20. kapitola
Zoey
Málem jsem šla dál, ale pak jsem si vzpomněla, že před tím, než si prošel změnou, Erik byl Jackův spolubydlící. A že nezáleží na tom, co se stalo mezi námi dvěma. Dnes jsem v roli velekněžky, věděla jsem, že nade vší pochybnost Jack by nenechal Erika sedět venku samotného plakat.
Navíc jsem měla náhlý záblesk, když jsem si vzpomněla, jak mě Erik našel plakat po mém prvním rituálu temných dcer, katastrofa.
Tehdy byl sladký a pozorný a měla jsem pocit, že bych možná opravdu mohla zvládnout šílenství, které se dělo na této škole. Dlužila jsem mu laskavost.
Stiskla jsem Damienovi ruku a donutila celou svou skupinu zastavit. "Miláčku," řekla jsem Damienovi, "chci, abys šel se Starkem a všemi ostatními k hranici. Je tu něco, co musím udělat opravdu rychle. Navíc, když jsem si četla o upírských pohřbech, stejně mám přijít jako poslední a ty jako Jackův choť máš stát u hranice a meditovat." Alespoň jsem doufala, že je to to, co Damien potřebuje udělat. Jako by se zhmotnila reakce na má slova, ze stínu vystoupil upír a šel směrem od pohřební hranice k nám.
"Máte naprostou pravdu, Zoey Redbird," řekla postava.
Všichni jsme se na ni nechápavě dívali.
"Asi bych se měla představit." Nabídla mi své předloktí tradičním upírským pozdravem. "Já jsem Beverly" odmlčela se, zakašlala a začala znovu. "Jsem nová profesorka rituálních kouzel a také instruktorka. "
"No, ehm, těší mě." Vrátila jsem jí pozdrav a uchopila ji za předloktí. Jo, měla úplné upíří tetování, pěkný vzor, který připomínal noty, ale přísahám, že vypadala mladší než Stevie Rae. "Ehm, profesorko, zavedete Damiena a ostatní děti k hranici? Je tu něco, co musím udělat. "
"Samozřejmě. Vše bude připraveno, až půjdeš." Obrátila se k Damienovi a řekla jemně: "Prosím, následujte mě."
Damien nic neřekl, vypadal slabý, ale v pořádku, jen měl skelné oči. Přesto se přidal k nové profesorce. Stark otálel. Jeho oči se posunuly k lavici ve stínech, na které seděl Erik. Pak se vrátil ke mně.
"Prosím," řekla jsem. "Musím si s ním promluvit. Věř mi, OK?"
Jeho tvář se uvolnila. "Žádný problém, po Bann ri." Pak dodal tiše svým vynikajícím skotským přízvukem, "budu tě čekat, až to tady skončíš."
"Děkuji." Snažila jsem se mu podívat do očí, aby viděl, jak moc ho miluji a oceňuji jeho věrnost a důvěru.
Usmál se a vydal se za zbytkem skupiny. No, s výjimkou Afrodity. A Dariuse, který se vznášel za ní jako její stín.
"Co?" Řekla jsem.
"Taky tě máme nechat na pokoji?" Afrodita obrátila oči v sloup.
"Vážně. Copak si myslíš, že jsi tady v bezpečí? Neferet se podařilo odříznout Jackovi hlavu, aniž by tam skutečně byla. Darius a já se odtud nehneme jen pro Erikovo pohodlí. "
Podívala jsem se na Daria, ale zavrtěl hlavou a řekl: "Promiň, Zoey, Afrodita má pravdu."
"Mohli byste alespoň zůstat tady z doslechu?" Zeptala jsem se trochu podrážděně.
"My stejně nechceme slyšet Erika brečet. V pořádku. Jen si pospěš. Ať na tebe nemusí dlouho čekat, " řekla Afrodita.
Ani jsem se neobtěžovala povzdechnout si, když jsem od nich odcházela cestou k Erikovi. Dobře, vážně. Ten chlap si ani nevšiml, že tam jsem. Stála jsem před ním. Měl obličej v rukou a plakal. Opravdu plakal. Věděla jsem, že je vynikající herec, odkašlala jsem si a chystala se na sarkastickou pasivně-agresivní narážku.
