Refaim
Refaim neměl čas, aby si uvědomil, co se právě stalo, když Neferet nařídila jeho smrt. Díval se v údivu na Stevie Rae, jak sleduje něco bílého v trávě. Pak následoval chaos.
Zelená záře, která byla kolem něj, zmizela. Stevie Rae vypadala bledě jako by měla každou chvíli omdlít. Krakoun byl tak zaměřen na Stevie Rae, že si ani nevšiml, že ho Drak napadl, ale Zoey se náhle objevila před ním a zastoupila cestu mstícímu se Drakovi a Synům Erebovým.
"Ne! Neútočíme na lidi, kteří jdou po cestě bohyně."
Mluvila zesíleným hlasem a tak bojovníci nejistě zastavili. Refaim zaznamenal, že se Stark přesunul k jejímu boku a ke druhému přistoupil Darius. Oba bojovníci pozdvihli meče, ale bylo zřejmé, že ani jeden z nich nechtěl udeřit proti svým bratrům.
Je to moje vina, že stojí proti sobě. Refaimovy myšlenky byly zmatené a nejisté, jak spěchal ke Stevie Rae.
"Obrátili jste se proti vlastním lidem?" zeptala se Neferet nevěřícně Zoey.
"Chcete zabít bojovníky ve službách naší Bohyně?" poznamenala Zoey.
"Takže teď jsi schopná posoudit, co je v něčím srdci?" Řekla Neferet a znělo to samolibě a moudře. "Nemáš božské schopnosti, nemáš na to nárok."
Refaim cítil změnu ve vzduchu, než se před nimi něco zhmotnilo. Jako v bouřce blesk prořízl vzduch kolem nich. V celé své síle a kráse se zde zjevila velkolepá bohyně noci, Nyx.
"Ne, Neferet, Zoey nemá božské schopnosti, ale já ano."
Každé chapadlo temnoty, které ovládala a vypouštěla, se odplazilo pryč při zvuku jejího božského hlasu. Vedle něj, Stevie Rae zalapala po dechu, jako kdyby nemohla popadnout dech a klesla na kolena.
Ze všech stran kolem sebe slyšel Refaim omráčený šepot "Je to Nyx!","Je to bohyně!"," Oh, buď požehnána!"
A pak jeho pozornost zaujala Nyx. Byla opravdu nočním ztělesněním. Její vlasy byly jako úplněk, svítily stříbrnými odlesky. Její oči byly jako měsíc v novu-černé a nekonečné. Zbytek těla téměř zcela transparentní. Refaim si myslel, že zahlédl tmavé hedvábí, které se zvedalo ve vánku a možná dokonce půlměsíce tetování na jejím hladkém čele, ale více se snažil soustředit na obraz bohyně. Pak si všiml, že byl jediný, kdo pořád stojí. Všichni ostatní si klekli k nohám bohyně a on také poklekl.
Rychle si uvědomil, že se nemusí starat o jeho pozdní reakci. Nyktina pozornost byla totiž upřená jinam. Přilula k Damienovi, který neměl tušení, že k němu přistoupila, protože klečel se skloněnou hlavou a se zavřenýma očima.
"Damiene, synu můj, podívej se na mě."
Damien zvedl hlavu, oči doširoka rozevřené překvapením. "Oh, Nyx! Jste to opravdu Vy! Myslel jsem, že jsem si jen představoval, že tady jste."
"Jsem zde. Chci, abys věděl, že Jack je se mnou, je jedenou z nejčistších duší a mou největší radostí v mém království plném duší."
Slzy přetekly Damienovy oči. "Děkuji vám. Děkuji, že jste mi to řekla. To mi pomůže se s tím smířit."
"Můj synu, není třeba truchlit nad smrtí Jacka. Pamatujte si ho a radujte se nad tím, jak miloval vše kolem. Nechci, abyste zapomněli, jen aby ses uzdravil."
Damien se usmál přes slzy. "Budu si to pamatovat. Vždycky si to budu pamatovat a vybírám si cestu Nyx. Dávám vám své slovo."
Bohyně se vznášela a pak se natočila tak, aby její tmavé oči viděly i ostatní. Refaim viděl Nyx podívat se laskavě na Zoey, která se usmála.
"Veselé setkání, má bohyně," řekla Zoey, šokujíc Refaima, který zaslechl známý tón jejího přátelského hlasu.
Nemělo by v tom být více respektu, větší strach, když se potkává s bohyní?
"Veselé setkání, Zoey Redbird!" Bohyně oplatila úsměv nové Velekněžce a on si na chvíli všiml, že vypadala jako krásná holčička, holčička, kterou znal. S trhnutím ji Refaim poznal. Duch! Byla duch bohyně!
