Neferet
Držela se pod nejpřísnější kontrolou a dovolila Zoey a její ubohé skupině přátel opustit školu noci, i když tak moc chtěla použít Temnotu a zničit je do nicoty.
Místo toho pečlivě, tajně, absorbovala vlákna Temnoty, které se kolem ní plazily do stínů.
Když se cítila silná, sebevědomá a pod kontrolou znovu začala řešit ty, kteří zůstali v její škole noci.
"Radujte se, mláďata a upíři! Nyxin příchod v tuto noc značí její přízeň. Bohyně mluvila o výběru a darech a životní cestě.
Bohužel vidíme, že Zoey Redbird a její přátelé se rozhodli jít jinou cestou, která vede od nás, a také od Nyx. Ale my po této zkoušce zůstaneme a vytrváme, budeme se modlit k naší milosrdné Bohyni, která tyto mylné mláďata přivede zpět k nám."
Neferet viděla pochyby v očích některých jejích posluchačů. S téměř rozpoznatelnými pohyby, mávala jen prsty, ukazujíc dlouhé, červené konečky nehtů naostřené směrem k pochybovačům a odpůrcům.
Temnota odpověděla, zaměřila se na ně, ulpěla na nich, čímž se jejich mysl stávala zmatená, přes zmatek zdánlivě zastřela bolest a pochybnosti a strach. "Teď odejděte do svých pokojů, každý zapalte svíčku barvy živlu, který je vám nejbližší. Věřím, že Nyx uslyší tyto směřované modlitby a bude pro ni snadnější nás přes tento čas utrpení a svárů najít."
"Neferet, co hořící tělo? Neměli bychom i nadále držet u něj stráž?" zeptal se Drak Lankford.
Byla opatrná, aby v jejím hlase nebylo slyšet opovržení. "Máte na to právo, šermířský mistře. Ti z vás, kteří ctí Jacka vezměte fialovou svíčku ducha a hoďte ji na hranici, až budete odcházet. Bojovníci synů Erebových budou držet stráž nad tělem zbytek noci." A tak jsem se zbavila obou mocí Ducha svíčky, jak plameny spálí svíčky a obtěžující přítomnost příliš mnoha bojovníků, pomyslela si Neferet.
"Jak si přejete, kněžko," řekl Drak a uklonil se jí.
Sotva mu věnovala pohled. "Teď se s vámi musím rozloučit. Věřím, že Nyktino poselství pro mě bylo vícevrstvé. Něco říká mému srdci, abych si udělala pauzu. Musím se modlit a meditovat."
"Co říkala Nyx, bylo, aby vás nikdo nerušil?"
Neferet začala rychle ustupovat pryč od zvědavých očí školy noci, když ji zastavil Lenobiin hlas. Musela zůstat a vyslechnout, co chtěla říci, byla zahnána do pasti, Neferet to v duchu uznala. Obrátila se k ní. Neferet neměla ráda paní koní. S jedním mávnutím prstu k ní poslala Temnotu a byla překvapená, stejně jako znepokojena tím, že Lenobia pohledem těkala kolem sebe, jako by mohla skutečně vidět vlákna Temnoty.
"Ano, to, co řekla Nyx, bylo opravdu, aby mě nikdo nerušil," promluvila Neferet.
Najednou se stáhla pozornost každého z paní koní zpět na ni. "Mohla bych říct, že bohyně je hluboce znepokojena naší školou noci. Moli jste ji slyšel mluvit o rozkolu, v našem světě, který se tady děje. Varovala mě. Kéž bych mohla najít znamení, aby se to nestalo."
"Ale odpustila Refaimovi. Neměli bychom taky?"
"Bohyně odpustila tomuto stvoření. Ale neznamená to, že ho musíme trpět mezi námi," elegantně přejela rukou směrem k Drakovi Lankfordovi, který stál se svěšenou hlavou vedle hranice. "Náš syn Erebův je na správné adrese. Je smutné, že příliš mnoho mladých mláďat bylo svedeno z cesty Zoey a Stevie Rae. Jak řekla Nyx v noci, odpuštění je dar.
Doufejme, že kvůli Zoey máme bohyninu přízeň, ale poté, co zde udělala, obávám se, že jsme její přízeň ztratili." Zatímco lidé hleděli na ni a ubohého Šermířskýho mistra, Neferet hladila vzduch, tahala ze stínů stále více a více vláken Temnoty. Pak máchla rukou a vyhodila je ven na dav, potlačovala úsměv spokojenosti při sténání a zmatku, když bolestí naplněné vzdechy dosáhly k jejím uším.