Když se na mě podíval, všechno se změnilo. Jeho oči byly oteklé a červené. Slzy mu stékaly po tváři. Z nosu mu tekl sopel. Několikrát zamrkal, jako by mě mohl těžko zaměřit. "No, ehm, Zoey," řekl a snažil se dát trochu dohromady. Narovnal se a utřel si nos do rukávu. "Hm, ahoj. Jsi zpátky."
"Jo, před chvílí jsem přistála. Budu zapalovat Jackovu hranici. Chceš jít se mnou? "
To bylo jako roznětka. Erik sklonil hlavu a začal znovu plakat. Bylo to naprosto hrozné.
I tak nevěděl, co dělat. A přísahám, že jsem slyšela, jak v dálce zafrkala Afrodita.
"Ahoj." Sedla jsem si vedle něj a nemotorně ho poplácala po rameni. "Vím, že je to strašné. Byli jste opravdu dobří přátelé. "
Erik přikývl. Viděla jsem, že se snaží, aby se dal do kupy, a tak jsem tam seděla a blábolila, když si otřel znovu obličej do rukávu (fuj).
"Je to vážně otrava. Jack byl příliš zatraceně pěkný a sladký a mladý a zrovna se to stalo jemu. Jsme z toho všichni vedle. Neferet to udělala." Mluvil tiše, viděla jsem ho rozhlížet se jako by se bál, že ho někdo slyší. "Já nevím, jak. Nemám kurva ani ponětí proč, ale udělala to."
"Jo," řekla jsem.
Naše oči se setkaly.
"Uděláš s tím něco?" Řekl.
Můj pohled ani trošičku nezaváhal. "Absolutně všechno, co budu moci. "
Málem se usmál. "No, to je dost dobré i pro mě." Otřel si znovu tvář a rukou si prohrábl vlasy. "Byl jsem na odchodu."
"Co?" Řekla jsem užasle.
"Jo, měl jsem odejít z Tulsy do školy noci v LA, chtěli mě tam v Hollywoodu. Měl jsem být příští Brad Pitt."
"Měl?" Zeptala jsem se, naprosto zmatená. "Co ti brání?"
Pomalu, Erik zvedl pravou ruku a držel ji, dlaní nahoru, směrem ke mně. Několikrát jsem zamrkala, než jsem opravdu pochopila, co vidím.
"Je to, co si myslím," řekla jsem.
"Je to Nyktin labyrint." Samozřejmě, že jsem poznala tetování labyrintu, které měl na svých dlaních, ale moje mysl jen těžko doháněla, co viděly oči, a já nenašla hlas, dokud za mnou nezazněl Afroditin hlas. "No do prdele! Erikovo tetování."
Erik se podíval ode mě k Afroditě. "Všechno se teď mění. Je to k smíchu. Víš, že to znamená, že nemohu opustit Tulsu a školu noci po dobu čtyř let, které tady musím zůstat a sledovat podstatu a po další čtyři roky čekat jak se změní moje tetování a zjistit, jak se musí navždy změnit můj život."
Chvíli bylo ticho a pak Afrodita řekla: "To je to, co tě trápí? Že jsi nový Tracker a že je to těžká práce, nebo je to, co tě opravdu trápí, že jsi musel odložit Hollywood na čtyři roky a za tu dobu je jisté, že najdou jiného dalšího Brada Pitta? "
Já se otočila a stála přímo před ní. "Byl to Jackův spolubydlící! Nepamatuješ si už, jaké to bylo ztratit spolubydlící?" Viděla jsem, jak se její výraz změkčil, ale já jen zavrtěla hlavou. "Ne. Ty a Darius běžte dál. Přijdu za vámi." Když Afrodita stále váhala, promluvila jsem přímo s jejím ochráncem. "Jako tvoje velekněžka ti to přikazuji. Chci být sama s Erikem. Vezmi Afroditu a sejdeme se u Jackovy hranice."
