Drakova přísaha - kapitola 6

Kapitola šestá

Jeho polibek byl tak nečekaný, že Anastasia byla překvapena. Stála tam, držíc ho za ruce, zatímco on přitiskl své rty na její.

Kdyby si uvědomila, že se jí chystá políbit, vzdálila by se.

Ale neuvědomila si to, takže se nepohnula.

A pak se stala ta nejpodivnější věc. Jeho dotek nebyl takový, jak si ho představovala. Měl by být příliš silný, příliš nevhodný nebo příliš náročný. Nebyl. Byl sladký a silný a váhavý právě natolik, že věděla, že i on byl tím polibkem zaskočen.

Přesto se Anastasia odtáhne. Měla by se odtáhnout. A i když by měla, nevzpomněla si na úplně proměněného upířího druha s důvěryhodnýma očima a chlapecky okouzlujícím úsměvem. Nyní polibek, který byl velice podobný- mohla skutečně jen cítit. Má paní… nazval jí svou paní a její srdce zareagovalo před myslí, což bylo přesně to, co se v této chvíli dělo. Její tělo zareagovalo na Bryanův dotek, než mohla pomyslet, že to zastaví. A tak se o něj opřela a něžně ho políbila..

Zatímco její mysl nepřemýšlela a tělo bylo zaměstnáno cítěním, něco mrazivého přejelo po zadní straně Anastasiiných šatů a nadzvedlo jí to vlasy, rušivě vnášejíc do jejich polibku reálný život. Zmatená z podivných pocitů vycházejících zpoza ní se Anastasia začala odtahovat od Bryana, když za nimi explodoval zvuk křídel.

Ten zvuk ji vyděsil jako nic předtím.

Projel jí čirý strach. Anastasia se prudce podívala nahoru na Bryana. "Přichází něco hrozného!" zalapala po dechu.

Změna, která jím prošla, byla okamžitá. Přešel od zasněných očí jemného mláděte k bojovníkovi- meč vytažený a tělo napjaté.

"Zůstaň tady, vedle balvanu a za mnou." Tentokrát jí nepostrčil tak, aby spadla. Místo toho jí rychle uvedl do obranné pozice a pak se obrátil k čemukoliv, co číhalo v předjitří.

S bušícím srdcem, se Anastasia krčila za ním, dívala se věn do šedivého přísvitu. Naplněná předtuchou čekala na útok.

Nic se nehýbalo.

Žádný zlovolný tvor z nočních můr na ně nespadl. Nevyrojili se žádní záškodníci. Nestalo se vůbec nic zlého. Vše kolem nich byla jen louka a vzdálená vůně řeky.

Viděla, že se jeho široká ramena začala uvolňovat a připravovala se na jeho podceňující komentář. Když se k ní otočil, viděla Ansatasia jen poplašené znepokojení v jeho výrazu.

"Víš, co to bylo?" zeptal se.

"Ne." Přejela si roztřesenou rukou po vlasech. "Ale dávám ti své slovo, že jsem nic nepředstírala."

"Já vím," řekl. "Mistr meče je dobrý nejenom v šermu. Je dobrý i ve čtení těla a vyhodnocování reakcí. Byla jsi vystrašená." Natáhl se, vzal ji za ruku a pomohl jí vstát. Jejich ruce spolu na moment prodlely. Stiskl její předtím, než ji pustil a pak Bryan sáhl pro kalich, který stál plný a připravený uprostřed oltáře. "Napij se a sněz něco z jídla. Pomůže ti to. Navíc by ses po tak energeticky náročném kouzlu měla spojit se zemí."

Když pila posilující víno a okusovala chléb a sýr, Bryan rychle rozebral oltář, zatímco se kolem nich rozhlížel.

"Cítils to? Ten chlad?" zeptala se.

"Ne."

"Slyšel jsi křídla?"

"Ne." Setkal se s jejím pohledem. "Ale věřím, že tys to cítila a slyšela."

"Některé indiánské kmeny věří, že ptáci jsou špatné znamení. Obzvláště černí ptáci," řekla.

"Rád bych věřil, že Nyx chce, abychom měli vlastní znamení," řekl. Pak se usmál a ukázal na shluk lučních květin nedaleko od nich a nádherného modrého ptáka s oranžovou skvrnou na hrudi, který se tam třepotal. "To rozhodně není špatné znamení.

