Epilog
Současnost- Oklahoma
"Ne!" I přes slzy, které brázdily jeho tvář, hlas Draka Lankforda byl jako kámen, když se díval do Jackovy pohřební hranice. "Nikdy nemohu zapomenout ani odpustit. To co jsem vypustil- to byl duch krakouna, stvoření, které, mající tělo, tě zavraždilo. Kdybych ho před všemi těmi lety zničil, mohli jsme se vyhnout tomuto osudu, této budoucnosti." Zavrtěl hlavou a zopakoval: "Ne, já nikdy nezapomenu."
Pak, s chladnými, dokonale kontrolovanými pohyby, sevřel Drak svou ruku kolem Anastasiina medailonku. Přitiskl si ho na srdce, sklonil hlavu a řekl: "Už nemám kněžku. Už nejsem vázán mou přísahou. Bez tebe, Anastasio, jsem jen drakem. A drak nekrotí svou sílu milosrdenstvím." Otevřel ruku zaťatou v pěst a pak před sebou podržel medailonek, políbil ho a hodil na hořící hranici.
Zelené plameny vzplály z hranice a realita se rozdělila a otevřela, jako záclony, odhalujíc strašidelnou vizi Anastasie.
Vzlykala a její hlas, děsivě se opakující, došel k němu.
"Tvůj meč poranil srdce mé,
Bryane Draku Lankforde."
Padl v zoufalství na kolena, sahajíc k plamenům, jako by mohl přitáhnout jejího ducha k sobě, a zvolal:
"Tvá smrt zlomila mě;
Co zbylo mi- teď drak vše je."
Zjevení sláblo, ale jeho hlas k němu byl přes praskání ohně unášen:
"Pokud nejsi můj druh, laskavý a pravý,
jak najdu tě ještě kdy?"
Když na ni jeho hladové oči zíraly, Anastasia, stále plačíc, se odvrátila od trhliny v realitě a vstoupila do náruče Nyx. Bohyně přitiskla dlaň na kněžky čelo a do kněžčiny duše vpadalo světlo.
"Nyx!" zvolal Drak. "Ať zůstane se mnou!"
Bohynin pohled byl nekonečně smutný.
"Statečný být musíš,
najít klid, po kterém toužíš."
Opona do Jiného světa se zachvěla a zavřela, odříznouc Drakův pohled od jeho družky a bohyně.
"Statečný!" vykřikl. "To je tvá jediná odpověď pro mě, než mi ukradneš mou družku? Jak můžeš být tak krutá? Zavrhuju tě, Nyx! Jednou Anastasii znovu najdu jako svou paní. Učiním tak znovu, ale až poté, co vykonám pomstu za její předčasnou smrt. Takto přísahám na kord svůj- slib, jako Draka Lankforda- můj!"
Drak odkráčel do tmy, a bledé bílé boky obrovského býka zachytily odraz měsíce, když se zvíře, potěšené, odvrátilo věnovat se jiným potěšením.
V Jiném světě se Nyx dívala dolů na Anastasiina padlého bojovníka a plakala.
2024 ©