Kapitola sedmá
Zoey
"Zoey, slyšelas mě?"
Uvědomila jsem si, že zatímco jsem šíleně hřebelcovala Persefonu, do boxu přišla Lenobia a mluvila na mě. No, myslím, že jsem si uvědomovala, že říkala slova. Nahlas. Ale doopravdy jsem je neslyšela. Povzdechla jsem si a otočila se k Paní koní, opírajíc se o klisnin teplý, pevný bok a snažíc se načerpat klid a energii z její známé přítomnosti. "Promiň, ne. Nedávala jsem pozor. Jsem super rozptýlená. Cos říkala?"
"Ptala jsem se, co víš o tom chlapci Auroxovi."
"Nic, kromě toho, že mohu přísahat, že to není chlapec," řekla jsem.
"Ano, po celém areálu se povídá, že je to měnič."
Cítila jsem, že valím oči. "Vážně? Takové věci? Jako Sam a jeho bláznivá bílý nesmysl máma a bratr?"
"Sam?"
"True Blood," vysvětlila jsem. "Jsou to měniči. Mohou se změnit v cokoliv, co viděli. Myslím. I když si nemyslím, že se mohou změnit v neživé věci. Ježkovy oči, musím si přečíst ty knížky, abych poznala skutečnost. Mimochodem, zase, takové věci?"
"Ah, nedívám se na televizi. Nikdy si na ni nezvyknu. Taky si přečtu ty knížky True Blood."
"Vlastně, jsou to knížky o Sookie Stackhousové od príma lidské autorky jmenující se Charlaine Harris." Zaregistrovala jsem Lenobiin pohled a rychle dodala, "Promiň, promiň, o tohle doopravdy nejde. Co je tvůj B?"
"Můj B se vrací k tvé původní otázce, že je venku hodně věcí- v tomhle světě stejně jako v Jiném světě."
Ztěžka jsem polkla. "Já vím. Především co se týče té Jiný svět části."
"To znamená, že mnohé kultury mají důkaz o měničích ve svých legendách a mytologii. Tohle jenom dokazuje, že některé z těch příběhů jsou založené na pravdě."
"Nemůžu přijít na to, jestli je to dobře nebo špatně," řekla jsem.
"Myslím, že to nejlepší, v co můžeme doufat, je, že je to jako u nás ostatních- dobrý nebo špatný záleží na jednotlivci. Což mě přivádí k další otázce. Spolu se školními drby o Auroxovi a jeho schopnosti, nebo alespoň zdánlivé schopnosti, měnit formu, se povídá, žes na něj dost silně reagovala. Je to pravda?"
Cítila jsem, jak se mi rozpalují tváře. "Smutné, ale ano. Udělala jsem ze sebe blázna před většinou školy. Znovu."
"Proč? Když víš líp než kdokoliv, jak nebezpečně manipulativní může Neferet být, proč ses jí postavila takhle veřejně?"
"Protože jsem blbec," řekla jsem smutně.
"Ne," usmála se vlídně. "Ty určitě nejsi blbec, což je důvod, proč jsem s tebou o tom chtěla mluvit- sama. Myslím, že bys tvou reakci na Auroxe měla bagatelizovat, možná i před nejbližšími přáteli. Udržuj to, co cítíš, v sobě. Nasaď si pokerovou tvář."
"Pokerovou tvář? Promiň, já vím jenom, jak se hraje Candyland."
"To znamená, abys držela veškeré tvé reakce na to, co vidíš a jak se cítíš, utajené před každým, kdo tě pozoruje."
"Proč?" Teď opravdu měla mou pozornost. Lenobia (ani žádný rozumný upír) by nechtěl po mláděti, aby udržovalo tajemství.
Její oči se setkaly s mými a já byla znovu zasažena jejich neobvyklou šedivou barvou. Bylo to skoro, jako by využívala bouřkové mraky v nich.
"Už jako mladá jsem se naučila, že se zlo občas rádo chvástá, i když by bylo lepší, kdyby si drželo skromnou siluetu. Moje zkušenost byla, že skutečný boj Temnoty není proti Světlu a síle lásky a pravdy a věrnosti. Myslím, že největší hrozba zla pochází z jeho vlastní pýchy a arogance a chamtivosti. Ještě jsem neviděla tyrana, který by neměl škodolibou radost, nebo zloděje, který se nechlubil. To je důvod, proč se chytí. Temnota by mohla dosáhnout mnohem většího díla zkázy, kdyby byla víc, řekněme, obezřetná."
