Škola noci 8 - kapitola 10

Kapitola DESÁTÁ

Zoey

Rozptylovala jsem se myšlenkami o Starkovi, šla jsem dolů po kluzkém kamenném schodišti, které se točilo kolem základů hradu, končilo na skalnatém břehu, na kterém je budova postavena kolmo vzhůru tak, aby srázy byly zcela impozantní.

Slunce se začínalo probouzet, což nebe pomalu rozsvěcovalo, ale byla jsem ráda, že jsou tady řádky pochodní, která vyčnívaly z kamenného základu hradu.

Stark byl sám. Zády ke mně a já jsem se na něj dívala, když jsem k němu přicházela po cestě kolem břehu. V jedné ruce držel velký kožený štít a v druhé dlouhý skotský meč. Cvičil výpady a sestavy, jako by stál před nebezpečným, ale neviditelným nepřítelem. Přišla jsem k němu tiše, přičemž jsem ho sledovala.

Nebyl najednou vyšší? A svalnatější?

Byl zpocený a ztěžka dýchal a vypadal silně a velmi, velmi mužně a taky nebezpečně, jako starověký bojovník v kiltu. Vzpomněla jsem si, jak jsem cítila jeho tělo, té noci, a jak jsme spali zcela přitisknutí k sobě a žaludek se mi sevřel vzrušením.

Cítila jsem z něj pocit bezpečí, a jeho lásku.

Mohla bych tu s ním zůstat, mimo zbytek světa, a to navždy.

Chlad přešel přes mé myšlenky a já se zachvěla. V ten moment Stark spustil paže a otočil se. Viděla jsem v jeho očích obavy, ale jak mě uviděl, zmizely, když jsem se na něj usmála a zamávala mu. Pak se na mě zaměřil, schovala jsem za sebe, co jsem měla ve druhé ruce a on rozevřel náruč, aby mě objal a políbil mě.

"Hele, vypadal jsi úžasně, když jsi dělal ty věci s mečem," řekla jsem.

"Říká se tomu cvičení. A já jsem neměl vypadat úžasně, já jsem měl Z. vypadat hrozivě. "

"Ach, jo jo. Jsem prakticky vyděšená k smrti. "Udělala jsem své nejlepší falešné představení, jižní krasavice s přízvukem a zmáčkla si hřbetem ruky čelo, jako bych chtěla omdlít.

"Máte opravdu moc dobrý přízvuk, madam," řekl vážně dobrým jižanským přízvukem. Pak mě vzal za ruku a přiložil si ji proti své hrudi přímo na srdce, a přiblížil se ještě blíž ke mně. "Pokud chcete, slečno Zoey, mohl bych vás to zkusit naučit. "

Dobře, já vím, je to hloupost, ale jeho jižanský přízvuk, mě doslova podlomil kolena. Cítila jsem, jak to ve mně vře chtíčem po něm, a najednou jsem věděla, jak začít s tím lukem.

"Hele, já jsem beznadějná na akcenty, ale je tu něco, co bys mě mohl naučit. "

"Ano, děvenko, je toho spousta co bych tě mohl naučit, co myslíš zrovna v tuto chvíli, "

pošilhával a zněl úplně stejně jako Seoras.

Praštila jsem ho. "Buď hodný. Mluvím vážně. "A zvedla jsem luk.

"Vždycky jsem si myslela, že je lukostřelba hrozně sexy, ale já opravdu nevím, jak na to. Mohl bys mě učit? Prosím? "

Stark ustoupil o krok ode mne, a ostražitě se podíval na luk.

"Zoey, víš, že už nechci nikdy střílet."

"Ne. Co bys už neměl dělat, je snažit se mířit na to, co je živé. No, teda pokud to žije a má to zůstat naživu. Ale nežádám, abys něco zastřelil. Žádám tě, abys mě naučil, jak to zastřelit sama. "

"Proč se to najednou chceš naučit?"

"No, to dává smysl. Když budeme bydlet tady, ne? "

"Jasně."

"A válečníci tady byli vyškoleni tímto způsobem, mnoho let.

Je to tak? "

"Zase v pořádku."