Darius neváhal ani sekundu. Slavnostně se uklonil, pak vzal Afroditu za loket a doslova ji odtáhl pryč. Povzdechla jsem si a posadila se vedle Erika na lavičku.
"Omlouvám se. Afrodita to myslí dobře, ale jak říká Stevie Rae, někdy to není moc hezké."
Erik si odfrkl. "Nemusíš mi to vysvětlovat. Ona a já jsme spolu chodili, vzpomínáš si? "
"Vzpomínám si," řekla jsem tiše. Pak jsem dodala: "My jsme spolu taky chodili."
"Jo," řekl. "Myslel jsem, že tě miluji."
"Taky jsem si myslela, že tě miluju."
Podíval se na mě. "Udělali jsme něco špatně?"
Podívala jsem se na něj. Opravdu se na něj podívala. Bohyně, byl žhavý, vážně jako Superman / Clark Kent. Vysoký, tmavé vlasy a modré oči. Ale v nich bylo více, než jen to. Jo, byl arogantní, ale někde uvnitř jsem věděla, že je opravdu dobrý chlap. Jen jsem nebyla ta pravá pro něj.
"Jo, udělali jsme to celé špatně, ale to je v pořádku. Nedávno jsem nad tím přemýšlela, nebylo to dokonalé, tak trochu to bylo hrozné. Všichni se musíme poučit ze svých chyb. Myslím, že bychom mohli zůstat přáteli."
Jeho krásné rty se usmály. "Myslím, že bychom mohli."
"Navíc," dodala jsem, vrazila mu do ramena, "potřebuji kolem sebe čestné chlapy jako své přátele. "
"Jsem docela čestný chlap. A myslím, že je opravdu hezké, že si to myslíš."
"Jo, jsi," řekla jsem. Pak jsem ho chytila za ruku. "Přátelé?"
"Přátelé." Erik mě vzal za ruku a pak s úsměvem klesl elegantně z lavičky na jedno koleno. "Má paní, navždy budeme přátelé."
"Okie dokie," řekla jsem trochu bez dechu, protože, no, bez ohledu na to, jak moc jsem milovala Starka, Erik byl vážně sexy a super nádherný herec.
Uklonil se a políbil mi ruku. Nebylo to nevhodné spíš reálné gentlemanským způsobem. Stále na kolenou se na mě podíval a řekl: "Musíš říct něco dnes večer, co nám dá naději a pomůže Damienovi, protože teď jsou na tom všichni hodně zle, kvůli tomu, co se to tu kurva děje a Damien to odskákal nejvíc."
Sevřelo se mi srdce. "Já vím."
"Dobře. Bez ohledu na to, co bylo mezi námi, věřím v tebe, Zoey. "
Povzdechla jsem si. Znovu.
Usmál se, vstal a táhl mě za sebou. "Tak prosím, dovol mi, abych tě doprovodil na tento pohřeb. "
Vzala jsem Erika za ruku a vstoupila do budoucna.
* * *
Bylo to úžasné, smutné a byl na to neuvěřitelný pohled. Na rozdíl od minulé pohřební hranice, která se pálila naposledy v upírské škole noci, byla tu celá škola. Mláďata a upíři udělali obrovský kruh kolem pohřební hranice, která byla postavena přímo v centru školního pozemku. Mohla jsem ještě vidět spálenou trávu, která svědčila o tom, že ještě před nedávnem tady hořelo tělo Anastasie Lankfordové. Nikdo ze školy nepřišel, aby byl svědkem a ukázal respekt k ní. Také mnoho z nich bylo pod kontrolou Kalony, nebo jen měli vyloženě strach. Dnes v noci to bylo jiné. Kalonova kontrola byla zlomená a Jack se stal bojovníkem.
Moje oči našly Draka Lankforda ještě předtím, než jsem se podívala na pohřební hranici. Stál za Jackem, ve stínu nejbližšího dubu. Ale ani stíny ani plášť nedokázaly skrýt jeho bolest. Viděla jsem, jak mu tiše padají slzy na jeho ostře řezaný obličej. Bohyně pomoz Drakovi, byla moje první modlitba tuto noc.