Anastasia znovu našla svůj úsměv. "Ne, je to krásný pták."

"A je na těch obrovských žlutých květech. To musí být také dobré."

"Jsou to slunečnice. Vlastně mé oblíbené květiny," řekla, věnujíc jim něžný pohled, díky kterému se Drak z nějakého důvodu zamračil.

"Nejsou jakože plevel?"

Zavrtěla hlavou v jasném pohrdání jeho nevědomostí o květinách. "Nejsou jakože plevel. Jsou spojeny s láskou a vášní. Jsou silné a nádherné a plodné- jejich semena jí vše od ptáků po lidi."

"Tak bych řekl, že jsou také dobré znamení."

"Taky bych řekla," řekla.

"A na tomhle druhém dobrém znamení to nechme. Jsme tady moc vystavení a téměř svítá."

Přikývla a, stále popíjejíc víno, oba odešli z louky. Bryan nesl její košík v jedné ruce a meč držel ve druhé.

"Děkuji, žes mi věřil," řekla poté, co šli chvíli v družném mlčení.

"Nemáš zač," řekl.

Pohlédla na něj. "Nejsi takový, jakého jsem tě očekávala."

Pohlédl jí do očí a usmál se. "Jsem menší, ne?"

Anastasia se na něj usmála. "Ano. Určitě jsi menší."

Po chvíli se Bryan zeptal: "Líbím se ti i menší?"

Prostě se pořád usmívala.

"Myslím, že mě nemáš ráda," řekl.

Zvedla na něj obočí. "Na tohle už jsem ti odpověděla."

"Ano, ale kouzlo to dokázalo."

"A jak to udělalo?" řekla.

"Mělo odhalit pravdu o mě a všechny mé-" odmlčel se, přemýšlel, pak pokračoval, "a všechny mé arogantní prohřešky."

Cítila, jak se její tvář zahřívá a odvrátila od něj pohled.

"Takže, jestli jsem byl doopravdy takový arogantní a plný sám sebe a nestarající se o ostatní, uviděla bys pravdu a neměla bys mě ráda."

Po tom se na něj podívala. "Ne, mýlíš se. Jen proto, že pravda o tobě je odhalena, to ještě neznamená, že osoba, která ji viděla, tě automaticky nebude mít ráda- i když jsi arogantní a plný sám sebe."

Zasmál se. "Myslím, že to, co jsi právě řekla, bylo pěkné, i když to tak neznělo."

"A já si myslím, že jsi v kouzlech a rituálech lepší, než jsi dal znát," opáčila.

"Myslel jsem, že se do mých záznamů teprve podíváš."

"Podívám," řekla.

"Možná budeš překvapena tím, co najdeš," řekl.

Setkala se s jeho pohledem. "Ano. Možná budu."

Slunce se právě začalo zvedat přes skály na východě, když došli ke dveřím, které vedly do bytů profesorů v hlavní budově.

Bryan jí podal košík.

"Děkuji," řekla. "Já- no- myslím, že tě uvidím ve třídě."

"Ne tenhle semestr. Bral jsem kouzla a rituály ten minulý. Ale uvidíš mě."

Anastasia se dlouze nadechla a pak řekla: "Draku, o tom polibku-"

Zvedl ruku, zastavujíc její slova. "Ne," řekl rychle. "Neříkej mi, že to byla chyba."

"Jsi mládě. Já jsem profesor."

"Tohle je ono? Je to jediný problém, který se mnou máš?"

"Tohle stačí," řekla pevně.

Místo aby ho to odradilo, sledovala, jak dlouhý, pomalý, vítězoslavný úsměv vlní jeho rty. "Dobře, protože to je jen dočasný problém." Vzal jí za ruku, zvedl jí a políbil jí dlaň. Potom, stále se usmívajíc, si přiložil pěst na srdce a s dokonalou úctou se jí uklonil a řekl: "Veselé setkání, přítomnost a budoucnost, profesorko Anastasio."

Než mohla odpovědět, dal jí na tvář letmý polibek, otočil se a odcházel, šťastně si pískajíc.

