19. kapitola
Zoey
"Vypadáš hrozně unaveně." Dotkla jsem se Starkovy tváře, byla hladká, ale stále měl kruhy pod očima. "Myslela jsem, že jsi spal většinou celou dobu letu. "
Stark mě políbil na dlaň a udělal něco, co vypadalo jako pokus o jeho arogantní úsměv, který se mu moc nepovedl. "Jsem v pohodě. To je jen pásmová nemoc ".
"Jak můžeš mít pásmovou nemoc dřív, než jsme otevřeli dveře od letadla? "ukázala jsem bradou směrem ke dveřím, kde stál upíří ošetřovatel, který byl zaneprázdněn přistáním letadla. Ozval se nepříjemný zvuk a světlo pásů zhaslo, ale ding! ding! zvuk se ozýval dál.
"Dveře jsou otevřené. Už můžeme jít, "řekl Stark, když odepnul bezpečnostní pás.
Věděla jsem, že není zcela v pořádku a tak jsem ho popadla za zápěstí a zadržela jsem ho na místě. "Víš, že mi můžeš říct všechno. "
Stark si povzdechl. "Jen jsem měl zase špatné sny, to je všechno. A když se probudím, nemohu si nikdy doopravdy vzpomenout, o čem byly. Vypadá to, jako ta špatná část spojená s nějakým divným vedlejším efektem z návratu z onoho světa. "
"Skvělé. Máš PTSD. Já to věděla. Myslím, že si pamatuji, co jsem četla v jedné knize, co mi půjčil Drak. Možná bych si to mohla znovu půjčit a… "
"Ne!" přerušil mě Stark a pak mě políbil na nos, když jsem se na něj mračila. "Už se nemusíš bát. Jsem v pohodě. Nemusím s Drakem mluvit o mých zlých snech. Navíc, nevím, co to sakra je PTSD, ale zní dost jako STD a to se mi nelíbí, je to prohnaný. "
Nemohla jsem si pomoci a musela se zasmát. "Prohnaný? Mluvíš jako Seoras. "
"Ano, wumman, pak je to mindin 'mi, měl bych tak mluvit! Tak zvedni ten svůj zadek ze židle a jdeme."
Zamračila jsem se a zavrtěla hlavou. "No jak to se mnou mluvíš, jsem přece žena. Plus, je příšerné, jak dobře umíš napodobit jeho přízvuk. "Udělal si místo, aby se mohl dostat z letadla a počkal, až mu podám svoje zavazadla. A když jsme šli nahoru po rampě z letadla, dodala jsem: "A PTSD je zkratka pro Posttraumatické stresové stavy. "
"Jak to víš?"
"Našla jsem si to na Googlu."
"Cože?" Řekl tak hlasitě, že se na nás podívala letuška.
"Pssst." Přiložila jsem si prst ke rtům a chytla ho tak, že bychom mohli mluvit bez toho, aby nás všichni viděli. "Podívej, chováš se divně: unavený, nepozorný, mrzutý a zapomněl jsi některé věci. Pravděpodobně potřebujeme pomoc. "
Podíval se na mě svým jsi-šílená-ženská pohledem. "Z, miluji tě. Budu tě hlídat a stát vedle tebe po zbytek mého života. Ale musíš mi slíbit, že se nebudeš zajímat o moje zdraví. "
"Jen jsem chtěla být dobře informovaná."
"Líbí se ti děsit mě kecy o PTSD. "
"Tak co?"
Usmál se na mě a tentokrát vypadal nafoukaně i roztomile. "Takže ty to přiznáváš. "
"Ne nutně," řekla jsem a šťouchla ho loktem. Už jsem nestačila nic říct, protože v tu chvíli jsem byla zahalena v něčem, co vypadalo jako mini Oklahomské tornádo.
"Zoey! Oh můj bože, jsem tak ráda, že tě vidím! Stýskalo se mi po tobě, ty blázne! Jsi v pořádku? Je to hrozné, co se stalo Jackovi, že? "Stevie Rae mě objímala, plakala a mluvila a to všechno současně.