Je to takový dobrý člověk. Pomoz mu najít klid.
Pak jsem se podívala na Jacka.
Viděla jsem ho, jakoby jen ležel, ale nedýchal a usmíval se. Jak bylo podle tradičního upírského pohřbu zvykem, byl zabalený od hlavy k patě v tradičním upírském rubáši, ale Jackův byl fialový. Krásně lesklý. Super skvělý. Super fialový.
"Ona to dokázala." řekl vedle mě Erik polohlasem.
"Věděla jsem, že fialová byla jeho oblíbená barva, tak jsem šla do Dolphin v Utica na náměstí a koupila fialovou látku. Spoustu. Pak jsem si řekla, safírová v noci více vynikne, i když jsem si nemyslela, že bude vypadat opravdu tak dobře. "
Obrátila jsem se k Erikovi, stoupla si na špičky a políbila ho na tvář.
"Děkuji ti. Jack by byl rád, že jsi tady. Byl jsi mu dobrým přítelem, Eriku."
Přikývl a usmál se, ale neříkal nic, a já viděla, že znovu pláče. Než jsem se stačila k němu otočit a něco mu říci, ustoupil. Tak jsem se podívala směrem k ostatním a moje oči našly Damiena. Byl na kolenou v čele Jackovy hranice.
Hraběnka seděla vedle něj a jeho baculatá kočka, Cammy, byla stočená smutně mezi jeho koleny. Stark stál vedle Hraběnky a já jsem mohla vidět, že ji hladí a šeptá psovi a Damienovi něco ve stejnou dobu. Stevie Rae byla vedle Starka, vypadala super mizerně. Afrodita stála Damienovi po boku a Darius hned za ní. Dvojčata byla po její levici. A z každé strany své skupině nejlepších přátel, stála celá škola, klidně, respektující kruh kolem hranice. Mnoho z mláďat a upírů, včetně Lenobie a většiny ostatních profesorů, drželi fialové svíčky. Nezdálo se, že by někdo kromě Starka mluvil, ale slyšela jsem spoustu vzlykání.
Neferet nebylo nikde vidět.
"Můžeš to udělat," zašeptal Erik.
"Jak?" Skoro jsem to ani nevyslovila.
"Jako vždycky, s pomocí Nyx," řekl.
"Prosím, Nyx, pomoz mi. Nemůžu to udělat sama," zašeptala jsem nahlas. A pak tam byla profesorka kouzel a ohlašovala můj příchod. Takže jsem se pohybovala pomalu a doufala, že vypadám jako dospělá skutečná velekněžka, šla jsem přímo k Damienovi.
Stark mě uviděl první. Když se jeho oči střetly s mými, neviděla jsem žádný náznak žárlivosti a vzteku, i když jsem věděla, že Erik šel hned za mnou. Můj ochránce, můj bojovník, můj milenec, přistoupil a formálně se mi uklonil.
"Veselé setkání, velekněžko." Jeho hlas zazněl zvučně do ticha. Všichni se ke mně otočili a zdálo se, jako by se celá škola noci uklonila současně, uznávala mě jako velekněžku.
To mi dodalo pocit, jako bych nikdy předtím nebyla něčím jiným. Profesoři, upíři, kterým bylo přes sto let, i nejmladší mláďata se dívala s důvěrou ke mně. Bylo to tak děsivé, jak to bylo úžasné.
Nikdy nezapomenu ten pocit, bohynin hlas mi zpíval v mysli. Pravda Velekněžka je pokorná, stejně jako hrdá a nikdy nezapomíná na odpovědnost, která je nejdůležitější.
Zastavila jsem se před Damienem a uklonila se mu, se sevřenou pěstí u srdce. "Veselé setkání, Damiene." A nestarala se, že jsem se odklonila od textu upírské etikety pohřbu, které jsem četla v letadle. Vzala jsem Damiena za ruku a zatáhla ho tak, aby vstal. Ovinula jsem paže kolem něj a opakovala: "Veselé setkání, Damiene."