"Ale je v přirozenosti Temnoty být chvástavá a zlomyslná, tak Temnota rozumí, když někdo upozorňuje na své činy a tak," řekla jsem, dokončujíc její myšlenku. "Což znamená, že když někdo, kdo se snaží bojovat za dobro tím, že je klidný a pozorný a čeká na pravý čas pro jednání, zlo vyhodí křivý míč."
"A chytí ho nevědomí síly, která přichází z poctivosti a vyrovnanosti a klidného odhodlání," řekla Lenobia.
Zhluboka jsem se nadechla, rozhlédla se kolem, abych se ujistila, že nikdo nečíhá vně Persefonina stání a pak tiše promluvila k Lenobii. "Od okamžiku, kdy jsem viděla Auroxe, můj vidoucí kámen byl horký. Stalo se mi to jenom dvakrát, když byla stará magie v současnosti." Zaváhala jsem, pak připouštějíc, "Včera v noci jsem se podívala skrz vidoucí kámen a uviděla něco zvláštního kolem Starka. Docela mě to vyděsilo."
"Co na to Stark řekl?"
"Já, ehm, jsem mu to neřekla."
"Neřekla? Proč ne?"
"No, zaprvé, protože mě rozptýlil." Pospíchala jsem, vědíc, že se pravděpodobně červenám. "A od té doby nevím, proč jsem mu to neřekla." Přemýšlela jsem o tom skoro boji, který jsme svedli na cestě do školy. "Ne, počkej, vím proč. Od té doby s Jiným světem myslím, že věci mezi mnou a Starkem nejsou stejné. Něco z toho je dobré- většinu času jsme si opravdu blízcí. Ale něco z toho je taky zvláštní."
Lenobia přikývla. "To je pochopitelné. Zkušenost velikosti toho, čím jste vy dva prošli, by mělo změnit dynamiku vztahu. A zahlédnutí nějaké staré magie spojené se Starkem může být jen pozůstatkem jeho času v Jiném světě." Usmála se. "Dovedu si představit, že kdyby ses podívala přes vidoucí kámen na sebe, mohla bys vidět-"
"Ah, sakra ne! Nechci vidět cokoliv visícího kolem mě!"
Lenobiin úsměv zmizel. "To zní vyděšeně."
"Jsem vyděšená, to je jisté. Myslím, že jsem měla dost staré magie a Jiného světa a všeho, co s tím přichází, na dlouhou dobrou dobu."
"Aha, chápu. Pokud Aurox nese stopy staré magie, to je důvod, proč tě jeho přítomnost tolik ovlivňuje."
"Cítila jsem se kvůli němu zvláštně, ještě než jsem ho viděla měnit se na býka."
"Zvláštně? Jako žes byla potom taky vyděšená?"
"Jo, ale taky jsem měla zvláštní překvapující pocit, jako by moje intuice viděla něco, co moje mysl nemůže zvládnout. A pak jsem byla extra nervózní. Na tom chlápkovi je něco špatného, Lenobie, a to něco je opravdu, opravdu staré."
"Ale vidíš, že pro zbytek světa vypadá prostě jako hezký náctiletý?"
"Jo, myslím." Pak jsem si odfrkla. "Ráda bych ho vzala na Skye a zjistila, co by ta část ´ostatních na světě´ viděla, kdyby se na něj podívala."
"Tvůj vidoucí kámen pochází ze Skye?"
"Jo, královna mi ho dala. Řekla, že jestli je kolem stará magie, když se skrz něj podívám, uvidím ji." Přemýšlela jsem o Starkovi a stínech a děsu.
"Jednání s tím, co vidím na vlastní oči, je pro mě už tak víc než dost. Nechci se znovu dívat skrz vidoucí kámen." Zavrtěla jsem hlavou, stydíc se za svou slabost. "Je mi líto. Jsem jako velké dítě. Neměla bych mít takový strach. Měla jsem se přes ten hloupý kámen na Auroxe podívat."
