21. kapitola
Zoey
Nemusela jsem ji hledat dlouho. Neferet stála na schodech chrámu Nyx, který byl po mé levici. Každý se obrátil za jejím hlasem a díval se na ni, cítila jsem, jak se Stark přesunul ke mně, takže by jen jediným rychlým pohybem stál mezi Neferet a mnou. Byla jsem si také vědoma Stevie Rae. Najednou stála na druhé straně a periferně jsem viděla dvojčata a dokonce i Damiena. Všichni mí přátelé kolem mě udělali kruh, dávali tak beze slova najevo, že mi budou krýt záda.
Když se Neferet pohnula směrem ke mně, začali se automaticky přibližovat. Myslela jsem, že by musela být naprosto šílená, kdyby na mě zaútočila před celou školou a na pohřbu. Ať už šílená nebo ne, na tom nezáleželo. Ona je zlo, je nebezpečná a stojí proti mně, a já jsem neměla v úmyslu ustoupit. Takže její další slova mě šokovala téměř stejně jako to, co začala dělat.
"Poslouchej mě, Zoey Redbird, začínající velekněžko. Křivdila jsem Nyx a tobě i celé škole noci."
Její hlas byl silný, jasný a krásný, a zdálo se, že se vznáší kolem ní jako hudba. Neferet se začala svlékat.
Mělo to být trapné nebo nepříjemné nebo erotické, ale nebylo to nic z toho. Bylo to prostě krásné.
"Já jsem vám nelhala a stojím při bohyni." Nechala ze sebe spadnout košili jako okvětní lístek z růže. "Byla jsem oklamána a svedena z cesty bohyně." Rozbalila černou hedvábnou sukni, kterou měla na sobě a vystoupila z ní jako by to byl proud temné vody.
Úplně nahá, šla přímo ke mně. Fialové a žluté plameny Jackovy hranice blikaly po jejím těle, takže vypadala jako by hořela spolu s ní. Když se dostala až ke mně, padla na kolena, pohodila hlavou, otevřela ruce a řekla:
"Nejhorší ze všeho je, že jsem dovolila muži, aby mě svedl od lásky k mé bohyni a z její cesty. Nyní se zde odhaluji tobě, celé škole noci a Nyx, žádám, aby mi bylo odpuštěno za mé pochybení, neboť jsem si uvědomila, že nemohu žít s tuto hroznou lží." Když přestala mluvit, sklopila hlavu a ruce, a pak se formálně a s úctou hluboce Neferet uklonila.
V naprostém tichu, které následovalo po jejím prohlášení, se mi v hlavě honily protichůdné myšlenky: Ona to jen předstírá! Dělá to jen, protože jsou kvůli ní Heath a Jack mrtví.
Je mistrem manipulací. Snažila jsem se přijít na to, co bych měla říct, co bych měla dělat. Bezradně jsem se kolem sebe rozhlédla a čekala na nějaké vodítko.
Dvojčata a Damien byli zcela v šoku a na Neferet zírali s otevřenou pusou. Podívala jsem se na Afroditu. Taky se dívala na Neferet, ale ve tváři měla otevřený odpor. Stevie Rae se Starkem se na mě podívali ve stejnou chvíli. Lehce, bez jediného slova, Stark potřásl hlavu. Podívala jsem se na Stevie Rae, která ústy gestikulovala, že je to jen lež.
Bez dechu jsem se rozhlédla kolem sebe na kruh tvořený mláďaty školy noci. Někteří se na mě dívali plni očekávání a otázek, ale většina z nich zírala s úžasem na Neferet, otevřeně vzlykajíc se směsicí radosti a úlevy.
V tu chvíli se jedna myšlenka vykrystalizovala mezi všemi ostatními v mé mysli: Pokud nepřijmu její omluvu, škola se obrátí proti mně. Budu vypadat jako mstivý spratek, a to je přesně to, co chce Neferet.
Neměla jsem na vybranou. Vše co můžu udělat, je zareagovat a doufat, že mí přátelé budou věřit, že jsem poznala rozdíl mezi pravdou a manipulací.
"Starku, dej mi svou košili," řekla jsem rychle.
Neváhal. Rozepnul si ji a podal mi ji.