Drak měl pravdu- byla překvapena, když se podívala na jeho záznamy. "Je prakticky perfektní student," zamumlala, když složky prolistovala.

Byla také překvapena tím, jak s ním zacházela ostatní mláďata, zejména ta, která k ní přišla pro kouzla lásky.

Neměla ho nerada.

Pravda, žádné z nich na něm neviselo nebo se k němu nelísalo, nebo s ním zjevně neflirtovalo. Ostatní… ano.

Anastasia se snažila si toho nevšímat a nestarat se o to. Nemohla si ale nevšimnout, že k němu mláďata všeobecně vzhlížela. Byl oblíbený u každého, včetně jeho profesorů. Drak byl okouzlující a arogantní, vtipný a rozpustilý, laskavý.

Byl laskavý.

Anastasia se nemohla o to nestarat.

Kdykoliv se jejich cesty během několika příštích dní překřížily, což bylo často, jeho oči našly její. Jeho pohled setrvával na ní. Její pohled setrvával na něm.

A každé ráno našla nové slunečnice v křišťálové váze na svém stole.

Anastasia si byla jistá, že celá Škola noci bude mluvit o pohledech, které si vyměňují její nejnovější Mistr meče a její nejmladší profesorka. Ale ukázalo se, že byli zcela rozptýleni hrozným člověkem, jmenujícím se Jesse Biddle.

"Je to, jako kdyby nás provokoval," řekla Diana na velkém zasedání rady v obývacím pokoji profesorských bytů.

Anastasia, stále nervózní z účasti na setkání rady, se rychle posadila a snažila se nevypadat překvapeně, když Shaw, vedoucí školních Synů Erebových bojovníků, vstoupil do místnosti následován dvěma jeho nejstaršími upíry, stejně jako Drakem Lankfordem. Jeho oči se setkaly s jejími na úder srdce a on krátce přikývl, než se uklonil a pozdravil velekněžku.

"Dobře, všichni jsou tady," řekla Pandeia. "Setkání rady může oficiálně začít." Obrátila pozornost k Shawovi. "Vysvětli přesně, co se včera v noci stalo."

"Bylo to těsně po půlnoci. Dcery temnoty šly na Bloody Island provést rituál Fautor per Fortuna za sextány. Když se ptaly Nyx, jestli jim požehná a pomůže jim, aby byly osudem zvýhodnění v proměně, vystoupil ze stínu Biddle, zpřevracel rituální svíčky a prolomil kruh," řekl Shaw, potřásajíc s odporem hlavou. "Ten člověk je přinutil odejít z ostrova. Učednice velekněžky řekla, že jeho pohled hněvivě a tvrdě přetrvával na každé z dívek, a to natolik, že se cítily poznamenané i po návratu do svých pokojů."

"Řekla mi, že věří, že je úplně šílený," řekla Diana.

Pandeia důrazně řekla, "Dnes jsem je navštívila a můžu říct, že jsem cítila ozvěny strachu a něco temného a těžkého na nich ulpívat." Velekněžka řekla k Anastasii: "Použilas na ně kouř?"

"Ano a téměř okamžitě se každé z nich vedlo líp- lehčeji, bylo slovo, které používaly," řekla Anastasia.

Dianin pohled propíchl Shawa. "A proč tam současně nebyl žádný bojovník aby chránil naše mladá mláďata?"

"Dcery temnoty se rozhodly, že požehnání bude jejich darem pro sextánská mužská mláďata, takže tam nebyly muži, mláďata nebo upíři, s nimi. Víš, že Dcery temnoty často vykonávají obřady odděleně od Synů temnoty," řekl Shaw a Anastasia viděla, že se snaží ovládnout svou frustraci. "To je důvod, proč jsem vzal Draka Lankforda na toto zasedání. Navrhuji, aby od této chvíle, a to i v případě, že rituál určuje zapojení pouze žen, byla přítomna mužská mláďata, i když venku z kruhu."

"Je to dostatečná ochrana?" zeptala se Lavinia, profesorka literatury. "Co když naši upíří bojovníci naše mláďata neochrání? Možná by je měli doprovázet kdykoliv opustí školní areál."

Diana si s odporem odfrkla. "Ano, pokud chceme, aby žili jako vězni. Naše mláďata, obzvláště naše ženská mláďata, musí mít svobodu přicházet a odcházet jak se jim zlíbí, bez ozbrojené stráže."