Usmála jsem se na něj a snažila se odlehčit situaci. "Moc se mi líbí, když přiznáš, že mám pravdu. Znovu. Mimochodem, jsi bojovník. My jsme zde. Chtěla bych se naučit nějaký bojový dovednosti. A toto je pro mě zatraceně těžké. "ukázala jsem na skotský meč. "Navíc, to je až příliš." Zvedla jsem elegantně vypadající luk.

"Nezáleží na tom, jak hezké to je, musíš mít na paměti, že je to zbraň. To může zabít, zvlášť když mám vystřelit. "

"I požár se snaží zabít," řekla jsem.

"Někdy dochází k chybám," řekl a podíval se na strašidelné vzpomínky do minulosti.

Položila jsem mu ruku na rameno. "Jsi teď starší. Chytřejší. Už neuděláš stejné chyby znova." Jen se na mě díval, aniž by promluvil, tak jsem zvedla luk a popošla k němu.

"Dobře, ukaž mi, jak to funguje. "

"Nemáme cíl."

"Jasně, že máme." Praštila jsem do koženého štítu, který položil na zem, když jsem k němu přišla. "Postav ho mezi pár balvanů na pláži. Pokusím se trefit nebo spíše dostat se co nejblíže, samozřejmě. "

"No, samozřejmě," řekl.

Pohlédl na mě nešťastně a poodstoupil, šel pár kroků od nás kolem nějaké skály, dokud nenašel stabilní místo mezi dvěma kameny, pak se vrátil ke mně. Neochotně, vzal luk a toulec se sadou šipek.

"Takže, tak se drží." Ukázal uchopení luku. "A šipka jde tudy." Položil ji přes stranu přídě, hrotem dolů a pryč od nás. "Ten zářez sem. To umožní šipce snadný let, tak to udělej, černá část se otočí proti červené tímto způsobem." Když Stark mluvil, začal se uvolňovat. Jeho ruce věděly automaticky jak držet luk a šíp. Bylo jasný, že to co mi ukazuje, by udělal se zavřenýma očima a to rychle a dobře. "Postav nohy pevně na šířku ramen od sebe, asi takto. "Předvedl mi názorně a odhalil tak své úžasné nohy, což byl jeden z mnoha důvodů, proč se mi líbilo, že začal nosit kilt.

"A pak zvedneš luk. Šíp držíš mezi prvními dvěma prsty, a tím natahuješ rovně dozadu tětivu." Vysvětloval a zaráz dělal to, co říkal. "Podívej se dolů na šíp, abys viděla přes něj cíl. Až budeš připravená a uvolněná. Buď opatrná na předek levé ruky, když šíp pustíš moc zbrkle, mlaskne to a ty budeš mít ošklivou modřinu. "Podával mi luk. "Jen do toho. Zkus si to. "

"Ukaž mi to," řekla jsem prostě.

"Zoey, nemyslím si, že bych měl."

"Starku, cíl je kožený štít. Není to nic živýho. Nežije to a není s ním nic životně spojený. Stačí namířit na střed štítu a ukázat mi, jak se to dělá. "Zaváhal. Položila jsem ruku na jeho hrudník a naklonila se dopředu. Setkali jsme se v polovině. Náš polibek byl sladký, ale cítila jsem napětí v jeho těle. "Teď," řekla jsem tiše a stále se dotýkala jeho hrudi. "Snaž se věřit sobě, stejně jako já věřím tobě. Jsi můj bojovník, můj ochránce. Musíš používat luk, protože je to dar naší bohyně. Vím, že ho budeš používat moudře. Vím to proto, že jsi dobrý. Bojoval jsi s tím a teď jsi dobrý, vyhrál jsi. "

"Ale já nejsem dobrý, Z," řekl a podíval se zcela frustrovaně na mě. "Viděl jsem svoji špatnou část. Právě tam, na onom světě. "

"Ale porazil jsi ho," řekla jsem.

"Navždy? To si nemyslím. Nemyslím si, že je to možné. "

"Hele, nikdo není jen dobrý. Ani já ne. Myslím, že kdybych studovala geometrii, vypadala bych jinak. "

Usmál se, zatajil na chvíli dech, pak se ale vrátilo napětí zpět do jeho tváře.