"Ach, Stevie Rae, taky jsi mi chyběla!" A pak jsem brečela s ní a tak jsme tam stáli, držely se, jako by dotyk mohl zahnat všechno zlé co se přihodilo. Přes rameno Stevie Rae jsem viděla Starka, jak tam stojí a usmívá se na nás.
Vytáhl malé cestovní balení Kleenex z jeansů, nosil je v kapse od chvíle, kdy se dostal zpět z onoho světa, a já myslela, že možná, jen možná, to způsobila jeho láska a snad by mohl být tento svět s ním lepší.
"Pojď," řekla jsem Stevie Rae, dotkla jsem se Starka a všichni tři jsme šli ruku v ruce přes obří dveře, které nás vychrlily do chladné noci v Tulse. "Jdeme domů a po cestě mi můžeš říct, co nás tady všechno čeká. "
"Miláčku, u-we-tsi-a-ge-ya."
"Babi!" Pustila jsem Stevie Rae a Starka a běžela do její náruče. Objala jsem ji pevně a nechala se obklopit láskou a uklidňující vůní levandule. "Ach, babičko, jsem tak ráda, že jsi tady!"
"U-we-tsi-a-ge-ya, dcero, dovol mi podívat se na tvou tvář." Babička mě držela na délku paží, ruce na ramenou, a přitom studovala můj obličej.
"Je to pravda, jsi zase celá a v pořádku." Zavřela oči a stiskla mi ramena, pak zamumlala: "Děkuji ti, velká matko. "Pak jsme se objímaly a smály zároveň.
"Jak jsi věděla, že tady budu?" Zeptala jsem se, když jsem byla konečně schopna přestat ji objímat.
"To vám řekly vaše super smysly?" zeptala se Stevie Rae, přišla a objala babičku v pozdravu.
"Ne," řekla a obrátila svou pozornost od Stevie Rae ke Starkovi, který se na ni díval. "Něco mnohem prozaičtějšího." A andělsky se usmála. "Nebo bych měla říct, že byl někdo mnohem víc všední, i když nejsem si vůbec jistá, jestli je to to správné slovo, které bych měla použít, když chci mluvit o tomto statečném bojovníkovi. "
"Starku? Tys volal babičku? "
Vystřelil arogantní úsměv a řekl: "Jo, jako omluvou jsem přivolal další okouzlující ženu jménem Redbird."
"Pojď sem, ty okouzlující," řekla babička.
Zavrtěla jsem hlavou, jak Stark opatrně objal babičku, jako by si nebyl jistý, jestli smí nebo ne. Když moje babička volala, řekl jí, kdy naše letadlo přistane. Starkovy a moje oči se střetly nad ramenem babičky. Děkuji ti, ušklíbla jsem se. Jeho úsměv byl větší a větší.
Pak babička přišla k mému boku a zase mě vzala za ruku.
"Hele, jdu se Stevie Rae pro auto, tak si mezitím promluv s babičkou. "
Sotva jsem měla čas říct ano, a byli pryč, takže jsme, babička a já, našli lavičku a pohodlně si na ni sedly.
Seděly jsme dlouho, aniž bychom něco řekly. Držely jsme se za ruce a dívaly se na sebe. Neuvědomila jsem si, že pláču, dokud mi babička jemně nesetřela slzy z tváře.
"Věděla jsem, že se vrátíš k nám," řekla.
"Je mi líto, že jsem ti dělala starosti. Je mi líto, že ses o mě musela bát. "
"Pst," umlčela mě babička. "Není třeba se omlouvat. Ty jsi to nejlepší, co mám. "
"Byla jsem slabá babi. Stále jsem, "řekla jsem upřímně.
"Ne, u-we-tsi-a-ge-ya, jsi mladá, to je vše." Dotkla se jemně mého obličeje. "Je mi líto tvého Heatha. Bude mi chybět, byl to mladý člověk. "
"Mě taky," řekla jsem a znovu začala plakat.
