Zoey
takže Stark a já jsme to udělali. "Necítím nic jiného," řekla jsem na nejbližší strom. "Myslím, že s výjimkou pocitů bližších Starkovi a trochu cítím bolest v místech, které nestojí za řeč." Šla jsem k potůčku, který vesele bublal přes Grove, a podívala se dolů. Slunce vycházelo, ale byl neobvykle jasný, i když chladný den na ostrově. Obloha stále držela mnoho, že svých dramatických korálů a zlatého světla, které jsem mohla vidět v mém odrazu. Studovala jsem sama sebe. Dívala jsem se jako, no, já. "No dobře, tak technicky bych to udělala znovu předtím, ale to by byla úplně jiná věc." povzdechla jsem si. Loren Blake byl velký omyl. James Stark by úplně jiný a s jeho přísahou jsme k sobě byli vázáni. "Neměla bych dnes vypadat jinak, když jsem ve skutečném vztahu?" zamžourala jsem na svůj odraz. Nevypadám starší? Moudřejší? Zkušenější? Vlastně ne. Přimhouřenýma očima jsem udělala krátkozraký pohled. "A Afrodita by mi zřejmě řekla, že mi to také dělá vrásky." Prošel mnou malý záchvěv bolesti, když jsem si vzpomněla na včerejší rozloučení s Dariem a Afroditou. Že byla podle předpokladů sarkastická a více než trochu nemravná, protože s ní nepojede zpět do Tulsy, ale naše objetí bylo pevné a efektivní a já jsem věděla, že se mi po ní bude stýskat. Už mi chyběla. Stýskalo se mi po Stevie Rae, Jackovi, Damienovi a po dvojčatech taky. "A po Nale," řekla jsem svému odrazu. Ale chybí mi jich dost na to, abych se vrátila do skutečného světa? Dost na to, abych čelila všemu od obnovení Školy noci a možná bojovala s Temnotou a Neferet?
"Ne ne, to ne." Určitě je toho ještě více. Cítila jsem, jak někteří, po kterých se mi stýskalo, přemýšlejí o klidu ostrova Sgiach.
"Je to tady magické. Pokud bych mohla poslat pro svou kočku, přísahám, že bych tu zůstala navždy." Sgiachin smích byl měkký a hudební. "Proč máme tendenci si myslet, že nám psí mazlíčci chybí více, než lidé?" Smála se, když se ke mně připojila u potoka.
"Myslím, že ano, protože s nimi nemůžeme skypovat. Chci říct, vím, že můžu jít zpět na zahradu a promluvit si, ale snažil jsem se dělat počítačové věci s Nalou. Prostě vypadá zmateně a dokonce i více nespokojeně, než obvykle, což je zatraceně divný."
"Jestli kočky pochopí technologii a budou mít......... palce, ovládly by svět," řekla královna.
Zasmála jsem se. "Buď ráda, že tě Nala neslyší, ctí pravidla svého světa."
"Máš pravdu, Mab věří, že ctí také její svět." Mab je Sgiachin obří, dlouhosrstý, kocour v černobílém smokingu, kterého jsem sotva zahlédla. Myslím, že je mu něco kolem 1000 let a většinou zůstal jen částečně při vědomí a sotva se pohyboval na konci královniny postele. Stark a já jsme začali volat jejího Mrtvého kocoura, ale ne v rámci Sgiachina poslouchání.
"Do světa myslíte vaši ložnici?"
"Přesně tak," řekla Sgiach. Obě jsme se zasmály a pak královna přešla k velkému obrostlému balvanu nedaleko potoka. Elegantně si sedla a poklepala na místo o velikosti židle vedle ní. Připojila jsem se k ní a nejasně přemýšlela, zda by můj pohyb byl někdy tak elegantní a královský, jako ten její, ale pochybuji o tom.
"Mohla bych poslat pro tvou Nalu. Můj upíří známý létá jako zvířecí společník. Bylo by jen otázkou, ukázat její očkovací průkaz a dostat ji na Sky."
"Páni, vážně?"
"Vážně. Samozřejmě se tím zaváže, že tu zůstane několik měsíců. Kočky necestují rády - a přesunutí z jednoho časového pásma do druhého a pak zase zpět pro ně opravdu není dobré." Podívala jsem se Sgiach do očí a řekla přesně to, co jsem si myslela. "Čím déle zůstanu zde, tím víc jsem si jistá, že nebudu chtít odejít, ale já vím, že je to nezodpovědné schovávat se před skutečným světem. Mám na mysli," spěchala jsem, když jsem viděla, s jakým zájmem roste její pohled. "Není to jako, Skye není skutečný a to všechno. A vím, že jsem provedla spoustu špatných věcí v poslední době, tak je snad v pořádku, abych si dala pauzu. Ale já jsem stále ve škole. Myslím, že musím jít zpátky. Časem."