Byla jsem si jistá, že můj hlas stále provází síla ducha a otočila jsem se k ní: "Neferet, já ti za sebe odpouštím. Nikdy jsem nechtěla být vaším nepřítelem." Podívala se na mě, její zelené oči byly naprosto naivní.
"Zoey, já," začala.
Mluvila jsem dál, odříznula jsem sladký zvuk jejího hlasu. "Ale já mluvím jen za sebe. Budeš muset hledat odpuštění naší bohyně. Nyx zná tvé srdce a duši, takže jen tam nalezneš svou odpověď."
"Pak už jen to naplňuje mé srdce a duši radostí. Děkuji ti, Zoey Redbird, a děkuji i škole noci!"
Kolem zašumělo "Díky bohyně!" a "Buď požehnána!" usmála jsem se, když jsem se sehnula a zabalila ji do Starkovy košile. "Prosím tě, vstaň. Neměla bys přede mnou být na kolenou."
Neferet si elegantně stoupla a vzala si Starkovu košili, pak ji opatrně zapnula. Potom se obrátila k Damienovi. "Veselé setkání, Damiene. Můžu vyjádřit svůj souhlas a poslat svou osobní modlitbu za Jackova ducha k bohyni?"
Damien nepromluvil. Jen kývl, nedalo se říct jestli Neferet věřil, díky smutku a žalu na jeho tváři. Ona pokračovala a hrála dokonale svou roli.
"Děkuji vám." Neferet přistoupila k Jackově ohnivé hranici a zvedla ruce. Na rozdíl ode mě nepotřebovala posilovat svůj hlas. Místo toho mluvila tiše, ale přitom ji všichni slyšeli. Její tvář byla nakloněná tak akorát, takže jsem měla dokonalý přehled o tom jak se tváří. Její výraz byl klidný a upřímný, a já musela přemýšlet, jak je možné, že něco, co je tak nádherné z venku, je uvnitř tak zkažené a shnilé. Možná to bylo tím, že jsem na ni zírala její skulinou v brnění, a proto jsem viděla všechno, co se dál dělo zcela zřetelně.
Neferetin výraz se změnil. Její tvář byla stále zakloněná vzhůru a bylo zřejmé, alespoň pro mě, že nad sebou něco vidí. Pak jsem to uslyšela. Byl to docela známý zvuk. Nepoznala jsem ho hned, i když se mi postavily chlupy na ruce. Nechtěla jsem to vidět. Pořád jsem sledovala Neferet. Dívala se na to a vůbec jí to nebylo nepříjemné a nezneklidnilo ji to. Nezměnila svůj postoj ani nepřestávala dál mluvit, ale její oči kontrolovaly, jestli si někdo všiml toho, co viděla. Odtrhla jsem oči, zavřela je a doufala, že když se na mě podívá, bude si myslet, že se modlím, medituji, soustředím, ale že ji nepozoruji. Dala jsem tomu pár vteřin, pak jsem pomalu otevřela oči.
Neferet se rozhodně nedívala na mě. Dívala se na Stevie Rae, ale moje BFF si toho nebyla vědoma. Stevie Rae byla příliš zaneprázdněná zíráním přímo nahoru. Jen její výraz nebyl naštvaný nebo vystrašený, spíš zářila, jako by se dívala na něco, co ji naplňovalo naprostým štěstím a láskou.
Zmatená, jsem se podívala zpátky na Neferet. Stále sledovala Stevie Rae a její výraz se znovu změnil. Viděla jsem, jak se jí rozšířily oči, a pak se její tvář zalila radostí, stejně jako to, co právě zjistila.
Nedokázala jsem odtrhnout oči od Neferet, ale automaticky jsem sáhla Starkovi na ruku, jako bych věděla, že můj svět se chystá k výbuchu, hlas Draka Lankforda zazněl voláním polnice, která všechno změnila.
"Krakoun nahoře! Profesoři, mláďata ukryjte se! Bojovníci, ke mně! "
Čas začal utíkat velice rychle. Stark mě odstrčil za sebe, zatímco se díval nahoru. Slyšela jsem, jak nadává, a věděla, že to musí být proto, že u sebe neměl svůj luk.