"A co by se stalo, kdybys viděla něco hrozného? Může každý, kdo se dívá skrz kámen, vidět starou magii?"
"Ne," otřela jsem si slzy z tváří. "Je to dar, který mají jenom některé velekněžky."
"Takže kdybys přes ten kámen viděla něco z Temnoty, všem to řekla, a spoléhala na kámen, že jim ukáže, cos viděla, neměla bys žádný skutečný důkaz?"
"Jo, asi tak. Byla jsem a jsem v háji."
"Ne, byla jsi a jsi moudrá, že posloucháš tvé instinkty. Něco je s tímhle Neferetiným pěšákem velmi špatně. Vědělas to od prvního okamžiku, kdys ho viděla, a protože jsi to věděla, nemohlas prostě stát a držet pusu a předstírat, že jsi mdlé dítě."
Udělala jsem si poznámku, abych se na to slovo podívala nebo se zeptala Damiena na rychlou definici.
Lenobia neskončila. Vážně pokračovala, "Chci, abys strávila nějaký čas přemýšlením o Auroxovi. Všimni si, jak se cítíš a přesně, co vypozoruješ až ho příště uvidíš- ale uvědomuj si to tiše. Udržuj svojí pokerovou tvář. Nedovol nikomu vědět, co se děje pod tou hezkou fasádou malé náctileté."
"Nemyslíš, že bych se měla podívat přes vidoucí kámen?"
"Ne, dokud se budeš tolik bát toho, co bys mohla vidět. Až ti tvé instinkty řeknou, že je správný čas, tehdy a jenom tehdy, je doba, kdy by ses měla podívat."
"A co Stark?" Zadržela jsem dech.
"Stark je vázaný tobě a naší bohyni. Myslím, že je dobře, že na něm lpí stará magie. Přestaň si dělat starosti o svého bojovníka- může si to uvědomit a to mu nepomůže."
"Jo, dobře, to dává smysl. Takže, to, že se mi super ulevilo, že nepodívání se skrz vidoucí kámen ze mě nedělá velké mimino nebo zbabělce?"
Usmála se. "Ne, a ani blbce. Jsi mladá mláděcí velekněžka, první v historii a ty si prostě snažíš najít cestu ve velmi matoucím světě."
"Ty jsi opravdu chytrá," řekla jsem.
Lenobia se zasmála. "Ne, jsem opravdu stará."
Pak jsem se taky zasmála, protože i když jsem si byla jistá, že jí bylo sto nebo tak, Lenobia vypadala tak na třicet. "No vypadáš tak na dvacet něco," lhala jsem, "což tě dělá jen trochu starou, ne hodně."
"Dvacet něco! Se schopností se přetvařovat takhle, si v pohodě udržíš své myšlenky o Auroxovi pro sebe," řekla Lenobia. Pak přísahám, že se zachichotala, zatímco vlastně vypadala velmi mladá. "Dvacet něco! Nebyla jsem taková více než dvě stě let!"
"Jaké je tvé tajemství? Botox a injekce do rtů?" Zeptala jsem se, chichotajíc se s ní.
"B negativní a opalovací krém," odvětila.
"Hej, vy dvě, promiňte, že ruším." Stevie Raeina kudrnatá blond hlava se objevila ve výhledu, když nakoukla do stání.
"Nerušíš, Stevie Rae," řekla Lenobia, stále se usmívajíc. "Pojď, přidej se k nám. Povídaly jsme si o elegantním stárnutí."
"Máma vždycky říkala, že osm hodin spánku, pití velkého množství vody a nemít děti byl lepší recept proti stárnutí, než cokoliv lékařského nebo co by kdy L´Oréal mohl uvařit." Usmála se na Lenobii a pak věnovala Persefoně úzkostný pohled. "A díky za optání, jestli půjdu dovnitř, ale zůstanu tady. Koně se mi moc nelíbí. Bez urážky; jsou opravdu velcí."
"Bez urážky," řekla Lenobia. "Potřebují bojovníci něco?"
"Uh-uh. Aréna je pro vyučování ideální. Mají spoustu chlapské zábavy, což znamená, že se navzájem bijí dřevěnými meči a střílejí šípy na věci, zatímco hodně křičí." Všechny tři jsme protočily oči. "Ale tvůj kovboj je tady, tak jsem pro tebe přišla."