"Ale mám pocit, že se vy dva vzájemně znovu potkáte. Možná, že ne v tomto životě, ale v příštím. "
Přikývla jsem. "To, mi Heath řekl také, než se přestěhoval do další oblasti na onom světě. "
Babiččin úsměv byl klidný. "Já vím, že to byla srdcervoucí situace, ale dostala jsi skvělý dárek, když jsi mohla cestovat tam a zpět. "
Opravdu to myslela vážně. Když jsem se vrátila do reálného světa, byla jsem unavená, smutná a zmatená, a pak, konečně se Starkem jsem byla spokojená a zamilovaná. "Ale nebyla jsem vděčná," řekla jsem nahlas, než jsem si to stačila uvědomit. "Ten dar, který jsem dostala, jsem nechápala." Hlava se mi chtěla roztřeštit. "Jsem mizerná velekněžka, babi. "
Babička se zasmála. "Ach, Zoey, kdyby to byla pravda, nekladla by sis otázky a neponaučila by ses ze svých chyb. "
Odfrkla jsem si. "Nemyslím si, že vysoké kněžky dělají chyby. "
"Samozřejmě, že ano. Jak jinak by se učily a rostly? "
Chtěla jsem říct, že jsem udělala dost chyb, které byly víc než velké, ale věděla jsem, že to není to, co měla babička na mysli. Jen jsem si povzdechla a řekla: "Mám spoustu chyb."
"Jsi moudrá žena, když si to uvědomuješ." Smutně se usmála. "Je to jeden z klíčových rozdílů mezi tebou a tvou matkou."
"Moje matka." Povzdychla jsem si znovu. "Přemýšlela jsem o ní v poslední době."
"Stejně jako já, často jsem na Lindu v posledních několika dnech myslela. "
Zvedla jsem obočí. Obvykle, když na někoho takto myslí, znamená to, že se s touto osobou něco děje. "Už o ní něco víš? "
"Ne, ale věřím, že brzy budu. Měj na ni dobré myšlenky, u-we-tsi-a-ge-ya ".
"Budu," řekla jsem.
"Nejlepší bude dostat se zpět do školy, Zoey. Bude třeba toho dnes večer ještě mnoho udělat, " řekla jakoby věštecky.
Stouply jsme si a znovu se objaly. Musela jsem ji pustit. "Budeš dnes spát v Tulse, babi? "
"Ale ne, miláčku. Mám moc práce. Zítra bude velký trh a já musím ušít krásné nové levandulové sáčky. " Usmála se na mě. "A našít na ně korálky Redbirds."
Usmála jsem se a ještě jednou ji objala, naposledy. "Schováš pro mě taky jeden, jo?"
"Samozřejmě," řekla. "Miluju tě, u-we-tsi-a-ge-ya".
"Já tebe taky," řekla jsem.
A pak jsem se dívala, jak Stark vyskočil a vzal babičku za ruku a pomohl jí přes rušnou ulici mezi letištěm a terminálem k parkovišti. Pak běžel zpátky ke mně a uhýbal vozům. Když otevřel dveře od vozu pro mě, zastavil se, přitiskl si ruku na hruď a já ho zatahala za košili, až se ohnul, takže jsem ho mohla políbit. "Jsi nejlepší bojovník na světě," pošeptala jsem mu do úst.
"Ano," řekl a oči mu zářily.
Sedla jsem si do zadní části svého auta a setkala se s pohledem Stevie Rae ve zpětném zrcátku. "Díky za to, že jsi mi nechala nějaký čas o samotě s babičkou. "
"To není problém, Z. Má tě moc ráda."
"Jo, já taky," řekla jsem tiše. Pak jsem narovnala ramena a měla pocit, že můžu zcela oprávněně pokračovat: "Dobře. Tak. Řekni mi, co mě čeká, když vstoupím zpět do školy noci."
"Drž se svého koně, protože je to opravdu jeden velký nepořádek," řekla Stevie Rae a odtáhla se od dveří.
"Vždyť ani nemám koně," řekla jsem.
"Přesně tak," řekla, což absolutně nedávalo žádný smysl. Jo, velký nepořádek, ale stejně jsem byla vážně ráda, že jsem doma.