Pandeia si povzdechla. "Možná by Dcerám temnoty mělo být nařízeno, aby se zdržely rituálů na Bloody Island dokud tento konflikt se šerifem nepomine."

"Ostrov je náš!" řekla Diana a uhodila rukou dolů na stůl. "Byl takto pojmenován kvůli našim rituálům. - neměli bychom dovolit těm arogantním lidem porušovat práva našich mláďat."

"St. Louis už není barbarská základna." Pandeiina odpověď byla rychlá. "Jeho lidská populace se v posledních několika letech více než zdvojnásobila. Změnilo se z prašné obchodní stanice na řece v prosperující město."

"A Tower Grove byla věc krásy a klidu, když St. Louis bylo ve srovnání s ním špinavé a necivilizované dítě," řekla Diana.

"Samozřejmě že bylo. Upíři vždy tvoří krásu tam, kde žijí. Ale s měnícími se časy si nemůžeme dovolit přijít o ty, kteří nás obklopují a pokud to znamená, že naše Dcery temnoty budou vykonávat své rituály tady, na obrovské ploše Tower Grove a prérii, které říkáme domov, spíše než na písečném ostrově na dohled od městských doků, pak se tak stane. Nerada to říkám, ale nemůžeme předvídat, kdy budeme před lidskou populací skrývat svou identitu. Jedná se o hroznou věc k představení, ale je to malá cena za bezpečnost našich mladých."

"Lidé nás nikdy nenechají v míru. Nenávidí nás!" odsekla Diana.

"Ne všichni z nich," oponovala Pandeia. "Mnoho z nich nám závidí a obává se nás, ale někteří z nich nás respektují. Víš, že není nedostatek lidí, kteří s námi ochotně sdílí svou krev- existuje i několik upírů na tomto zasedání rady, kteří mají lidské chotě, i když současný trend pro lidi je předstírat nezájem mísit se s námi."

"Obávám se, velekněžko, že ten trend je víc, než jednoduchý nezájem. S podporou šerifa Biddleho si lidé mohou myslet, že se mohou obrátit proti nám," řekl Shaw.

"Nemohou se postavit proti našim bojovníkům," řekla Pandeia, jasně rozzlobená, jaký směr rozhovor nabral.

"Pak pošleme naše bojovníky do města naučit Biddleho, že nemůže obtěžovat naše mláďata," řekla Diana.

Anastasia nemohla déle zůstat zticha. "Ale nezakázala výslovně vysoká rada bojovníkům, aby s lidmi nebojovali jinak než v obraně?"

Diana si odfrkla. "To je pravidlo vytvořené radou, která žije v Benátkách- místu, kde je považováno za elegantní být člověkem toužícím po upírovi. Nemohou pochopit, co se děje tady, v necivilizované Americe."

"Dost!" Pandeiin hlas se úplně změnil a síla jejího rozkazu přiměla jemné chloupky na Ansatasiině předloktí se postavit. "Diano, tvá slova jsou nevhodná. Má Škola noci se nevzbouří proti vysoké radě. A jeden pomýlený člověk neobrátí proti nám celé město. Měli bychom si uvědomit, že jsme kdysi všichni byli lidé."

Diana sklonila hlavu. "Odpusť mi. Nemínila jsem to neuctivě. Prostě je nemyslitelné, aby se naše mláďata bála opustit školní areál, pokud nejsou skrytá nebo ve společnosti bojovníků."

"Což je důvod, proč jsem souhlasila se Shawovým zahrnutím našeho nejnovějšího Mistra meče do tohoto zasedání," řekla Pandeia.

"Draku, ráda bych, aby ses ty a sextánští muži, kteří prokázali schopnosti bojovníků, ujistili, že naše ženy neopustí areál, aniž by byl alespoň jeden z vás v jejich skupině."

"Samozřejmě, velekněžko," řekl Drak, tisknouc si ruku na hrudník a sklonil hlavu k Pandeie.