Vzlykl jednou. Jeho tělo bylo celé ztuhlé a on se pomalu pohnul, jakoby se bál, že by se mohl rozpadnout na obrovské množství kusů. Než jsem od něj ustoupila, zavřela jsem oči, soustředěná sama na sebe a zašeptala jsem: "Větře, přijdi k Damienovi. Vyplň ho s lehkostí a nadějí a pomoz mu dostat se přes tuto noc." Vítr odpověděl okamžitě. Zvedly se mi vlasy a ovinuty se kolem Damiena a mě. Slyšela jsem, jak nasává vzduch a když vydechl, ztuhlost opustila jeho tělo. Ustoupila jsem a setkala se s jeho smutnýma očima. "Miluju tě, Damiene."
"Já tebe taky, Zoey. Jen do toho." Kývl směrem k Jackovu odpočívajícímu tělu. "Dělej to, co musíš udělat. Vím, že Jack je ve skutečnosti někde jinde." Odmlčel se, aby zadusil vzlyk a pak dodal: "Byl by rád, že to budeš ty."
Místo toho, abych se rozplakala, obrátila jsem se k hranici a škole noci. Zhluboka jsem se dvakrát nadechla a vydechla a na třetí nádech jsem zašeptala: "Duchu, přijď ke mně. Aby můj hlas zněl hlasitě a všichni mě slyšeli." Živel, se kterým jsem byla nejblíže spřízněná, mě naplnil a posilnil. Když jsem začala mluvit, můj hlas byl jako maják od bohyně a opakoval se zvukem a duchem přes školní pozemek.
"Jack už tady není. V našich myslích ale zůstane dál. Chtěla jsem to říci Damienovi, ale dnes večer chci, abyste to slyšeli všichni." Cítila jsem, jak se na mě všechny oči upřely a já pomalu a zřetelně pronášela slova, která mi poslala bohyně.
"Byla jsem na onom světě a mohu slíbit, že je to tam tak krásné, úžasné a skutečné, jak věří vaše srdce. Jack je tam, necítí žádnou bolest, není smutný a nemá obavy nebo strach. Je s Nyx v jejím háji." Usmála jsem se a zastavila. "Je veselý na těchto loukách a hájích." Slyšela jsem, že Damien je překvapen smíchem několika mláďat. "Je to setkání známých přátel, jako můj Heath, a pravděpodobně i všichni ostatní kdo odešli před ním." Afrodita si odfrkla a usmála se a Erik se také zasmál. "Nemůžeme ale za ním právě teď." Podívala jsem se na Damiena. "Je to těžké. Vím, že je to těžké. Ale můžeme si být jisti, že ho uvidíme znovu v tomto životě nebo v příštím. A když budeme dělat vše, bez ohledu na to, kdo jsme nebo kde jsme, slibuji vám, že jedna věc našeho ducha, naší podstaty, zůstane stejná: láska. Naše láska žije a bude trvat věčně. Je to slib, vím, že pochází přímo od bohyně."
Stark mi podal dlouhou dřevěnou louč, která měla něco lepkavého omotaného kolem druhého konce. Vzala jsem to, ale než jsem přišla ke hranici, pohledem jsem našla Shaunee.
"Pomůžeš mi?" Zeptala jsem se jí.
Otřela si slzy, otočila se na jih, zvedla ruce a nahlas řekla umocněná láskou a ztrátou, zavolala: "Ohni! Pojď ke mně! " ruce držela nad hlavou a zářila, pak přišla ke mně a k obrovské hromadě dřeva, na které leželo Jackovo tělo.
"Jacku Swifte, jsi sladký, zvláštní chlapec. Já tě budu vždycky milovat jako bratra a přítele. Až se příště uvidíme, bude to veselé setkání." Když jsem se dotkla konce mé pochodně a pokynula k Shaunee, vrhla na ni svůj živel, okamžitě nás zaplavila tajuplná záře, ve které se třpytily žluté a fialové barvy.
Zrovna jsem se obrátila k Shaunee a otevřela ústa, abych jí poděkovala a jejímu živlu, když Neferetin hlas prořízl noc.
"Zoey Redbird! Začínající Velekněžko! Ptám se tě jako svědka!"
2024 ©