* * *
"Pořád nemůžu uvěřit, že Nejvyšší rada mohla být tak naivní," řekla jsem a cítila se bezradně. Čas ubíhal a tak mi Stevie Rae pomáhala rozhodnout se, co si vzít na sebe na Jackovu pohřební hranici. Zachvěla jsem se. Bez klepání do místnosti vrazila Afrodita. Měla jsem na sobě černou halenku s dlouhým rukávem, vysokým rolákem a černé džíny. Zarazila se a řekla: "Oh, do prdele. V tom nemůžeš jít. Budeš zapalovat pohřební hranici gaye. Víš, jak by byl Jack ponížený, kdyby tě v tom viděl, nemluvě o Damienovi? Vypadáš v tom, jako Anita Blake v rore 1990. "
"Kdo je Anita Blake?" zeptala se Stevie Rae.
"Mladá žena, která vyšetřuje upíří vraždy a má zcela tragický smysl pro módu." Afrodita na sobě měla těsné safírové šaty, které se trochu třpytily, ale ne natolik, aby vypadaly jako jedny z šatů přehlídkových mol Davida. Ve skutečnosti, vypadala nádherně a elegantně, jako obvykle. Pravděpodobně proto, že její osobní vizážistka Victoria nakupovala jen v luxusním obchodu slečny Jacksonové na náměstí. Máma jí tam zařídila platinovou kreditní kartu. Povzdechla jsem si, protože mě z toho všeho začala bolet hlava.
Každopádně, když pochodovala k mé skříni, otevřela ji a po jednom opovržlivém pohledu na mé šaty vyndala ty, co jsem měla na svém prvním rituálu dcer temnoty, které mi dala. Byly černé, dlouhé a (na rozdíl od svetru a džínů) lichotivé. Byly také zdobené kolem dokola kulatého výstřihu, rukávů a lemu červenými korálky, které zářily, když jsem se pohybovala a uzavíraly tak dokonale přívěšek vůdce Temných dcer, trojitý Měsíc, který spočíval kolem mého krku. Podívala jsem se jí do očí. "Na to oblečení nemám hezké vzpomínky, "řekla jsem.
"Jo, ale vypadá to na tobě dobře. Je to vhodné. A co je důležité, že Jackovi by se to líbilo. Navíc, podle mé matky, vzpomínky můžou změnit lidé a to zejména v případě, že mají dost alkoholu. "
"Podívejte, neříkejte mi, že se bude večer pít. To se prostě nehodí, "řekla Stevie Rae.
"Ne, nemělo by se. Nebo alespoň ne hned." Hodila na mě šaty. "Obleč si to a pospěš si. Dvojčata a Darius šli pro Damiena, abychom mohli přijít všichni spolu k hranici a vypadali jako stádo pitomců, co si jsou solidární a dělají stejná rozhodnutí, "dodala rychle, když Stevie Rae nasála vzduch a otevřela ústa, aby ji přerušila. "Jo. Je dobré, že tě vidím zase v plné síle tohoto reálného světa, a že si už nehraješ na hypochondra. "
"Dobře. Jdu se převléct." Vklouzla jsem do naší koupelny, ale ještě jsem otočila hlavu a setkala se s Afroditinýma chladnýma modrýma očima. "Jo, a Stark je můj ochránce a bojovník a taky můj přítel. A ten ti zatraceně dokáže, že nejsem hypochondr. Viděla jsi, co se mu stalo."
"Hm," ušklíbla se Afrodita sama pro sebe.
Ignorovala jsem ji, ale stále jsem měla otevřené dveře, takže jsem k nim mohla mluvit, když jsem se oblékala. Když jsem uviděla věštecký kámen, zastavila jsem se a rozhodla se nechat ho pod šaty, teď nebyl čas na odpovědi a na otázky týkající se Skye a Sgiach. Rychle jsem se učesala a řekla: "Hej, to že mě nechá Neferet zapálit světlo na hranici, znamená, že očekává, že se mi to nepovede? " Sakra, očekávala jsem nějaký podraz, proč by ne?
"No, myslím, že její plán je mnohem víc, než jen nějaké ztrapnění. Třeba že budeš brečet, protože jsi skutečně měla Jacka ráda, "řekla Stevie Rae.
"Nef, co?" Řekla Shaunee, když vrazila do mého pokoje, aniž by pozdravila.
"Eret co?" dokončila Erin. "Co děláš? Snažíš se vybavit si Damienovu slovní zásobu? "
"Úplně to tak vypadá," odpověděla Shaunee.
"Líbí se mi to a vy dvě můžete jít cucat citron," řekla Stevie Rae.