"Můj kovboj?" Lenobia vypadala naprosto zmateně. "Nemám kovboje."
"No, musí být tvůj, protože se prostě objevil u vstupu do ohrady s obřím koňským přívěsem, řekl, že je přidělený k práci a ptal se, kde si může vyložit svoje věci," řekla Stevie Rae.
Lenobia dlouze povzdechla. Očividně rozmrzele řekla, "Neferet. To je její práce. Je první z místních lidí, které najala."
"Nechápu, o co se Neferet snaží," řekla Stevie Rae. "Vím zatraceně dobře, že lidi nenávidí a nestará se ani za mák, jestli místní lidi jako my jsou tady nebo ne."
"Neferet jde o problémy," řekla jsem.
"A začala se mnou, protože ví, že jsem na vaší straně," řekla Lenobia.
"Chaos." Když jsem to slovo řekla, vycítila jsem jeho pravdu. "Neferet chce v našem životě vyvolat další chaos."
"Pak dejme tomu kovbojovi vřelé přivítání, aby se cítil jako doma, a ukažme mu jak nechaotická a naprosto nudná může práce v mojí stáji být. Když to uděláme, možná, jen možná, se rozhodne přestěhovat na více vzrušující pastviny a Neferet obrátí svou pozornost jinam."
Stejně jako by byla na misi, vypochodovala Lenobia z Persefonina stání. Stevie Rae a já jsme se na sebe podívaly.
"To si v žádném případě nenechám ujít." Dala jsem Persefonině boku loučící popleskání a hodila kartáč na hřebelcování do zavěšeného koše.
Stevie Rae se do mě zavěsila, když jsme následovaly Lenobii. "Co jsem Lenobii neřekla je, jak zatraceně roztomilý je její kovboj," zašeptala mi.
"Vážně?"
"Jen počkej a uvidíš."
Teď jsem byla super zvědavá a zrychlila jsem, spěchajíc do písku arény a sotva mávajíc na Starka, který se klaněl Rephaimovi. Stevie Rae se pokusila mu poslat polibek, ale šla jsem dál, takže vše co v podstatě mohla udělat, bylo zasmát se a mávnout. Snažila jsem se ignorovat Starkovo zamračení a pokusila se neodhalit žádný ze zvědavých, nadšených a naprosto zmatených pocitů, které jsem měla.
Nevěděla jsem proč přesně, ale absolutně jsem nechtěla, aby se mě Stark ptal na Auroxe.
"Tam, to je on. Vysoký, neupír v kovbojském klobouku u dveří." Stevie Rae ukázala na široké boční dveře do arény. Byly otevřené. Venku byl velký koňský přívěs a jeden z těch masivních náklaďáků, ve kterých oklahomští kluci tak rádi kupují a řídí a prakticky v nich tolik žijí. Stojíc v přední části přívěsu, byl super vysoký muž.
A Stevie Rae měla určitě pravdu. Byl vážně roztomilý, i když byl starší.
"Vypadá jako někdo, kdo by měl být na Western Channel," řekla jsem. "Hrát jednoho z těch kovbojských hrdinů starých dnů."
"Sam Elliott, tak vypadá."
"Co?" Věnovala jsem jí tázavý pohled.
Povzdechla si. "Byl v pár kovbojských filmech. Víš, jako Náhrobek."
"Díváš se na kovbojské filmy?"
"Dívala, s mámou a tátou, zvlášť v sobotu večer před spaním. Takže?"
"Takže nic."
"Neříkej to Afroditě," řekla.
"Neříkej Afroditě co?" zeptala se Afrodita.
Stevie Rae a já jsme nadskočily, když se, jak se zdálo, zjevila ze vzduchu za námi.
"Nebuď strašidelná a číhavá," řekla jsem.
"Nejsem. Jsem jen přirozeně elegantní. Je to proto, že mám jemné kosti," řekla. Pak otočila ledově modrý pohled na Stevie Rae. "Znovu- neříkej Afroditě co?"
"Že Lenobiin kovboj je super žhavý," řekla Stevie Rae.