"Chci, aby ses dostala do Nyxina chrámu!" Stark překřičel hrozný rámus explodující kolem nás, a začal se pohybovat v tomto směru. Přes rameno jsem viděla peklo, které tu vypuklo.
Některé děti křičely, profesoři volali na své studenty a snažili se je uklidnit, bojovníci-Synové Erebovi byli ve zbrani, připraveni pro nadcházející bitvu. Každý kromě Neferet a Stevie Rae se pohyboval.
Neferet pořád stála vedle Jackovy hořící hranice, dívala se na Stevie Rae a usmívala se. Stevie Rae vypadala, jako kdyby zakořenila na místě. Dívala se vzhůru, potřásala hlavou sem a tam a vzlykala.
"Ne, počkej," řekla jsem Starkovi, pohybujícímu se kolem mě a tak mě přestal tlačit směrem ke chrámu. "Nemůžu jít. Se Stevie Rae něco je. "
"Padá na ni z nebe ta bestie!"
Neferetin výkřik mě přerušil. Vrhla nahoru své natažené prsty jako by se snažila chytit něco ze vzduchu.
"Vidíš to?" Zeptal se Stark naléhavě, když pozoroval oblohu.
"Cože? Co mám vidět? "
"Černé lepkavé nitě Temnoty." Ušklíbl se ponuře. "Používá ji. A to znamená, že lže, když žádá o odpuštění," řekl příkře. "Určitě je ještě spojená s Temnotou."
Pak už nebyl čas něco říct, protože s hrozným křikem spadl z nebe obrovský Krakoun a přistál uprostřed školního areálu.
Poznala jsem ho hned. Byl to Refaim, Kalonův favorizovaný syn.
"Zabij ho!" přikázala Neferet.
Drak Lankford nepotřeboval dvakrát pobízet. Už byl v pohybu.
Čepel blikala ohněm, když sestoupil na krakouna jako boží mstitel.
"Ne! Neubližujte mu!" Stevie Rae zaječela a vrhla se mezi Draka a padlé stvoření. Její vztažené ruce zeleně zářily, stejně jako její tělo. Drak narazil do zelené bariéry a odrazil se od ní, jako by ho praštil obří gumový míč. Bylo to strašidelné a úžasné zároveň.
"A sakra," zamumlala jsem, už směřuje ke Stevie Rae. Měla jsem špatný pocit z toho, co se tu děje. Opravdu, ale opravdu špatný pocit.
Stark se mně nesnažil zastavit. Jen řekl: "Zůstaň blízko mne a pamatuj sakra, že pták je na dosah "
"Proč chráníš toto zvíře, Stevie Rae? Jsi s ním nějak spojená?" Neferet stála vedle Draka, který se dostával zpět na nohy a doslova se třásl snahou jít znovu proti Stevie Rae. Neferet divoce blýskaly oči, jako kdyby byla kočkou a Stevie Rae její myší.
Stevie Rae ignorovala Neferet. Podívala se na Draka a řekla: "Nikomu neublíží. Slibuji."
"Osvoboď mě, červená." Krakoun konečně promluvil a díval se k Drakovi a Neferet. Stál na nohách, což mě překvapilo, protože se zdálo, že na podzim byl zabit. Ve skutečnosti, nebyl jediný důkaz, že by byl někdy zraněn, neměl jediný šrám v jeho znepokojujícím lidském bicepsu, který právě začínal ronit krev. Couval pomalu směrem od Stevie Rae, ale zvláštní zelená bublina se tvořila kolem nich a pohybovala se s ním.
"Není to dobré, Refaime. Nebudu lhát a předstírat, že je vše v pořádku, už ne."
Stevie Rae se podívala na Neferet a na dav mláďat a profesorů, kteří se zastavili, když utíkali a místo toho sledovali v šoku a s hrůzou, co se tu děje. Poté, zatla zuby a zvedla bradu, Stevie Rae se ohlédla po Krakounovi. "Nejsem dobrá herečka. Nikdy jsem nebyla dobrá herečka."
"Nedělej to."