"Odejděte, jděte do svých pokojů, modlete se a odpočívejte. Dnešní večer byl zcela náročný pro nás všechny. Nechám vás teď v klidu, a jak bohyně řekla, přeji vám, abyste byli požehnáni."
Neferet přešla přes střed nádvoří, šeptala si: "Doufám, že tam bude! Bude na mě čekat!" Sebrala svou moc, cítila, jak pulzuje v rytmu Temnoty, a pak se dala unášet, nechala vyzvednout své nově nesmrtelné tělo a odnést se na bezbarvých křídlech smrti, bolesti a zoufalství.
Ale dříve, než mohla dosáhnout budovy Mayo, kde věděla, že na ni bude čekat Kalona, Neferet ucítila velký příliv síly.
Zasáhla ji další vlna. Neferet si nebyla jistá, jestli jí přikázala zastavit, nebo zda ji chlad zmrazil, tak jako tak, se ocitla na křižovatce Peoria a 11. ulice. Tsi Sgili zastavila a rozhlédla se kolem sebe, snažila se zjistit, odkud to jde.
Hřbitov vlevo přitáhl její pozornost, a to jednoduše proto, že tam byly tlející zbytky lidí, což ji pobavilo. Cítila cosi z jeho středu. Jediným pohybem Neferet uchopila pulzující Temnotu a přinutila ji zvednout ji přes špičatý železný plot, který obklopoval hřbitov.
Ať to bylo cokoliv, cítila, že se to k ní blíží, volá jí, Neferet se přesouvala přízračně mezi stárnoucími náhrobky, rozpadajícími se památkami, které člověk považoval za tak uklidňující. Až nakonec přišla do středu, kde čtyři široké, zpevněné cesty tvořily kruh a visely tam americké vlajky v osvětlení.
Samozřejmě Neferet ho hned poznala. Zahlédla už bílého býka předtím, ale nikdy v plné míře. Neferet neměla slov pro jeho dokonalost. Jeho tělo svítilo bíle. Jako nádherná perla.
Sundala si Starkovu košili, obnažená se podívala do býkových náročných černých očí. Poté se Neferet půvabně svezla na kolena.
"Odhalila ses Nyx. Nyní se odhaluješ mně? Jsi sama sebou, královno Tsi Sgili?"
Jeho hlas zněl temně v její mysli, posílal chvění do celého jejího těla.
"Nechtěla jsem se jí podrobit. Jsem vaše, to víš. Bohyně a já jsme rozdělily naše cesty. Už nejsem smrtelná a nepodrobím se jiné ženě."
Obrovský bílý býk vykročil vpřed, což roztřáslo zemi pod jeho velkými kopyty. Jeho nos se jí dotknul na citlivé pokožce, jen vdechnul její vůni, a pak jeho studený dech odvanul, laskal Neferet na nejcitlivějších místech, probouzel její nejtajnější přání.
"Takže místo podrobení bohyni teď budeš chtít pronásledovat padého nesmrtelného? "
Neferet pohlédla na něj a setkala se s býkovýma černýma bezednýma očima. "Kalona pro mě nic neznamená. Chtěla jsem se mu pomstít za to, že zlomil svůj slib. Je to moje právo tak učinit."
Nezlomil přísahu. Nic ho k tobě neváže. Kalonova duše už není plně nesmrtelná, hloupě dal kus pryč.
"Opravdu? To je zajímavé ..."Neferetino tělo zavibrovalo vzrušením nad touto novou zprávou.
"Vidím, že jsi stále okouzlena myšlenkou na pomstu. "
Neferet zvedla bradu a potřásla dlouhými kaštanovými vlasy. "Nejsem okouzlena Kalonou. Chci jen využít a použít jeho sílu."
Opravdu byl nádherné, bezcitné stvoření. Býkův jazyk se vinul ven. Lízal Neferetino nahé tělo, přiměl ji, aby cítila intenzivní bolest a její tělo se chvělo vzrušením.
"Je to již více než sto let, co jsem měl tak ochotného následovníka. Myšlenka je to najednou atraktivní. "
Neferet zůstala na kolenou před ním. Pomalu, opatrně se natáhla a dotkla se ho. Jeho srst byla chladná jako led, ale kluzká jako voda.
Neferet cítila, jak se jeho tělo třáslo v očekávání. Ach, jeho hlas rezonoval v duchu, vstoupil do její duše, až se jí zatočila hlava.
"Zapomněl jsem, jak překvapivý dotyk může být, když je nenucený. Nestává se často, že bych byl překvapen a já ti chci za to na oplátku udělat laskavost."
"Nepotřebuji další prospěch Temnoty." Býk se zasmál a zabručel si v duchu.