Pak Nyx začala mluvit k celému shromáždění, vypadala naprosto étericky, bylo tak skvělé a krásné až těžké, dívat se na ni a nemyslet jen na slova, která říká.
"Hodně se tady toho v noci stalo. Událo se hodně změn a rozhodnutí, což znamená, že pro některé z vás se otevřely nové životní cesty. Pro další byly naopak uzavřeny, vaše volby se staly a někteří z vás se ocitli v životní propasti." Bohynin pohled provrtával Neferet, která okamžitě sklonila hlavu. "Změnila ses, dcero. Nejsi, jaká jsi kdysi byla. Skutečně, můžu tě ještě nazývat dcerou?"
"Nyx! Velká bohyně! Jak bych mohla nebýt tvoje dcera?"
Neferet ani nezvedla hlavu, když mluvila k bohyni a její husté kaštanové vlasy zcela zakryly její výraz ve tváři.
"Dnes večer jsi požádala o odpuštění. Zoey ti dala jednu odpověď. Já ti dám další. Odpuštění je velmi zvláštní dar, který musí být od srdce."
"Poníženě prosím, budete sdílet tento zvláštní dar se mnou, Nyx?" řekla Neferet ještě víc uklonila hlavu a skryla svou tvář.
"Když získáš dárek, dostaneš ho." Náhle bohyně obrátila svou pozornost od Neferet k Mistru meče, který držel pěst na srdci. "Vaše Anastasie je bez bolesti a lítosti. Budeš dělat to samé co Damien, učit se radovat z lásky, kterou jste měli a jít dál, nebo bude vaše volba zničit to, co ve vás milovala, vaše schopnosti být jak silný tak milosrdný?"
Refaim se díval na Draka, čekal na reakci Šermířského mistra, která nepřicházela, když Nyx řekla jeho jméno.
"Refaime."
Podíval se na Nyx jen na okamžik, a pak Refaim sklonil hlavu v hanbě a řekl první slova, která zaplavila jeho mysl. "Prosím, nedívej se na mě!"
Cítil, jak ho Stevie Rae vzala za ruku. "Neboj se. Není tady, aby tě potrestala."
"A jak to víš, má mladá velekněžko?"
Stevie Rae sevřela pevně a křečovitě jeho ruku, ale její hlas nezaváhal. "Protože se můžete podívat do jeho srdce, a vím, co tam najdete."
"Co si myslíš, že je v krakounově srdci, Stevie Rae?" řekla bohyně.
"Proboha. Nemyslím si, že je ještě krakoun. Jeho otec ho propustil. Takže teď si myslím, že je nová trochu, ehm, zvláštní bytost-chlapec a havran."
"Vidím, že jsi s ním spojená," což byla zvláštní reakce.
"Jsem," řekla pevně.
"I když vaše pouto znamená rozdělení této školy noci a možná i tohoto světa na dva?"
"Moje maminka, když prořezává divoké růže a já jí říkám, že je to bolí a že možná zemřou, mi řekne: Někdy je potřeba odříznout staré věci, aby se udělal prostor pro nové. Možná je na čase odříznout některé staré věci," řekla Stevie Rae.
Její slova ho překvapila natolik, že Refaim obrátil oči od země ke Stevie Rae. Usmála se na něj a v té chvíli si přál víc než cokoli jiného, aby se mohl usmát i on na ni a vzít ji do náručí jako skutečný chlapec, protože to, co viděl v jejích očích, bylo teplo, láska a štěstí a žádný sebemenší náznak lítosti nebo odmítnutí.
Stevie Rae mu dala sílu podívat se na bohyni.
A co viděl, bylo známé, protože se v očích Nyx odráželo to samé, bylo tam teplo, láska a štěstí, které viděl v pohledu Stevie Rae.
Refaim pustil Stevie Rae ruku, aby se mohl v blízkosti srdce dotknout pěstí, ve starém, uctivém pozdravu. "Veselé setkání, Bohyně Nyx."
"Veselé setkání, Refaime," řekla. "Ty nejsi jen dítě Kalony, jenž se odvrátilo od hněvu, bolesti a nenávisti, která vyplňovala jeho dlouhý život, ale teď hledáš světlo."
"To způsobila Stevie Rae," řekl.
"Je pravda, že ovlivnila tvoji volbu, ale musel jsi být k ní otevřen a reaguješ na Světlo místo na Temnotu."
"To nebyla vždy moje volba. V minulosti jsem udělal hrozné věci. Tito bojovníci mají právo chtít mě mrtvého, "řekl Refaim.