Afrodita věnovala Stevie Rae pohled, který říkal, že je mizerný lhář, což byla, ale její pohled byl už zachycený mužovou ramenatou siluetou.
"Ooooh! To je Lenobiin…"
"Zaměstnanec." Poskytla jsem to slovo, i když mi Afrodita nevěnovala pozornost. "Má pracovat pro Lenobii."
"Je žhavý," řekla Afrodita. "Ne žhavý jako Darius, ale stejně. Ž.H.A.V.Ý."
"Řekla jsem ti všechno. A je tak vysoký, že Lenobia vypadá i menší než je."
Když jsme Stevie Rae, Afrodita a já šly na doslech a snažily se (neúspěšně) nebýt příliš očividné v naší zírající skupině, kovboj smekl k Lenobii klobouk a s perfektním oklahomským přízvukem řekl, "Zdravíčko, madam. Jsem nový správce stájí. Ocenil bych, kdybyste mě vzala za mužem, zodpovědným za stáje."
Neviděla jsem Lenobiinu tvář ale viděla jsem, jak se její záda napřímila.
"Uh-oh," zašeptala Stevie Rae.
"Tolik k vřelému uvítání," řekla jsem tak tiše, že mě mohly slyšet jen Afrodita a Stevie Rae.
"John Wayne to prostě totálně podělal," řekla Afrodita.
"Jsem Lenobia." Její hlas se k nám snadno nesl. Nemyslela jsem si, že zněla naštvaně. "Jsem žena zodpovědná za tyto stáje a váš nový šéf." Byla tam chvilka nepříjemného ticha, když mu Lenobia nenabídla ruku k potřesení.
"Brrr," zašeptala Afrodita. "Právě mi připomněla mojí mámu a pro Johna Wayna to není dobrá věc."
"Sam Elliott," zašeptala Stevie Rae.
Afrodita svraštila na mojí BFF obočí. Potlačila jsem povzdech beznaděje.
"Nevypadá vůbec jako John Wayne." Pokračovala svým hlasitým šepotem. "Ale vypadá úplně jako Sam Elliott."
"Příliš jsi sledovala běžnou televizi, když jsi byla dítě, pravděpodobně poté, co jsi měla večeři o rodinné sobotní noci. Ubohé." Afrodita věnovala Stevie Rae odmítavé zavrtění hlavou. Přemýšlela jsem o tom, jak bylo podivné, že Afrodita věděla o Stevie Raeiných rodinných věcech, když jsme všechny tři obrátily pozornost zpátky ke Kovbojské show.
Muž smekl k Lenobii znovu klobouk, tentokrát se usmál a dokonce i stojíc tak daleko, jak jsme byly, jsem viděla, že jeho oči zářily. "No, madam, vypadá to, že jsem byl dezinformovaný. Jsem rád, že se to tak rychle vyjasnilo. Jmenuji se Travis Foster a jsem rád, že vás poznávám, šéfová."
"A vám nevadí, že váš šéf je žena?"
"Ne, madam. Moje máma byla dáma a já nikdy nepracoval tvrději a šťastněji, než když jsem pracoval pro ni."
"Pane Fostere, připomínám vám vaši matku?"
Myslela jsem, že Lenobiin hlas by zmrazil vodu, ale zdálo se, že na Travise to nezapůsobilo. Vlastně vypadal, jako by se bavil. Zvedl si klobouk zpátky na hlavu a podíval se dolů na Lenobii, jako by ta otázka byla vážná a ne sarkastická. "Ne, madam, zatím ne." Lenobia neřekla nic dalšího a já se právě začala cítit nepokojně, rozpačitě, jak se může vyvinout nepříjemný rozhovor mezi dospělými, když Travis trochu pokrčil rameny, zaháknul prst do poutka svých wranglerek a řekl,
"Tak, Lenobie, mohla byste mi ukázat, kde budeme já a moje klisna ubytovaní?"
"Klisna? Ubytovaní?" řekla Lenobia.
"To je skvělej matroš. Chtěla bych popkorn," řekla Afrodita.
"Spálí ho svým laserovým viděním," řekla jsem.
"Lenobia má laserové vidění?" zeptala se Stevie rae.