"Ano, líbíš se mi, proto bych ti chtěl dát dar. "
"Dárek?" Vydechla, milovala tu ironii, že Temnota jí chce dát dárek potom, co zradila Nyx. "Co je to?"
"Udělalo by vám radost, kdybych mohl vytvořit služebníka pro vás místo Kalony? Byl by vám k službám, můžete ho použít jako absolutní zbraň. "
"Mohl by být silný?" Neferet se zrychlilo dýchání.
"Pokud bude dobrá oběť, měl by být velmi silný. "
"Temnotě bych obětovala cokoli nebo kohokoli," řekla Neferet.
"Řekni mi, co chceš pro vytvoření tohoto stvoření a dám ti to."
"Chceš-li vytvořit služebníka, musím mít krev ženy, která má staré vazby k zemi, které se dědí po generace. Čím silnější, čistší, starší žena, tím dokonalejší služebník.
"Lidská nebo upíří?" zeptala se Neferet.
"Lidé mají větší vazbu k Zemi, protože jejich těla se k ní vrátí mnohem rychleji než upíři."
Neferet se usmála. "Vím přesně, kdo by byl dokonalou obětí. Pokud mě k ní dnes večer doneseš, dám ti její krev."
Býkovy černé oči svítily, pobavila ho Neferetina myšlenka. Pak sklonil velké přední nohy, takže záda byla v její výšce. Byla fascinována jeho nabídkou a svým výběrem oběti.
"Chceš, abych jela na tobě?"
Bez váhání, Neferet vstala a obešla ho ze strany k jeho hladkému, kluzkému tělu. I když byl na kolenou, byl stále obrovský. Pak ucítila známé vzrušení moci Temnoty. Síla ji zvedla tak, že obkročmo usedla na jeho masivní záda.
"Představ si v mysli místo, na které chceš, abych tě dovezl, kde se tvoje oběť nachází, a já tě tam zavedu. "
Neferet si lehla dopředu, objala jeho obrovský krk a začala si představovat levandulová pole a krásný malý domek z Oklahomského kamene s příjemnou dřevěnou verandou…
Linda Heffer
Linda to nerada přiznala, ale její matka měla pravdu.
"John Heffer je SU-li." Řekla nahlas slovo Cherokee pro "Káně", což je to, jak její matka nazvala Johna první noc, kdy se setkali. "No, lhal mi, podváděl mě, ale blbce ze sebe dělat nehodlám, "řekla spokojeně.
"Protože jsem vyčerpaná z toho, jak jsem jej chytila v kostele klátit asistentku na psacím stole!"
Pevně svírala volant, když si přehrála hrozné scény ve své mysli.
Myslela si, že by pro něj bylo příjemné překvapení, kdyby mu přinesla jídlo do jeho kanceláře. John pracoval tolikrát do pozdních nočních hodin, měl tolik přesčasů. Ale i po pracovní době zůstával v práci, pořád měl tolik času pro dobrovolníky v kostele ... Linda stiskla rty.
No, teď už věděla, co to vlastně dělal! Nebo spíš, kdo mu to opravdu dělal!
Měla by to vědět. Všechna znamení tu byla, už si jí tak nevšímal, vracel se pozdě domů, zhodil deset liber, a dokonce si nechal vybělit zuby!
Už se ji snažil umluvit. Věděla, že to bude zkoušet dál. Dokonce se snažil dostat její odpuštění už v jeho kanceláři, ale to bylo zatraceně těžké, když měl kalhoty stažené ke kotníkům.
"Nejhorší na tom je, že nebude tvrdit, že mě miluje. Bude chtít, aby to nevypadalo tak špatně. "Linda se kousla do rtů a zamrkala, odmítala plakat. "Ne," přiznala nahlas pro sebe.
"Nejhorší je, že mě John nikdy nemiloval. Prostě se chtěl předvádět jako dokonalý otec rodiny, a tak mě potřeboval. Naše rodina nikdy nebyla dokonalá ani šťastná. Moje matka měla pravdu. Zoey byla v právu. "
Přemýšlení o Zoey bylo nakonec to, co ji donutilo prolévat slzy. Linda přišla o Zoey. Měla tři děti, ale nejblíže měla k Zoey. Usmála se skrz slzy při vzpomínce, jak se se Zoey mívala dobře, jak se spolu stočily do klubíčka na gauči, jedly hodně nezdravé jídlo a dívaly se spolu na Pána prstenů nebo Harryho Pottera, nebo dokonce někdy i Star Wars. Jak je to dlouho, co tomu tak bylo? Roky. Půjde to vůbec znovu? Linda škytla a trochu vzlykla. Mohla by přijít za Zoey do školy noci? Chtěla by ji vůbec Zoey znovu vidět?