Krakounův mocný hlas mě šokoval. Nebylo to proto, že zněl tak lidsky. Slyšela jsem ho mluvit i dříve a věděla, že pokud se nerozzuří, není po jeho syčení ani památka, mohl by mluvit jako člověk. Co mě šokovalo, byl tón jeho hlasu. Zněl v něm strach a mnoho smutku.
"Už se stalo," řekla Stevie Rae. Konečně jsem našla svůj hlas. "Co se to k čertu děje, Stevie Rae?"
"Je mi to líto, Z, chtěla jsem ti to říct. Opravdu, opravdu chtěla. Jen jsem nevěděla, jak." Stevie Rae mě očima prosila, abych pochopila.
"Nevěděla jsi, jak mi říct, co?"
Pak mi to došlo, vůně krakounovy krve. S hrůzou mi došlo, co ta vůně znamená. Cítila jsem z ní Stevie Rae a uvědomila si, co se mi snaží říct.
"Vy jste se otiskli." Myslela jsem, že ta slova jsem neřekla nahlas, ale Neferet to zaslechla.
"Ach, bohyně, ne, Stevie Rae," řekla jsem a zatnula rty. Nevěřícně jsem potřásla hlavou ze strany na stranu jako popření celé této noční můry.
"Co?" Vyhrkl Drak.
"Nebyla to její chyba," řekl krakoun. "Já jsem zodpovědný."
"Nemluv na nás, monstrum." Zahřměl Drak.
Krkoun přesunul svůj červeně zbarvený pohled z šermířského mistra ke mně. "Je mi to líto, Zoey Redbird."
"Proč se mnou mluvíš?" Křičela jsem na něj. Kroutila jsem hlavou a podívala se na Stevie Rae. "Jak jsi to mohla dopustit?" Zeptala jsem se, a pak jsem zavřela pusu, když jsem si uvědomila, jak moc najednou zním jako moje matka.
"Do prdele. Věděla jsem, že se s tebou něco děje, Stevie Rae, ale neměla jsem ponětí, jak moc je to zlé," řekla Afrodita, vedle mě.
"Měla jsi něco říct," řekla Kramisha z několika metrů od nás, kde stála u dvojčat a Damiena, kteří nevěřícně zírali tam a zpět ze Stevie Rae na krakounova. "Věděla jsem, že je báseň o zvířeti a tobě, ale ne že je to tak špatné. Taky jsem nečekala, že to bylo doslova."
"Díky spojení mezi těmito dvěma, tma poskvrnila tuto školu," řekla slavnostně Neferet. "To zvíře musí být zodpovědné za smrt Jacka."
"To jsou jen plané žvásty!" řekla Stevie Rae. "Zabila jsi Jacka jako oběť pro tmu, protože ti to umožnilo ovládat duši Kalony. Ty to víš. Já to vím. A Refaim to ví. To je důvod, proč tu je, proč nás sledoval z povzdálí. Chtěl si být jistý, že dnes večer nic neprovedeš."
Dívala jsem se jak se Stevie Rae postavila Neferet a poznala jsem sílu i beznaděj mé BFF, protože jsem cítila, jak se věci mají. Pamatuji si, jak jsem se postavila Neferet, když to bylo jen já proti ní a celá škola plná upírů a mláďat neměla ani tušení, že je něco v nepořádku.
"Je jím naprosto změněná," řekla Neferet davu. "Měli by být zničeni oba najednou."
Poskočil mi žaludek, s jistotou jsem cítila jen to, že mě bude bohyně vést a že musím něco udělat.
"Dobře, to stačí." Stark se neklidně pohyboval vedle mě s pohledem upřeným na krakouna. Přišla jsem blíž k Stevie Rae.
"Musíš vědět, jak špatně to vypadá."
"Jo, to vidím."
"A opravdu jsi s ním otištěná?"
"Jo, jsem," řekla pevně.
"To, protože na tebe zaútočil, nebo co?" Zeptala jsem se a snažila si v tom udělat jasno.
"Ne, Z, naopak. Zachránil mi život. Dvakrát."
"Samozřejmě, že ano. Nacházíte se v lize se zvířetem, kterému vládne tma!" Neferet se obrátila k upírům a mláďatům.
Zelená záře kolem Stevie Rae byla intenzivnější, stejně jako její hlas.