"Lituješ své minulosti?"
"Ano."
"Vybíráš si novou budoucnost, kde slibuješ jít po mé cestě? "
"Ano."
"Refaime, synu padlého nesmrtelného bojovníka Kalony, já tě přijímám do svých služeb a odpouštím ti chyby tvé minulosti."
"Děkuji, Nyx." Refaimův hlas byl drsný emocemi, když mluvil s bohyní.
"Budeš mi přísahat věrnost, když ti odpustím a přijmu tě? Přijmeš následky, které musíš zaplatit za volby své minulosti?"
"Bez ohledu na to, co přijde, ti přísahám," řekl bez váhání.
"Doufejme, že budeš mít mnoho, mnoho let na to plnit svou přísahu. Vím, že je to jen důsledek." Nyx zvedla ruce jako by v dlaních držela měsíc. Zdálo se, že u Refaima se shromáždilo světlo z hvězd. "Vzhledem k tomu, že se v tobě probudilo lidství, budeš každý večer, od západu do východu slunce, obdarován, zasloužíš si to." Bohyně mrštila zářící energií, která se jí objevila ve spojených rukou na něj. To otřáslo jeho tělem, což strašně bolelo, že zařval bolestí a zhroutil se k zemi. Jak tak ležel, ochrnutý, bohynin hlas byl jediný zvuk, který k němu přicházel. "Odčiň svou minulost tím, že ve dne ztratíš svou skutečnou podobu a vrátíš se k tomu krakounovi, který nebude mít nic kromě základní touhy zvířete. Zvaž dobře, jak budeš používat lidství. Pouč se z minulosti a najdi rovnováhu mezi lidstvím a zvířetem. Tak to říkám a tak se stane!"
Bolest začala ustupovat a Refaim byl schopný zase reagovat, když bohyně opět otevřela své ruce, aby se podívala na každého z nás a řekla radostně, "nechám zbytek na vás, svou lásku, pokud se tak rozhodnete ji přijmout a mou touhu, že budete vždy požehnáni."
Nyx zmizela, jako za výbuchu Měsíce.
Jas ho zaslepil tak, že Refaim neviděl přetrvávající zmatek.
Jeho tělo mu připadalo divné, neznámé, měl závrať...
Refaim se podíval dolů na sebe. Jeho šok byl tak intenzivní, že nemohl na chvíli pochopit, co vidí. Proč vypadá jako kluk? Proběhlo jeho zmatenou myslí. Nakonec ho probraly vzlyky Stevie Rae. Už byl schopný soustředit se na ni, a když to udělal, uvědomil si, že pláče a směje se zároveň.
"Co se stalo?" Zeptal se, ještě to zcela nechápaje.
Stevie Rae se nezdála být schopná mluvit, protože jen dál plakala, ale vypadala šťastně.
Do jeho zorného pole vešla Zoye a tak vzhlédl, aby viděl tuto mladou velekněžku, Zoey Redbird, s úsměvem se na něj dívala.
Refaim ji vzal za ruku, ale stál trochu nejistě.
"Co se stalo, je, že naše Bohyně zařídila, že jsi mužem," řekla Zoey.
Pravda ho zasáhla tak, že znova téměř spadl na kolena.
"Jsem člověk. Zcela lidský." Refaim se zadíval na silné, vysoké tělo mladého bojovníka Cherokeze.
"Ano, jsi, ale pouze během noci," řekla Zoey.
"Během dne budeš úplným havranem."
Refaim to sotva slyšel. Už šel ke Stevie Rae.
Musel být daleko od ní, když ho Nyx změnila, teď už byla po jeho boku. Udělala jeden malý, váhavý krok směrem k němu a pak se zastavila, dívala se na něj a ještě si utírala tvář.
"Je to tak špatné? Vypadám snad špatně?" Vyhrkl.
"Ne," řekla s pohledem upřeným do jeho očí. "Jsi dokonalý. Absolutně perfektní. Jsi tím klukem, kterého jsme viděli ve fontáně."
"Budeš si ... já ..." Jeho hlas se vytratil. Refaim byl příliš dojat, proto nemohl najít správná slova a tak přešel na místo vedle Stevie Rae po dvou dlouhých, silných, naprosto lidských nohách. Bez váhání ji vzal do náručí, a pak udělal to, co si nemohl dovolit ani ve svých snech.
Refaim se sklonil a políbil Stevie Rae na její hebké rty. Ochutnal slzy a smích, a konečně věděl, že bude opravdu úplně šťastný.