Afrodita se začala smát a pak přešla do kašle, když jsem vyšla z koupelny, a zamračila se na všechny. "Máme jít na pohřeb. Myslím, že byste měli ukázat trochu více respektu k Jackovi, byl to náš přítel. "
Dvojčata okamžitě vypadala zkroušeně. Přišly ke mně a každá mě objala a mumlaly, že mě mají rády.
"Měly byste být vážnější, a to ne jen proto, že je to Jackův pohřeb, a to je skutečně hrozné. Všichni víme, že neexistuje způsob, jak se Neferet náhle rozhodla udělat správnou věc a respektovat Zoey a její pravomoci, "řekla Stevie Rae.
"Musíme být na pozoru," souhlasila jsem. "Zůstaňte blízko u mne. Buďte připravení. Pokud mám udělat ochranný kruh, musím mít čas na to ho udělat. "
"Proč ho neuděláš hned na začátku?" Řekla Afrodita.
"Chtěla jsem, ale přečetla jsem si věci kolem upírského pohřbu a Velekněžka obvykle tohle nedělá. Je to její práce, no, mám na mysli moje práce dnes večer, stát tam uctivě před všemi upíry a pomoci poslat upírova ducha do jiného světa k Nyx. Nemůžu zapojit kruh, protože se budu muset soustředit na modlitby a Nyx. "
"Měla bys v tom být dobrá, Z, protože ses právě vrátila z onoho světa," řekla Stevie Rae.
"Určitě je na Jacka pyšná." Cítila jsem slzy, které se mi začínaly tvořit v koutcích očí, a já musela zamrkat, aby se zase ztratily. Poslední věc, kterou každý z mých přátel potřeboval vidět, bylo, jak dnes večer brečím.
"Takže nikdo z vás nemá tušení, co Neferet chystá?" Zeptala jsem se jich.
Všichni potřásli hlavami a Afrodita řekla: "Všechno, co mohu říci je, že se tě bude nějak snažit pokořit, ale nevím jak, když zůstaneš v klidu a silná a zaměříš se na důvod, proč jsme všichni tady, dobře to dopadne. "
"Jack," řekla Shaunee.
"Chce říct, že to děláme pro něj," řekla Erin a trochu se jí třásl hlas.
"No, to je hezké," řekla Stevie Rae a my se na ni podívali, "ale myslím, že pohřby, bez ohledu na to, co říkáte, jsou většinou pro lidi, kteří po nich zůstali, jako je Damien. "
"To je opravdu dobrá připomínka, Stevie Rae." Usmála jsem se na ni s vděčností.
"Budu si to pamatovat."
Stevie Rae ztlumila hlas. "Vím to, protože jsem viděla dnes svoji maminku a ona mi dělala docela soukromý mini pohřeb. Byl to její způsob, jak to uzavřít. "
Měla jsem chvíli intenzivního šoku a zároveň dvojčata vybuchla: "Oh můj bože, jak strašné!"
"Přišla sem?" zeptala se Afrodita. Byla jsem překvapená, jaký měla tón hlasu.
Stevie Rae přikývla. "Byla u přední brány a donesla mi smuteční věnec. Ale opravdu potřebovala to, co teď Damien, rozloučení. "
"Mluvila jsi s ní, viď?" Řekla jsem. "Myslím, že ví, že už nejsi mrtvá, že? "
Stevie Rae se usmála, i když její oči stále vypadaly moc smutné.
"Jo, ale zlobím se na sebe, že jsem za ní nepřišla jako první. Bylo to strašné vidět ji tolik plakat."
Šla jsem ke své BFF a objala ji. "No, alespoň to ví."
"A máš alespoň maminku, která se stará natolik, aby pro tebe plakala," řekla Afrodita.
Setkala jsem se s Afroditiným pohledem a úplně to pochopila. "Jo, to je pravda. "
"My všichni, máme matky, které pro nás budou plakat, kdyby se nám něco stalo, "řekla Stevie Rae.
"Ta moje by na veřejnosti plakala, protože se to od ní očekává, a protože by z toho mohla něco mít, ale to je prostě všechno," řekla nevzrušeně Afrodita.