"Refaim mě zachránil před Temnotou. On byl důvod, proč jsem přežila náhodné vyvolání bílého býka. A právě proto, co se stalo, vidím to, co většina lidí nevidí, na to nikdy nezapomeň. Vidím vlákna Temnoty, které následují tvůj příkaz."
"Velmi dobře jsi změnila téma," řekla Neferet.
" Samozřejmě, že ne," řekla Stevie Rae rozzlobeně. "Před tím než se pro mě Afrodita obětovala, jsem byla plná Temnoty. Budu vždy zřetelně rozpoznávat Tmu a Světlo, ale já si zvolila Světlo, vždy si budu volit Světlo."
"Opravdu?" Neferetin úsměv byl arogantní. "A to je to, co děláš, když si volíš toto zvíře? Vybíráš si Světlo? Krakouni byli vytvořeni v hněvu, násilí a nenávisti. Žijí jen pro smrt a ničení. Tenhle zabil Anastasii Lankfordovou. Jak je možné, že jsi stále na cestě bohyně?"
"Byl jsem špatný," řekl Refaim, ale nemluvil s Neferet, díval se přímo na Stevie Rae. "To, co jsem byl předtím, než jsem ji potkal, bylo špatné. Pak mě našla a vytáhla mě z Temnoty." Zadržela jsem dech, když se krakoun pomalu, jemně, dotkl tváře Stevie Rae a setřel jí slzu.
"Tys mi ukázala laskavost a chvíli na to jsem zahlédl štěstí. To mi stačí. Pusť mě, Stevie Rae, moje červená. Ať na mě vykonají svou pomstu. Možná Nyx bude brát ohled na to, že jsem se změnil a dovolí mi, abych vešel do jejího království, kde na tebe budu čekat a jednoho dne tě zase uvidím."
Stevie Rae zavrtěla hlavou. "Ne. Nemůžu. Nechci. Dokud jsem tady, nenechám tě odejít bez boje."
"Znamená to, že budeš bojovat se svými přáteli pro něj?" Křičela jsem na ni, měla jsem pocit, že se všechno vymyká kontrole.
Stevie Rae se na mě klidně podívala. Viděla jsem odpověď v jejích očích předtím, než to řekla, smutným, ale pevným hlasem. "Jestli budu muset." A pak řekla jednu věc, jedinou věc, která konečně dávala smysl celé této šílené situaci, a všechno se změnilo. "Zoey, ty bys bojovala s někým, kdo mě chránil, když jsem byla napadena Temnotou? On se změnil, Z. Vzdal se Temnoty. Můžu aspoň to pro něj udělat?"
"Ta věc zabila moji přítelkyni!" zařval Drak.
"Za to, a za mnoho jiných trestných činů, musí zemřít," řekla Neferet. "Stevie Rae, pokud se rozhodneš stát za tímto zvířetem, pak se rozhodneš postavit škole noci a zasloužíš si zemřít s ním."
"Tak jo, no. Počkej," řekla jsem. "Někdy věci nejsou jen černé a bílé, a taky je více než jedna správná odpověď. Draku, vím, že to muselo být hrozné, ale musíme přemýšlet, než něco bezhlavě uděláme. Ty opravdu uvažuješ o tom, že bys zabil Stevie Rae?"
"Když stojí s Temnotou, zaslouží si stejný osud jako toto stvoření," řekla Neferet.
"Ale prosím tě. Právě ses přiznala, že jsi stála na straně temnoty a Zoey ti to odpustila," řekla Afrodita. "Neříkám, že jsem nadšená z toho, koho si vybrala Stevie Rae, ale jak to může být v pořádku žádat odpuštění pro sebe, ale není v pořádku odpustit těmto dvěma?"
"Protože já už nejsem pod vlivem Temnoty, kterou ztělesňoval otec tohoto tvora," řekla Neferet hladce.
"Už s ním nejsem spojena. Pojďme se zeptat, jestli toto zvíře může říci to samé." Podívala se na krakouna. "Refaime, budeš přísahat, že už nejsi syn svého otce? Že už nejsi s ním spojen?"