"Chceš pocítit, že škola přišla k tobě?"
"Co tím myslíte?"
"Když jsi přišla do mého života, začala jsem přemýšlet o světě nebo spíš o tom, jak jsem se od něj odpojila., mám internet. Ano, mám satelitní TV. Ale nemám nové následníky. Nemám studenty válečníky, a ani mladé strážce. Ale přinejmenším jsi přišla ty a Stark. Zjistila jsem, že jsem promrhala energii a zapojení mladých lidí." Sgiach se ode mne odvrátila a koukala dále do háje. "Váš příchod sem probudil něco, co bylo na tomto ostrově mrtvé. Cítím nadcházející změnu ve světě, větší, než vliv moderní vědy a techniky. Mohu to ignorovat a nechat můj ostrov znovu usnout, možná by se zcela oddělil od světa a jeho problémů, možná by byl i ztracen do hlubin času, jako Avalon a Amazonky. Nebo na to mohu otevřít sama sebe a čelit výzvám, jenž to může přinést." Královna se znovu setkala s mým pohledem. "Vybrala jsem si probudit můj ostrov. Je na čase aby Skyeská Škola noci přijala novou krev."
"Budete sundávat ochranné kouzlo?"
Její úsměv byl ironický, "Ne, tak dlouho, jak budu žít, a doufejme, že tak dlouho, dokud moje nástupkyně a nakonec její nástupkyně bude žít, bude Skye i nadále oddělen od moderního světa. Ale myslím, že bych měla trénovat bojovníky. Jeden čas Skye trénoval nejlepší a nejnadanější syny Erebovi."
"Ale pak jste se rozešla s upíří Vysokou radou, že?"
"Správně. Možná bych mohla začít pomalu, napravit to zlomené, zvláště když mám mladou upíří velekněžku za jednu ze svých účastníků."
Cítila jsem strhující vzrušení. "Já? Myslíte mě?"
"Ano, opravdu. Ty a tvůj ochránce máte s tímto ostrovem zvláštní spojení. Ráda bych viděla, jak toho připojení pochopí."
"Wow. Jsem vážně moc poctěna. Vážně moc děkuji." Moje mysl vrněla. Pokud by se Skye stal aktivní Školou noci, měla bych se pro každý den kde skrýt. To by bylo více, než kdybych byla převedena na jinou školu. Přemýšlela jsem o Damienovi a zbytku party a bádala, jestli by také přišli na Skye. "Měla byste zde místo pro mláďata, která nejsou bojovníci ve výcviku?" zeptala jsem se.
"Mohli bychom diskutovat o tom, že" Sgiach se odmlčela a jako by přišla na rozhodnutí a dodala: "Víš, je to tak, že tento ostrov je bohatý na magické tradice, které zahrnují více, než jen školení bojovníků a našich strážců?"
"Ne. Myslím, že ano. Stejně jako je zřejmé, že jste magická a jste v podstatě tento ostrov."
"Byla jsem zde tak dlouho, že mnozí mě vidí jako ostrov, ale já více chráním jeho magii, než vlastním."
"Co tím myslíte?"
"Přesvědč se sama, mladá královno. Máš nadání pro všech 5 živlů. Natáhni ruku a uvidíš, co by tě ostrov mohl naučit."
Když ve mně zaváhala nejistota, Sgiach mě přemluvila. "Zkus první živel, vzduch. Stačí ho zavolat a pozorovat."
"Dobře no, tady je." Postavila jsem se a popošla pár metrů od Sgiach na mechovou plochu, která byla porost kamene. Třikrát jsem se zhluboka nadechla a vžila se do známého pocitu, že stojím ve středu kruhu. Instinktivně jsem otočila svůj obličej k východu a zvolala: "Vzduchu, prosím pojď ke mně." Byla jsem zvyklá, že živel zareagoval. Byla jsem zvyklá na ten vánek kolem mě, který byl dychtivý jako malé štěně, ale všechny moje zkušenosti s mou nadpřirozeností mě nepřipravily na to, co se bude dít dál. Vzduch nejen odpověděl, ale pohltil mě. Mocně kolem mě vířil, byl podivně hmatatelný, což bylo opravdu šílené, protože vzduch není konkrétní. Je všude neviditelný. A pak jsem zalapala po dechu, protože jsem si uvědomila, že vzduch se stal hmatatelným. Zaváněl kolem mě ve středu bouřlivého větru, který se objevil na mou prosbu, byla forma krásně bytosti. Byla jasná, éterická a trochu průhledná. Když jsem se na ni dívala, změnila formu, někdy vypadala jako krásná žena a jindy jako motýl a pak se změnila a vypadala spíše jako podzimní listí unášené vlastním větrem.