Nikdy by si neodpustila, kdyby John nenávratně zkazil její vztah k Zoey.
To byl jeden z důvodů, proč zůstala v autě a jela k domu své matky. Linda s ní chtěla mluvit, jako matka Zoey, o spravování jejího vztahu se Zoey. Linda také chtěla podporu své silné matky. Chtěla pomoci zůstat stát pevně a nenechat si namluvit Johnem smíření.
Ale většinou, chtěla jen svou matku.
Nezáleželo na tom, že byla dospělá žena s dětmi. Stále potřebovala matčiny ruce, aby ji držely a hlas její matky aby ji ujistil, že opravdu všechno bude zase v pořádku, že se rozhodla správně.
Linda byla tak hluboce zamyšlená, že málem minula odbočku k domu své matky. Zabrzdila a jen těžko se obrátila zpět.
Pak zpomalila tak, že se mohla otočit na polní cestě, která vedla mezi poli levandule, k domu její matky. Už to bylo více než rok od chvíle, kdy tu byla, ale nic se nezměnilo a Linda za to byla vděčná. Měla z toho pocit bezpečí.
Její matka bývala ráda na verandě a tak tu byl jeden světlomet světla.
Linda se usmála a zaparkovala a vystoupila z vozu. Kdyby nebylo tak pozdě její matka Sylvia Redbird by si četla pod touto starou lampou z roku 1920 ve tvaru mořské panny. Čtyři ráno budou brzy i pro ni.
Linda chtěla zaklepat na okenní rám, když uviděla na dveřích napsané, na levandulí vonícím papíře, psaní. Výrazný rukopis její matky říkal:
Lindo miláčku, cítila jsem, že možná přijdeš, ale nebyla jsem si jistá, kdy skutečně dorazíš, tak jsem jela pro některá mýdla a sáčky a věci v Tahlequah. Vrátím se zítra. Jako vždy, prosím, buď jako doma. Doufám, že jsi v pořádku. Mám tě ráda.
Linda si povzdechla. Snažila se cítit zklamaná a naštvaná na svoji matku, ale šla dovnitř." Je to opravdu moje chyba. Měla jsem jí dát vědět, kdy přesně přijedu." Byla zvyklá, že její matka zvláštním způsobem pokaždé ví, kdy bude mít návštěvu. "Vypadá to, že její radar stále funguje."
Na chvíli stála uprostřed obývacího pokoje a snažila se rozhodnout, co dělat. Možná, že by měla jít zpět do Broken Arrow.
Možná, že John by ji nechal o samotě, nebo alespoň tak dlouho, dokud si nesežene právníka a přiměje ho, podepsat papíry.
Ale ona si zvolila pravidlo bez přenocování s ním v domě během týdne a děti dala ke známým. Nemusela se vrátit. Linda si znovu povzdechla, ale tentokrát vdechla vůni domova své matky: levandule, vanilka a šalvěj, skutečné vůně z reálných bylin ne jen umělé vůně svíček, takže na rozdíl od Plugins, kde John trval na tom, že "svíčky vše začadí a staré rostliny jsou zaprášené."A to rozhodlo. Linda vpochodovala do matčiny kuchyně a šla rovnou k malému, ale dobře zásobenému vinnému stojanu a vytáhla červené víno. Chtěla vypít celou láhev vína a přečíst si jeden z matčiných romantických románů.
Zítra by jí dala matka bylinný čaj, aby ji zbavila kocoviny a pomohla zjistit, jak dostat život zpátky na správnou cestu, trať, která nezahrnovala Johna Heffera, ale zato její Zoey.
"Heffer, hloupé jméno," řekla si Linda, nalila si sklenici vína a pomalu se napila. "To jméno je jedné z prvních věcí, kterých se budu muset zbavit!" Dívala se do knihovničky své matky, nemohla se rozhodnout mezi čtením O něco sexy Kresley Cole, Gena Showalter, nebo Jennifer Rusie Na poslední chvíli. To byl velký titulek, rozhodla se pro něj, protože možná, že tentokrát by mohla udělat správnou věc.
Linda se jen usadila v matčině židli, když někdo zaklepal třikrát na dveře.
Podle jejího názoru to bylo úplně pozdě pro návštěvníky, ale nikdy nevěděla, co očekávat v matčině domě, a tak Linda šla ke dveřím a otevřela je.
Upírka, která tam stála, byla nesmírně krásná, připadala jí trochu známá a úplně, úplně nahá.
2024 ©