"Vím, že to není ideální řešení problému, ale zajistíme, aby naše dívky nebyly tak snadno zastrašitelné Biddlem, který, jako většina tyranů, pravděpodobně ztratí zájem o obtěžování, když bude stát před více než mladými dívkami, ozbrojenými svíčkami a bylinkami. Tak budou chráněny a stále budou mít svobodu přicházet a odcházet, aniž by byly stráženy dospělými." Pandeia se podívala na zbytek členů rady. "Jdu poslat formální dopis do Benátek. Vysoká rada by měla být informována o tom, co se tu děje." Pak překvapila Anastasii slovy: "Profesorko Anastasio, byla jsem ohromena sílou tvého kouzlení. Ráda bych tě požádala, abys vrhla kouzlo na Školu noci nějaké pro ochranu."

Anastasia zaváhala a skoro klidně souhlasila, ale pevný hlas její mentorky se jí ozval v mysli: Následuj svůj instinkt; důvěřuj si.

A tak se narovnala a řekla to, co cítila, že musí.

"Velekněžko, uctivě bych chtěla doporučit jiný typ kouzla."

"Jiný, než ochranný? Proč?"

Anastasia se zhluboka nadechla a následovala, co jí říkaly její instinkty. "Ochranné kouzlo, v samotné podstatě, je zaměřené na násilí. Koneckonců, kdyby nebylo zapotřebí chránit se proti agresi, nebylo by kouzlo vůbec vrhnuto."

"A na tom je něco špatného?" zeptala se Pandeia.

"Obvykle ne," vysvětlila Anastasia. "Ale v tomto případě si kladu otázku, zda samotné vrhnutí by nebylo jako strknutí nebo pobídnutí toho Biddleho."

"Myslím, že strknutí a pobídnutí ho zní jako výborný nápad," řekla Diana a několik členů rady souhlasně přikývlo.

"Ne, pokud je cílem, aby nás nechal být," řekla Anastasia. "To by nás ve skutečnosti mohlo udržet v jeho mysli, když jinak, s přítomností Draka a ostatních zacvičujících se bojovníků, by Biddle, jak řekla naše velekněžka, o nás ztratil zájem."

"Dobrý postřeh," řekla Pandeia. "Co bys místo toho navrhla?"

"Mírové kouzlo. A nevrhala bych ho zde na našem území. Dokonce, i když nedávné činy vyvolaly náš hněv, máme mírové úmysly. Je to člověk, koho potřebuje okouzlit. Bude fungovat nejlépe, když budu nejblíže místa, kde Biddle nachází útočiště."

"Vězení nedaleko městského parku. To je rozhodně jeho útočiště," řekl Shaw.

"Pak bych měla mírové kouzlo vrhnout v blízkosti věznice. Jako vedlejší účinek by mohlo být obecné uklidnění města, což by pomohlo uklidnit jakékoliv lidské nervy, které Biddle začal třepit."

"Musím souhlasit s Anastasií. Vrhni tvé kouzlo, profesorko. Jen se ujisti, že jsi v doprovodu Syna Erebových bojovníků."

"Bylo by mi ctí, profesorko," řekl Shaw, klaníc se jí.

"Nechci tě urazit, ale nemohu vrhnout kouzlo míru, když mě bude hlídat bojovník. Prostě to jde proti podstatě kouzla."

"Ale není ani bezpečné, abys byla tak blízko Biddleho útočiště sama," řekla Pandeia.

"Je to jen přítomnost upířího bojovníka, která naruší kouzlo?" zeptala se Diana.

"Ano.

Diana se usmála. "No, tak vyšleme druhou nejlepší věc na tvou ochranu- Draka Lankforda. Ještě se neproměnil, takže nebudeš chráněna bojovníkem, ale budeš pod dohledem Mistra meče."

"Nevyřešilo by tohle problém tvé ochrany?" řekla Pandeia.

Anastasia si odkašlala, než promluvila. "Ano, vyřešilo."

Velekněžka se obrátila k mladému Mistru meče.

"Co tomu říkáš, Draku?"

Usmál se, ruku sevřenou v pěst na srdci, a poklonil se Anastasii. "Říkám, že jsem profesorce Anastasii na povel."

"Vynikající! Vrhni to kouzlov dnešní noc, Anastasio. St. Louis potřebuje veškerý mír, který může dostat, co nejrychleji," řekla Pandeia. "A toto zasedání rady je ukončeno. Buďte všichni požehnáni."