"Co je to?" zeptala jsem se sama sebe tichým hlasem. Zvedla jsem ruku a sledovala, jak se listy mění na zářivé, barevné kolibříky, kteří se usadili na mé natažené dlani.
"Skřítkové vzduchu. Byli všude s tebou, ale nesnáší moderní svět. Raději mají staré háje a způsoby. A tento ostrov má obojí." Sgiach se usmála a otevřela vlastní ruku pro skřítka, který se podobal drobné ženě s křídly vážky a tančil mezi prsty tam a ven. "Je dobré vidět, jak k tobě přicházejí. Existují jen zřídka, takže je jich mnoho z nich na jednom místě, i zde v háji. Zkus jiný element." Tentokrát mě nemusela přemlouvat dlouho. Obrátila jsem se na jih a zvolala: "Ohni, pojď ke mně!" Stejně jako brilantní ohňostroje, skřítci vybuchli všude kolem mě, lechtali mé tělo regulovanými teplými prameny a donutili mne se smát. "Připomínají mi prskavky čtvrtého července." Sgiachin úsměv mi odpověděl. "Málokdy jsem viděla plamenné skřítky. Jsem mnohem blíže k vodě a vzduchu, plamen se na mne téměř nikdy neprojevuje."
"Styďte se!"vynadala jsem jim. "Hoši Sgiach vás nevidí - je jednou z těch dobrých." Skřítci kolem mě se začali okamžitě bláznivě třepetat. Cítila jsem z nich úzkost.
"Ach, ne! Řekni jim, že mě škádlí. Plamen je strašně nestálý a citlivý. Nechci jim způsobit nehodu," řekla Sgiach.
"Hele kluci, promiňte. Dělala jsem si srandu. Všechno je v pohodě. Opravdu." Vydechla jsem úlevou, když plamen skřítků začal méně blikat a chvět se. Podívala jsem se na Sgiach. "Myslíte, že je bezpečně volat ostatní živly?"
"Samozřejmě. Jen si dej dobrý pozor na to, co říkáš. Vaše spojení je velmi silné a bohaté na starou magii a líbí se jim tento háj."
"Jasně." třikrát jsem se nadechla na očištění a byla jsem si jistá, že jsem sama sebou. Pak jsem se otočila po směru hodinových ručiček tváří k západu. "Vodo, prosím, pojď ke mně." A ocitla jsem se v omytí prvku. Chladní a hladcí skřítci kartáčovali mou kůži, třpytící se voda se měnila. Dováděly okolo tak, že mi připomínaly mořské panny a delfíny, medúzy a mořští koníci. "To je vážně super cool!"
"Vodní skřítkové jsou na Skye obzvláště silní," řekla Sgiach a mazlila se s křehkým stvořením ve tvaru hvězdice, které plavalo kolem ní. Obrátila jsem se na sever. "Země, prosím pojď ke mně." Háj ožil. Stromy zářily radostí a v jejich pokroucených, starověkých kmenech jsem objevila bytosti, které mi připomínali věci, co by měly být v Rivendel with Tolkien´s elves a nebo možná dokonce v Avatarově 3-D džungli. Vtáhla jsem svou pozornost do středu kruhu a svou silou přivolávala poslední živel. "Duchu, Přijď ke mně taky." Tentokrát Sgiach zalapala po dechu. "Nikdy jsem neviděla 5 skupin skřítků takhle spolu. Je to nádherné."
"Ó můj bože. Je to neuvěřitelné!" Vzduch kolem mě, živý s bytostmi babího léta. Byla jsem tak naplněna radostí, že každý pohled na to mi připomněl Nyx a dokonalost jejího úsměvu.
"Chceš zažít víc?" zeptala se mě Sgiach.
"Samozřejmě," odpověděla jsem bez váhání.
"Tak pojď sem. Podej mi ruku." Obklopené starověkými skřítky, kteří ztělesňovali prvky, jsem se přiblížila ke Sgiach a podala jí ruku. Zvala mou pravou ruku do své levé a pootočila s ní dlaní nahoru. "Věříš mi?"
"Ano, věřím vám," řekla jsem.