Nechtělo se mu, když se stahoval zpět a řekl jí: "Počkej. Ještě musím něco udělat."
Draka Lankforda bylo snadné najít. I když všichni zírali na něj a Stevie Rae, Refaim cítil velmi zřetelně pohled šermířského mistra. Válečníci, kteří stáli na obou stranách, se posunuli, samozřejmě připraveni k boji, po boku svého šermířského mistra.
Refaim se zastavil před Drakem. Setkal se s jeho pohledem a viděl tam bolest i vztek. Refaim přikývl. "Způsobil jsem vám velkou ztrátu. Nemám pro to žádné omluvy. Mohu vám jen říct, že jsem se mýlil. Nechci vás žádat, abyste mi odpustil, jako Bohyně." Refaim se odmlčel a klesl na koleno. "Jen se chci zeptat, zda mi dovolíte, abych splatil dluh života, který vám teď dlužím. Jestliže mě přijmete, tak dlouho, jak dýchám, se budu snažit, činy a svou ctí, odčinit ztrátu vaší partnerky."
Drak nic neříkal. Jen se díval na Refaima, soupeřící s emocemi, přešla mu přes obličej: nenávist, zoufalství, hněv a smutek. Až nakonec splynul do masky chladného rozhodnutí.
"Vstaň, stvoření." Drakův hlas byl plný emocí. "Nemůžu přijmout tvou přísahu. Nemohu se na tebe dívat. Nedovolím, abys mi sloužil."
"Draku, přemýšlej o tom, co říkáš," promluvila Zoey Redbidr, rychlou chůzí přešla na stranu Refaima spolu se Starkem. "Vím, že je to těžké, já vím, jaké to je ztratit někoho, koho milujete, ale vy se musíte rozhodnout o tom, jak dál odtud, a to je jako by sis vybral Temnotu místo Světla."
Drakovy oči byly kruté a hlas chladný, když odpovídal mladé velekněžce. "Říkáš, že víš, jaké to je přijít o lásku? Jak dlouho jsi měla ráda toho lidského chlapce? Méně než deset let! Anastasie se mnou byla více než století."
Refaim viděl Zoey ustupovat, jako by jí jeho slova měla fyzicky ublížit, Stark přistoupil blíž k ní, jeho pohled se zúžil na mistra meče.
"A to je důvod, proč dítě nemůže vést školu noci. Stejně tak je možné, že nemůže být velekněžka, bez ohledu na to, jak shovívavá naše Bohyně je," řekla Neferet, pohybující se na stranu Draka a dotkla se uctivě jeho paže.
"Počkej chvilku. Nevzpomínám si, že by ti Nyx odpustila. Mluvila o darech, ale opravte mě Neferet, neřekla, že ti odpouští," řekla Afradita.
"Ty nepatříš na tuto školu!" zakřičela na ni Neferet. "Už tu nemáš co dělat!"
"Ne, ona je věštkyně, vzpomínáš?" řekla Zoey, zněla klidně a moudře. "I Nejvyšší rada to uznala."
Místo odpovědi, Neferet oslovila dav mláďat a upírů. "Vidíte, jak převrátila slova Bohyně, i pár okamžiků poté, co se objevila mezi námi? "
Refaim věděl, že je zlá, věděl, že už neposlouchá Nyx, ale i on musel uznat, jak divoce a krásně vypadá. Také viděl vlákna Temnoty, které se objevily a začaly se plazit, aby ji znovu naplnily a krmily se její energií.
"Nikdo nic nepřekrucuje," řekla Zoey. "Nyx odpustila Refaimovi a změnila ho na chlapce. Také připomněla Drakovi jeho možnosti. Pokud odpustí, uleví se mu a bude moci žít dál v klidu. To je všechno, co říkám. To je vše co, každý z nás říká."
"Draku Lankforde, šermířský mistře a vůdce synů Erebových, přijímáte ho? "Neferet se pozastavila a podívala se na Refaima s odporem. " jako jednoho z nás?"
"Ne," řekl Drak. "Ne, nemohu ho přijmout."
"Pak jestliže ho nemůžeš přijmout, Refaim nebude moci zůstat zde v této škole noci. Odejdi, stvoření, a odčiň svou minulost jinde."
Refaim se ani nepohnul. Čekal než se na něj Neferet podívá. A pak tiše, jasně, řekl: "Vidím, že jste také pro, ale odejít bys měla ty."
"Táhni!" Vykřikla.
Vstal a začal ustupovat od šermířského mistra a jeho skupiny bojovníků, ale Stevie Rae ho vzala za ruku a zastavila tak jeho ústup.
"Kam půjdeš ty, půjdu také," řekla.
