtelném světě."

Jak Nyx dál mluvila, její zpěvný tón vypadal, že se míchá a doplňuje krásu koule.

Spatři okno do duše

Světlo a magii posílám s tebou

Buď silný, buď statečný, správnou volbu učiň

I když Temnota křičí strašným hlasem

Věž, že já tě pozoruji z výšky

A že odpovědí je vždy láska!

Bohyně na něj hodila zářící kouli a ta vyplnila Heathovy oči, oslepila jej svým magickým světlem a donutila jej zavrávorat. Pak už cítil, jak se převážil přes okraj propasti a padal a padal...