"Jasně že je to vtip, ale pro mě je to jiné. Myslím, že je to jinak pro všechny červená mláďata a dokonce i pro Stevie Rae. Poté, co nás měla Tma, je tu vždy patrný stín na duši. "

"Ne," řekla jsem pevně. "Ani stín. Jen jiný druh zkušenosti. Ty a zbytek červených mláďat jste zažili něco, co se nemělo stát. To neznamená, že jste součástí stínu, jen s tím teď máte zkušenosti. To by mohlo být užitečné, pokud budete používat zvláštní znalosti v boji za dobro. "

"Někdy mám strach, že by to mohlo být víc," řekl pomalu, díval se mi do očí, jako by hledal skrytou pravdu.

"Co tím myslíš?"

"Tma je teritoriální, přivlastňovací. Jakmile je kus v tobě nechce se tě pustit. "

"Tma nemá jinou možnost, pokud si vyberete cestu bohyně. Tma nemůže porazit světlo. "

"Ale nejsem si jistý, jestli může světlo někdy opravdu porazit tmu.

Je tu rovnováha, Z. "

"Což neznamená, že nemůžete volit strany. A jestli jste si vybrali.

Věřte si sami. Věřím ti. Úplně, "opakovala jsem.

Stark se mi stále díval do očí, jako by se chytal záchranného lana.

"Pokud ve mě vidíš dobro, tak je to dobré, pokud si myslíš, že je ve mně, nemohu si nevěřit, protože věřím tobě, Zoey. A já tě miluju. "

"Já tebe taky, ochránce," řekla jsem.

Políbil mě a pak, v pohybu, který byl rychlý a elegantní a smrtící, Stark odtáhl luk a nechal letět šíp. A to s konečnou platností do absolutního středu terče.

"Páni," řekla jsem. "Bylo to úžasné. Jsi skvělý. "

Dlouze se nadechl a tím zrušil napětí, které bylo tak zřejmé, jeho těle se zdálo být unešené. Stark se usmál tím svým roztomilým a domýšlivým úsměvem. "Střed terče, Z. Trefil jsem ho a nikdo nezemřel."

"Samozřejmě, že ano, hlupáčku. Nemůžeš přece minout. "

"Jo, to je pravda. A to je právě cíl. "

"Budeš mě učit, nebo ne? A tentokrát to nedělej tak zatraceně rychle. Zpomal. Ukaž mi to. "

"Jo, jo, jistě. Dobře, tedy. "Zamířil a střelil pomaleji, abych mohla sledovat jeho pohyby.

A druhou střelou rozpůlil tu první na polovinu.

"Ach, woops. Zapomněl jsem na to, že jsem míval velkou spotřebu šípů. "

"Tak, teď jsem na řadě já. Vsadím se, že já tento problém mít nebudu. "

Snažila jsem se udělat to, co udělal Stark, ale skončilo to tím, že můj šíp mohly sledovat jen ryby a mořské dno.

"No, jo. Je to těžší než to vypadá, "řekla jsem.

"Tady. Ukážu ti to. Máš pravdu, je to těžší. "Přišel za mě, natáhl mé ruce a přitiskl se mi k zadku.

"Přemýšlej o sobě jako o starověké královně bojovníků. Stůj silně a hrdě. Ramena zpátky! Hlavu vzhůru! "

Udělala jsem, co řekl, a uvnitř jeho objetí jsem se cítila transformovaná do někoho silného a majestátního. Jeho ruce mě držely a táhly tětivu luku.

"Zůstaň stabilní a zaměř svou pozornost," zašeptal. Společně jsme spatřili cíl, a jak jsem se uvolnila, vypustila jsem šíp. Nohy zarazily zpětný náraz, který přešel přes celé moje tělo a tak jsem se podívala na šíp, který trčel ze středu terče, přesně tam, kde ty dva před tím.

Otočila jsem se a usmála se na svého učitele. "Cítíš tu magie? Je to zvláštní. Musíš ji použít, Starku. Musíš. "

"Stýskalo se mi po tom," promluvil tiše, takže jsem musela napínat sluch. "Měl jsem z toho opravdu dobrý pocit, že jsem spojen se svým lukem."

"Je to proto, že to spojení ti dala Nyx. Dala nám naše dary. "

"Možná bych mohl tady začít znovu. Toto místo je pro to vhodné. Nějak mám pocit, že sem patřím. "

"Cítím to taky. A zdá se, jako by to bylo navždy, protože už dlouho jsem se necítila takto bezpečně a šťastně. "Vstoupila jsem do jeho náruče. "Sgiach mi řekl, že začnou znovu učit bojovníky a také další nadaná mláďata. "Usmála jsem se na Starka. "Víš, jako mláďata se speciálními dary. "

"Aha, ty myslíš jako spříznění s živly?"