Afrodita a já jsme se podívaly na Stevie Rae, jako kdyby se právě zeptala, jestli jsme si myslely, že Lindsay Lohan byla opravdu na odvykačce.
"Dívám se a nemluvím," řekla Stevie rae.
"Děkuju," řekly jsme Afrodita a já společně, za což jsem si vysloužila její pohled, než jsme se všechny obrátily k zírání a odposlechu.
"No, madam," protahoval Trevis. "Řekl jsem vaší velekněžce, když mě najímala, že moje klisna a já přicházíme spolu a já bych jí tu potřeboval ustájit. Od té doby, co jsem zabalil sezónní řízení stájí v Durant Springs, bych potřeboval i místo k bydlení." Odmlčel se, a když Lenobia nepromluvila, dodal, "Durant Springs v Coloradu, madam."
"Vím, kde to je," odsekla Lenobia. "Co vás přivádí k myšlence, že můžete zůstat na školní půdě? Neubytováváme lidi."
"Ano, madam, to velekněžka říkala. Protože jsem měl nastoupit ihned, řekl jsem jí, že sám klidně zůstanu ubytovaný s Bonnie, dokud nenajdu místo v okolí."
"Bonnie?"
Travis si poupravil klobouk, první znamení, že by mu mohlo být nepříjemně. "Ano, madam. Moje klisna se jmenuje Bonnie." Jako na zavolanou, se ozvalo obrovské buch! z vnitřku koňského přívěsu. Pohl se k zadním dveřím, zatímco pokračoval ve vysvětlování Lenobii.
"Ocenil bych, kdybyste mi dovolila, abych ji vyložil. Z Colorada je to pro velkou holku dlouhá cesta."
"Myslíš, že je jeho kůň tlustý?" zeptala se Stevie Rae tiše.
"Balíku, myslela jsem, že nebudeš mluvit," řekla Afrodita.
"Myslím, že právě dal nohu do dveří," řekla jsem. Lenobia by v žádném případě nikoho nenechala táhnout unaveného koně, bohyně ví kam.
"Vyložte svojí klisnu. Vy a já prodiskutujeme vaše ubytování po zajištění jejího pohodlí," řekla Lenobia.
Všimla jsem si, že Travis už uvolnil řady pák a řetězů, které držely dveře koňského přívěsu zavřené, takže jsme musely počkat jen pár vteřin, než se rampa otevřela.
"Pojď, velká holko. Zpááátky," řekl Travis hlasem, který přešel ze slušného a někdy mírně pobaveného, do teplého a něžného a sladkého.
Pak jeho kůň vycouval z přívěsu a vzdechy šoku a hrůzy vycházely všude kolem nás. Odlepila jsem svoje oči z koně na dost dlouho, abych viděla, že Stevie Rae a já jsme nebyly jediní čumilové. Darius, Stark, Rephaim a většina mláďat se nějak vinula jejich cestou k nám.
"To nemůže být kůň," řekla Stevie Rae, a dokonce i když jsme byly několik metrů od zvířete, ucouvla.
"Do prdele. Je to dinosaurus," řekla Afrodita.
"Jsem si jistá, že je to kůň," řekla jsem a studovala ji. "Ale opravdu, opravdu velký."
"Ach, Percheron! Je nádherná!" řekla Lenobia.
Každý zíral, když drobná Lenobia šla k velké klisně bez zaváhání. Naprosto překonána mohutným koňem, zvedla Paní koní ruku, jen mírně. Klisna ji okamžik sledovala a pak sklonila nos, foukajíc na Lenobiinu dlaň. Lenobia, usmívající se jako holka, pohladila klisninu obrovskou tlamu a pobrukovala k ní, "Oh, ty jsi opravdu hezká, hezká holka."
Podívala se z koně na kovboje. Led v jejím hlase úplně roztál a já si pomyslela, že prakticky překypuje nadšením. "Neviděla jsem Percherony od mého odplutí z Francie, když jsem byla dívka, a to je víc let zpátky, než jsem ochotná přiznat. Na lodi byl zavřený pár těch velkých krasavců a od té doby jsem byla fascinována tažnými koni. Je krásně skvrnitě šedá. Dovedu si představit, že bude takhle lehkáá, i když zestárne. Můžu vám říct, že se právě přehoupla přes pět měsíc…"
Lenobia se zastavila, zvedla hlavu a zadívala se do očí koně, než pokračovala. "Ne, přehoupla se přes pět dva měsíce předtím. Patřila vám celý svůj život, nebo ne?"