"No, myslím, že moje by plakala taky, ale to by bylo vše, co by mohla udělat, nic jiného by jí její manžel nedovolil a je to všechno její vina." Odmlčela jsem se a pak dodala:" Moje babička by řekla, že je škoda, že moje máma nechápe, že existuje víc než jen jediná správná odpověď na věk." Usmála jsem se na své přátele. "Vím to, protože jsem tam byla a viděla, jak je to úžasné, ale vy tomu nerozumíte. Opravdu, opravdu je to tam nádherné. "
"Jack je tam, že? V bezpečí, na onom světě, s bohyní. "
Všichni jsme se podívali na Damiena stojícího ve dveřích, které dvojčata nechala otevřené. Darius stál na jedné straně a Stark na druhé.
Damien vypadal naprosto hrozně, i když byl oblečený bezchybně v Armanim. Byl tak bledý, zdálo se mi, že mu prosvítá kůže a viděla jsem stíny pod jeho očima, které vypadaly jako modřiny. Šla jsem k němu a vzala ho do náruče.
"Ano. Je s Nyx. Dávám ti své slovo velekněžky." Objala jsem ho a zašeptala: "Je mi to líto, Damiene. "
Damien mi vrátil objetí a pak s úsilím ustoupil. Neplakal. Místo toho vypadal vyčerpaně, prázdně, beznadějně.
"Jsem připraven jít a jsem opravdu rád, že jsi tady."
"Přála bych si, abych tady mohla být i předtím." Cítila jsem, jak mě začaly ohrožovat slzy. "Možná by to dopadlo jinak."
"Ne, to ne," řekla Afrodita a postavila se vedle mě. Její hlas změkl a ona se na mě podívala s pochopením, "nedokázala jsi nic udělat ani s Heathovou smrtí. Nedokázala bys pomoci Jackovi." Mé oči se krátce setkaly se Starkem a viděla jsem v jeho pohledu odraz toho, co jsem si myslela, že bych nezastavila jeho smrt. I kdyby to znamenalo, že bych měla další noční můry, alespoň byl naživu.
"Vážně, nech toho, Z," řekla Afrodita. "Všichni, nezačínejte sebeobviňovací hry. Za Jackovu smrt je zodpovědná jedině Neferet. Víme, že to nemohl být nikdo jiný. "
"Nemohu se s tím vypořádat," řekl Damien opravdu slabě. "Musíme dolů za Neferet dnes v noci? "
"Ne," řekla jsem rychle. "Nemám v úmyslu něco takového."
"Ale nemůžeme kontrolovat, co udělá," řekla Afrodita.
"Stark a já budeme nablízku. Zbytek tady bude taky pro tebe Zoey a pro Damiena. Nebudeme začínat nic, dokud se Neferet o něco nepokusí. "
"Viděla jsem ji před Radou. Nemyslím si, že udělá něco obyčejného," řekla Stevie Rae.
"Ať se stane cokoliv, budeme připraveni," zopakoval Stark Dariova slova.
"Už nebudu nikdy připraven," prohlásil Damien. "Nemyslím si, že budu někdy moci znova bojovat se zlem. "
Vzala jsem Damiena za ruku. "No, dneska na to nebudeme muset myslet. Jestliže bude potřeba bojovat, budou s námi naši přátelé. Nyní se pojďme podívat za Jackem."
Damien se dlouze, rozechvěle nadechl, přikývl a opustil můj pokoj. Stále mě držel za ruku, vedl skupinu po schodech dolů a ven do společenské místnosti, která byla úplně prázdná. V duchu jsem poslala malou modlitbu k bohyni: Chtěli bychom všem ukázat, jak moc Damien miloval Jacka.
Šli jsme po chodníku, který vedl kolem přední části školy. Věděla jsem, kam jdeme. Vzpomínala jsem si až příliš dobře na pohřební hranici Anastasie, která byla umístěna ve středu školního pozemku, přímo před chrámem Nyx.
Když jsme šli po chodníku, zaslechla jsem tichý zvuk, který mě chytil za srdce, a já se podívala na lavičku, která byla poblíž stromu u přední části školy. Seděl tam sám Erik. Držel si obličej v dlaních a zvuk, který jsem zaslechla, byl jeho pláč.
2024 ©