"Jo, to je přesně to, co mám na mysli." Objala jsem ho a mluvila do jeho hrudníku. "Chci tu zůstat. Opravdu. "

Stark mě pohladil po vlasech a políbil na temeno hlavy. "Vím, že ano, Z. a já zůstanu s tebou. Budu vždycky s tebou. "

"Možná, že se tady můžeme zbavit temnoty, Neferet a Kalony, "řekla jsem.

Stark mě pevně držel. "Doufám, Z. opravdu v to doufám."

"Myslíš, že by to mohlo stačit, jen jeden kus na světě bezpečný, bez temnoty? Je to cesta bohyně, zůstat tady? "

"No, já nejsem žádný odborník, ale dává mi to smysl. Je důležité, abychom zůstali věrni Nyx. Nevidím v tom, co děláme žádný problém. "

"Chápu, proč Sgiach nemůže opustit toto místo," řekla jsem.

"Já taky, Z."

Stark mě pak dlouho držel a já cítila jak se moje pohmožděný, potlučený místa uvnitř začínají ohřívat a pomalu jsem se začala léčit.

Stark

Se Zoey v náručí se cítil zatraceně dobře. Když si Stark vzpomněl na to, jak ji málem ztratil, stále ho to děsilo natolik, že se mu stáhl žaludek. Nestalo se to. Dostal jsem se k ní do onoho světa a postaral se o to, aby se zase ke mně vrátila. Je v bezpečí a já budu vždycky držet stráž nad tím, aby to tak zůstalo.

"Hele, myslíš strašně zřetelně," řekla Zoey. Stočená u něj ve velké posteli, kterou sdíleli. Přitulila se mu ke krku a políbila ho na tvář.

" Je prakticky slyšet otáčení kola ve tvé hlavě. "

"Já jsem ten, kdo má mít super psychické schopnosti." Řekl s legračním tónem, ale zároveň Stark slabě tlačit na okraji její psychiky, aby se ujistili, že se opravdu cítí bezpečně a šťastně.

"Chceš něco vědět?" Zeptala se váhavým tónem.

Stark se opřel o loket a usmál se na ni.

"Děláš si legraci, Z? Chci vědět všechno. "

"Nech toho, myslím to vážně."

"Já taky!" podívala se na něj a Stark ji políbil na čelo.

"Dobře, dobře. Jsem vážný. Co je to? "

"Já, ehm, opravdu jsem ráda, když se mě dotýkáš."

Stark povytáhl obočí nahoru a musel bojovat s obřím úsměvem.

"No, to je dobře." Díval se, jak jí růžoví tváře a neubránil se malému úsměvu. "Opravdu dobře."

Zoey se kousla do rtu. "Líbím se ti?"

Stark se neubránil smíchu. "Děláš si srandu, že jo?"

"Ne. Smrtelně vážně. Chci říct, jak to mám vědět? Nejsem tak zkušená jako ty. "

Její tváře planuly a on si myslel, že vypadá hrozně rozrušeně a tak se přestal smát, aby ji neuváděl do rozpaků. To bylo to poslední, co by chtěl udělat, aby se cítila divně kvůli tomu co se mezi nimi děje.

"Zoey." Pozvedl její zrudlou tvář. "Být s tebou je naprosto úžasné. A Zoey, mýlíš se. Já nejsem v lásce zkušenější než ty. "

Když začal mluvit, přitiskl jí prst na rty. "No, dovol mi říci toto. Jo, já jsem měl sex předtím. Ale nikdy jsem nebyl zamilovaný. Nikdy, doteď. Ty jsi moje první, a taky budeš moje poslední. "

Usmála se na něj s takovou láskou a vírou, že si myslel, že mu srdce porazí hruď. To bilo jen pro Zoey, vždy a pouze jen pro ni.

"Chceš se se mnou znovu milovat?" Zašeptala.

Jako svou odpověď ji Stark přitáhl ještě blíž k sobě a začal ji pomalu a dlouze líbat. Jeho poslední myšlenka předtím, než se všechno stalo bylo, že nikdy nebyl v životě tak šťastný ...