"Dobře, bude to bolet jen chvíli." S oslnivě rychlým pohybem sekla jejími tvrdými a ostrými nehty svým ukazováčkem po masité podložce mé dlaně. Neuhnula jsem. Ani jsem se nepohnula. Ale zhluboka jsem se nadechla. Ačkoliv měla pravdu - bolelo to jen chvíli. Sgiach otočila mou dlaň a krev začala kapat z mé ruky, ale předtím ,než se mohla dotknout země porostlé mechem pod námi, chytila šarlatově červenou kapku.Držela ji ve své dlani a pak ji nechala spadnout do louže a řečeno mými slovy, která jsem spíše cítila než slyšela, ale nerozuměla jsem jim, že hodila krev a rozptýlila ji kolem nás ve tvaru kruhu.
A pak se stalo něco opravdu úžasného. Každý skřítek se dotkl kapky mojí krve a na okamžik ožil. Už to nebyly éterické elementy, pramínky a cesty vzduchu, ohně, vody, země a ducha. To, čeho se má krev dotkla, se stalo reálné - žijící. Ptáci, víly i lesní nymfy dýchali, tančili a slavili. Jejich smích s radostí maloval na tmavé obloze s radostí a magií.
"Je to starobylá magie. Dotkla ses věcí, které tu spí navěky. Nikdo další je takhle bláznivě neprobudil. Nikdo jiný nemá takové schopnosti." Sgiach mluvila pomalu a pak pomalu a majestátně přede mnou sklonila hlavu na znak pocty. Naprosto uchvácena ze zázraku pěti elementů jsem vzala královninu ruku a všimla jsem si, že moje krev přestala téct v okamžiku, kdy jí vrhla kolem nás. "Mohu se o to podělit s ostatními mláďaty? Pokud byste jim dovolila přijít, mohla bych učit nové generace, jak se vžít do staré magie?"
Usmála se na mě přes slzy, které jsem doufala, že jsou ze štěstí.
"Ano Zoey, protože pokud nepřekonáš propast mezi starým a moderním světem, nevím, kdo může. Ale teď využij této příležitosti. Krevní realita brzy zmizí. Tancuj s nimi, mladá královno. Dej jim vědět, že je tu naděje, že dnešní svět zcela nezapomněl na minulost." Její slova na mě působila jako osten a po čase se zvukem zvonů, a trubky a činel, které jsem najednou slyšela, jsem začala tančit s tvory, které se zpevnily z mojí krve. Při pohledu zpět na to jsem si uvědomila, že bych měla věnovat více pozornosti k prudkému profilu rohů, které jsem zahlédla, když jsem se otáčela ruku v ruce se skřítky. Měla jsem si všimnout barvy býčí kůže a lesk v očích. Měla jsem zmínit o jeho přítomnosti Sgiach. Mnohému by bylo možné předejít nebo to alespoň předpokládat. Měla jsem se lépe podívat. Ale ten večer jsem tancovala v nevinnosti a novosti starověké odhalené magie a nedbala jsem na následky, které byly hrozivější, než můj pocit únavy a vyčerpání, potřeby velké večeře a dobrých osm hodin spánku.
***
"Měla jste pravdu. Netrvalo to dlouho,"řekla jsem a s těžkým oddychováním jsem se svalila na mechový balvan vedle Sgiach. "Nemůžeme udělat něco, aby tu zůstali déle? Vypadají tak šťastně z reality."
"Skřítkové jsou neuplatitelné bytosti. Jen dluží věrnost svému prvku nebo tomu, kdo mu vládne."
Překvapeně jsem zamrkala. "Chcete říct, že jsou ke mně loajální?"
"Věřím, že jsou, ale nemůžu to říci s jistotou, protože pro určitý prvek nemám pravdivou afinitu. Když jsem spojena s vodou a vzduchem, jakožto ochránce tohoto ostrova."
"Hm. Takže, zavolám je k sobě, i když opustím Skye?"
Sgiach se usmála. "A proč bys to chtěla dělat?" Smála jsem se s ní, a v tu chvíli nechápala, proč bych na celém světě někdy chtěla opustit tento magický, mystický ostrov.
"Ano, když jsem následovala zvuk ptačího štěbetání, věděla jsem, že vy dva přijdete." Sgiach se na mě hřejivě usmála. Seoras se k nám v háji připojil a následoval Sgiach po jejím boku. Jen na chvíli se dotkla jeho silného předloktí, ale v jejich doteku bylo tolik životů plných lásky, důvěry a intimity. "Dobrý den, můj válečníku. Přinesl jsi pro ni luk a šípy?"