Viděla jsem, jak Travis zamrkal překvapením. Jeho ústa se otevřela, pak zavřela, pak znovu otevřela. Odkašlal si. "No, ano madam." Odmlčel se a vztáhl ruku, aby poplácal Boniin abnormálně velký krk, jako kdyby se potřeboval ukotvit něčím, co dostane jeho smysly zpátky. Věděla jsem, proč byl najednou tak zmatený. Každý, kdo někdy sledoval Lenobii okolo koní, věděl proč. Když mluvila s koňmi, změnila se Lenobia z velmi pěkné na naprosto, naprosto nádhernou, a vážně mluvila s velkou klisnou, takže obrátila plný výkon svého koňského zbožňování na kovboje. Nebylo to, že by byl příjemcem její super přitažlivosti, prostě schytal důsledky. Ale byly to nějaké vážné dopady.
Travis si znovu odkašlal, otáčejíc kloboukem a pak řekl, "Její máma umřela hned potom, co se Bonnie narodila- šílený úder blesku do středu pastviny. Vytáhl jsem ji zespod."
Lenobia obrátila šedivé oči na kovboje. Vypadala překvapeně, jako by zapomněla, že tam je. Její obdiv koní zmizel, jako by přehodila výhybku. "Udělal jste dobrou práci. Je velká, snadno přes osmnáct rukou. Dobře osvalená. Ve výborném stavu."
I když to, co řekla, bylo pochvalné, její tón zněl víc naštvaně než příjemně. Bylo to jen když vzhlédla a usmála se na klisnu, že se její hlas a výraz posunuly zpět k zbožňování a skutečnému potěšení. "Jsi chytrá holka, viď?" řekla Lenobia Bonnie, která stála bez ošívání, máchajíc ušima, zírajíc na nás všechny asi tolik, jako jsme my zírali na ni. "A jsi sebejistá, aby ses chovala dobře, i když jsi zvědavá, nové prostředí." Lenobia pohlédla z klisny na kovboje a její výraz zamrzl na chladné srdečnosti. Věnovala mu jedno krátké, rozhodné kývnutí.
"No pak, je to. Vy a Bonnie můžete jít za mnou. Ukážu vám, kde budete ustájení- oba dva."
Lenobia se otočila a vykročila zpět přes arénu. Když se dostala do půli cesty, zastavila se a všechny nás oslovila. "Mláďata a upíři, tohle je Travis Foster. Bude pro mě pracovat. Jeho klisna se jmenuje Bonnie. Prokazujte jí respekt, který jí náleží, jako nádherné ukázce majestátního plemene Percheron. Bojovníci, prosím vezměte na vědomí její velikost a způsob, jakým se nese. Její předkové byli váleční koně starých."
Dívala jsem se na kovboje a viděla jeho úsměv a přikývnutí na Lenobiinu připomínku a poplácání velké klisny s láskou, než věnoval stejně laskavý pohled směrem Paní koní. Lenobia se na něj vůbec nepodívala. Místo toho přimhouřila oči a obsáhla celou skupinu pohledem. "A teď můžete všichni odtrhnout oči a vrátit se do práce." Pak Lenobia odpochodovala z arény a do stájí bez tolika jako pohledu zpět na Bonnie a Travise, kteří jí následovali, jako by oni byly můry a ona super lesklé světlo.
"Tohle dává zajímavé možnosti," řekla Afrodita.
"Bez legrace, ta klisna vypadá totálně cool. Myslím, velká, ale stejně úplně senza," řekla jsem.
Afrodita protočila oči. "Nemluvím o koni, Z."
Zamračila jsem se na Afroditu, když k nám přispěchal Damien. "Zoey, dobře, jsi tady. Musíš se vrátit do hlavní budovy."
"Myslíš po šesté hodině? Skoro končí," řekla jsem.
"Ne, zlato. Myslím teď. Je tu tvoje babička a jsem si jistý, že plakala."
2024 ©