Tentokrát Refaim odpověděl přímo Neferet. "Jen můj otec mě může osvobodit ze svých služeb."
Viděla jsem, samolibost v obličeji Neferet. "A už jsi požádal Kalonu, aby tě osvobodil?"
"Ne." Refaim se podíval z Neferet na Stevie Rae. "Prosím, chápej mě."
"Rozumím tomu," řekla Stenie Rae. Pak křičela na Neferet. "Nepožádal Kalonu aby ho osvobodil, protože jej nechce zradit, je to jeho otec!"
"Jeho důvody pro volbu Temnoty nejsou důležité," řekla Neferet.
"No, myslím, že jsou," řekla jsem. "A další věc, mluvíme o Kalonovi, jako by byl tady. Neměl by být vyhnán z vaší strany? "
Neferet obrátila chladné zelené oči na mě. "Nesmrtelný už není po mém boku."
"Ale to zní, jako že je tady v Tulse. Jestliže je vyhnán, co tady dělá? Uh, Refaime," zakopla jsem o jeho jméno. Bylo to super divné, že jsem mluvila o tomto děsivém stvoření, jako by to byl obyčejný člověk.
"Je tvůj otec v Tulse?"
"Nemůžu mluvit o svém otci," řekl váhavě krakoun.
"Nežádám tě říct nic špatného nebo dokonce to, kde právě je," řekla jsem.
Byla jsem překvapená, že vidím utrpení v jeho červeně zabarvených očích.
"Je mi to líto. Nemohu. "
"Podívej se! Neřekne nic proti Kalonovi, nebude stát proti svému otci," Neferetin hlas byl samolibý. "A protože krkouna tu vidíme, bude tu v Tulse i Kalona, nebo aspoň na cestě sem. Takže když on zaútočí na tuto školu, bude opět bojovat po jeho boku proti nám."
Refaim změnil pohled na červenající se Stevie Rae. Hlasem plným zoufalství řekl: "Já vám neublížím, ale já nejsem můj otec."
Neferet dala znovu příkaz, "Draku Lankforde, jako velekněžka této školy noci, jsem ti dala jasný příkaz. Zabij tohoto ohavného krakouna a všechny kdo budou stát s ním."
Viděla jsem, jak Neferet zvedla ruku ke Stevie Rae.
Zelená bublina, která byla kolem ní a krakouna se zachvěla a Stevie Rae zasténala. Její tvář zbledla a položila ruku na břicho, jako by se jí udělalo špatně.
"Stevie Rae?" Začala jsem postupovat k ní, ale Stark mě popadl za ruku a držel mě zpátky.
"Neferet poroučí Tmě," řekl. "Nemůžeš mezi ní a Stevie Rae."
"Tmě?" Neferetin hlas zněl výsměšně. "Nejsem pomocnicí temnoty. Já používám čistou moc naší bohyně. Pouze prosím o prolomení bariéry. Teď, Draku! Ukažte tomuto tvorovi, proti čemu stojí!"
Stevie Rae znovu zasténala a klesla na kolena. Zelená záře zmizela. Refaim se skláněl nad Stevie Rae, zády zcela zranitelný k meči Draka.
Zvedla jsem ruku a sevřela Starka, ale co jsem měla dělat? Útočit na Draka? Chcete-li pomstít smrt své přítelkyně? Byla jsem zmrazená. Nedovolila bych Drakovi ublížit Stevie Rae, ale on neútočil na ni, útočil na našeho nepřítele, nepřítel se ale otiskl s mojí BFF. Bylo to jako dívat se na jeden z těch filmů, kdy čekáte, že někomu proříznou krk a bude to hrozný masakr, ale tady to bylo doopravdy.
Najednou se ozval zvuk, jako řízená vichřice a z nebe spadl Kalona, přistál mezi svým synem a Drakem.
Měl v ruce hrozné černé kopí, jako měl na onom světě a tím se odrazil s takovou silou, že srazil Draka na kolena.
Synové Erebovi skočili do akce. Více než tucet z nich spěchalo na obranu svému mistru. Kalona byl smrtící, ale bylo jich na něj moc.
"Refaime! Synu!" volal na něj Kalona. "Ke mně! Pomoz mi!"
2024 ©