Seorasovy rty se zkroutily. "Ano, samozřejmě jsem to udělal." Starý bojovník se ke mně otočil a já jsem mohla vidět, jak v ruce drží složitě vyřezávaný luk z tmavého dřeva. Vyhovující kožený toulec plný červených opeřených šípů si přehodil přes rameno.
"Dobře," usmála se na něj s uznáním a pak obrátila svůj pohled na mě. "Zoey, mnoho jsi se dnes naučila. Tvůj ochránce potřebuje lekci ve víře a magii a také v bohyniných darech." Sgiach si vzala luk a šípy od Seorase a podala mi je. "Vezmi je pro Starka. Byl bez nich příliš dlouho."
"Opravdu si myslíte, že je to dobrý nápad?" Zeptala jsem se Sgiach a podívala se letmo na luk a šípy. "Myslím, že tvůj Stark nebude kompletní, pokud nepřijme dary od bohyně."
"Měl dvousečný meč na Onom světě. Mohla by to být jeho zbraň taky tady?"
Sgiach se na mě podívala, stín magie, se jí stále odrážel v obou očích. Povzdechla jsem si a neochotně natáhla ruku na luk, toulec a šípy. "S tímto je to opravdu nepohodlné," řekla jsem.
"Ale mělo by být," řekl Seoras.
"To by člověk neřekl, že jste viděla všechno, co je spojeno s touto věcí," řekla jsem.
"Pokud ano, tak miss cannae je jeho značka, jako yur meanim´, pak ano, vím to stejně dobře, jako vím, že nese vinu za smrt svého mentora," řekl Seoras.
"Řekla vám o tom vše."
"Ano."
"A stále si myslíte, že je dobrý nápad vrátit mu jeho luk?"
"Seoras to myslel tak, že ví z vlastních zkušeností, co se stane se strážcem, když odmítne dar od bohyně."
"A co se stane?"
"Totéž, co se stane, když se velekněžka snaží odvrátit od bohyniny cesty, která byla připravena."
"Jako Neferet,"zašeptala jsem.
"Ano," řekl. "Stejně jako padlá velekněžka, která poskvrnila tvoji Školu noci a způsobila smrt tvého chotě."
"I když se vší pravdivostí byste měli vědět, že není nutná tak hrozivá volba mezi dobrem a zlem, když ochránce nebo válečník ignoruje dary od bohyně anebo sejde z její cesty. Někdy to prostě znamená nenaplněný život, jako člověk, který je možno, aby se proměnil v upíra," vysvětlila Sgiach.
"Ale když je to bojovník, jehož dary jsou silné anebo ten, kdo čelí Temnotě nebo se dotkl boje proti zlu, tak bojovník snadno zmizí do neznáma," uvedl Seoras.
"A Stark je obojí," řekla jsem.
"Je to tam, i nadále mi věř Zoey, že pro tvého ochránce je lepší jít cestou, která mu byla zvolena, než se plížit kolem a možná se chytit do stínu," řekla Sgiach.
"Chápu vás, ale přemluvit ho, aby znovu používal svůj luk, bude těžké."
"Oh, dobře. Můžeš vyzvat starou magii, zatímco jsi na našem ostrově, nebo ne?"
Podívala jsem se ze Seaorase na Sgiach. Měli pravdu, cítila jsem to ve svých střevech. Stark se nemohl skrýt před Nyxiným darem, který mu dal více, než jsem mohla popřít svoje spojení s pěti živly. "Dobře, přesvědčím ho. Kde vlastně je?"
"Chlapec je neklidný," řekl Seoras. "Viděl jsem ho procházet se na pobřežní části hradu."
Mé srdce bilo. Právě jsme se rozhodli, den předtím, že zůstaneme zde na Skye na dobu neurčitou. A potom, co se právě stalo se Sgiach jsem na odchod nemohla ani pomyslet. "Ale zdál se v pohodě s pobytem,"řekla jsem své myšlenky nahlas. "Co je s ním špatně, kde je, ale kdo to je," řekla Seoras.
"Co?" řekla jsem oslnivě.
"Zoey, co Seoras myslel tím, že strážce najde svůj klid mnohem lépe, když je znovu válečník," řekla Sgiach.
"A celý bojovník využívá všechny své dary," řekl Seoras s konečnou platností.
"Jdi za ním a pomoz mu se tím znovu stát," řekla Sgiach.
"Jak?" zeptala jsem se.
"Ale dítě, použij svůj mozek bohyně." Jemným stiskem a hřejivým pohledem mě královna a její válečník poslali z háje. Povzdechla jsem si, poškrábala svojí mentální hlavu a vydala se k pobřeží přemýšlet, co to sakra bylo za druh slova.
2024 ©