Zavrtěl hlavou. "Nechci, abyste byli vyhozeni z domova jen kvůli mně."
Když se na něj podívala, vypadala plaše, Stevie Rae se dotkla jeho tváře. "Ty nevíš, že domov mám tam, kde jsi ty? "
Chytil ji za ruku. Důvěřoval jejímu hlasu, přikývl a usmál se na ni. S úsměvem, bylo to neuvěřitelné, tak příjemné!
Stevie Rae vytáhla jemně ruku z jeho sevření. "Jdu domů s ním," mluvila k davu. "Stejně jsem chtěla začít znovu v tunelech pod skladišti. Není to tak hezké jako tady, ale je to tam sakra o hodně příjemnější."
"Nemůžete odejít bez souhlasu Nejvyšší Rady," odsekla Neferet.
Sledovala šumění davu v šoku a cítila letní vítr starověkých prérií, zvuk byl nekonečný.
Hlas Zoey Redbird zazněl davem. "Pokud máte upírskou královnu, a souhlasíte s tím, zůstat mimo politiku upírů, Nejvyšší Rada vás nechá do jisté míry na pokoji." Usmála se na Stevie Rae. "Shodou okolností, právě jsem se stala královnou. Co kdybych šla s tebou a Refaimem? S vámi to tam bude lepší než zde."
"Já půjdu taky," řekl Damien. Podíval se naposledy na doutnající hranici. "Rozhodl jsem se začít znovu."
"Jdeme," řekla Shaunee.
"To samé platí i u mě, jdu taky" zopakovala Erin. "Náš pokoj byl stejně příliš malý, tak jako tak."
"Ale vrátíme se pro naše věci," řekla Shaunee.
"Ach, ano do pekel," Erin souhlasila.
"Do prdele," řekla Afrodita. "Věděla jsem, že tahle noc bude změna. Já to věděla. Je to na hovno, jako Tulsa, kde nemají Nordstrom, ale tady je to děs, tak jdu taky."
Zatímco se Afrodita opřela o svého bojovníka a dramaticky si povzdychla, každé červené mládě vystoupilo. Obešli dav a stoupli si vedle Refaima a Stevie Rae, Zoey a Starka, a zbytku jejich kruhu a zbytku svých přátel.
"Znamená to, že nebudu básník všech upírů?"
Zeptala se Kramisha a přidala se k nim.
"Nikdo ti to nemůže upřít, když ti to jednou Nyx dala," řekla Zoey.
"Dobře. Byla právě tady a nic mi neřekla. Takže myslím, že jsem jí stále," řekla Kramisha.
"Nejsi nic, pokud odejdeš! Nikdo z vás!" zvolala Neferet.
"No, Neferet, je to takhle," řekla Zoey: "Někdy nic a tví přátelé, rovná se spousta něčeho."
"To nedává smysl," řekla Neferet.
"Pro vás ne," řekl Refaim, objal Stevie Rae kolem ramen.
"Pojďme domů," řekla Stevie Rae a objala Refaima kolem naprosto lidského těla.
"To zní dobře," řekla Zoey, přičemž chytila Starka za ruku.
"Zní to, jako bychom dostali spoustu možností dělat, co chceme," zamumlala Kramisha, když se chystala k odchodu.
"Upírská Nejvyšší rada o tom uslyší," volala za nimi Neferet.
Zoey se zastavila na dostatečně dlouho, aby zakřičela přes rameno: "Jo, no, nebude to obtížné. Máme internet a všechno. Navíc, spousta z nás se vrátí, protože budeme dál chodit na hodiny. Toto je stále naše škola, i když to už není náš domov."
"No, skvělý. Je to, jako další zasraný projekt," řekla Afrodita.
"Jaký projekt?" Refaim se zeptal Stevie Rae.
Rozzářila se úsměvem a řekla: "Znamená to, že jsme úplně jiní, že někteří lidé si nemyslí, že je to tak dobrý nápad."
"Doufám, že to tam hezky obnovíme," zabručela Afrodita.
Refaim věděl, že jeho výraz byl obrovský otazník, když se Stevie Rae zasmála a objala ho. "Neboj se. Budeme mít spoustu času, abych ti vysvětlila všechny moderní věci. Pro tuto chvíli vše, co potřebuješ vědět je, že jsme spolu a že Afrodita obvykle není příliš milá."
Stevie Rae si stoupla na špičky, políbila ho a nechala Refaima naplnit svou vůní a to vše přehlušilo hlasy jeho minulosti a oblíbené vzpomínky a na vítr pod jeho křídly ...
2024 ©